RMarkéta komentáře u knih

Velmi si vážím takových lidí jako je pan Emil Kintzel nebo právě pan Stanislav Schneedorf. Hluboce před nimi smekám. Oba pánové si to totiž zaslouží. Doufám, že tady s námi ještě nějakou dobu pobudou. Díky nim jsou mé toulky šumavskou krajinou mnohem osobnější a niternější. Nekloužu jenom po povrchu. Taková procházka má pro mě daleko hlubší význam. To je přesně to, co miluju a co mi Šumava může nabídnout, když vystoupím na krátký čas z tohoto uspěchaného světa a začnu se věnovat jí. A to, že se něco nového dozvím, je taková třešínka na dortu. Bonus za mou námahu.

11 07.10.2021

Taková malá jednohubka. Přečteno během necelých dvou hodin, kdy nám v práci dnes vypadl proud a já jsem si nechtěla vymlátit baterku v mobilu a honit tam nesmysly. Humorné a čtivé to bylo. Kniha se četla úplně sama. Autor se prostě ničím nezdržuje. Taky proč. Žádné berčličky nebo obezličky. Žádné zbytečně dlouhé věty a souvětí. Stručně a jasně řekne to, co má na srdci. Chvilkami mi bylo Božky i líto. Ale pak jsem začala přemýšlet, jak bych se jí zbavila zrovna já. Opravdu člověk k pohledání. Taky jednu podobnou figurku znám.

11 20.09.2021

Trochu jiný pohled na mou milovanou Prahu. Tentokrát z pohledu židovského obyvatelstva. Vyprávění pana Krause mi připomínalo to Nerudovo. Oba dva vyprávějí příběhy o zcela obyčejných lidech, ovšem na neobyčejném místě a tím samozřejmě Praha je. Mohla jsem se s nimi procházet křivolakými uličkami a popovídat si s nejrůznějšími tehdejšími figurkami. Při tom povídání jsem narazila i na slavná jména, kterých se tu vyskytuje poměrně dost. Velmi milá a příjemná vzpomínka na starou a tajemnou Prahu, i když kolikrát i velmi smutná a dojemná, protože do dění v tehdejší Praze zasáhla svou hrůzou 2. sv. válka a všichni víme, co se dělo se židovským obyvatelstvem. Netřeba se o tom dlouze rozepisovat. Tato exkurze po pražských pamětihodnostech a jejich figurkách mě hodně bavila. Pan Kraus stvořil pestrou mozaiku svérázných postav a postaviček. Nezapřel v sobě novináře. Je to z jeho vyprávění znát. Měla jsem pocit, že těmi uličkami chodívám s ním.

11 11.05.2021

Je to jednoduchý příběh dvou zamilovaných vysokoškoláků, zároveň je hodně hluboký, skrývající v sobě psychologické a sociologické drama. Nejde tedy o žádnou naivní a hloupou limonádku. Nechala jsem se vtáhnout do příběhu a prožívala s nimi každý jejich krok. Škoda, že všechno bylo až příliš rychlé. Kapesníčky jsem měla nachystané v pohotovostním stavu a dojatá jsem byla taky.

11 08.01.2021

Velmi příjemný a čtivý příběh, tedy pokud se to dá říct zrovna o thrilleru. Je to trošku tlouštík, ale to mě neodradilo. Zákousla jsem se a nepustila. Kniha mě mila překvapila. Mám ráda, když je hlavní postavou žena, která mimo své práce (policistka) řeší i další problémy. Dělá to postavu tak nějak lidštější. Od tohoto autora je tento příběh můj první. Určitě se podívám i po něčem dalším. Na začátku čtení jsem měla hodně neodbytný pocit, že čtu další knihu od Kinga. Asi to bylo tím popisem krajiny, nevím. No, třeba se jím autor nechal inspirovat.

11 09.12.2020

Při čtení jsem se nemohla zbavit dojmu, že má kniha nejméně o sto stran více. Četla jsem pomalu, ale zase jsem o ní mohla přemýšlet a to mi dalo mnohem víc, než kdybych si zhltla na jedno posezení. Je to nadčasový příběh s pěkně rozehranou psychologií. To přidává ději na síle. Za ten čas od vydání knihy se toho moc nezměnilo. Společnost je pořád stejná. Slyšela jsem i jako rozhlasovou hru s Vilmou Cibulkovou a Petrou Špalkovou.

11 24.07.2020

Pro mě trošku kuriozitka. Pan Jirous byl svéráz národního lovu, to se musí nechat, ale nebyl žádný hlupák. Byl svůj. I já jsem si básničky a pohádky předčítala nahlas, abych z toho něco měla. Zajimavý a neotřelý zážitek. Nečetla bych je úplně malým dětem.

11 12.01.2020

Moc hezky sestavená kniha o mé milované Šumavě, kterou jsem dostala jako dárek pod stromeček. Hned jsem si ji opatřila záložkami. Krásná inspirace na výlety. Jednotlivé kapitoly jsou doplněny malými mapičkami, což je fajn a samozřejmě hezkými fotkami.

11 28.12.2019

Opravdu tenoučká knížečka vyšperkovaná perokresbami. Čteme si ji na Štědrý den po obědě. Je to takový náš rituál. Na Štědrý den a večer se toho dá stihnout hodně a většinou se přihodí něco neočekávaného a bláznivého.

11 03.01.2019

Knihu mi koupila moje maminka v Levných knihách za poměrně směšnou částku jako vánoční dárek. Když jsem zjistila, co dostanu, tak jsem otravovala tak dlouho, až jsem ji dostala o něco dříve. Přečetla jsem ji na jeden zátah. Helena Štáchová je výborná vyprávěčka. Vážně i nevážně rozebírala události ze svého života a že to byl život nesmírně zajímavý. Kniha jede ve dvou rovinách, kdy se prolínají deníkové zápisky o boji s těžkou nemocí s historkami z minulosti.Ne vždy ale byly úsměvné. Jsou tu i hezké fotografie. Helenu Štáchovou mám moc ráda. Její hlas mě doprovázel od útlého dětství a bude doprovázet stále, i když už se na nás paní Štáchová dívá z nebe.

11 18.03.2018

Co si budeme vykládat, je to limonáda. Ale potom všem, co se kolem nás děje, neuškodí si odskočit k pohádkám, kde vše končí dobře. Téma Popelka je velmi vděčná šablona a dá se s ním naložit mnoha způsoby. Hezká oddechovka.

10 13.11.2024

Poslouchala jsem načteno přes polední pauzy na oběd a zapomněla jsem se u toho poslechu najíst. I když se jedná o autorovi vzpomínky, tak je to velmi milé pohlazení po duši. Načteno příjemným hlasem. Zavřela jsem oči a toulala se s Klostermannem životem. Klostermann je mistrem popisu. Všechno tak krásně a hmatatelně popisuje i lidové zvyklosti. Miloval Šumavu i její lidi. Ta láska a laskavost z toho přímo odkapává.

10 23.08.2022

Ano, obrazová část je krásná a dobře nafocená. Dnes by tento šikovný průvodce vypadal trošku jinak. Mě to ale vůbec nevadí. Na Vyšehrad chodím pravidelně v jakékoliv roční době. Zapaluji svíčky mým oblíbencům (Gollová, Burian, Němcová, Mácha, Čapek). Ale i ti ostatní, co tu odpočívají v pokoji, si zaslouží, aby se na ně nezapomnělo. Vyšehrad má samozřejmě neopakovatelné kouzlo a atmosféru. Úplně chápu, proč si ho kněžna Libuše vybrala a odkud věštila Praze, že její sláva hvězd se bude dotýkati. Věděla moc dobře, co dělá. Vyšehrad vyhledávají lidé vnímající energie a i milovnící paranormálních jevů. Stačí jít kolem rotundy k menhiru nebo Zardanovu kameni a nebo si to tady prošlapat celé. Zbytek si otestujte sami. Pokud jste schopni na chvilku vypnout mozek a řídit se jinými smysly. :-) Zjistíte, že po takové milé procházce,jste jako znovuzrození a máte dobité baterky. Vím, o čem mluvím. O Vyšehradu taky koluje mnoho legend a pověstí. Jedna říká, že, kdo sem zavítá v den, kdy má být úplněk a vysloví své přání, tomu se do roka splní. Ještě jsem to teda nezkoušela. Ale kdo ví? Třeba na tom něco bude. Vždyť Vyšehrad a stará Praha je magické místo.

10 05.01.2022

Znáte ten moment a pocit,kdy potkáte dlouholetou kamarádku, kterou jste pár let neviděli? A jdete si s ní sednout na jedno do hospody nebo do vinárny. Kde při dobrém pití semelete všechno od dětství po současnost včetně úspěchů a pádů a ten pokec si užíváte? Tak přesně o tom je tahle kniha. Musím říct, že Debbie Harry měla více štěstí než rozumu a byla v podstatě u všeho důležitého. Určitě bych se nebránila filmovému zpracování. Byla by to pěkná jízda. Taky jí to v jejím věku podřád dobře zpívá. Podařilo se mi do knihy začíst tak, že jsem jela tramvají na jiný konec Prahy a nevěřícně koukala, kde jsem se to zase ocitla, protože jsem měla pocit, že od nastoupení do vozu uběhlo maximálně pět minut. Ještě štěstí, že jsem nejela vlakem.

10 15.10.2021

Povídky připomínají legendární bakalářské příběhy. Ilustrace byly zajímavé, škoda, že byly na křídovém papíře. Musím se přiznat, že panu vrchnímu, tomu nabubřelému všeználkovi, který všechny rozhovory tak hloupě a úplně nesmyslně zamotal, jsem nepřála nic dobrého. Ta postava mě děsně štvala. I tenhle kraj mám projetý, ale netušila jsem, že se mu říká Podlesí. To je pro mě novinka. Mám ale raději příběhy z té nejšumavější části Šumavy, kde lišky stále dávají dobrou noc a kde se člověk může tak snadno zapomenout. Stále tam taková místa jsou.

10 20.05.2021

Seriál převedený do knižní podoby a i ta knižní je stejně dobrá jako ta televizní. Fajn nápada přesadit rodinku z města na vesnici. To pak není nouze o vtipné zážitky, protože se to nabízí úplně samo. Mám rodinu Kudrnovic moc ráda.Vždycky mě jejich snažení pobaví. Televizní obsazení nemělo chybu. Takhle nějak si tu městskou rodinku přesně představuji. Všechno ještě o kousek pozvedá babička se svými perfektně mířenými sarkastickými poznámkami.

10 26.01.2021

Vzpomínky na dětství tady slouží jako takové zahřívací kolo, protože pak se to pěkně rozjede. Musím uznat, že si toho paní Saudková pamatovala poměrně dost. Tolik si toho nepamatuju ani já a to jsem mladší ročník. Sarkastická ve svém vyprávění stoprocentně je. S upřímností bych ale byla opatrná. Je to odvyprávěno z jejího úhlu pohledu. To je trošku pokřivená optika. Ať si udělá každý svůj názor sám. Sára Saudková se vymyká jakýmkoliv konvencím. Je za každou cenu svá. To se musí nechat. Mně je ale takový způsob života cizí. Nepatřím mezi Bohémy. Psát ale umí.

10 01.04.2020

Chtěla jsem vědět proč, chtěla jsem vědět jak, chtěla jsem znát. Chtěla jsem prostě jenom pochopit. Ale nikdo neví jak tahle nemoc nebo porucha vlastně funguje, jak fungují léky. Každý člověk je originál. Každý je jinak nastaven. Je to jako s výstřelem do tmy. Vidíme jen záblesk a zaslechneme výstřel. Můžeme jít za tím zábleskem a výstřelem, ale nenajdeme nic, protože není nic vidět a ani slyšet. Získala jsem jiný pohled na věc nebo spíše nadhled. Jinak se dívám i na lidi kolem sebe. Něco se změnilo nebo jsem se změnila já.Necítím se jako nalomená větev. Jsem jen citlivější na to, co se kolem mě děje a možná, že znám i svůj osud. Je to výhra nebo prokletí? Každopádně jde o dvousečnou zbraň. Nikdy jsem si nemyslela, že blázni jsou zločinci. Jsou to jen nemocní a nepochopení lidé, co musí každý den bojovat jen o samotné bytí a existenci na tomhle světě a to je stojí mnoho sil. Pro umělce může být tato nemoc pozitivní, ale pro normálního (obyčejného) člověka je bolestná a zraňující. Moje mamka BAP má již delší dobu diagnostikovanou, takže i já jsem do vínku dostala taky jisté vlohy. Mé milované kamarádce ji diagnostikovali poměrně nedávno, po nepěkných excesech, ze kterých jsem ji tahala a tahám ji pořád. Musím před panem Mellem smeknout. Taková zpověď ho musela stát mnoho sil a ty potřebuje pro svou každodenní bitvu, kterou musí vyhrávat. Ta válečná vřava se odehrává v jeho rozdrásaném nitru (hlavě), což je peklo na zemi a očistec zároveň. Určitě tohle byla i Melleho autoterapie. Pak kniha účel taky splnila, protože se ze svých zážitků vypsal a vyventiloval je ven. Nedusil je v sobě. Ztrácet kontrolu nad sebou a vidět jak se mí blízcí a kamarádi otáčejí zády, je něco strašného. Ale tahle kniha je i o naději, že zase budu mít svůj život ve vlastních rukách, že ho budu zase kočírovat, ovládat a ne se nechat ovládat jako loutka. Tohle je pro mě dokonalé svědectví o nemoci (poruše), o které se mnoho neví a hlavně se o ní nemluví, protože je těžko pochopitelná a uchopitelná a lidi vyčleňuje ze stáda. Chtěla jsem tomu, co se děje přijít na kloub, místo toho stojím na startovní čáře maratonu a dostala životní lekci z pokory a trpělivosti. Nečte se ta kniha lehce.

10 26.06.2018

Velmi čtivé a lehké čtení. Přečetla jsem 2x na jeden zátah, protože mě hned od začátku chytla. Perfektní čtení do hromadných dopravních prostředků při cestě do práce a z práce, ale hrozí, že vystoupíte někde jinde, pokud se do knihy opravdu začtete. Podařilo se mi nastoupit do špatného čísla tramvaje a jet na druhý konec Prahy, v metru vystoupit místo na Můstku až na Florenci. Už se těším na další díl. Bylo by škoda skončit pouze u jednoho. Kniha mě hodně bavila. Doporučím ji i přátelům, i když je to spíše čtení pro ženy. Fisherka je fajn. Je to takový svéráznější Hercule Poirot a Jessica Fletcherová v jednom. Obě postavy mám ráda. Takže tak to mám i s Fisherkou. Mám ji taky ráda.

10 16.03.2018

Ve své podstatě jde o velmi jednoduchý příběh, který není ani moc originální. Chlap vezme spravedlnost do vlastních rukou. Co k tomu vlastně říct. To už tu bylo tolikrát. Ovšem, zdání klame. To tedy ano. Taky jde o kritiku chudoby. Ukazuje, kam až člověka mohou dotlačit okolnosti a kam až je schopen zajít. Trošku potrápí tehdejší mluva a autorovo vyjadřování.

9 22.09.2022