RMarkéta komentáře u knih
Krásně se mi propojil film s knižním příběhem. Na rozjezd a seznámení se tím brýlatým klukem, který zůstal naživu, to bohatě stačí. Musím uznat, že paní Rowlingová má velkou fantazii. Vymyslela parádní svět, do kterého se velmi ráda vracím.
Velmi prostý a jednoduchý název, za kterým se samozřejmě může skrývat úplně cokoliv. Půvabná vesnička a malebný venkov opravdu nemusí být jen poklidné místo k žití nebo na rekreaci. Je to ta pravá a osvědčená kulisa pro zločin, kterou používá nejen Agatha Christie a mě to baví. Ale pokud bych měla najít mrtvou ve své knihovně, tak mě pravděpodobně vezou rovnou na odpočinek do Bohnic. Slečná Marplová vyšetřuje svým tradičním způsobem. Hezky vymyšlená zápletka, která se jeví jako velmi komplikovaná a překombinovaná. Ovšem, není tomu tak. Všechno bylo ve finále velmi jednoduché. Akorát jsem to Agathě sežrala i s navyjákem. Takže ano, užila jsem si tuto oddechovou kriminálku.
Mohla jsem nahlédnout do životních osudů lidí z cirkusového prostředí a bylo to velmi příjemné a milé nahlednutí. Eduard Bass musel cirkusy a vše kolem nich opravdu milovat. Je to tak věrně a reálně zaznamenáno, že se nestačím divit. Až mi z toho vždy při čtení klesne čelist a já se nechám příběhem unést do sladkého snění. Ta láska k cirkusu z příběhu přímo sálá jako rozpálená kamínka. Jelikož tato románová kronika vyšla v opravdu nelehké době, tak je to takové pohlazení po duši a vlastně i povzbuzení českého národa. A oslava českého člověka (pracovitost, píle a schopnosti). Zlaté české ručičky byly po světě známé, zvláště pak za našimi hranicemi. Ke knize se ráda vracím a stejně tak k televizní adaptaci. Jen ti němečtí herci jsou tak nějak divně prkenní. Hudební doprovod je nádherný (Svoboda).
Tenhle díl tomu všemu nasadil korunu, tedy tu královskou a málem posadil na zadek nizozemské království. Paní Tichá by vám to sdělila ale trochu jinak. Bavila jsem se od začátku do konce. Hlavní prim tu hraje právě hláškující paní Tichá, která se obejde i bez ořechovky. Opět se předvedla. Co slovo to perla. Z Marie se stala dáma, taky to má geneticky dané. Info kolem tetičky Nory se taky začíná pomaloučku rýsovat. Ta stará babča mě zajímá. Chtěla bych o ní vědět víc. Už se těším na další díl. Chci vědět, jak vykrystalizují Mariiny trable v ráji.
Knížka je to velmi útlá, doprovázená hezkými a trefnými ilustracemi. Příběh je jednoduchý, ale ty vtipné dialogy fakt stojí za to. To byla jedna vybraná smeč za druhou. Mezi Honzou a Doubravkou je úžasná chemie. Boba je cvok. Letní atmosféra je kouzelná a z knížky přímo sálá to krásné teplo s lehounkým vánkem provoněným rozkvetlou loukou. Jen se toho všeho dotknout. Úplné pohlazení po duši. Jedno malé varování bych měla, kniha je velmi nebezpečná do tramvaje a jiných hromadných dopravních prostředků, zkuste se ani jednou nezasmát.To se při čtení nedá. Mně to nešlo, proto jsem v tramvaji vypadala jako blázen. Z Bořislavky na Barrandov je to taková malá okroužní jízda Prahou. Přejetí zastávky může taky nastat. Film s Kolářovou a Hanzlíkem funguje úplně stejně. Patří k mým oblíbeným. To je letní komedie jak má být.
Velmi příjemné dobrodružné a detektivní čtení s kapkou cestování v čase. Vůbec mi nevadilo, že tenhle příběh vyšel už v roce 1957. Danny byl sympaťák. Petea mohlo být trochu víc. Za třicet se toho změní spoustu.
Ne úplně tradiční King. Už jsem si o něm začínala myslet, že je vyčpělý a že už nemá pořádně co nabídnout. Byla jsem vyvedena za svého milného přesvědčení. Prvních zhruba stopadesát stran bych mít vyloženě nemusela. Na seznamovací kolečko to bylo zbytečně dlouhé, ale je to King. Potom se začne něco dít. Máme tu fantasy příběh ve velmi osbitém podání. Pořád má neuvěřitelnou představivost a fantazii. Nic ze svého velkého vyprávěčství neztratil. Stále si může čtenáře pěkně povodit za ručičku a naservirovat mu něco ze svého umění.
Vždycky, když jsem četla tento díl, bylo mi tak nějak líto, že už tahle sága končí. Ale k tomu to přece všechno od začátku směřovalo a touto knihou vyvrcholilo. Všechno bylo zodpovězeno a všechno do sebe dokonale zapadlo. Nemohlo to skončit jiným způsobem než právě takhle. Výborně odvedená práce. To teda určitě a díky za ní.
První setkání s detektivkou Erikou Fosterovou a hned velmi příjemné. Kniha mě bavila od začátku do konce. Na konci mi bylo dokonce líto, že už tenhle příběh skončil. Takže určitě se poohlídnu i po dalších. Erika Fosterová je sympatická postava. Řadím si jí mezi mé oblíbené detektivy. Bryndza píše tak, že se všechno před mýma očima odvijelo jako film, což bylo opravdu moc fajn. Čtivé a napínavé. To se mi líbilo.
Kupodivu jsem vytušila, kdo by mohl být vrah, ale, že to bude až takhle zamotané, tak to mě překvapilo. Maloměstskou atmosféru jsem si krásně představila, kde se téměř všichni znají. To bylo hezky vykresleno. Někdy si říkám, co se asi kolikrát děje v panelákových domech na sídlištích. Sama v jednom takovém bydlím. Přece jenom jsem taky členkou určité komunity a at´ chci nebo nechci, tak ty lidi potkávám a znám se s nimi.
To přirovnání se k Robinsonovi bylo opravdu velmi trefné. Oba dva hodně spojovalo a oběma se stalo něco, co jejich život otočilo o třistašedesát stupňů. Oba byli vytrženi ze svého běžného života. Hezký a silný příběh.
Velmi výstižný název knihy. To se musí nechat. Při myšlence na něj mě vždycky mrazí v zádech a píchne u srdce. Válka, Heydrichiáda a stanné právo. To je ta pohlcující tma dva mladé milence. Jejich láska vykvetla jako růže ve stínu nacistického teroru. Bohužel se nemohla plně rozvinout. Doba to byla šílená. Krásný, ale smutný příběh.
Velké překvapení jako Petra Klabouchová. To tedy smekám. Obě dámy mě hodně baví. Zajímavá zápletka. Návrat ke kořenům je vděčný nápad a dá se vytěžit na maximum. Temné šumavské hvozdy mají něco do sebe. Zasadit příběh právě tam bylo velmi chytré. Netušila jsem nic o reemigrantech z Rumunska, kteří přišli osídlovat pohraničí. Ti si udržovali své zvyky a tradice, takže chápu, že se lidem jevili jako divní. Začleňování do širší společnosti je složité. A nedej Bože, kdyby si s nimi někdo začal. Poválečná doba byla nadějná, zlověstná ale i velmi nejistá. Každý by se měl zajímat o své kořeny. Alespoň se dozví, kam patří. Ale nemusí to být vždy procházka růžovým sadem. V každé rodině je něco.
Přiznám se bez mučení tady teď a rovnou, že jsem Adinu Mandlovou měla zaškatulkovanou jako takovou štětku a mrchu, která se ráda nechávala vydržovat svými milenci a muži na vysokých postech (aférka s Frankem) . No, zdání klame. Nakonec jsem svůj názor úplně otočila. Až mi z toho poklesla čelist. Ještě teď se sama sobě divím, jaký to byl veletoč. Je pravda, že její život byl velmi bouřlivý a vydal by na několik románů!!! Byl skutečně bohatý a pestrý. Na jednu osobu toho bylo opravdu dost. Zažila slávu i pád, obdiv i nenávist, lásku a ponížení, smrt dítěte, vězení, nemoc. Uměla dávat i brát. Muži jí leželi u nohou a taky ji někteří využivali (Šmeral). Musela opustit domov i milovanou práci. Byla ctižádostivá, odhodlaná a cílevědomá. Ovšem taky ironická, sebeironická a naprosto otevřená, ne úplně vyrovnaná žena. Nebrala si žádné servítky, co měla na srdci, to vypustila do světa. Díky té otevřenosti je tato kniha velmi čtivá. Může za to i její vlastní bezprostřednost, civilnost a síla. Po tom všem, čím si prošla dokázala najít klid, pokoj a možná i jakousi pokoru dle poskytnutého rozhovoru na Dobříši. Ale byla tam bohužel i zahořklost vůči lidem, což dokazují její dopisy psané Lídě Baarové do Salzburgu. Já se jí nedivím.
Freeman nosí v hlavě opravdu velmi neotřelé a zajímavé nápady. Po prvním rychlém čtení mi tento příběh přišel lehce překombinovaný. Při druhém čtení mi všechno dokonale do sebe zapadlo. Freeman je totiž velmi dobrý vyprávěč a dokáže si pocelou dobu udržet čtenářovu pozornost. Frost jako detektiv je prostě svůj a tak to má být.
Třetí školní rok v Bradavicích. Tímto dílem dochází ke zlomu v celé knižní sérii. Už nejde úplně o pohádku pro děti. Posunuje se ke starším čtenářům a těm dospělým samozřejmě taky. Ale i Harry už není tím malým vyjukaným klukem, co byl na začátku. Atmosféra nám pomalu ale jistě začíná houstnout. Příběh je akčnější a taky strašidelnejší. Přece jenom vězni z Azkabanu neutíkají každý den. Mozkomorové jsou pěkně příšerná stvoření. Zápletka je opět originální.
Velké dobrodružství dvou dětí a že to opravdu bylo velké dobrodružství, které stálo za to. Příjemně mě překvapilo, že tento autor napsal knihu pro mládež. Do příběhu je velmi snadné se začíst. Líbilo se mi jak Staš přijal roli ochránce malé Nely i to jak si téměř v každé situaci dokázal poradit. Musel taky velmi rychle dospět a udělat rozhodnutí, která nedělají ani dospělí muži, ale nebylo zbytí. Ráda se k této kniize od dětsví vracím a letos jsem to udělala opět a málem dojela tramvají na úplně opačný konec Prahy, jak jsem se tím příběhem nechala unést. Podle ilustrací v knize jsem se učila kreslit.
Trochu mě mrazí v zádech z toho jaký byl Čapek vizionář. Vždyť tenhle příběh byl napsán nedlouho před tím než vypukla druhá světová válka. Jak symbolické. Vlastně i ta nemoc je zde symbolická. I takhle se dá ukazovat, že válka nemá žádný smysl. Nadčasové dílo, které by si měl přečíst každý. Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustné je otroctví. Nedivím se, že bylo filmové zpracování této knihy po Mnichovu okamžitě zakázené. Hugo Haasovi byla role doktora Galéna spíchnutá přímo na tělo.
Krásný příběh, ze kterého mě mrazí v zádech a je mi smutno. Vždycky, když tenhle příběh čtu, tak čekám, že to dopadne jinak. V příběhu se toho ukrývá hodně. Člověk musí mít na tuto knihu tu pravou naládu a musí být na ni připraven.
Pokldině plynoucí příběh, ale jen do té doby, než příjde vražda. Pak se všechno rozjede. Vyskytuje se tu velké množství postav a to vyžaduje pozornost. Děj je zajímavý už jen tím, že se odehrává na neobvyklém a exotickém místě. Na výletním parníku se zase až tak často nepohybuji.