RipaRiba komentáře u knih
První knihu této autorky jsem dostala od kamarádky..další si kupujeme v etapách...ačkoliv většinou sahám po detektivkách, tak je to příjemná změna, je třeba si na chvíli od všeho odpočinout. Nechat se unášet skvěle vykresleným prostředím, jídlem a atmosférou...a taková tato knížka je....když pominu stále se opakující scénář, protivného, ale naprosto neodolatelného hlavního hrdiny a dívky, která se hledá
Nehledě na jejich nereálné dialogy....tak musím říct, že se to moc hezky čte a vtáhne vás to nejen do děje, ale i do míst, kde se knihy odehrávají.
To bylo tak hezké. Přiznám se, že autorku vůbec neznám a není to obvykle to, po čem sáhnu, knížka mi byla darovaná a musím říct, že mě naprosto přenesla do Amalfi a cítila jsem naprosto všechny ingredience, které do ní byly přidány. Krásné oddechové čtení, které nebylo zas až tak naivní.
Nepohltila mne..,mnoho postav, mnoho pribehu a mnoho z nich, by si zaslouzilo hlubsi rovinu...mozna proto me tak moc nenadchla. Ale I presto jsem ke konci knizky bulela Jako zelva.
Velmi popisné zachycení událostí, o kterých jsem neměla ani ponětí.
Severské detektivky mne baví a Olsena mám velmi ráda, ale poslední dvě knihy mne moc nepotěšily..přijde mi teda, že těch knih stíhá vydávat fakt hodně :D a možná je to na škodu, příběh Nesmírného mne nebavil a tady bylo všeho moc... Carl ale i Asad mi přišli tak bezvyrázní.. Když to srovnám s kolegy Harrym Holem a Linnou, tak mi přijde Carl takový nudný, ani né tak bystrý, ani tak vtipný ani né tak mrzutý jak se snaží budit dojem autor. Úplně vtipné mi přišlo, že oni vyšetřují vraždu paní a nikdo nezkontroluje byty? A když už se k němu dostali, tak koupelnu zkontrolují s tím, že si Asad musí odskočit... :DJe to jiné čtení než Vzkaz v Lahvi nebo Žena v Kleci.
Po delší době jsem četla něco, co bylo jiné. Co působí jinak, i když dramatizace tam nechybí, ale autorka se při popisování surových scén a miliskování drží dál a drží určité dekorum, což jsem uvítala,protože onoho je všude už moc. Kniha je poutavá a nejspíš brzo sáhnu po ruských klasicích, abych viděla to srovnání. Příroda tam musí být vskutku krásná, ale ty osudy přesídlenců i Ignatova byly kruté. Zulejka toho opravdu nenamluví mnoho, ale i tak jí člověk přeje jen to nejlepší. Jedna z knížek, co udělá dojem a zanechá delší stopu...
Knížka je čtivá, jako všichni ti Olsenové, Nesbové, Keplerové... Ale nevím, zdá se mi to už moc.. Nějak všichni zbrutálněli nebo já začínám měknout, ale některé pasáže se mi nečetly dobře. Autoři úmyslně matou a vedou čtenáře k jinému podezřelému, aby se jim povedlo konečné rozuzlení. Líbilo by se mi, kdyby ubrali násilí a opakující se scénáře a přidali psychologie.
Čistá deprese, napsáno tak jak Nesbo umí, poutavě, lákavě, ale obsah... ten obsah, nicotnost vztahů, narušenost jedinců, nejhezčí pasáže byly o ptactvu...
Jsou knihy a Knihy a tato je z té sorty Knihy. Děkuji autorce.... a celou dobu čtení si říkám, kolik práce a hovorů s pamětníky to muselo dát. Příběh jsem dočetla a musím to vstřebat, jediné v co doufám, že už se nic takového nebude dít. I tato doba má své, ale tamtu bych nechtěla zažít. A taky doufám, že v třetím díle se budu na konci smát... Kéž by.
Knížka nám byla doporučena při prohlídce v dole na Landeku a jsem ráda, že ji mám. Je čtivá, drsná a zároveň svojská jako Karwina a její okolí. Psaná tak, že dialekt a rázovitost jde cítit každým řádkem. Osudy každého jedince by vydaly na další knihu, většinu aktérů si čtenář oblíbí, jen ta Barbora a Jarmila mi byly cizí. Barbora mi byla spíš protivná, místo aby se semkla s dcerami, zatvrzelost ji ohromila. Bylo mi líto, že Ludwik nenaplnil svůj potenciál a zároveň jsem byla ráda, že to s ním dobře dopadlo, aspoň prozatím. Doufám, že druhý díl bude trochu pozitivnější. Místami jsem Šikmý Kostel srovnávala s jinou knihu, a sice Žila Jsem Příliš Krátce od Moniky Czernin, která psala o stejné době,naprosto odlišné společenské vrstvě a i tak si knihy byly v mnoha ohledech tak podobné. Chuť po přežití, žití a dobrém. Obě rozhodně stojí za přečtení. Doslov autorky Karin Lednické se mi líbil moc.
,,tam u nás se považuje úspěšně manželství, když má žena dva roky po svatbě všechny zuby,,..jedna z vět, na kterou jen tak rychle nezapomenu a postava Beáty, která mi byla tak lidsky milá, i když byla svéráz od hlavy až k patě. Hezký příběh o mladé dívce, která měla nezávihodný vstup do života. Místy mi to přišlo trochu strohé, ale asi taková hrdinka byla. Heřmánkové údolí by si zasloužilo trochu barvitější popis krajiny, aby se člověk mohl ještě více ponořit do té obklopující vůně. Dějově velmi čtivé. Jak je napsáno na přebalu, člověk si po přečtení uvědomí, že v dnešní době mnoho lidí řeší pouze malichernosti.
Spoiler....asi nejlepší díl, nedokázala jsem se od knihy odtrhnout a za den a půl bylo hotovo. Celou dobu jsem hádala, kdo?? Kdo, že to mohl udělat, obvinila postupně všechny až na skutečného vraha... podvědomě jsem se bránila tomu, že tak blízký kamarád by byl schopen něčeho takového, i když v knize, a ono fakt. A ta Harryho ohleduplnost v závěru, nepochopitelné. Co na to říct, snad jen to, že doufám, že kostka dopadla tam, kde Harry chtěl.
Příběh o tom, že vše má rub i líc a není zlato, co se třpytí. Popis vlastností ve všech svých krásách i neřestech tak typických pro Dickinse. Moc hezký příběh. Kdo má Dickinse rád, toho nezklame.
Nejhezčí vánoční příběh co znám. Každé Vánoce se na ni těším, i když ve filmu s P. Stewartem. Knížku jsem dostala jako malá na Vánoce a hned si ji zamilovala. Ta nadčasovost je a bude vždy aktuální.
Hodnotím s odstupem, protože to ve mně potřebovalo uzrát. Film jsem neviděla, ale obsah jsem znala. A musím říct, že jsem čekala něco jako Pýchu a Předsudek, o to to bylo větší překvapení. Je to velmi sýrový příběh o lásce, zradě, nenávisti a lidských vlastnostech, ač už dobrých či špatných. Psán dosti realistickou formou, která vtáhne do děje i na toulky místní krajinou.
Takový povrchní příběh plácání se ve vlastním naivním a těžce nevyzrálém životě.
Hezké dobové nenáročné čtení...i když z toho jemnocitu mi šla místy hlava kolem :).
první kniha, kterou jsem odmítla číst... pardon, ale toto fakt ne...brutální, detailní popis nasílí a vyžívání se v něm... úchylárna.
Přišlo mi to trochu nudné, ale jako náhled do doby Anny Sacher zajímavé, obzvláště pro někoho, kdo k té době tíhne.