Rose-Mary komentáře u knih
Tato knížka nebyla žádnou odpočinkovou četbou. Četla jsem ji už podruhé, nyní v rámci čtenářské výzvy. Poprvé mne nějak moc nenadchla. Musela jsem se dost soustředit, abych pochopila vztahy mezi hlavnímu osobami.
Při druhém čtení mne už víc zaujala. Chce to více se soustředit na jednotlivé osoby, na jejich životní situace, problémy, nejistoty, zároveň si promítnout vztahy s partnerem, dětmi a u každého vyhodnotit jeho myšlení, zájmy, názory.
Hlavní osoba, doktorka psychologie Bára, provdaná za podnikatele Jakuba a matka dvou dětí, má sama dost svých problémů a každodenně se musí zabývat problémy svých pacientů, pomáhat jim je řešit. Ve skutečnosti by pomoc často potřebovala sama. Její neuspokojivý vztah s vlastní matkou, domnělý nezájem o její práci od manžela, jí také radosti ze života nepřidává. Jiné problémy zahltily jejího manžela, který měl velké starosti s firmou, aby přežila, aby se nesložila.
Autorka velmi citlivě zpracovala mezilidské vztahy, rodinné, profesní, osobní. Její kniha patří k výtečnému čtenářskému zážitku.
(SPOILER) Tato kniha je pokračování třech už dříve vydaných dílů o sestrách Kláře a Gábině z Vlčic. V tomto díle má už každá vážnou známost. Obě jsou zasnoubené, Gábina s advokátem Jaroslavem Kremličkou dokonce v brzké době chystají svatbu. Ne tak se se svým vztahem smiřuje Klára. Její přítel a snoubenec Miloš Korda, místní gynekolog, marně na ni naléhá, aby už konečně naplánovali datum svatby.
Kláře se po celá léta do vdávání nechce. Jednou už byla vdaná, avšak pouze na moc krátkou dobu. Její muž zahynul jako voják, nasazený v bojích na území bývalé Jugoslávie. Těhotná Klára zůstává sama se svou dcerkou Klárkou. Je to již třicet let, co odmítá vpustit dalšího muže do svého života. Stále ještě miluje svého zemřelého manžela Milana.
Doktor Miloš se musí přizpůsobovat jejím zájmům v oboru detektivního pátrání. David Holzman, soukromé očko, který řeší spoustu případů ztracených lidí, nebo věcí, jí pomáhá zvládnout rodinnou tragédii, když se jejich nevlastní sestra Kamila zapletla do kriminální činnosti, a málem ohrozila na životě všechny kolem sebe, zvláště své sestry a jejich snoubence, stejně tak jako Matěje, jejího přítele, se kterými žila.
Kniha opět obsahuje hromadu zážitků osobních příběhů jednotlivých lidí, obyvatel městečka Vlčice. Na sestrách se mi líbí, jak jsou vždy ochotné být každému k dispozici a pomoci všude, kde je potřeba. Ať už jde o jejich nejbližší přátele, přítelkyně, a rodinu, ale také pro ostatní obyvatele malého města. Jsou také nadmíru zvědavé, žádná aféra jim neunikne.
Kniha se dobře četla, od druhé poloviny jsem ji už nerada musela odložit.
(SPOILER) Agáta se v dětství dozvídá, že měla sestru, která prý zemřela ještě dřív než se narodila. Tak jí to aspoň řekli rodiče. Přes svou kamarádku a její maminku zkoumá dál, aby se dozvěděla víc.
Jako dospělou ženu ji opouští její velká láska. Se Zbyňkem se seznámila již na střední škole a vydupala si ho přes otcův zákaz. Chodili spolu celé roky, než ho rodičům představila. Zbyňkovi rodiče ji měli rádi, společně s nimi jezdila na dovolené. Po mnoha letech ji Zbyněk opustil kvůli jiné, těsně před plánovanou svatbou.
Agáta v domě svých rodičů v Malé Úpě najde dopis, který psala její sestra Laura před deseti lety na maminčinu adresu. Otvírá se před ní záhada, jak je to ve skutečnosti s její sestrou. Její pátrání po sestře má úspěch. Dozvídá se, že má kromě sestry i neteř, která se narodila Lauře jako nemanželská, a kvůli těhotenství ji otec vyhnal z domu a prohlásil za mrtvou.
Kniha je hodně čtivá, zajímavá, plná překvapení a odhalení. Stejně jako všechny knihy Aleny Jakoubkové jsou plné kulinářského umění, kamarádských, a v této knize i rodinných vztahů, čte se dobře a rychle je přečtená.
(SPOILER) Letuška Barbara miluje svoji práci, bez které si svůj život nedovede představit. Doma má svého milovaného kocoura, kterého opečovává jako vlastní dítě. Udržuje nezávazný vztah s plastickým chirurgem Jindřichem. Oběma to tak vyhovuje. Posléze však tento vztah dostává trhliny.
Jeden z pilotů, který jí byl dříve velmi nesympatický, získává její oblibu. Musí přehodnotit své životní plány a postoje. Martin Limberk prožil těžkou životní zkušenost, když přišel o přítelkyni, která zemřela na rakovinu. Bára se mu líbí a oba poznávají, že si mají co říct. Mají stejné záliby. Když přijde tragédie v podobě těžkého Bářina úrazu, který jí navždy uzavře cestu vrátit se do oblak, musí tvrdě bojovat sama se sebou, ale také za lásku, kterou by málem svým ublíženým chováním ztratila.
Knihu mám moc ráda, četla jsem ji už víckrát, téma letectví a práce letušek a pilotů, mne vždy zajímala.
Obsáhlá kniha pojednává o pěti dětech manželů Lorky a Pera Bachmanových, které známe již z předchozích třech dílů cyklu Zahradnice z předměstí.
Nejvíce se věnuje osudům dvou dcer, Brigity a Laury. O nejstarším Petrovi, třetí dceři Elise a nejmladším Robertovi, jsou tam jen některé kapitoly.
Brigita byla krásná mladá dívka. Vypráví o svých dvou láskách. První z nich byla zakázaná láska s třídním profesorem, když jí bylo šestnáct let. Po maturitě poznala o tři roky staršího vysokoškoláka, který se později stal jejím manželem.
Lori byla od mládí zapálená pro povolání letušky. Její životní cesta s ní procházela dvěma středními školami, kde na ni také čekala dvě milostná dobrodružství. Nikoho si ale blíže k tělu nepustila, na prvním místě u ní bylo studium, zdokonalování jazyků a hlavně single život nezávislý na lásce a partnerství, jaký je nutný pro povolání letušky.
V tomto dílu si svá studijní léta odbyla, o prázdninách jí otec zařídil brigády na Ruzyni. Po vystudování dvouleté nástavby oboru cestovní ruch nastoupila zaměstnání na letišti u odbavovací přepážky. Souběžně si udělala kurz pro palubní průvodčí. Kniha končí jejím úspěšným nástupem do zaměstnání jako palubní průvodčí.
Kniha obsahuje tři krátké novely a čtyři povídky. Hlavní z nich jsou první dvě novely, Plantážníkova dcera a Měsíční království. Pojednávají o dívce Zoraně, dceři brazilského plantážníka, která se zamilovala do mladého studenta George, který přijel z Anglie čerpat vědomosti o plantážnictví cukrové třtiny a byl hostem jejího otce.
Děj se táhne po dobu pěti let, od jejího dětství až do věku třinácti let. Vynechává období jejích prázdnin, kdy byla pozvána na zotavenou k matčině přítelkyni do jižního regionu Brazílie. Toto období je popisováno v novele Měsíční království.
Novela Deník Gity Ghorneové je psaná formou deníku. Popisuje zkušenosti mladé dívky, která se musela provdat proti své vůli za mladého muže, syna otcova bývalého spolužáka a přítele.
Další kratší povídky: Zásnuby vzdálené v čase, Tetinka, Rozjímání v jedné probdělé noci a Tulák po hvězdách, jsou také zajímavé, a stojí za přečtení. Knihu jsem přečetla podruhé, rovněž jí dávám plný počet hvězdiček, jako v loňském roce.
(SPOILER) Méně známá kniha od Arthura Ransomea, jejíž děj se odehrává, stejně, jako předchozí díl, Klub Lysek, na Norfolkských řekách.
Je příběhem šesti přátel z Klubu Lysek na konci letních prázdnin. Tom Dudgeon a hoši ze Smrti a slávy očekávají příjezd jejich kamarádů Dicka a Dorotky. Sestry Levka a Pravka jsou v Paříži na internátě, kam je odeslal jejich otec.
Jožka, Bill a Péťa si užívají zrenovované lodě, aby na ní mohli přespávat. Jednoho dne někdo odváže motorový člun, který kotví v blízkosti Smrti a slávy. Všichni jsou přesvědčeni, že tento čin mají na svědomí Jožka, Bill a Péťa. Aby toho nebylo dost, jsou odvázány další lodě: V Potter Heighamu, v Ransworthu, i jinde v Horningu. Jako naschvál je to vždy, když se na místě blízko nich ocitli kluci ze Smrti a slávy. Všichni podezírají je a toto podezření vyvrcholí v nenávist všech lidí, dokonce i jejich přátel.
Dorotka se projeví jako velký znalec a detektiv. Založí klub na vyšetřování zločinů „Scotland Yard“. Sbírají důkazy, aby přesvědčili všechny jejich nepřátele, kteří je odsuzují, že lodě odvazuje někdo, kdo je nenávidí. Kdo chce, aby tyto zločiny padly na Lysky, a aby hoši museli zmizet z řeky.
Tato kniha se mi líbila, stejně, jako ostatní Ransomovky, měla dokonce detektivní zápletku, což ji učinilo ještě zajímavější. Jejich pátrání je nakonec úspěšné a jméno hochů je očištěno.
Kniha od Moniky Würmové popisuje ve dvou liniích téma zakázané lásky. Jedním příběhem je život otrokyně Ashanti v kolonizovaném Kongu v 19. století. Hlavní hrdinka, Belgičanka Sandy, našla ve vyřazených knihách starý deník, v němž pisatelka popisovala krutý život otroků v tehdejším Kongu.
Svůj vlastní život popisuje v druhé linii knihy. Jako geoložka, která pracovala při zkoumání a certifikaci drahých kamenů, se dostala na 16-ti denní pracovní cestu do Saúdské Arábie, kde měla pracovat na zhodnocení a ocenění drahých kamenů po zemřelém králi. Zde poznává dva prince, královy následovníky.
Setkává se zcela neočekávaně s Rashidem, kterého poznala již v Belgii, při cestě taxíkem a posléze v šermířském kurzu, kde se jí podařilo ho v šermu porazit. Rashid ji pronásleduje, oba jsou do sebe zamilovaní. Kromě Rashida ji pronásleduje i princ Hasan, který je velmi hezký, ale je mladší než ona a nechce se s princem zaplést.
Konečné poznání, kdo vlastně Rashid je, ji poznamenává zjištěním, že jejich láska nikdy nemůže být naplněna. Rashid se jí ale nemíní vzdát a dělá vše pro to, aby z její společnosti nezmizel.
Kniha se mi moc líbila, dobře se četla, ale byla jsem zklamaná, že příběh zůstal nedokončený. Jak příběh otrokyně Ashanti, kterou odvezl její pán a ochránce Arthur Lambert z konžského pralesa do Belgie, tak i příběh Sandy a Rashida. Kniha má mít pokračování s názvem Nesmíš mne milovat- prokletý tanzanit.
Jedna ze dvou Ransomových knih, která se neodehrává na severu v kraji jezer, ale na Norfolských řekách. Vystupují zde přátelé, kteří si říkali Lysky, a zabývali se ochranou ptactva, které hnízdilo v okolí řek. Nejstarší z nich byl syn místního lékaře, Tom Dudgeon, dalšími byly dcery právníka Farlanda, dvojčata Levka a Pravka, a tři hoši, kteří si nejdříve hráli na piráty: Jožka, Bill a Péťa, ze Smrti a slávy. Na ochranu ptactva založili Klub Lysek.
Do městečka Horningu přijíždí na návštěvu k paní Barrablové na velikonoční prázdniny Dick a Dorotka Callumovi, kteří mají slíbeno bydlet s ní na plachetnici. Jejich přáním bylo naučit se plachtit, aby se vyrovnali svým přátelům od jezera, Vlaštovkám a Amazonkám.
Moc jsou zklamáni, když se od paní Barrablové dozví, že na lodi budou jenom bydlet, neboť ona sama si na plavbu netroufá a její bratr nemůže přijet.
Jejich situaci zachrání Tom Dudgeon, ze kterého se stává následkem zoufalého činu psanec, který se musí skrývat. Najmou ho na loď, aby Dicka a Dorotku zaučoval v námořnickém umění.
Kniha je plná dobrodružství a zajímavých zvratů. Jako každá Ransomovka, i tato si zaslouží plný počet pěti hvězdiček.
Romantická komedie, které nechybí spousta nevšedních zážitků a nebezpečných situací. Před jejím koncem jde hlavním hrdinům dokonce o život.
Filipovi sourozenci podali seznamovací inzerát, neboť měl už třicet let a stále se nehodlal oženit, ani si hledat tu správnou partnerku. Byl úspěšným spisovatelem, o přátele, známé a fanoušky neměl nouze. Nakonec sourozencům vyhoví a souhlasí uskutečnit rande naslepo s dívkou, kterou mu vybrali.
Skutečnost dopadne jinak, než si on nebo bratr se sestrou představovali. Na scénu přichází Lea, která má velké životní problémy a je pronásledovaná. Napálí skutečnou ženu, která má s Filipem rande v kavárně a postaví se na její místo. Filipovi se Lea vzhledově vůbec nelíbí. Je nehezká, neupravená a je na ní vidět, že je velmi unavená a hladová. Přes všechnu první nechuť rande proběhne, a nakonec se stane jeho přítelkyní. To ale netuší, že Lea je továrna na maléry. Filip se pustí do neuvěřitelného dobrodružství, kterého by se nikdy nenadál, které by snad mohl vymyslet jen jako děj nového románu.
Kniha byla velmi čtivá, zajímavá, neměla jsem problém ji od druhé poloviny přečíst téměř v jednom zátahu. Konec dopadl dobře, nejen pro Filipa a Leu, ale i pro jeho přítele Viktora a Leinu kamarádku Soňu, kteří v sobě také našli zalíbení.
Jedna z posledních Ransomovek, která se mi rovněž moc líbila, přestože se neodehrávala na jezeře v Severní Anglii, ale na moři, kam pozval kapitán Flint všechny děti, Vlaštovky, Amazonky i Dicka s Dorotkou.
Jejich plavba byla už u konce, když se začal odehrávat zajímavý příběh plný dobrodružství. Dick spatřil své oblíbené potáplice, které toužil zde na Hebridách vidět. Nakonec poznal, že jsou to velké severní, dokonce to byl pár, který hnízdil, což bylo pro britské ostrovy nepravděpodobné. Aby svůj objev dokázal a navíc zachránil ptáky před nepřítelem, který je chtěl získat pro odběr vajec a vycpané uložit do své sbírky, musel Dick podniknout záchrannou akci, při které mu všichni kamarádi pomohli.
Děti se též seznámili s domorodým kmenem a jejich mladým náčelníkem.
Kniha byla poutavá až do konce a díky jejich soudržnosti a pomoci se Dickovi podařilo potáplice zachránit. Příběh skončil dobře.
K této knize snad ani není možné napsat komentář. Hned ze začátku jsem si říkala, co je to za nemožné plácání o ničem. O něčem to tedy bylo, ale tento žánr mne vůbec nezajímal. Navíc se přecházelo od jednoho tématu k druhému, než se autor vrátil zpět k původnímu příběhu, zapomněla jsem, o čem se v něm psalo. Spisovatelův jazyk se mi nelíbil. Bylo v něm plno vulgarit, což zrovna číst nemusím.
Zkrátka, dávám jednu hvězdičku, abych nemusela zvolit úplný odpad.
Autobiografický příběh ženy, která popsala příběh lásky s arabským šejchem, který jí od samého počátku zatajoval svůj původ.
Seznámili se v jazykové škole v Anglii, když Vereně bylo 23 let. Chálid byl o několik let mladší, ale nikdy jí svůj skutečný věk neprozradil. Verena ho pokládala za chlapce z nepříliš bohaté rodiny ze Spojených Arabských Emirátů.
Po skončení tříměsíčního kurzu se jejich cesty nuceně rozešly. Chálid nastoupil sedmileté univerzitní studium v USA. Verena se pokoušela zapomenout odjezdem za prací do Řecka.
Jejich bolestivá láska trvala jedenáct let, od roku 1979 do roku 1990. Za ta léta se znovu setkávali a loučili. Verena se snažila zapomenout, stejně jako on, než se opět sešli.
Rozdíl v jejich světech a kultuře byl obrovský. Často dělala chyby a přehmaty při společných setkáních, ať to bylo u nich ve Švýcarsku, u něho v Emirátech, nebo v Egyptě. Teprve po létech se dozvěděla, že Chálid nepochází z chudé rodiny, nýbrž patří do vysoce postavené rodiny šejchů, do vládnoucí rodiny jednoho ze sedmi arabských emirátů. Jeho osud byl už od dětství zpečetěn. Musel se podřídit přání rodinného klanu, aby se oženil s dívkou, kterou mu otec vybral.
Bránil se tomu až do samého konce. Verena se nikdy nesmířila s tím, aby byla tajnou ženou vysoce postaveného šejcha. Trvalo jí moc dlouho, aby to pochopila a nadobro z jeho života odešla.
Kniha byla zajímavá, dobře se četla, dost jsem se dozvěděla o životě v zemi arabské islámské kultury. Proto nepochopím, jak mohla autorka tak dlouho věřit, že Chálid je chudým hochem bezvýznamných rodičů. Takoví by těžko mohli svého syna poslat na sedm let studia do Ameriky, a předtím na jazykové studium do Anglie. Chálid ji vroucně miloval, ale na druhé straně bral všechny vážné věci s humorem a dlouho jí neprozradil, jak moc je jejich situace neřešitelná a bezvýchodná.
Celý šestidílný cyklus rodinné ságy od autorky Jany Císařové jsem přečetla už podruhé. Vysněná cesta do oblak je pátým dílem ze série „Zahradnice z předměstí“. Tento díl vypráví opět ponejvíce o prostřední dceři Lori. Ve třetím dílu cyklu byla nešťastnou holčičkou, která se cítila odstrčená od svých sourozenců, a dlouho marně toužila po blízké osobě, po dobré kamarádce. Na jejich rodinných cestách, které díky otci pilotovi podnikali na volné letenky, si od raného dětství všímala práce letušek. Jejím snem bylo, aby se i ona stala letuškou.
Nyní se jí splnil sen z dětství. Zdárně dokončila kurz pro palubní průvodčí. Pro svůj sen musela mnoho obětovat: lásku, vážnou známost, vzdát se založení rodiny, jak jsme poznali v předchozích dílech.
V prvním roce práce u aerolinií poznává hodně evropských, a později i mimoevropských destinací. Při své milované práci poznává svou „životní lásku“, Čecho-Angličana kapitána Johna Silvera. John má mimořádný zájem oženit se s ní co nejdříve. Naštěstí Lori zavčas poznává, že jeho láska nebyla ničím jiným než sebeláskou a touhou vlastnit. Když dostane nůž na krk, rozhodne se pro kariéru ve vysněném povolání, a vzdá se vidiny života ve zlaté kleci v cizině v domě aristokratské rodiny.
Na konci tříletého období závazku práce pro ČSA přichází její osudový den, kdy je ve správnou dobu na správném místě. Setkává se s emirátským šejkem, personálním manažerem nově založené letecké společnosti, který v Evropě hledá vhodné adeptky na palubní průvodčí pro jejich aerolinie.
Knihy od Evy Brabcové, jsou většinou humorné. Peklověkem nazývá autorka věk dam středního věku, který začal, nebo brzy začne končit na "sát". Ženy si tento věk uvědomují jako handicap, cítí se už málo přitažlivé. Některá si přesto snaží ubrat roky, aby aspoň na pohled vypadala mladší.
Její hlavní hrdinky se seznámily v čekárně gynekologického oddělení.
Při čekání na vyšetření se daly do řeči, aby jim ta nepříjemná doba rychleji utekla. Padnou si do noty a toto setkání není poslední. Stávají se z nich kamarádky. Příběh je jako vždy, u Evy Brabcové, vyprávěn humornou formou. Přestože jsou různé povahy a odlišných názorů, najdou hodně společného. Výsledkem je, že na kapitulaci je ještě dost času. Roků sice přibývá, ale pořád je z čeho se radovat. Společně to zvládnou lépe, než když byla každá sama.
Jedna z mých oblíbených spisovatelek, její knihy mám moc ráda, doma v knihovně mám čtyři, všechny přečtené. "I doktor je jen chlap" je kniha povídek. Dle autorky, všechny jsou pravdivé, jak je napsal sám život. Líbily se mi, nejvíce z nich myslím ta první "Milenec". Pětačtyřicetiletá matka dospělé dcery se nemůže smířit s realitou, že její muž nemá už o ni jako o ženu zájem. Vymlouvá se na přemíru práce, kterou musí dokončit v zájmu rodiny. Přítel její dcery jí dohodí milence, mladého muže, svého kamaráda. Když pak její dcera Adéla se chce s ním rozejít, začíná její matku vydírat. Buď své dceři přikáže, aby svůj rozhod s ním zrušila, nebo jejímu muži prozradí její nevěru s Milanem.
Nakonec se manželka svému muži svěří se svým románkem a vysvětlí, proč to udělala, že ji trápil jeho nezájem o ni a absence intimního života. Muž je nejdříve rozhozen, ale když u jejich dveří zazvoní udavač, který mu chce o románku jeho ženy říct, vyrazí ho ze dveří a dceři její rozchod s ním schválí. Také manželku pochopí a ujistí ji, že to spolu zvládnou.
Povídka, která je i názvem knihy, "I doktor je jen chlap", ukazuje, jak odlišný názor mají muži v nejlepším věku, když sami si pořídí partnerku o generaci mladší, ale když toto udělá jejich vlastní dcera, šílí z toho. Martinovi, který si vybral za partnerku jednu z jejich sestřiček, o víc než dvacet roků mladší, dojde dech, když přijde jeho dcera oznámit mu, že čeká dítě se svým, o devět let starším partnerem. Bere ho jako muže o moc staršího a nebyl by se s tím smířil, kdyby mu i jeho partnerka neoznámila, že nejen že bude dědečkem, ale dokonce i otcem. Chvíli mu trvá, než realitu pochopí. Přiběh je laděn žertovným tónem.
Kniha nepříliš známé autorky Jany Císařové, Osudová setkání, je prvním dílem šestidílného cyklu rodinné ságy „Zahradnice z předměstí“. V něm autorka popisuje život rodiny Bachmanovy od konce 60. let minulého století do začátku 21. století. Šestý díl cyklu „Letuškou v Emirátech“ končí v letech 2004 až 2005 a navíc v poslední kapitole končí vzpomínkami prostřední dcery, letušky Lory „po deseti letech“ - 2016 až 2017.
Osudová setkání jsou velmi čtivou knihou, v níž autorka teprve začíná představovat hlavní osoby rozsáhlé rodinné ságy. Lorka, která žije sama v růžovém domku naproti parku, své mládí ztratila před osmi lety, když pochovala svého snoubence Pavla tři dny před jejich svatbou. Nad hrobem mu slíbila, že se nikdy za jiného muže neprovdá. Je zahradnicí, svůj krásný malý domeček a rozlehlou zahradu, která ji živí, zdědila po svých adoptivních rodičích.
Léna, patnáctiletá dívka, která v dětství po nějakém těžkém úraze ztratila paměť, utíká z dětského domova a v nejtěžší chvíli svého života se setkává s Lorkou. Ta jí pomůže, a náhodným, téměř až zázračným způsobem, se dívce podaří s Lorčinou pomocí najít svůj ztracený domov a svou pravou identitu.
Jana, mladá svobodná maminka, přijíždí do Brna s šestitýdenní holčičkou hledat svého ztraceného přítele a otce svého dítěte, který je tam na vojně. Nezastihne ho, a hrou náhody se v parku na lavičce před Lorčiným domkem setkává s nádhernou a laskavou ženou. Lorka ji u sebe ubytuje na dva dny a od té doby, kdy poznala Janu a její miminko, začíná toužit po vlastním dítěti.
Petr, student v předmaturitním ročníku, v ten osudný den naštvaný, zklamaný a rozhozený po hádce s matkou, chce také utéct z domova. Na lavičce v parku ho najde Lorka, která mu nabídne útočiště před prudkým deštěm a bouří ve svém domku. Petr je frustrovaný ze své situace, kdy touží po věcech, které mají jeho spolužáci, a které mu rodiče nemohou, nebo nechtějí koupit. Lorka mu nabídne vzájemnou pomoc pro ně pro oba.
Kniha se mi moc líbila, stejně jako všech dalších pět dílů. Obdivuji autorku, kde nashromáždila tolik poznatků z oboru letectví, z práce pilotů a letušek, stejně tak jako poznatků z desítek evropských a světových destinací, kam nás s rozvětvenou rodinou Bachmanových ve svém vyprávění přivádí.
Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy. Z větší části se skládá z dopisů, které si vzájemně vyměňovaly ženy a mladé dívky z vyšší společnosti. Nad jejich dopisy jsem se velmi pobavila, někdy až tak, že jsem se musela smát. Když porovnám dopisy žen a slečen z přelomu 18. a 19. století, musím vidět ten obrovský rozdíl mezi tou dobou a naší dobou, kdy jsem i já, ještě jako mladá dívka, když neexistovaly mobily a internet, tak ráda a nadšeně psávala dopisy svým přítelkyním.
Jane Austenová v dopisech popisuje jejich povahy, zájmy, romantické představy o lásce a manželství. Dopisy jsou plné sebechvály, popisů vzhledu druhých žen a dívek, kde většinou pisatelka vyzdvihuje jejich záporné rysy a vady na kráse. Jindy dopis obsahuje celé dvě stránky popisu, co si dotyčná pořídila, jaké šaty, boty, kabelky či šperky si koupila, jak jí všechny kamarádky záviděly. V neposlední řadě pisatelka vzdychá a naříká, jak moc miluje muže, kterého předtím jednou nebo dvakrát viděla, či mu byla zatím jen představena. Usmívám se nad nadšením jedné z nich, když po druhém setkání s vytouženým mužem ji dotyčný požádal o ruku. Nejedenkrát jsem si povzdechla: Milé dámy, vaše starosti na moji hlavu
Knihu jsem přečetla poměrně rychle, dala se dobře číst, jeden dopis zábavnější než druhý. Také jsem se něco dočetla z dějin Anglie o jejích panovnících.
Biblické lekce studia na 1. čtvrtletí roku 2023. Tentokrát se zaměřuje na biblický pohled hospodaření s financemi.
Jednotlivá témata zahrnutí okruhy: Boží smlouva, Dary a dávání, Jak zvládnout dluhy, Ukládat si poklady v nebi, Plánování úspěchu, Nebezpečí chamtivosti, Ochota dávat, Hospodaření v těžkých časech, Odměna za věrnost , a další.
Žijeme ve velmi náročném období lidských dějin, které je naplněno utrpením a nejistotou. Náš biblický pohled nám však dává důvěru a naději.
Odjakživa jsem se zajímala o práce na letišti, o povolání pilotů a letušek. Proto jsem také zhltla všechny díly šestidílné série Zahradnice z předměstí, kde otec rodiny byl pilot a jedna z dcer v posledních dvou dílech letuškou. Příběh rodiny s otcem pilotem začínal sice už v osmdesátých letech minulého století, ale končil až v naší době. Autorka vylíčila práci pilota a letušek jako důstojné povolání, kde se podobné výstřelky leteckého personálu, jako před koncem knihy Letiště Babylon, vůbec nevyskytovaly.
I přesto jsem si tuto knihu koupila a ráda ji přečetla. Děj zahrnuje práci vedoucího směny pozemního personálu v období 24 hodin. Do těch hodin jednoho dne a noci je natěsnáno bezpočet příhod, úsměvných, vážných i hororových, které se nestaly všechny v těch 24 hodinách, ale všechny jsou podle spisovatelky pravdivé.
Se zájmem jsem si přečetla popis práce na letišti, pracovní režim zaměstnanců všech možných profesí. Když jsem se ale dostala k závěru knihy, k posledním hodinám, které trávil šéf směny na dlouhém letu do Dubaje, kde měli mít večírek s dalšími letci a stevardy z jiných letů, byla jsem znechucena scénami v letadle. Mohu říct, že začátek knihy byl o mnoho zajímavější a poutavější, než její závěr. Dávám přesto čtyři hvězdičky, neboť jsem se z knihy dost dozvěděla.