romankrasa komentáře u knih

Vzpomínáte si ještě na svá studentská léta? Já ano, a velmi dobře. Ostatně, studentem jsem stále. Pamatujete si, jaké to v té době bylo? Přišli dny, kdy vás všichni štvali, učiteli jste opovrhovali a odpoledne jste s přáteli raději zašli do nějaké pěkné a útulné knajpy? Na testy jste dlabali, kolikrát jste přišli do školy a pět minut před začátkem vyučování zjistili, že píšete písemku, ale stejně jste se na ni vykašlali s myšlenkou, že nějak už to dopadne? Tyhle okamžiky spojené se školou zná snad téměř každý, kdo ve škole pouze nevysedával a nešprtal se z hodiny na hodinu a do života si tudíž příliš zkušeností neodnesl.

2 19.10.2015

Skvělé čtení. Zajímavý námět. Četl jsem před lety, zase se k ní musím vrátit. Zajímavá myšlenka, podmanivý děj a rozuzlení. Jeza si Vás získá - rozhodně doporučuji

2 03.10.2015

Rád bych věřil, že Čapkovo drama zůstane pouze dramatem, že se nikdy nebudou opakovat události minulého století, ale lidstvo je až příliš sebedestruktivní a prahnoucí po moci, než aby to byla pravda. Nesměl bych být realista, kdybych si neuvědomoval, jaké postavení Bílá nemoc má a vždy mít bude.

Přestože jsem zaměřen na jiné žánry, není vůbec špatné si od nich čas od času odpočinout. Čtvrtá ruka je skutečně něco jiného než „Modlitba za Owena Meanyho“. Jde o vážné téma a z lékařského hlediska poměrně zajímavé. Je humorné sledovat Patrickovo počínání a zoufalý zápas o Doris Clausenovou. Některé pasáže jsou mírně nerealistické, aby kdyby nebyly, pak by nešlo o Irvinga, který se ve svých knihách vždy řídí heslem: „Co kdyby?“ Jediné co mi vadí trochu víc než nevyřčené odpovědi na položené otázky, je stále stejná úroveň příběhu. Žádné veliké vyvrcholení. Naopak tomu překvapení je tu dost. Kniha si po celých 270 stran drží svoji předem danou lajnu a ani samotný závěr není zakončené nikterak velkolepě.

Ale i přesto, nebo možná právě kvůli tomu je Čtvrtá ruka poměrně dobrá kniha, u které si odpočinete, pobavíte, zapřemýšlíte nad občasnou nereálností skutečného života.

2 28.09.2015

Ostrov Duma Key je silný příběh muže s jednou paží. Autor použil fakta z vlastní zkušenosti, kdy se po vlastní autonehodě musel znovu učit chodit. Tento obraz se odrazil v příběhu, avšak s takovou grácií a noblesou až dojímá. Wiremanova úsloví mne opravdu častokrát rozesmála a bláznivý chechtot dvou mužů jako bych slyšel ve vedlejším pokoji. Z počátku jsem se domníval, že půjde možná jen o jakési drama. Vždyť to vypadá jako pohádka jednorukého. Zjistíte, že jste výtečný malíř, ocitnete se na překrásném tropickém ostrově, v domě, pod nímž vám hučí lastury. Co jiného si přát? Nebylo by nádherné na takovémto ostrově zestárnout? Nejspíš bylo, pokud by se na něm nevyskytovala něco až moc tajemného, co uniká našemu chápání. Tím něčím je Perse. A tehdy to děsivé začne. Nemyslel jsem si, že někdo dokáže tak bravurně z ráje udělat peklo, ale stalo se.

2 28.09.2015

Po mnoha hororových knihách. Po Kingově ztvárnění upírů a po filmových adaptacích už v sobě Dracula nenese takové kouzlo, jaké v sobě zajisté měl na přelomu devatenáctého století. V té době je zřejmé, že pobuřoval. Dnes zůstává klasikou, kterou si hororoví nadšenci musejí přečíst, chtějí - li poznat pozadí hororu a upíří tématiky.Mám doma vydání z levných knih a četl jej před lety. Je to pomalá četba, vleklá, ale přesto zajímavá

Jedna z nejpůsobivějších knih, jaké jsem v posledních letech četl. Řadím ji do kategorie hned vedle Dne trifidů

Tuhle téměř dvou set stránkovou knihu, jež mají dospělí přečtenou klidně během jednoho dne, bych doporučil všem rodičům a jejich dětem na zkrácení dlouhé chvíli i poučení a následný rozbor jednotlivých pasáží, v nichž mohou děti pátrat po příčinách a zapamatovat si důležité aspekty k životu podané inteligentní formou.

1 20.10.2015

Slečno, Ras přichází, v sobě nese cosi nadčasového, že ani nedovedu popsat, co tím, co prostupuje písky času je. Stroze výstižné filosofické myšlenky skryté v závěji slov se coby echo odrážejí od stránek knihy a putují do Vaší mysli, kde si s nimi pohráváte.
Neobyčejný příběh o obyčejném životě. O životě nás všech. O strastech, jaké přináší. O životě po životě. A tak se i my, stejně jako Nela, putujeme spirálou času do minulosti, abychom znovu vzpomněli na první velké lásky, zakázané, nebezpečné, ale tolik lákavé, že jsme pro ně byli schopni učinit cokoli, klidně obětovat vlastní život.

1 19.10.2015

Mnohdy mi jeho básně zlepšili nálady. Bylo to jejich pomalostí, naléhavostí či pravdomluvností. V básních nejde jen o to navodit hrůzu a odpor, veškeré vyznění je pod těmi písmeny, čekající na čtenářovu mysl, aby si jejich význam domyslel dle svého. Pro mne byly nádherné, ponuré, plné naděje a lásky i nenávisti. Byly nehynoucí a nadpozemské svým pojetím…

1 04.10.2015

Tíseň, kterou jsem cítil v této knize, jsem již dlouho nezažil. Knihu jsem otevřel a nedokázal zavřít. Odložil jsem ji až, když jsem šel spát a nakonec když jsem ji dočetl. Poté jsem pocítil zvláštní pocit, jenž ve mně kniha zanechala. Chtěl jsem pokračovat, ale už nebylo jak. Byl jsem na konci. Cosi mi chybělo. Chybělo mi hledání malého Davea, jeho strach i radost. Scházelo mi prostředí příběhu, jeho nadčasovost.

1 04.10.2015

Před touto knihou jsem četl Informatorium školy mateřské od Komenského a očekával jsem něco podobného. Spletl jsem se. Už od počátku mě kniha vtáhla do děje a já se od ní nemohl odtrhnout. Příběh má spád a je mrzí mě, že jsem kdesi na internetu napsal, že se mi nelíbí. Nyní svůj názor měním a vím, že nemám soudit knihu jen podle jejího stáří. Musím ji soudit podle obsahu.
S Františkem jsem prožíval veškeré radosti i strasti a přál jsem mu, aby Paula poznala cit, který k ní on cítí. Bohužel se to nestalo, ale proč bychom jinak četli knihy, kdybychom už předem věděli, jak dopadnou?

Vždycky mne zajímaly záhady. A ty, které se točily okolo svatého grálu, Artuše a Merlina mám opravdu moc rád. I film "Merlin" patří mezi můj oblíbený. A nejinak je tomu u tohoto románu, který mapuje Merlinův život od jeho samotných počátků. Skvěle popsané scény a Merlin se stal ještě oblíbenějším

1 03.10.2015

Přečteno před lety ještě před v budoucnu viděným filmem. V té době skvělá četba...Nevím ale jak by obstála dnes

Kniha poprvé vydána v roce 1889. Co se dnes po více jak sto dvaceti letech změnilo? Pochybuji, že jsou lidé schopni se někdy dostatečně poučit ze svých chyb. Spíše jsou nuceni je bez ustání opakovat jako Sisyfos tlačící v podsvětí svůj balvan do strmého kopce a neustále začínat od začátku. Jako by na své chyby zapomínali, nebo je přehlíželi, aby své myšlení nezatěžovali těžkými otázkami a přemítáním nad řešením.

Kuře melancholik je kniha, kterou by si měl přečíst každý, komu není lhostejný život ostatních lidí.

1 28.09.2015

Za plus považuji to, že se čtenář tedy může díky způsobu vyprávění přiblížit normální mluvě, není nijak strojená. Že se příběh odehrává na skutečných místech, například v Nejdku a že se v něm vyskytují také reálné postavy a odkazy například na Jana Palacha, Magora (Ivana Martina Jirouse) a další jiné. Že nám ukazuje, čeho je člověk schopen a kam až může dojít šlápne – li na špatnou cestu, která vede z kopce. Tohle oceňuji, ale jinak si „…A bude hůř“ s největší pravděpodobností znovu nepřečtu a na začátku jsem očekával daleko víc, na tak slavnou knihu. 55%

1 28.09.2015

Petr s Lucií prožijí několik krásných dní, během nichž si „plánují společnou budoucnost“. A když se již téměř zdá, že budoucnost bude skutečně růžová, že nastanou slunné dny, že nic nemůže překazit šestnáctiletým jejich plány, 29.března 1918, přesně na Velký pátek se na ně sesune kostel. Umírají si v náručí. Bez budoucnosti, naděje. Bez splněných snů, ztraceni ve statistice válečných obětí.
Nezapomenutelný příběh, který mi v mnohém připomíná Remarque

Psychologický horor v pravém smyslu slova. Žádné rozvleklé popisování brutálních vražd, žádné monstrózní cákance krve, ale čiré zlo ukryté v Batesově motelu. Pro ty, kteří viděli film, doporučuji. Pro ostatní, kteří si rádi přečtou něco strašidelnějšího a psychologicky orientovaného, povinnost...skvěle napsané...úžasná atmosféra

I přes všechny nedostatky knihy, bych rád řekl, že se jedná o svižný příběh, byť předvídatelný, který si užijete. Místy vás pobaví, někde rozesmutní, ale ve verdiktu vychází, že za přečtení rozhodně stojí.

1 28.08.2015

Thriller o společnosti, která je tak zvrhlá a znuděná sama sebou, že se neštítí jakéhokoli bezpráví. A snad bych v hlavní roli uvítal i Liama Neesona z 96 hodin, coby hrdinu a antihrdinu, který proti své vůli čelí vlastní smrti.

Protože dnešní doba se té Kingovské v mnoha ohledech podobá…