Riokai
komentáře u knih
Šest vran
Leigh Bardugo
Po dlouhé době (naposledy to byla snad hodně dávno Narnie) jsem se pustil do čtení v originále. Ne že bych nevěřil překladu, ale tak nějak jsem poslední dobou zjišťoval, že pokud není překlad opravdu dokonalý, že část zážitku se prostě ztratí. Tak jsem si řekl, že do celého Grisha universa se zkusím ponořit v angličtině a nezačnu tou "hlavní" ságou, ale spíše tímto samostatným dvoudílným dobrodružstvím. Předně musím ocenit, že kniha je snadno uchopitelná i právě bez předchozí znalosti universa a i když jsem si pár slov musel dohledávat, tak jayzk, jakým je kniha napsaná, je snadno stravitelný i pro čtenáře, který v angličtině čte jen ojediněle. Děj má spád, není kolem mnoho zbytečného balastu, flashbacky do minulosti postav mě bavily a jsem rád, že se nejedná jen čistě o bezmyšlenkovitý pochod z místa na místo, ale že postavy mají každá zvlášť svoje vlastní démony, které děj určitým způsobem postupem času ovlivňují. Osobně bych postavám dal ještě větší prostor na seberealizaci, přecejen z Malazu jsem zvyklý na předlouhé osobní patosy. :-) Taky musím ocenit postavy. Poslední dobou jsem si v knihách nemohl k postavám vytvářet nějaké větší sympatie, ale tady to šlo docela snadno. Celkově musím tedy říct, že ačkoliv jsem od knihy moc nečekal (vlastně jsem před tím o Grisha universu nic moc nevěděl a o tuto knihu jsem zavadil jen proto, že má fakt krásnou Collector's edici :D ), tak mě mile překvapila a až na, dle mého, trošku zrychlený konec se jedná o povedené dílo.
Měsíční zahrady
Steven Erikson (p)
Musím hodnotit zpětně, jelikož mám Malaz téměř dočtený. Poprvé jsem po této sérii sáhl proto, protože jsem chtěl zalepit díru po dočtení zatím posledního dílu ASOIAF a porovnání Erikson x Martin (a Malaz x GOT) na mě vyskakovalo všude. A v půlce knihy jsem to vzdal, prostě jsem se v tom ztratil, neměl jsem šajnu, o čem se v danou chvíli píše a ty wow momenty, u kterých by si čtenář měl říct "ty vole to je hustý", šli prostě mimo mě, neprožíval jsem je, protože jsem ani nevěděl, že se o nějaký wow moment jedná. Zhruba po roce jsem tomu dal druhou šanci a první knihu znovu protrpěl, ale nakonec jsem ji dokončil. Posledních zhruba sto stránek mě do toho dostalo tak, že jsem se rozhodl, že dám Malazu šanci a budu pokračovat dál. A dnes se dá říct, že je ze mě Malaz FanBoy. Co se týče prvního dílu. myslím si, že je poznat, že jde o Eriksonovu prvotinu. V celkovém pojetí ságy je tohle jeden z nejhorších dílů, naštěstí má však i své světlé stránky. Přesto je cítit, že ani Erikson v tu chvíli nevěděl, jakým směrem se jeho svět bude ubírat (přestože svůj svět malazu rozvíjel už deset let, než se rozhodl napsat tuto knihu) a spoustu věcí by se dalo napsat a propojit lépe. Jako základ pro Malaz je to těžká zkouška, ale ten svět má obrovskou sílu a dává na výběr jen ze dvou možností. Buďto mu propadneš, nebo ho zavrhneš. Vzhledem k dalším dílům se však jedná o podprůměr.
Dům mrtvých
Steven Erikson (p)
Lepší kniha než Měsíční zahrady, které jsem napoprvé odložil a dočetl na sílu až napodruhé. Je vidět, že nejen samotný čtenář už si začíná být jistější v kramflecích, ale i samotný Erikson si psaní osvojuje víc a víc. Čtenáře může docela "naštvat", že děj se přesune po prvním díle úplně někam jinam, což nějakému lepšímu pochopení taky zrovna nepřidá. Ale nakonec to není úplně na škodu. Eriksonovo universum je neuvěřitelně obrovské a vlastně prvních pět knih ho jen buduje (proto ani zde nelze očekávat nějaké vysvětlování či ukončení linek), a zde se objevuje kontinent velice důležitý pro pozdější dění. Kniha je napsaná lépe, srozumitelněji a lépe cílí na čtenářovy pocity. Coltainův pochod je velká jízda a pro mnohé jeden z největší zážitků série. Ačkoliv i já toto nadšení sdílím, celkově na mě kniha stále nepůsobila tak přirozeně, jak bych chtěl a u některých věcí jsem si říkal, že by bylo lepší, kdyby tam nebyly. Přesto rozhodně posun ku předu.
Ostravská mystéria
Marek Skřipský
Předně musím říct, že mě zaujala hlavně anotace a název, jakožto rodilý Ostravak a milovník fantasy jsem nemohl odolat. Musím říct, že kniha se mi četla od začátku dobře a moc se mi líbila atmosféra celé knihy jakožto i vedlejších dějových linek (rozmach a vývoj Ostravy, psychologický a morální vývoj postav apod.). Je však škoda, že se jedná pouze o soubor jednotlivých povídek, kdyby se příběh odehrával kolem základního motivu nacistického mága Federa a jeho (potažmo říšských) pohnutek s implementací jednotlivých fantasy a detektivních prvků, ocenil bych knihu ještě více (to kdyby třeba chtěl autor z tohoto prostředí napsat ještě další knihu, a tentokrát ucelený příběh, nezlobil bych se). Každopádně za mě povedený počin a knihu mohu doporučit.
Outsider
Stephen King
Může obsahovat spoiler!
Kde jsem TO už četl...
Tato kniha je prostě klasický King se vším všudy. Jedná se vlastně o zkrácenou a zlehčenou verzi jeho hitu "To" (chcete-li "IT"), kdy jsem si připadal, že čtu znova stejný příběh, jen na jiném místě, v jiném čase, s jinými postavami a že CIZINEC (El Cuco) je trošku slabší a méně propracována verze TOho. Ve výsledku se jedná o čiré zlo, které je pro detektiva Andersona stejně tak nepochopitelné, jak by to bylo nepochopitelné pro většinu z nás. Na druhé straně stojí čiré dobro, které ve správnou chvíli lehce popostrčí ústřižek od Tommyho a Pentličky na podlahu staré dodávky a tím vlastně způsobí zkázu pana cizince. Kniha jako taková má od začátku velice dobrý spád, což bylo pro mě překvapením a musím říct, že první část byla pro mě o něco lepší, než druhá část, do které začne King vkládat svoje oblíbené zlo v osobě tak podobné člověku. Na rozsahu lehce přesahujícím 400 stránek dokázal King umě vykreslit život na malém městu, tak jako to již nesčetněkrát dokázal v jiných dílech, a ukočíroval postavy tak, aby nebyly otravné a nerušili samotný děj. Jen je škoda, že samotný děj byl neuvěřitelně předvídatelný, protože tohle už prostě jednou napsal, jen v jiném kabátu. Kdo nečekal na konci padoucha, který by jinak o vraždě ani neuvažoval, ale najednou ho zlo přimělo zabíjet v jeho prospěch (John Hoskins by mohl být dospělý Henry Bowers), ruce nahoru! Nikdo? No jo, to už nikoho nepřekvapí (Palec nahoru ovšem za způsob, jakým si zlo Johna získalo. Lehké přejetí prstíkem po zátylku, z toho i mě mrazilo). Celkově musím však uznat, že tyto knihy mě baví a King umí budovat atmosféru jako asi nikdo jiný na světě (při kapitolách rodiny Petersonových a jejich postupném konci mi bylo tak nějak úzko, to je pro mě parádní práce), takže nějaké ty kazy mu rád odpustím. Kdo se nechce trápit s tisícistránkovou obludou v klaunských šatech, má tady odlehčeného bráchu, který mění tváře (a nemusí čekat 27 let na další pastvu, ale jen pár měsíců!) a kterého může slupnout naráz v jedno deštivé nedělní odpoledne tak jako já.
Daň pro ohaře
Steven Erikson (p)
Pro mě nakonec asi nejlepší díl celé série. Když už se někdo dostal k téhle knize, asi není třeba moc popisů, jaká kniha je. Spousta lidí ji vyčítá moc filozofie a ačkoliv i já jsem spíše odpůrce přemrštěného tlachání o životě a čemkoliv, tak zrovna tady mi to tak nějak sedlo takříkajíc jako "prdel na hrnec". Vlastně se mi tento díl z bůhvíjakého důvodu četl nejlépe ze všech a konec dokonce pak překonal i dlouho nepřekonané finále Vzpomínek ledu. Osobně se jedná o vrchol série a po ohlédnutí zpět za všemi díly by mi vlastně ani nevadilo, kdyby to tímto skončilo.
Půlnoční vlny
Steven Erikson (p)
Bugg: Já žádný nože nemám.
Tehol: Cože?A kde jsou všechny naše zbraně?
Bugg: My žádné zbraně nemáme, pane.
Tehol: Ne? A měli jsme je někdy?
Bugg: Ne.Dřevěný lžíce..
Tehol: Umíš s nima zacházet?
Bugg: Velmi dobře.
Tehol: Tak to je všechno v pořádku.Jdeš?
Tehol s Buggem měli perfektní dialogy a Erikson díky nim přinesl do série novou formu humoru. Kniha samotná skvělá, i přes počáteční zmatek, protože se přesunulo nejen místo děje, ale i čas, se kniha četla dobře a třeba Trull si mě naprosto získal.
Vzpomínky ledu
Steven Erikson (p)
Dlouho jasně nejlepší díl série. Čtenář už ví co čekat, Erikson naopak nepolevuje v přidávání postav a dějových linek. Přesto jde rozhodně o velký posun oproti prvním dvěma dílům v tom, jak jsou dějové linky napsány. Klasicky pomalejší rozjezd je vystřídán skvělou jízdou plnou událostí, která mě jen utvrdila v tom, že tohle chci prostě dočíst. Tohle je přelomový díl, pokud se čtenář ani tady nechytne, nejspíš to není pro něj. No a ke všemu ten závěr, kterému se vyrovnala později snad jen jedna scéna ze sedmé knihy. Až tady jsem si pořádně uvědomil, že tahle série nemá hrdiny ani padouchy. Poprvé plné hodnocení a zasloužené. Whiskey, Whiskey...
