Rodaw komentáře u knih

POMSTA & ROZBŘESK
Na tuto knížku jsem se moc těšila – a to hned z několika důvodů. 1.) tato série má „jen“ dva díly, což je fajn – není to nekonečná série… 2.) orientální prostředí + retteling na pohádky Tisíce a jedné noci… 3.) byla mi doporučena na míru od kamarádky Šárinky (@sharys_and_books❤). Očekávala jsem napínavý a dobrodružný příběh, ve kterém bude nezapomenutelná, osudová a velká láska – i když zakázaná a nešťastná… Knížka se mi líbila, ale hodnotila bych ji spíše jako průměr, nedostalo se mi takového „wow“, jak jsem čekala… Je to taková zamilovaná pohádka, pro mě místy plochá a v pár momentech nelogická, ale člověk si u čtení odpočine… Je to originální zpracování a pokud Vás toto prostředí a téma láká, klidně knížku vyzkoušejte – čtení jsem si užila a na druhý díl se těším – jen jak jsem psala – nebylo to prostě TAK MOC super, jak jsem očekávala... Uvidím, jak na mě zapůsobí druhý díl.:-)
Více na mém YouTube :-).

7 27.08.2019

MISERY
Stephen King mi byl pravidelně doporučován a tak když se mi naskytla příležitost přečíst si Misery, neváhala jsem. Mohla jsem mít i další knížky od pana Kinga, ale byla jsem opatrná už na začátku a rozhodla jsem se, že napřed přečtu Misery a uvidím, kdyžtak poté vezmu další. Dobře jsem udělala, s panem Kingem totiž asi kamarádi nebudeme.:-( Opravdu mě to mrzí, jelikož jsem milovník hororů, ale prostě… ALE.. Styl psaní pana Kinga – ačkoli chápu, že jeho fanoušci a věrní čtenáři právě ten styl milují – mi absolutně nevyhovuje. Příliš popisný, omáčkový, vycpávkový, filozofický, plný metafor… Samotný námět: vězněný spisovatel a žena psychopatka – je super, ale mně zkrátka nesedlo to zpracování. Nebavilo mě, nudila jsem se… Panu Kingovi ještě úplně dveře nezavírám, plánuji přečíst Dlouhý pochod, který na mě na poličce čeká už několik let :-), ale upřímně si nemyslím, že se ze mě stane věrný čtenář pana Kinga. Ale Dlouhý pochod ještě zkusím! Pokud si Misery chcete přečíst, je velká šance, že se Vám bude líbit – 99,99% čtenářů je z ní vážně nadšených… já patřím do toho malinkatého zbytečku:) I když mně osobně knížka nesedla, jsem ráda, že jsem ji zkusila, protože je to v dnešní době už klasika a dříve či později bych se k ní během života stejně dostala. :-)
Více na mém YouTube :-).

8 27.08.2019

HVĚZDY NÁM NEPŘÁLY
Dala jsem si (jak říká moje maminka❤)rejding této knížky a bylo to silné. Po mnoha letech jsem si ji znovu přečetla.. a po mnoha letech se (doufám) dnes večer znovu podívám na ten film (a mimochodem se na něho moc těším, protože jsem tenkrát byla nadšená)… Tato kniha je pro mě hodně nostalgická. Četla jsem ji ještě před vydáním a na film jela do Prahy na předpremiéru.. v podstatě tento příběh doprovází mou knižní internetovou historii.:) Už tenkrát jsem byla z příběhu nadšená – a to jak z knihy, tak z filmu. Musím říct, že druhé čtení bylo asi ještě silnější než to první… Věděla jsem, do čeho jdu a knihu si (překvapivě – mám totiž strašnou paměť) dosti pamatovala. Určitě patří k nejsmutnějším knihám, co jsem kdy četla.. Augustus i Hazel – oba dva naprosto úžasní lidé. Bojovníci. Lidé, kteří jsou vážně fyzicky nemocní jsou většinou ti největší rváči o život. Všechny je obdivuju a cítím k nim velký respekt. Augusta jsem si zamilovala právě už před lety – počínaje jeho vztahem s cigaretami. Strčíš si zabijáka do pusy, ale nedovolíš mu zabíjet (cigaretu si nikdy nezapálil…). Augustus je takový knižní Jack Dawson, aspoň pro mě.. Jeho pohled na svět a myšlenkové pochody – úžasné, inspirativní, silné… Slovo „silný“ používám často, já vím, ale toto slovo se k této knížce neuvěřitelně moc hodí… Kniha je plná krásných a pravdivých myšlenek a citátů. Vyvolá ve Vás emoce, včetně hlubokého smutku a uvědomění si faktu, že je život nefér (a jak říkali naši hrdinové – svět není továrna na splněná přání:)). Po dočtení mám trošku podobný problém, jako měla Hazel se svou oblíbenou knížkou: chtěla bych vědět víc… chtěla bych vědět, co bylo dál a vědět odpovědi na otázky, které mi teď vrtají hlavou.. hlavně na tu jednu, i když asi tuším odpověď… Knížku rozhodně doporučuji. Je nádherná. Nejde jen o ten příběh, jde i o to, co si jako čtenáři při čtení sami uvědomíte a prožijete… Určitě se k této knížce během života ještě vrátím, i když budu zase hodně hodně smutná, protože na toto se prostě (i když chcete a můžete to plánovat sebevíc) připravit nedá. Některé momenty mi přišly v knížce až mírně filozofické a možná to nesedne každému, ta knížka je svým způsobem (místy) trošku zvláštně napsaná, ale já sama za sebe doporučuji – nemůžu jinak.:-) Ufff, teď to nějak „setřepat“, ať můžu v reálu zase normálně fungovat.. i když – ta knížka ve Vás podle mě zůstane už navždy… Tam někde, hluboko, možná jen takový malý puntík, ale zůstane.. Těším se na večer, na film, až ten příběh znovu prožiju – zase trošku jinak a třeba i ještě více intenzivně (protože před lety mi ten film přišel vážně skvělý) a asi se ten puntík tam někde hluboko ve mně i zvětší.:) Dobrý? Dobrý.❤
Více na mém YouTube :-).

23 30.07.2019

HOREČKA
Miluju postapo příběhy. Vidím v nich (a nebo alespoň v některých) jistou reálnost a právě to mě děsí. K tomu všemu každý scénář (ať už zombie v The Walking dead a nebo plošný výpadek elektřiny ve Vteřinu poté či cokoli jiného) vede k tomu, že jsou nakonec lidi proti lidem. Když se nad tím zamyslíte, je to hodně strašidelné a znepokojivé… Na Horečku jsem se MOC těšila. Očekávala jsem naprostou pecku (však i proto jsem ji zařadila do červencového společného čtení..). A co přišlo? Velké zklamání… A připadám si trošku jako mimozemšťan, protože knížku většinou všichni chválí. Jak na Databázi knih (89%), tak na Goodread (přes 4 hvězdičky) najdete mnoho pochvalných komentářů.. Ale za mě prostě ne. Kdybych měla tuto knížku popsat jedním slovem, tak (bohužel): NUDA. Čekala jsem napínavou a akční jízdu, dostala jsem spíš takový.. jak to popsat… hodně pomalý román, místy až filozofický, pro mě nezáživný… od cca strany 300 jsem přeskakovala a to dělám jen v největším případu nouze:-(. Pokud chcete příběh, který Vám ukáže budování komunity v postapo světě (včetně zamýšlení se nad politikou- př: demokracie nebo tyranie a dalšími podobnými tématy), tak ano. Já však očekávala primárně příběh o přežití. A i když tam ten postapo svět byl, necítila jsem to, co jsem cítit chtěla a podle mě i měla… K zamyšlení tato kniha vede… ale pro mě – pro mě to prostě není… Já se těšila fakt na drsné přežívání v drsném světě. Jsem zklamaná a mrzí mě, že mi Horečka nesedla, těšila jsem se na ni moc… Ale co se dá dělat. Věřím (a vidím), že se mnoha lidem tato knížka líbí a líbit bude, ale sama za sebe ji doporučit nemůžu.
Více na mém YouTube :-).

11 27.07.2019

KDE SE SKRÝVÁ ĎÁBEL
Tak na tuto knihu jsem se opravdu hodně těšila, jelikož její anotace byla asi jedna z nejvíce lákavých anotací, co jsem kdy četla. A to je co říct. :-) Ocitáme se v Československu (což je samo o sobě zajímavé – pan autor je totiž cizinec. Ovšem troufám si říci, že naše prostředí popsal moc hezky a slušelo mu :-)) v roce 1935 – čili krátce před válkou (předválečná atmosféra jde znát a zase: pan autor nejen prostředí, ale i samotnou dobu dokázal výborně vystihnout). Dá se říci, že se nám rozjíždějí dvě dějové linky: 1.- mladý (pohledný a mně na první pohled sympatický) psychiatr Viktor Kosárek nastupuje do nového zaměstnání – do psychiatrické léčebny na odlehlém hradě, kde je uvězněno 6 bestiálních vrahů – tzv. Ďáblova šestka - fakt jsou to ti nejhorší z nejhorších… nejšílenější a nejvíc zlí lidé z celé Evropy (a nejen muži! Což bylo psycho) … 2.) v Praze řádí sériový vrah „Kožená zástěra“, policie je bezmocná..
Tato knížka mě chytla od samého začátku. Čtivé, akční, napínavé. Co na ní miluju nejvíc, je samotná ta atmosféra – temná, tíživá, tísnivá a fakt „nacucaná“ zlem. Během čtení nahlédneme do hlavy bestiálním vrahům a lidem, u kterých si budete říkat – je toto vůbec možný? … JE!!! Člověk dokáže být stvůrou. A častokrát bývá. To je fakt. Málokdy se mi stane, že čtu fakt tak moc temnou knihu, užívala jsem si to. :-) Ale zase… mám nějaká ale. Zdá se mi, že druhá polovina knihy se mírně odklonila od hororu/thrilleru a šla i trošku jiným směrem – psychologické drama, vyšetřování – takže spíš krimi. Na konci se to zase vrátilo, ale vlastně od thrilleru skočilo přímo k hororu – přičemž k takovému, který… nemůžu říct, že nemám ráda, ALE svým způsobem je to trošku abstraktní a asi záleží hodně i na čtenáři, jak si to přebere. Knížka je tak trošku „skákavka“:-). Sama za sebe bych byla asi nejspokojenější, kdyby to fakt šlapalo jako mrazivý thriller – nějaká akce (třeba, že nějaký ten vězeň uteče nebo něco takového), ale.. to už jsou spíše drobnosti. Jako celek rozhodně doporučuji, za přečtení to stojí rozhodně – zvlášť, pokud stejně jako já máte rádi napětí :-). Knížka má téměř 500 stran – teoreticky by to trošku zkrátit šlo, ale jak jsem psala – jako celek to funguje a to je hlavní. Konec je šokující… Myslím si, že překvapí každého… no a úplný konec… :-) … Od pana autora bych si rozhodně ráda přečetla i jeho další temné příběhy. Mám pocit, že je tato knížka u nás v Čechách tak trošku „zastrčená“ a to je fakt velká škoda, protože co se týká napínavých knih, patří mezi nejzajímavější kousky. Je originální a fakt hodně dobře zpracovaná. Za sebe tedy doporučuji a budu doufat, že se v Česku dočkáme i dalších knih a že pan autor dále pojede na této (vcelku velké) temné vlně. :-)
Více na mém YouTube :-).

10 30.06.2019

POSLEDNÍ HODINY
Moc jsem se těšila na historický román, který nás přenese do středověku a do doby, kdy se do Evropy rozšiřoval mor alias černá smrt, onemocnění, které zabilo velkou část evropského obyvatelstva. Napřed se mi knížka líbila moc, ale čím víc jsem se blížila konci, tím zklamanější jsem byla. I když slovo zklamaný asi není to nejlepší vyjádření. Zpracování po historické stránce se mi líbilo moc. Paní autorka perfektně přiblížila tehdejší dobu (např. i vztahy mezi nevolníky a těmi „výš“) a skvěle vykreslila atmosféru černé smrti (popisy surové, drsné, mrazivé). Ovšem osobně bych byla raději, kdyby tato knížka nebyla rozjezdem do série, ale jednalo by se o samostatný román – byl by akčnější a tak nějak „plnější“. Takto to na mě (místy) bylo pomalé – až rozvleklé. Každopádně atmosféra moru je tu skvělá, to se nedá knížce upřít – tíseň a i jistá forma strachu se na čtenáře určitě přenese.. Moc jsem se oblíbila postavu Thadeuse, dalo by se říci, že „na první pohled“ :) - bohužel ke konci knihy jsem názor na něho díky jistým faktům (názory na zvířata:D) musela přehodnotit. Paní autorka si (v mnoha věcech) nechává otevřené dveře do dalších dílů. Jak jsem psala – za mě by to fungovalo lépe jako samostatný román. Uvidíme, zda do dalšího dílu půjdu. Zatím neříkám ani ano, ani ne. :D Super zápletka byla i s Eleanor, to mi přišlo hodně originální a dobré, ale zase – v podstatě se to nevyřešilo a tím pádem se to „přeleje“ do dalšího dílu. Tuto knihu doporučuji všem, kteří mají rádi historické romány.
Více na mém YouTube :-).

11 07.06.2019

FURYBORN
U této knížky jsem opravdu zvědavá na názory ostatních čtenářů.:-) Počítám s tím, že teď bude hojně čtená, tak uvidíme!!! Hned po dočtení jsem měla /a pořád mám/ velkou chuť s někým si o této knížce popovídat, probrat ji.. Tak jsem zavítala na Goodreads. Mnoho uživatelů vidí podobnost se Skleněným trůnem od Sarah J.Maas - což nemohu potvrdit, nicméně na Skleněný trůn se chystám a těším... Furyborn je kniha, s kterou mám komplikovaný vztah. Něco se mi na ni opravdu líbilo, ale jako celek na mě působila dosti chaoticky - až překombinovaně. Mnoho věcí jsem nepochopila - u něčeho to může být samozřejmě moje vina, ale jako celek to vnímám poměrně jako problém. Paní autorka vymyslela složitý svět, který mě bavil, ALE přišlo mi, že bylo těch partií rozehraných až moc - tudíž ve výsledku jsem se v tom (mírně) ztrácela. Byly tu skvělé zápletky - jako např. unášení žen a dívek - nicméně paní autorka se jich jen tak zlehka dotkla... Možná v tomto případě platí věta, že všeho moc škodí.
Svět se mi líbil, připomínal drsný středověk. Je tu i pár poměrně dosti brutálních scén a knihu bych tudíž (i s přihlédnutím na sexuální scény) doporučila spíše starším čtenářům (mladší v tom dle mého budou plavat už úplně). Z této knížky jsem... rozpačitá. Když nad tím teď tak uvažuju, možná by neuškodilo, kdyby to nebyla další série, ale "jen" stand alone román. Nadupaný akcí. Jak jsem psala – hodně věcí se tu vlastně nedořešilo/nevysvětlilo… Zvláštní knížka. Pro mě taková neúplná.. svým způsobem těžko pochopitelná. Některé scény úžasné, napínavé.. naopak některé pasáže mě zase tolik nebavily (např. promlouvání skrz myšlenky).
Začátek knížky jsem četla třikrát, vracela jsem se k němu. Po dočtení pochopíte spojitost mezi našimi hlavními hrdinkami – Rielle a Elianou. Dělí je více než tisíc let a celou knížku sledujete příběhy obou dvou děvčat… Rielle odhalí svou schopnost ovládat všech 7 živelných kouzel v momentě, kdy asasíni napadnou jejího nejlepšího přítele – korunního prince. Rielle musí následně podstoupit 7 zkoušek… Eliana se po zmizení své matky přidává k veliteli rebelů – Simonovi – a vydává se na nebezpečnou misi…. Hned v první kapitole nám paní autorka vlastně vyzrazuje děj – jak to skončí. Ačkoli je začátek (a vlastně konec) knihy velice dramatický, nechápala jsem ho – mnoho jmen, dělalo mi problém si to pospojovat – tudíž jsem se následně k této části knihy vracela. Mně osobně by pomohlo, kdyby v knize byl nějaký přehled postav, příp. více rozepsaná historie.. Velkou roli tu hrají andělé, ale i jejich postavení v tomto světě jsem doteď úplně nepochopila…
Doporučuji tuto knihu? Těžko říct. Teoreticky. Prakticky však asi raději nechám ještě na ostatních, aby přidali své názory a hodnocení…
Více na mém YouTube :-).

6 03.06.2019

JEJÍ ŽIVOT V OČÍCH PANENKY
Francouzi umí točit skvělé horory, které jdou až na dřeň a jsou prostě psycho a tato kniha dokazuje, že je umí i PSÁT. Moc bych si přála, aby u nás od paní autorky vyšly i další knihy - obávám se, že toto přání nebude vyslyšeno, ale naděje je vždycky, že.... K této knize se mi nejlépe hodí slovo PSYCHO. Ale dobrá, kdybych to měla rozvést... depresivní, smutná, zvrácená, utrápená, bezvýchodná... V podstatě vše, co se tu děje, je špatně. Poznáte tu špínu života a ta nejtemnější zákoutí lidské duše. Možná se v něčem uvidíte a nebo v tom uvidíte někoho, koho znáte - o to hůř. Tato knížka z Vás možná vyždímá to dobré, co vidíte na bytí. Vlastně ani jedna postava tu není kladná - mně tu nebyl sympatický snad nikdo! A to je co říct... Psychologická, místy nechutná - ovšem dle mého hodně kvalitní. Přinese děsivý příběh, šokující rozuzlení (i když pro mě zas tak moc ne, ale k tomu se ještě dostanu...) a bude rezonovat určitě ještě dlouho po dočtení. Přemýšlím nad tím, jak velké neštěstí dokáže člověka potkat a kolik hnusu a zla je schopen unést, než sám podlehne.. Jak těžké je zachovat si důstojnost a zdravou mysl v některých případech. Jak tenká hranice je mezi "normálností" a naprostým a čirým šílenstvím... a jak dokáže člověk nebezpečný být - ze své vlastní podstaty. Jak děsivé je, že nevidíme ostatním do hlavy, že nevíme, co se jim v ní honí za myšlenky.. i když ty myšlenky - kdybychom věděli.. možná je někdy lepší nevědět... Svět je šílený a špinavý, alespoň z určitého úhlu pohledu. Jak jsem psala, tato kniha je místy nechutná, ale za mě - klidně toho mohlo být ještě víc:D (a do toho počítám celkově to zlo, násilí atd..). Je to drsné (mě šokoval třeba hned na začátku popis znásilnění), to rozhodně. Konec většinu lidí hodně překvapí - já a možná je to díky všem těm hororům, které jsem za život viděla, jsem to čekala.. ale jako nebudu si zase hrát na drsňáka, i tak to se mnou pohlo, trochu:), ale prostě jsem nebyla TOLIK překvapená.:)
Na konci jsem si vzpomněla na film Noc s nabroušenou břitvou - na samotný ten konec.. protože tam bylo zachyceno za mě to pravé šílenství - a to jsem cítila i v této knize... a bylo to silné.
Tato knížka je hodně psychologická, za mě mohla i přitvrdit, nesedne všem, ale za sebe ji doporučuji. Osvěžující mezi těmi všemi psychothrillery, děsivé a znepokojivé ... Navíc paní autorka je psycholožka, která se specializuje na sexuální kriminologii a při psaní čerpala ze svých zkušeností - to myslím tu knihu posouvá zase na vyšší level a všechno je to... reálnější? Sugestivnější? A s tím jde ruku v ruce ta strašidelnost... Nikdy nemáte jistotu, zda ten někdo není blázen, prostě nevíte...:)
Za mě spokojenost!
Více na mém YouTube :-).

13 24.05.2019

ONI
Knížka je pro okrajovou skupinu čtenářů, kteří mají rádi horory - to bez debat a nebo alespoň tak to vidím já. Člověk, který má rád gore, exploitation a tak dále - toho kniha ONI určitě zaujme. Hororových knih je málo - hlavně vyvražďovaček. Já mám nakoukaných strašně moc hororových filmů, mám ráda napětí. Survivaly - alias vyvražďovačky - patří k mým oblíbeným, takže i mě tato kniha v knihkupectví okouzlila a já si ji hned koupila (mimochodem ta obálka mi pořád připomíná Noc s nabroušenou břitvou, nevím proč, ale doporučuju mimochodem:)) i když teda je to celkem drsný film... ale jeden z nejlepších twisterů - převratů, psycho...). Ano, je to vyvražďovačka (i když teda hlavně spíš ke konci), ale mé hlavní problémy s touto knihou: málo napětí, příliš (zvrhlých) sexuálních scén. Já bych fakt ráda víc četla třeba o mučení než o sexu - prostě spíš vraždění než porno! Ta knížka šokuje - podle mě každého. Špatně se mi hodnotí - právě i skrz to, že sama mám ráda horory. Já tam vlastně vidím ten potenciál, ale pro mě osobně to šlo "špatnou" odbočkou hororu - já bych raději více stupňovaného napětí a strachu... K této knize cítím podobný vztah, jako mám s filmem Srbský film (mimochodem tento film má pan autor rád a dle mého to jde poznat). Je tam to NĚCO, ale pro mě osobně je to prostě.. moc... Srbský film jsem vlastně jen proklikala, ONI jsem celé poctivě přečetla, ale vidím tam mnoho společného... je to prostě hororová odbočka, do které ráda už nechodím, na mě je až příliš.. špinavá? Asi tak:D. Každopádně i skrz to, že jsem hororový fanda, panu autorovi přeju vše dobré. Třeba si od něho někdy i něco dalšího přečtu... pro mě osobně jsou to spíš C-čkové horory, ale.. proč ne.. A moc moc moc fandím hororovému nakladatelství Carcosa, něco takového jsme tu potřebovali, snad se bude dařit..:-) .. Jinak vzkaz pro všechny, kteří tvrdí, že je Mark E.Pocha psychopat - možná je, těžko říct, psychopatů je kolem nás hodně (možná i Vy sami:)), každopádně toto je velice inteligentní a charismatický člověk a jestli mi nevěříte, koukněte na rozhovory na YT.:)
Nejsem cílovka, nemůžu to doporučit, vlastně se mi to ani nelíbilo (prostě míň porna a víc napětí, pak by to bylo prostě.. o TOLIK lepší), ale i tak tomu vlastně fandím. Pokud máte rádi horory, třeba mě i pochopíte.:) Sama za sebe budu doufat, že v příštích knihách to prostě (pro mě) bude trošku víc jako třeba Jack Ketchum, trošku víc "na úrovni" - i když jak jsem psala, tohle je prostě jiná hororová odbočka..
PS: ten konec... za mě v tomto případě ne, na mě to působilo celé jako ještě (větší) slátanina, ale kdyby to zpracování bylo trošku jiné, mohlo by to fungovat dost dobře..
Mám to ale komplikovaný vztah s touto knihou, že... :P

9 24.05.2019

ČERNOOKÁ
Tuto knihu jsem neplánovala číst a asi bych ji ani nikdy (i když zase - nikdy neříkej nikdy!:D) nečetla, kdybych na jaře 2019 nepotkala na Yoli narozeninách spisovatelku Aničku Musilovou. Anička je velice sympatická, milá a elegantní dívka a její osobnost mě přiměla ke koupi knihy. Kde začít.. :-) Začnu asi tím, že kniha je napsána stejně noblesně a elegantně, jako je i sama Anička. Opravdu jsem tam viděla velké spojení a propojení. Ten styl psaní je vskutku skvostný. A navíc toto Anička napsala tak mladinká? Toto je prvotina? To mi přijde neskutečné... Takže ano, krásně napsáno, klaním se před takovým stylem psaní v takovém věku - v jakémkoli věku... a teď pojďme dál. Musím na rovinu říct, že nejsem cílovkou a tím pravým čtenářem této knihy. Ovšem s tímto faktem jsem do toho šla. S tímto vědomím knihu koupila a četla. Brala jsem to vlastně i jako takový experiment a vybočení z mé obvyklé zóny. A vybočila bych znovu.:-) Kdybych mohla vrátit čas, přečtu si to znovu. Ovšem asi především díky konci... Budu zcela upřímná: nejvíce se mi na knize líbil konec. Temný, zlý, bezvýchodný.. Tam, dá se říci, vystrkoval růžky thriller - potažmo horor. Kdyby na této vlně jela celá kniha, byla bych maximálně spokojená. Takový je však až samotný konec.. který je velice překvapivý a ve mně zanechal stopu a dokonce se k němu myšlenkami vracím i několik dnů po dočtení. Ovšem ten zbytek knihy je jiný. Opravdu nečekejte thriller, toto je ryzí a poctivý psychologický román. Který řeší jedno velké téma: deprese. Najdete tu (dle mého) velice autentické a pravdivé popsání deprese, postupné padání hlouběji a hlouběji - až dojde k vysílení, ke ztrátě, kdy už prostě nemůžete... je to vlastně jisté ztrácení sebe ... a s tímto souvisí Černooká. Každý čtenář si ji může vysvětlit tak trošku po svém, pro mě to prostě bylo ztělesnění deprese hlavní hrdinky Viktorie (která byla mimochodem vášnivou čtenářkou a to mi na ni bylo velice sympatické:)). Prvních 100 stran jsem vlastně pořád čekala na to, co přijde, o čem to bude... v jednoduchosti řečeno: bylo to o popisu pocitech a právě o zmiňované psychické nemoci... pro mě velká část knihy málo dějová, zkrátka niterní a velice pečlivý popis pocitů Viktorie a toho, jak nad sebou sama ztrácí kontrolu.. Tady se to ve mně trošku bije: protože pro mě málo dějové, ale zase na druhou stranu kdyby ta knížka byla jiná, nebyla by už tak věrným odrazem a zrcadlem psychiky hlavní hrdinky.
Takže když to shrnu: knížka se mi líbila nejvíce svým koncem, po dočtení ve mně rezonoval a vyvolal ve mně poměrně silné emoce. Jako celek beru tuto knihu za experiment. Já osobně nejsem zase tolik na detailní popisy pocitů a taky nemám moc ráda, když vlastně nevím, co je pravda a co představa (Černooká byla z jednoho úhlu pohledu vlastně docela abstraktní). Kniha se mě však dotkla např. i zpracováním a popisu toho, jaké to je ztratit blízkého člověka... Doporučuji lidem, kteří mají rádi hodně hodně hodně psychologické romány - ten styl psaní je vytříbený a dle mého popis psychické nemoci nemohl být napsán lépe.
A za mě osobně velký palec nahoru za ten konec. :)
Více na mém YouTube :-).

18 07.05.2019

P.S.: NESNÁŠÍM TĚ
Měla jsem chuť na nějakou oddechovou romantiku a tak jsem sáhla po nové knize od Winter Renshaw. Doma máme od paní autorky Nebezpečnou iluzi - ta mě hned po vydání zaujala podle anotace, mám ráda, když se někdo vydává za někoho, kým není... teď si tedy nejsem jistá, zda se mi Nebezpečná iluze bude líbit, no ale šanci ji dám určitě! Kdyžtak ji pak věnuji na bazárek pro pejsky... každopádně, zpět k P.S.:Nesnáším tě. Ta knížka je romantická, je i zamilovaná, ale je TAK MOC SLADKÁ. Momentálně se cítím jako cukrkandl a i když jsem si myslela, že jsem romantik, asi nejsem až tak velký romantik.:-)
Hodně čtenářek je z této knížky nadšených... já prostě nejsem cílovka. V tomto případě jsem měla dát už na tu obálku, protože tady opravdu platí - jaká obálka, taková kniha. Točí se to kolem vztahů, má mě rád/a, nemá mě rád/a, nesnášíme se a přitom se milujeme - a nesmíme se milovat! Pro mě málo děje, příliš povrchní a tak nějak plytké. Krom toho ta láska tady.. nevím. Samozřejmě to bylo založeno na erotice, vzájemné přitažlivosti.. Bylo mi to celé takové nějaké.. vzdálené :-D ... brala jsem to od začátku jako relax a knihu na oddech, ale i když se to četlo, chybělo mi tu prostě něco navíc - asi více akční děj.. Já jsem totiž čekala, že autorka nějak využije toho, že je hlavní hrdina Isaiah voják.. že tam třeba dá scény z války, boj o život - myslím si, že pro tuto knihu by to bylo velice zajímavé okořenění a prospělo ji to... On sice byl voják, ale když to přeženu - pro tuto knihu to spíš znamenalo to, že má sexy a neodolatelné tělo. V tomto směru za mě poměrně nevyužitý potenciál a je to škoda, ta válka tam mohla být zajímavě zakotvená... Plus mně osobně také vadilo, že snad každá ženská hrdinka v této knize měla nějakou plastiku (včetně hlavní hrdinky, od 18ti let umělá prsa). Tohle je asi můj osobní problém, ale prostě.. jak říkám - pro mě velice vzdálený svět a hlavní hrdinové mi k srdci nijak extra nepřirostli, spíš jsem je brala tak nějak neutrálně.
Komu bych tuto knihu doporučila? Slečnám a ženám, které mají rády romantické a erotické knížky. Je to příběh, u kterého se dá vypnout. Já tuto knihu pošlu dál - troufám si říct, že ji pošlu do těch správných rukou:) - věnuji ji kamarádce Denisce a třeba u ní si myslím, že se jí libit bude.
Takže za mě: jednou a stačilo... takový typ knih jen jednou za čas, teď dám na vyvážení horor :-).
Více na mém YouTube :-).

9 07.05.2019

KLÍČ K MINULOSTI
Na tuto knihu jsem se opravdu velmi těšila, dá se říci, že jsem očekávala další pecku typu Slavík. No, tady se mi opět potvrdilo, že lepší je nemít přílišná očekávání (ale ono nešlo jinak, i po všech těch pochvalných komentářích a názorech!!!). Pozor - kniha není špatná, líbila se mi, jen to prostě nebylo takové wow, jak jsem očekávala. Bylo to silné čtení - jen ne TOLIK, jak jsem původně myslela... Zhruba do poloviny knihy se střídá současnost s minulostí. V současnosti máme hlavní hrdinku Julii, Američanku žijící už dlouho ve Francii (má francouzského manžela Bertranda - což mimochodem neuvěřitelně nesympatická postava a obrovský sobec, já bych s ním nevydržela ani chvíli! - a s ním dospívající dceru). Julia začne postupně odkrývat příběh malé židovské holčičky Sarah - a tím se dostáváme k druhé lince příběhu (psanou kurzivou), která se odehrává v roce 1942 a popisuje osudy rodiny 10leté Sarah, spjaté s událostí Vélodromě d'Hiver, což je taková temná část francouzské historie (největší hromadné zatýkání židovského obyvatelstva během druhé světové války, na zátahu se podíleli francouzstí policisté - dělali to vlastně svým vlastním lidem...většina z těchto židů zemřela v koncentračních táborech...). Linka z minulosti mě bavila z celé knížky nejvíc, proto ta druhá polovina byla taková pomalejší, rozvláčnější - historie se v ní odkrývala a řešila stále, ale hodně se to soustředilo na Julii a její problémy a bylo to spíše jako společenský psychologický román pro ženy. Ano, kniha je hodně psychologická. Může možná působit i mírně odtažitě - což ale zase není na škodu, i tak je napsána s citem a na čtenáře hodně zapůsobí - hlavně ta jedna konkrétní scéna... to je asi to nejsilnější, vyvrcholení všech těch hrůz a jistý dopad na čtenářovu mysl, kdy si uvědomí, jak zlé to je... Viděla jsem i film a líbil se mi. Nějaké změny nastaly, ale přišel mi celkem věrný své knižní předloze, takže já osobně jsem s ním byla spokojená. Ještě se chystám na film Odsun, který také Vélodrome d'Hiver zpracovává...
Klíč k minulosti stojí za přečtení, líbilo se mi to, jen to nebyla tak velká pecka, jak jsem očekávala... příběh z druhé světové války tu najdete, ale krom toho velkou část knihy zaujímá i příběh Julie - ze současnosti.
Doporučila bych ji lidem, kteří mají rádi psychologické společenské romány a nebrání se odkrývání hrůzného tajemství z válečných let... ale za mě - té války (a třeba i napínavých scén z koncentračního tábora) tu mohlo být víc..
PS: postava Sarah je zajímavá sama o sobě..ale bohužel nemůžu psát víc, nevyhla bych se spoilerům:) Možná škoda, že jí nebylo v knize věnováno ještě více prostoru..
Více na mém YouTube :-).

16 07.05.2019

DÍVKY BEZE JMÉNA
Skvělý - ale zároveň děsivý - pohled na "život" v koncentračním táboře Ravensbrück... Pohledem vězenkyně Kasii, ale i nacistické lékařky Herty - o to to bylo zajímavější... Tato knížka je věrna historii a právě tohoto faktu si velice vážím. Paní autorka Martha Hall Kelly vše pilně a svědomitě nastudovala a příběh je o to více autentický, reálný... až z toho běhá mráz po zádech.
Některé scény byly hodně silné (např. roztrhání vězenkyně německým ovčákem, popisy chirurgických pokusů...) a atmosféra koncentračního táboru Ravensbrück dle mého nemohla být podána lépe a věrohodněji.
Z historických skutečností kniha čerpá vskutku hodně - však dvě ze tří hlavních hrdinek opravdu existovaly a to sice lékařka Herta Oberheuserová a Američanka Caroline Ferridayová, která svůj život zasvětila charitativní pomoci a já se před ní pomyslně skláním, skvělá žena. Kasia je sice postavou smyšlenou, ale jak paní autorka sama na konci knihy píše - vložila do ní skutečné vězenkyně - je to taková "slepenina". Když jsme u té Kasii - v druhé polovině knihy mi tak trošku připomínala Gertu Schnirch - svým přístupem a chováním, daleko blíž jsem měla k Zuzanně... i když ono se to všechno dá chápat - i když chápat, je to to správné slovo? Můžeme to my jako čtenáři pochopit? Můžeme se snažit vcícit a nebo při nejmenším soucítit s postavami, ale ty hrůzy... ty musely být ve skutečnosti milionkrát horší, než jak jsou zachyceny na stranách knih či televizních obrazovkách.. Občas si jen tak sednu, přemýšlím a nejde mi do hlavy, jak se toto mohlo stát.. je to prostě příšerné, strašné, bolestivé... kruté. Co mi přijde jedním slovem otřesné je to, že mnoha nacistům to prošlo... po válce si žili dál své životy. Těžko říci, zda se třeba před smrtí objevily nějaké výčitky svědomí - ale když si tak vzpomínám na všechny ty výpovědi a rozhovory, při kterých jsme mohli nacistům trošku "nahlédnout do hlavy" - nemyslím si... Svět je nespravedlivý a nebo minimálně v otázce holokaustu byl.. a jak...
Část knihy se věnuje i tomu, jak to bylo dál, po válce... Bylo to čtení zajímavé, dozvěděla jsem se nové informace, ale už ne tolik strhující, napínavé - až nervydrásající - jako předchozí část, z války. Ovšem samotný konec to celé zase vcelku dost vygradoval a rozhodně vyvolá ve čtenáři mnoho otázek...
Dívky beze jména jsou úžasná knížka. Poutavé a silné čtení. Napsáno je to velice čtivě, což oceňuji. Rozhodně doporučuji všem, kteří rádi čtou z této doby... co se týká koncentračníh táborů, toto je (zatím) spolu s knihou Dívčí orchestr to nejlepší, co jsem četla...
Nechci říkat, že je to částečně i literatura faktu - je to psáno formou románu - ale autorka do knihy vložila opravdu hodně pravdy a o to intenzivněji to bude na čtenáře působit... ačkoli postava Herty tu byla vykreslena ještě vcelku "dobře" - když jsem si pak o ní něco četla, přišla mi jako ještě větší bestie, než byla v knize... + je svým způsobem škoda, že postava Paula je vymyšlená.:) Paní autorka píše, že by to Caroline určitě nevadilo - že ji vymyslela takového knižního fešáka - no.. asi je to tak, ale přeci - škoda, že neexistoval!:D Mimochodem zápletky s Paulem byly také hodně zajímavé a celé se to vyvíjelo jinak, než jsem původně čekala...
Ano, knihu doporučuji, rozhodně. A pokud se zajímáte o druhou světovou válkou hodně a chtěli byste si počíst i něco z literatury faktu - současně doporučuji i knížku Ravensbrück - Život a smrt v Hitlerově koncentračním táboře pro ženy - z té dokonce i sama paní autorka vycházela. Velice objemná kniha, ovšem napsána také poutavě, je to čtivé a asi neexistuje žádná lepší publikace, která by se tak pečlivě a komplexně Ravensbrückem zabývala...
Více na mém YouTube :-).

22 28.04.2019

PROKLETÍ SCHWARTZOVY VILY
Od paní autorky jsem četla už Guttu z Bubnu a byla jsem NAPROSTO nadšená (mimochodem - v současné době si dávám re-reading, nemohu jinak:)) a tak jsem se na Vilu moc a moc těšila... Gutta byla drsný historický román, Vila je duchařinou. Takže něco naprosto odlišného, ale za mě jsou obě dvě knížky perfektně zpracovány a ty příběhy prostě "jedou" (a žijí a čtenář žije spolu s nimi!:)). Takže za sebe doporučuji obě dvě... Prokletí Schwartzovy vily je tedy duchařinou - jak jsem již zmiňovala. Místy to jde až do hororu. Já jsem hororový odchovanec a musím říct, že svou atmosférou to patří rozhodně mezi nejlepší (knižní) duchařiny. Zvlášť některé scény jsou tu opravdu děsivé a běhá při čtení mráz po zádech (hlavně v noci, odzkoušeno:)). Nemůžu říct, že bych se u čtení vyloženě bála, ale ta děsivá atmosféra tam prostě byla a to bylo super!!!! Už prolog mě dostal... či přímo šokoval. Skrz Guttu jsem věděla, že umí být Sabinka drsňák, ale teda tohle... wow! Jojo, prolog z léta 1851 je..hodně drsný. Hlavní hrdinové knihy - manželé Nora a Leo - jsou moc fajn, sympatičtí hrdinové, držíte jim pěsti. Moc se mi líbilo, že se knížka odehrává v průběhu více let... Pokud máte zálibu ve starých domech, přijdete si na své. Samotná vila - starodávná a tajemná (a hlavně plná duchů!) je tu vykreslena skvostně.. V tomto případě můžu říct, že jaká obálka, taková i kniha. Oboje nádherné.. Mimochodem - když se na obálku zaměříte a podíváte se do okýnek - něco - či spíš někoho - uvidíte :-)))) .... Jediná věc, kterou jsem úplně nepochopila //či spíš já bych se zachovala na jejich místě jinak// je to, proč hlavní hrdinové neutekli - proč z domu neodešli... chápu, že tam byly okolnosti, které je nutily zůstat, ale i tak - v jistém momentu já sama bych neváhala a prostě se sbalila a nazdar.:D ... Samotné ztvárnění duchů je skvělé. Vyrovná se to i mým oblíbeným filmovým duchařinám (a to je z mé strany velká poklona, protože co se týká hororu, filmy prostě vedou...a já jsem náročná:P..). Je zajímavé, že někteří duchové tu jsou opravdu hodně silní - "fyzicky silní" - někdy jsem si říkala - je tohle vůbec možné? Ale to jsem si říkala i u filmu V zajetí démonů a poté se ukázalo, že ano - možné to skutečně je. A jak je napsáno i v knize: "Co oči nevidí, ještě neznamená, že neexistuje".
Čím více se blížíme ke konci, tím napínavější příběh je, graduje... Samotný závěr mohl být (za mě) trošku víc "zlý", ale byla jsem spokojená... Hodně zajímavý mi přišel "motiv" - či spíš psychologie toho zla - mlžím, protože to samozřejmě nechci prozradit, nicméně klidně bych si o tom s někým popovídala, jelikož ... no... bylo by na jednu stranu fascinující "prohrabat" se v psychice toho dotyčného... no, bohužel nemůžu napsat nic víc.:)
Takže za mě velká spokojenost a doporučení. A jak napsala Janička H.- v českém prostředí tato kniha nemá absolutně žádnou konkurenci (a nebo já o ni aspoň nevím!!!). Je to opravdu skvělé - stejně jako Gutta, takže doporučuji obě dvě.:-) Cílovka jsou určitě spíše ženy a pokud mají rády Barbaru Erskinovou, už vůbec není co řešit, tohle prostě MUSÍTE číst:)
PS: je mi ctí býti kmotřenkou tak úžasné knížky. A ještě duchařina, s hororovou atmosférou... to je prostě nádhera. Mockrát děkuji paní autorce. Jsem na tuto knihu hrdá!!!
Více na mém YouTube :-).

17 04.04.2019

V PASTI
Očekávala jsem fajn postapokalyptický thriller... dostala jsem dechberoucí, úžasnou, nervy-drásající a strhující záležitost, kterou bych označila za jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Minimálně v žánru thrillerovém:). Za mě je toto dokonalá směs postapo, thrilleru a hororu. Knížka není nikterak tlustá, nemá žádné hluché místo (opravdu ani chvíli jsem se nenudila), já ji hltala od začátku do konce. Za mě perfektní vykreslení konce světa, rozpadající se společnosti a pohled na jednu skupinku lidí, která prostě přežívá... - to je právě ta minulost, která se střídá s přítomností (kdy hlavní hrdinka spolu s dětmi pluje na člunu). Jedním slovem jízda. Pan autor měl vše skvěle vymyšlené, příběh dává smysl. Nechává však ve čtenáři hodně otázek a dalších myšlenek, nechává pracovat naši fantazii... V knize jsem potkala i své dva srdcové hrdiny (resp. tři - ještě border kolii Viktora:)), které jsem si maximálně oblíbila (za jejich chytrost, důvtip a hlavně za jejich vlídnost a lidskost) - Toma a Julese. Skvělí hrdinové. Vlastně sem ani nechci psát více z děje, protože - jak jsem psala - je to jízda. Tak si ji užijte od začátku až do konce. Jen prozradím, že ta jízda bude místy (nebo spíše povětšinou) hodně rychlá, plná zatáček a adrenalinu. Bylo tu hodně silných scén... Dá se říci, že knize nemám co vytknout. Jen mě osobně vadila jedna scéna s pejskem a v ten moment chování hlavní hrdinky...
Teď mě ale napadá, že mě k této knize napadá ještě jedno slovo (kromě jízdy:)): masakr. A to doslova. A nečekala jsem to, o to víc mě to překvapilo. Zkrátka konec světa... nemilosrdný.
Samozřejmě mám po dočtení hlavu plnou otázek - především KDO, CO , PROČ.. ale vlastně jsem ráda, že jsme nedostali vysvětlení na všechno, o to víc to po dočtení celé v čtenáři doznívá... Zaujala mě jedna z možných verzí, kterou říkal Tom... :)
Včera jsem knihu dočetla a hned se podívala na film. A... ACH JO. Naprosté, totální a obrovské zklamání. Něco podobného se mi stalo u filmu Hora mezi námi, ale tady to snad "bolelo" mou čtenářskou duši ještě víc (a to už je co říct). Změny v ději - zcela zásadní, jak toto sakra mohlo projít??? - a to, že mi z blonďáka Toma udělali černocha a Julese s Viktorem zcela vyškrtli - to je věc, kterou nedokážu odpustit, i když bych chtěla (a já ani nechci). Kdybych knihu nečetla, film by se mi určitě líbil více, ale takto... NE. Film (za mě) nesahá knize ani po kotníky (ani po prsty, nikam prostě!!!).
Prohledávala jsem vody Goodreads a zjistila, že v říjnu 2019 by měl v originále vyjít druhý díl (s názvem "Malorie") + pan autor vydal i další knihy (všechny temné, na pomezí thrilleru a hororu), tak budu v hloubi duše a srdce doufat, že třeba vyjdou i u nás... zasloužily by si to, Josh Malerman píše brilantně.
Knížku bych doporučila klidně i nečtenářům. Je to tenké, napínavé, strhující. Jsem nadšená.:)
Co se týká konce, uznávám - možná bych byla radši za trošku jiný, ALE zase.. proč ne:). Jedna scéna na konci mě skoro až k slzám dovedla.. Ta kniha mě zkrátka pohltila, já ji nejen četla, ale i jí žila. A to je prostě nejvíc.
Výborný příběh, doporučuji.
A jestli budete knížku číst, pozdravte ode mě prosím Toma, Julese a Viktora, díky:).
Více na mém YouTube :-).

19 28.03.2019

BAHNITÁ POLE
Je pro mě poměrně složité tuto knihu ohodnotit. Začnu tím, že jsem se na ni opravdu hodně těšila. Očekávala jsem velkou pecku, která se mi vryje pod kůži, emočně mě rozdrásá a ten příběh budu milovat. Možná v tomto bodě jsem udělala chybu - měla jsem příliš vysoká očekávání.
Bahnitá pole bych označila jako psychologické drama, osudy dvou rodin - jedné "bílé" a druhé "černé". Paní autorce se podařilo opravdu brilantním způsobem popsat a přiblížit tehdejší dobu a prostředí. Při čtení se na čtenáře přenese ta dusivá, bahnitá a "špinavá" atmosféra. Kniha - ačkoli je napsaná těžším způsobem //zvlášť, když člověk předtím čte Chrise Cartera, který prostě "frčí":))// se mi četla dobře. Když jsem se začetla, měla jsem problém ji odložit a slupla jsem si jako malinu. Což svědčí o tom, že mě knížka pohltila. Ale pohltila mě svým zvláštním způsobem. Bavilo mě sledovat každodenní životy obou rodin. Ale nemůžu říct, že by to prostě byl TAK VELKÝ PŘÍBĚH, jak jsem čekala, snad mi rozumíte... Možná mi chvílemi chyběl děj - v tom smyslu příběh sám o sobě, bylo to spíš hodně popisné, o pocitech a citech.. sledujeme "obyčejné" životy - v tom je asi to kouzlo, samozřejmě, ale já tam prostě čekala ještě NĚCO... Laura, Jamie, Henry, Ronsel, příp. taťka (toho budou asi všichni nesnášet, naprosto odporná postava) - naše hlavní postavy.. i když vlastně ještě i Florence, příp. Hap.. Postav tu máme hodně, každá je svá, každou poznáte - skrz vyprávění. Vypravěči se tu střídali - díky tomu to bylo více dynamické a Vy jste ještě více pronikli "dovnitř". Jamie a Ronsel - mladíci z obou rodin - se spřátelí, spojují je traumata z války... jenže přátelství mezi "bílým" a "černým" může přinést katastrofální následky.. Já osobně jsem doufala v milostný trojúhelník - kterého jsem se vlastně i dočkala. Příběh se dle mého nedá moc odhadovat dopředu. Vlastně stále čekáte, co se stane - děj plyne, plyne, plyne.. pak bum - konec je překvapivý a určitě ne-jednoho překvapí svou brutalitou.. Příběh ukazuje, jak dokáže život zničit/srážet na kolena/ válka a barva pleti - případně kombinace obojího... Mě osobně nejvíce dostaly z celé knížky dvě scény: z osvobození Dachau (občas v příběhu byly flashbacky do minulosti) a pak scéna s Verou.. (nůž a spol, více nebudu prozrazovat:D). Byly to však spíše takové "momentky" - popsány třeba na jedné stránce...
Ano, četlo se to dobře. Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, ale zase nemůžu říct, že bych z toho byla nějak odvázaná. Zkrátka jednou a stačí... Doporučuji lidem, které baví (těžké) psychologické knížky a baví je téma rasismu.
Dnes jsem se podívala i na film. Napřed jsem byla nadšená, celý příběh mi ožíval před očima a bylo to úplně magické :-) Film se zdál býti věrný knize, pak už se objevila nějaká ale.. každopádně KONEC, ten to teda úplně zabil.:D Ano, toto bychom si všichni přáli, ale konec knihy na mě zapůsobil tak, že se TOHLE právě nestalo... Ten film nebyl špatný, ale na mě měl příliš dlouhou stopáž. Nějaké scény bych proškrtala, některé naopak přidala (třeba ta scéna z Dachau! Podle mě velká škoda, že ve filmu nebyla - když už byl tak dlouhý...)
Film na mě příliš pomalý a těžký...
Takže abych to shrnula: jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, byla napsána čtivě. Na druhou stranu jsem si myslela, že se mi ve výsledku bude líbit víc.
PS: já bych možná ocenila, kdyby bylo v příběhu více scén ze samotné války - jak to ti naši kluci přežívali - než že spolu sedí, pijí (toho alkoholu bylo vážně hodně) a jsou psychicky v háji... Teď nechci, aby to vyznělo škaredě, ale.. možná kdyby to bylo aspoň v tomto směru trošku víc "akční".
Více na mém YouTube :-).

15 23.02.2019

S LÁSKOU ROSIE
Film jsem viděla (i více než-li:)) stokrát a po letech plánování jsem se konečně pustila i do knižní předlohy. Už dopředu jsem počítala s tím, že to bude jiné. Film a kniha - obojí je vlastně odlišné, hodně změn (v knize to naši hrdinové měli daleko těžší). Já to beru jako dvě oddělené jednotky - přičemž obě dvě miluji. :-) Knížka je psaná formou dopisů, mailů, chatů... Tento způsob vyprávění osobně úplně nemusím, trošku jsem se toho bála, ale nakonec jsem si zvykla a četlo se to opravdu dobře - téměř samo. Knížka je velice čtivá a děj opravdu odsýpá, jedna stránka za druhou. 448 stran jsem měla přečtených za cca 2 dny, což myslím mluví za vše.:-) I když jde o oddechovou romantiku, která zahřeje u srdce (minimálně na konci, ale k tomu se ještě dostaneme:)), v hodně momentech kniha ukazuje spíš tu smutnou realitu života (smrt blízkého, nefungující manželství či vztah všeobecně...). Dle mého se dotkne každého, protože tím pro mě byla "opravdová" - k čemuž ještě můžu zařadit to, že z tohoto příběhu jde poznat, jak čas rychle utíká... roky plynou... Naše rozhodnutí nás formují, přichází životní momenty lepší, ale i špatné... I tak je kniha protkána nadějí a to se mi moc líbilo. Nese s sebou poselství, že NIKDY NENÍ POZDĚ ZAČÍT - s čímkoli. A samozřejmě nikdy není pozdě na lásku... :-)
Samozřejmě jsem si velice oblíbila hlavní hrdiny (jak jinak :)) - především Alexe. Pro mě úžasný charakter a především velký sympaťák. A ten jeho dopis a vyznání lásky... překrásné. To jsem (stejně i jako konec) četla několikrát... Fakt se k tomu vracím - což se mi u knížek málokdy stane a většinou to nedělám... Takže jak vidíte, opravdu se tento příběh dotkl mého srdce. A celkově jsem ho rozhodně nečetla naposledy. Zařadil se mezi mé srdcovky (stejně jako film) a budu se k němu pravidelně vracet. :-) První vydání knihy se jmenovalo "Kde končí duha" - což byl název svým způsobem vhodnější, jelikož více celý příběh doplňoval a především ho vystihoval. Naši hlavní hrdinové totiž celou knížku hledají ten svůj "poklad na konci duhy". V knize také zazněla věta: "Dvě spřízněné duše si cestu k sobě vždycky najdou." -což je krásná a romantická myšlenka. Kéžby tomu bylo tak... já si ale sama za sebe myslím, že občas to prostě nevyjde.. Lidé se míjí, velkou roli hraje i samotný osud (v tom smyslu, že někdy se ty dvě spřízněné duše nemusí ani setkat... jen třeba kolem sebe můžu projít na ulici:)).
Nádherný a citlivý příběh. Jak jsem psala výš - moje srdcovka. Už teď se těším na moment, až se ke knížce zase vrátím. Uvařím si čaj, dám si něco dobrého, zabalím se do deky a prožiju se svými milovanými hrdiny zase všechny ty desítky let znovu a budu s nimi hledat jejich poklad za duhou:)))....
Více na mém YouTube :-).

16 03.02.2019

UMĚNÍ PŘEŽÍT
No.. tak u mě se bohužel dostavilo zklamání. Hlavní problém vidím v samotném prvopočátku: stojím v knihkupectví, držím v rukou tuto knihu a jdu směr pokladna. Mamka vedle mi říká něco v tom smyslu, že si myslí, že to není náš styl, že ji to přijde až moc "těžké" a měla pravdu.. Ale to Irča poznala, až když koupenou knihu začala číst.. tak cca po 30 stranách.:D Nakonec jsem ji tedy přečetla celou, ale přiznám se, že některé pasáže mě tolik nebavily, že jsem je přeskákala.. takže ano, další Knihánkovská "skákavka". Ten problém byl v tom, že já jsem čekala něco úplně jiného. Jen jsem to (narozdíl od mamky) nepoznala už v knihkupectví. Miluju horory a survivaly patří k mému nejmilejšímu žánru - však to často nejsou horory, ale realita.. nebo spíš hororová realita? No chápete :-) .. Těšila jsem se na příběhy těch, kteří přežili. Ano, v knížce jsou, ale daleko daleko DALEKO MÍŇ, než jsem očekávala... Jak říká anotace: kniha má pomoci účinněji zvládat stres, umět vyhodnocovat rizika a umět se rozhodovat pod obrovským tlakem.. ano, dejme tomu. Jenže to slibované dobrodružné vyprávění jsem tu nenašla a právě kvůli němu jsem knihu četla. Celé to na mě působilo spíš jako odborný text. Prostě až moc vědy a teorie. Pokud Vás zajímá fungování mozku, lidská psychika.. OK, běžte do toho. Ale pokud stejně jako já chcete spíš to vzrůšo (ačkoli to takhle řečené zní dost povrchně:D), tak už bych se rozmýšlela. Já zkrátka nejsem cílovka pro tuto knihu, jednoduše řečeno. Teď budu jako OBROVSKÝ knižní barbar (protože budu doporučovat filmy a seriály víc než knihu - a není to tak dávno, co už jsem to udělala - s Jedním dnem!!), ale pokud Vás stejně jako mě zajímají spíš ty příběhy, doporučuju seriál PŘEŽÍT!. Já ho tedy ještě neviděla, ale vypadá to tak, že nabídne přesně to, co mě zajímá. Očekávání mám obrovská, snad nezklame... Vypadá to fakt výborně:)
Možná více než tato kniha (když už by opravdu nastal ten moment) by mi k přežití pomohly všechny ty horory, které jsem za svůj život viděla - odhadování situace, vraha a tak dále.. Ale já jsem v tomhle opravdu "divná", patřím s těmi horory do okrajové části publika..
Byly tu zajímavé informace, které mě bavily a obohatily. Třeba, že když se už opravdu dostaneme do prekérní situace, neměli bychom spoléhat na to, že nás někdo zachrání.... nebo: že v koncentračním táboře byla dobrá reakce vytvořit si "svůj vlastní svět" a svým způsobem se snažit co nejvíce odizolovat od zla kolem... a nebo, že v zajateckém táboře jednomu člověku pomohlo "skamarádit se" s bolestí.. :-))
Scény z teroristického útoku na Dvojčata byly také silné... jen prostě: tohle vše byly (pro mě) malé kapky v moři teorie.
Pokud chcete detailně, pečlivě a precizně zpracovanou knihu - teorii - ano. Ale pokud chcete něco podobného, jako já, nevím... Já osobně bych do knížky už znovu nešla.
Ona je zajímavá. To téma je prostě atraktivní, ALE...
Více na mém YouTube:)

5 07.01.2019

JEDEN DEN
Jeden den a S láskou Rosie - to jsou pro mě dvě knížky (a filmy:)), které toho mají hodně společného. Obojí jsem objevila plus minus ve stejné době, u obojího jsem napřed viděla filmové zpracování a až teď - po mnoha letech - se pustila do knižní předlohy. No a protože oba dva příběhy přišly tak nějak současně, nemůžu se ubránit srovnání. U mě vyhrává na plné čáře S láskou Rosie - jak kniha, tak film. Ale o tom zase někdy jindy...:-)
Jeden den. Napřed film, poté tedy (po mnoha letech) kniha a před chvílí jsem se dodívala znovu na film. Takže koloběh se uzavřel a myslím, že v tomto případě už zůstane uzavřený navždy. I když - nikdy neříkej nikdy, já vím.:D Příběh Emmy a Dextera se odehrává v průběhu téměř 30 let. Sledujeme jejich životy, přátelství, lásky, životní úspěchy, ale i prohry (a že jich je).. Celý ten příběh je strašně strašně moc smutný - pro mě přímo depresivní. To platí pro knížku i pro film. V tomhle případě (ačkoli je to spíš výjimka, většinou to mívám samozřejmě naopak) se mi líbil víc film. A pokud se k Jednomu dni někdy vrátím, tak si pustím film. Kniha mi stačila jednou. Těžko říct proč, ale film pro mě byl.. stravitelnější, zábavnější... Určitě za to může i soundtrack (je fakt krásný, stačí se zaposlouchat "jen tak" a už jsem plná emocí) a Dexter - moc se mi líbilo, jak ho Jim Sturgess ztvárnil. Filmového Dextera jsem měla daleko raději, než toho knižního.. :P .. Nebo spíš takhle: já obecně postavu Dextera moc nemusela, charakterem a náturou mi nebyl blízký (jako celý svět alkoholu, zábavy, cigaret, show-byznysu..), ale líbil se mi Jim Sturgess jako Dexter... rozumíme si? :):D To druhé zhlédnutí filmu bylo jiné, než první.. Možná to má trošku sestupnou tendenci, napoprvé se mi to líbilo víc.. I když - ta druhá polovina filmu - a hlavně dejme tomu posledních 20 minut - to mě zase hodně dostalo.. No můj vztah i s tímto filmem je lehce komplikovaný.. Není to úplně můj šálek kávy, zároveň ten konec ve mně vždy (dobře, dvakrát:D) hodně rezonuje..
A teď tedy ke knize. Budu upřímná, jako vždy. Vybočuju z davu a to dost silně, protože 95% čtenářům se tato knížka líbí hodně. Hlavní problém byl nejspíš v tom, že mi prostě nevyhovoval styl psaní. Knížka má 431 stran - za mě by mohla být DALEKO kratší a tím pádem by to rychleji odsýpalo, mělo by to větší tempo... bylo to napsané zvláštně. Popisné, místy až filozofické, často jsem se u toho nudila a bohužel nastalo i přeskakování - což vážně nemám ráda, ale v kritických situacích to dělám, protože knížek je moc a nemá smysl se u něčeho "trápit". Takže Jeden den patří mezi mé "skákavky".
1 kapitola = 1 den v roce ... to je fajn, zajímavé, ale i skrz to časové rozpětí (mám ráda, když se příběhy odehrávají v průběhu vícero let) se to nezachránilo.
Myslím si, že náročnější čtenáři budou spokojeni. Toto je love story, ale zároveň to není sladké či přehnaně romantické.. Je to spíš taková surová podoba života, kdy se našim hlavním hrdinům často nedaří a s životem "prohrávají"..
Sama za sebe doporučuji spíš film. Podle mě stačí - ačkoli teď zním jako maximální knižní barbar.:-D
Zároveň jsem ráda, že už konečně vím, co je to kniha Jeden den. Dlouho jsem se na ni chystala.
Jeden den si budu určitě pamatovat navždy, ale pokud si ho někdy budu chtít připomenout (a dostat zase depresi:D), připomenu si ho filmem. :-)
Více na mém YouTube :-).

8 07.01.2019

ČTVRTÁ OPICE
Jeffery Deaver o knize řekl: "Nádherně zvrácené." A měl sakra pravdu!
Knížku přede mnou četla už moje mamka a byla nadšená, takže jsem brala jako takovou jistotu to, že mně se bude také líbit. Možná byla o malinko méně drsná, než jsem čekala, ale k tomu se dostanu :)) (mamka nečetla např. Dívku od vedle, takže není zas takový mega otrlík, jako já :P). V knížce máme několik úhlů pohledů: vyšetřovatel Sam Porter (sympaťák, oblíbila jsem si ho), vězněná oběť, vrah (tzv. Opičí vrah, který už několik let úspěšně utíká policii - nebo spíš našemu vyšetřovateli Samovi). Nejvíc mě bavily (samozřejmě) kapitoly s vrahem - tzv. Deník. Vrah chce, aby si jeho Deník vyšetřovatel Sam Porter přečetl - o tom svědčí samotný začátek knížky: "Čtěte dál. Potřebuji, abyste pochopil, co jsem udělal."
Prostřednictvím Deníku se vracíme do vrahova dětství a poznáváme jeho psychopatickou rodinu. Určitě mnoho čtenářů překvapí dávka brutality a násilí, které se autor nebrání a spíš naopak díky ní navozuje ještě silnější a hutnější atmosféru. Za mě je to stále ještě v decentní a elegantní formě, ale uznávám, že např. scéna se salátovou miskou, vodou a krysou byla hodně zajímavá... V podstatě vždycky, když se šlo dolů do sklepa, se mi trošku zrychlil tep.. :-)
Kapitoly Deníku jsem si užívala fakt nejvíc. Za mě by jim mohlo být v knize věnováno ještě i více prostoru- i těm brutalitám, protože ty to celé ještě umocňovaly - to vyšetřování třeba mírně osekat a ještě více rozvinout psychopatovu minulost... Knížka má hodně překvapivý konec - hlavně kapitoly Deníku nabraly takový směr, který jsem absolutně nečekala a který mi přijde super - i když na druhou stranu tím obratem možná kniha ztratila na té obrovské intenzitě tísně, bezvýchodnosti a prostě toho zla.
No a úúplný konec - tedy epilog - jasně rozehrává další partii, na kterou já osobně se už moc těším! Další díl přijde v dubnu 2019 a já jsem tedy opravdu zvědavá, jaké to bude... Čekám špičku. No ale zpátky ke konci. Nemůžu se tomu ubránit, ale mně vlastně tak trošku vykouzlil mírný úsměv na tváři... Je to prostě... no kdo četl, možná mě pochopí. :-)
Čtvrtá opice - skvělá záležitost, jeden z nejlepších thrillerů za rok 2018, Domino jede a já jsem moc ráda, že můžu být součástí této rychlé a zběsilé jízdy a jen tak dál, pojďme šlápnout na plný plyn, protože ty thrillery jsou fakt super!

31 27.12.2018