rejhyl komentáře u knih
Kniha se četla celkem hezky a příběh dvou milenců v prostředí války je samozřejmě nadčasový; nemohl jsem se ovšem zbavit dojmu, že se autor občas uchyloval ke zbytečným melodramatickým obratům a celkově mi nesedl styl vyprávění. Snad je to vina překladu, nebo je to čistě subjektivní, ale nějak to nemohu knize odpustit. (Sem tam jsem měl pocit, že v textu vidím ručně připsané poznámky Shakespeara.) Tak či tak doporučuji ke čtení, už jen proto, že je kniha krátká a autor skutečně dokázal mrazivost událostí války v kontrastu jedné dětské lásky velmi dobře vystihnout.
Čtení této knihy vzbuzuje v člověku množství pocitů, především ty negativní. Pocit nespravedlnosti, pocit nesmyslné uzurpace, pocit nezměrného štěstí při pohledu na stále neuvěřitelně svobodnou zemi, ve které máme tu možnost žít. Kniha je geniální, ačkoliv není bez chyby a není z jazykového hlediska tak čtivá, jak by si člověk přál. Její myšlenky ovšem mluví za autora a pomáhají mu k absolutním hodnocením u mnoha nadšených čtenářů.
Knihu jsem přečetl až po zhlédnutí filmu, byl jsem ovšem nadšený. Kniha je jiná, film se od ní odkláněl mílovými kroky, a obě díla mají co do sebe. Film je dobrodružný, kniha filozofická. Gaiman je nicméně mistr fantazie a jeho postavy a svět jsou barevnější než jarní duha na steroidech. Směle do čtení.
Podlondýn je skutečně zajímavé místo. Gaimanovy postavy jsou uvěřitelné a zábavné, a přestože mě Stardust zaujal o dost více, tak tento svět je pro změnu o mnoho více kouzelný, tento je pro změnu uvěřitelný a slušně vtisknutý do našeho vlastního. Markýz byl skvělý, Croup a Vandemar zábavní, Richard mi v paměti příliš neutkvěl, ale celkově nelze hodnotit jinak než kladně.
Malý princ není dokonalá kniha. Vůbec ne. Její poselství, její myšlenka, její hloubka a těch několik momentů, ve kterých se mísí láskyplná naivita prince a tíha dospělého a dětmi nechápaného světa, ty jsou bez výhrad a dovětků dokonalé.
Poslední díl série překvapuje, baví, ubližuje, bolí, drásá nervy, ale v mnoha ohledech též v první polovině nudí. Samozřejmě je to pro fanouška série povinnost, ale jen proto nelze hodnotit knihu absolutním hodnocením. Samozřejmě, velké válečné finále je strhující a mohutné, ovšem ve své vlastní velikosti je skoro sebedestruktivní, jelikož je proťato psychologickou hrou na dobro a zlo a zbytečně se zamotává samo do sebe. Hodnotit zvrat v podobě zdařilé resurekce a posmrtného rozhovoru nechci, tuto část bych z knihy nejraději vystřihl. Nicméně zbývá jen dodat, že několik ztracených životů mladých a talentovaných čarodějů, se kterými má generace trávila dlouhá léta plna dobrodružství a zběsilého dospívání... bolí více, než by si kdokoliv z nás dovedl přiznat.
Šestý díl série nepřináší příliš mnoho nového materiálu a dle mého názoru spíše recykluje to, s čím autorka uspěla dříve, a posouvá děj dále ke konci, jenž má jistě velmi dobře rozmyšlený a dopředu ví, co potřebuje čtenáři říci, než ságu zakončí. Jedna zbytečná smrt a několik zbytečných vět. I tak je to pro fanoušky Harryho samozřejmá povinnost a možná i z toho popudu autorka nechala prostor pro brisantní finále, se kterým vyrukuje později. Bomba (pun intended) ovšem šestý díl zkrátka není.
Pátý díl je pro mě a pro mnohé další svatým grálem celé série. Nelze se divit, jelikož obsahuje zrození bytostně nenáviděných postav, smrt, kterou si nikdo nepřál a všichni ji oplakali... opakovat do zblbnutí, že autorka nemá ten pravý oldschoolový knižní styl hodný autorů vyšší dívčí spisovatelské sekty je k ničemu. Svět Harryho se pátým dílem dostal do bodu, kdy půlka lidí netrpělivě čeká, jak to dopadne, a druhé je to jedno. Jsem rád, že jsem v té první půlce.
Čtvrtý vstup do světa Harryho Pottera nejspíše není ta nejúžasnější jízda série, ale čte se obecně pěkně a nově představené postavy jsou veskrze sympatické a vkusně zakomponované do příběhu. Ohnivý pohár je ovšem také plný hloupých rozhodnutí dospělých lidí, kterými posléze trpí mladí a naivní hrdinové příběhu. Vše ovšem lze odpustit díky spisovatelčina umu pracovat právě s těmi postavami velmi jednoduše, ploše a až cíleně neprakticky. I tak pro fanoušky světa (jehož jsem hrdým členem) moc hezké čtení.
Universum Harryho Pottera začne být se třetím dílem dospělé, temné a také čtivé. Přestože není kniha jazykově ani stylisticky příliš náročná, o to více vynikne propracovanost postav, jejich vztahů a kouzelného světa skrytého v tom našem, obyčejném a v porovnání s Harryho světem také přespříliš šedém a nezajímavém. V jednoduchosti je krása a pochopila to i J. K. Rowling, jež prodala svůj příběh a příběh svých hrdinů jako nikdo ve dnešním světě.
Krakatit je vlastně taková zajímavá a nevyzpytatelná látka, a to mluvím o knize a nikoliv samotné třaskavině. Prokop je ve svém nitru zvíře (jako každý muž) a tak je jeho konání od začátku do konce ovlivněno hlavně ženami. Případná záchrana světa je tak čistě v rukou jeho záchvěvů vášně, což je vlastně silně realistické a knize to dodává šťávu. Nebýt zběsilého, snového a dalšího blouznění (ty pasáže považuji za značně nudné) a nevýrazného konce, řadila by se kniha mezi mé velmi oblíbené, ne-li nejoblíbenější. I s několika málo prohřešky se však Čapek opět trefil do mého vkusu a v mnoha chvílích jsou postavy z knihy uvěřitelné až je Vám z jejich chování stydno.
Toto Čapkovo drama se čte celkem pěkně a svižně, nedá se ovšem říci, že v něm naplno využil možností práce s motivem dlouhověkosti. Více či méně nám představil jen jednu dlouhověkou postavu, která je svým chováním na facku a spíše se ukazuje jako pubertální fracek; další postavy jsou bohužel také značně infantilní. Divadelně to musí být jistě zábava, nicméně při čtení je z toho nejednomu člověku trochu smutno a očekával by spíše vážnost dalších Čapkových děl. Bez spoilerů nelze moc prozradit, nicméně se mi opravdu nelíbilo, jak krátkou dobu dokáže někdo oplakávat smrt blízkého člověka. Ačkoliv ten paradox a souvislost chápu, tak mě Čapek svým psaním nepřesvědčil. I tak jsem ale rád knihu přečetl a jistě bych ji doporučil, už jen kvůli své délce, všem fanouškům dramatu a Čapka.
Nevěřil bych tomu, že mě neustálý a bohatý proud myšlenek člověka průměrné vesnické inteligence nadchne natolik, že knihu přečtu jedním, dvěma dechy, a zatoužím si pořídit volná pokračování, která autor k mé velké radosti též stihl vydat. Naivita Hordubala je nezměrná, v úvodních činech Polany člověk znalý dnešního světa příliš špatností nevidí, pozdější rozhodnutí jsou ovšem velmi výrazně za hranou a člověka z toho mrazí v zádech. Jedná se vlastně o psychologický jemně hororem nasáklý příběh bez pointy. Poslední část knihy, aka proces, možná ani v knize být nemusela. I bez něj jsou tresty postav více než zřetelné. Tak či tak se jedná o skvělou knihu a doporučuji přečíst.
Asi nejlepší divadelní hra o Karla Čapka, snad ještě vedle Války s mloky. Celou dobu čtení Vás mrazí v zádech z toho bravurní kontrastu událostí, které se odehrávají na scéně, a které jsou v pozadí. Člověku je skutečně smutno z osudu všech postav, a nejspíše to nezachrání ani optimistický vhled do možné budoucnosti lidstva. Tak či onak, přečtení knihy nikdo nemůže litovat, kor v době tak masivního technologického rozmachu. Alespoň si všichni dáme trochu větší pozor na to, co se kolem nás děje.
Nadčasové, chytré, vtipné, místy smutné, ale neuvěřitelně aktuální. Přečtené za chvíli, ale nad obsahem knihy přemýšlíte týdny. Vskutku neuvěřitelné, co Čapek dokázal, dle mého názoru se jedná o jednu z jeho nejlepších knih.
Válka s mloky je geniálně zpracované dílo, které (převážně) očima několika obyčejných lidí líčí návaznost událostí vedoucí k silnému a vypjatému závěru, ve kterém i největší optimista přizná porážku lidstva. Síla Války s mloky je především v nenucenosti představených postav, z nichž každé se dotklo setkání s mloky zcela jiným způsobem. Za mě plný počet hvězd.
První třetina knihy byla famózní, možná až na občasné náboženské monology autorova pera. Zbytek knihy byl ovšem až příliš volnomyšlenkářským výlevem pouze krajně souvisejících záležitostí, které mě nedokázaly zabavit. Vstupy samotného Čapka coby kronikáře se snažily ospravedlnit jeho počínání, ale mně přišly trapné a nezáživné. Jak mám rád další Čapku tvorbu, tak Továrna na Absolutno mi přijde (jak je z jeho doplněné předmluvy jasné) jako skvělá myšlenka rozvedena velmi zdařile, avšak totálně zabita v dalších kapitolách z důvodu nutnosti vydělávat peníze a dostát slibu novinám. Škoda.