ronave
komentáře u knih

Spíše pro mladší čtenáře.
Kniha je velmi čtivá, nečekala jsem, že mě tolik zaujme.
Příběh je plný akce, vtipu a zvratů.


Kniha byla čtivá a poutavá, ale spíše pro mladší čtenáře.
Dá se říct, že dva příběhy jsou strašidelné, ostatní jsou slabší.


Kniha mě moc nezaujala, místy jsem se ztrácela. Znovu bych ji nečetla.


Ani tato kniha povídek od Viewegha mě nezklamala. Je to velmi čtivá, pohodová oddychovka.


Kniha mě ze začátku nezaujala, ale po několika stránkách jsem se do ní začetla. Líbilo se mi jak autor vystihl přátelství - na život i na smrt - a rozvíjející se lásku mezi Robertem a Patricií. Lásku, která byla zároveň i přátelstvím. Byla jsem dojatá koncem knihy.
Skvělá kniha :-)
"Není hanba narodit se hlupákem. Je jenom hanba jako hlupák zemřít."


Na to jak je Manon Lescaut vyzdvihovaná, mě zas tak moc nezaujala. Například jak se často opakují refrény (zbytečné a nudné)
"Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích, nepoznat Manon nemiloval bych."


Kniha je zajímavá a čtivá.
Typický příklad ruského romantismu.
"Vždycky říkám, že nic není do lidí, kteří zapomínají na staré přátele..."


Příběh je jednoduchý a spíše oddechový. Četla jsem od Viewegha lepší díla.
"Jedinou láskou, která přetrvá, je láska, jež se smířila se vším, s každým zklamáním, s každým nezdarem a každou zradou, která se smířila i se smutnou skutečností, že nakonec žádná touha není tak veliká, jako touha být sám."


Kniha je čtivá, poutavá a vyvíjí se podle mužských představ a myšlenek. Najdeme zde i nádech erotiky.
Celkově bych řekla, že je to slabší dílo.


Román je místy velmi zajímavý a nemohla jsem od něj odtrhnout oči, ale převažovala spíše ta část, která mě nudila - rozmluvi s mnichy atd. Také mě nepotěšilo používání latiny - mnohdy ani nebyl uveden překlad.
"Sen je písmo a mnohá písma nejsou nic jiného než sny."


Soubor fejetonů vydávaných v Lidových novinách - ovlivnéně dobovou politikou, Vieweghovou rodinou, přáteli, ...
Všechny jsou psány s humorem, svižně a ironicky.
"Já se své manželce zásadně nesměju, a to i přesto, že poslední dobou vypadá v posteli jako jedna z těch velryb, které ru a tam uváznou na mělčině. Ještě že nám kvůli kočárku nezbylo na ty Kanáry, říkám. Kdyby tě na pláži objevili lidi z Greenpeace, odtáhli by tě na hloubku."


Kniha byla zajímavá a hezky se četla, ale celkové mě nijak nenadchla.
"Zdálo se jakoby celý svět znehybněl, protože ztichla chlapcova duše. Nebyla tu ani ta bolest, ani utrpení, ani zklamání: jen prázdný pohled ze dveří hospůdky a nesmírná touha zemřít, aby v tom okamžiku všechno nadobro skončilo."


Jelikož je Viewegh můj oblíbený autor, tak mám jeho knihy ráda. Ani tato není výjimkou. Osobitý styl psaní, kniha se dobře a rychle čte.
"5.října 1968, z Kvidova deníku: Dneska jsem se ve školce zřekl moučníku ve prospěch Jarušky Mackové (včera byl pomeranč). Při odpoledním spaní mi na oplátku ukázala pohlaví."


V knize mě zaujal hned první citát od V.Linhartové.
Líbí se mi Vieweghův humor, ironie a i znázornění reálného života ;-)
"Ještě jednou jsem pohlédl na obličej zabořený do potemnělého trávníku. Jsou dvě možnosti, řekl jsem. Buďto je totálně na dně, nebo šmíruje krtka."


Kniha byla srozumitelná a dobře se četla. Pomohla mi nahlédnout do doby druhé světové války a poznat pocity lidí, kteří i přes možnost ztráty života vzdorovali nacistickým němcům.
"Tatínku, pojď pryč. Jestli nás chytí, tak nás zabijou. Podíval se na mě nepřítomným pohledem a dneska vím, že mu tenkrát bylo jedno, kdyby ho chytili a na místě ubili. Nemohl odejít a nechat Němcům své kapry."


Kniha mě nezaujala, teda možná jen chvílemi. Škvorecký používá dlouhá souvětí a chvilkama mi unikal i smysl a musela jsem si to přečíst znovu...
"Emöke, ten příběh, ta legenda, ta báseň, ta minulost, ta budoucnost."


Nejdřive jsem viděla film, který je úžasný a hned na to js si oblíbila i knihu.
Knihu jsem nedokázala zavřít.
Vtipná, čtivá a hezky napsaná.
" Ale já...vždyť ja jsem...
Není to tvoje vina, Rickie - říkám tiše jako ve filmu. Ale já už nám dva roky spořím na byt! - vybuchuje Rickie v návalu ukřivděnosti. S liškou!"


Ze začátku mě kniha zaujala, ale později se začali opakovat stejné fráze a kniha mě začala nudit, unavovat...
"Láska a život
jedno vždy pro mne budou. Kdyby mělo být pro mne závažím, i přátelství se zřeknu, ani stáří až zaklepá, se nezaleknu, a stále zůstanu dokořáni otevřen jí, ....."


Povídky se velice dobře čtou, jsou jednoduché, ale i přesto mají své kouzlo.
"Všechno se dá falšovat nebo nastrojit, všechno je přetvářka nebo nějaký záměr, jenom náhoda ne; to se pozná na první pohled."
