RoseDadas
komentáře u knih
Máj
Karel Hynek Mácha
Máj jsem vždy měla ve značné oblibě právě díky jeho jazyku. Bavily mě nejrůznější obrazy a figury, nejraději jsem vždy měla oxymoróny. Krom toho myšlenkové pochody postav přenášely na čtenáře všechny možné emoce. Nejsilnějšími pasážemi jsou ty s Vilémem, kdy ve vězení bojuje se svým osudem, přemýšlí nad smrtí a nad tím, co na člověka čeká po ní. V Intermezzu zas duchové zemřelých s dalším dnem očekávají přírůstek do světa mrtvých, z čehož až mrazí. Popisy přírody plné kontrastů jsou rovněž velmi sugestivní.
Smrtelný hřích
Markéta Harasimová
Markéta Harasimová ve své knize šla tentokrát až na samou dřeň a povedlo se jí to skutečně na výbornou. Krom zneužívání a násilí se objevují i témata deprese, úzkosti a psychické nevyrovnanosti. Kniha ve mně i několik dní po přečtení stále rezonuje. Smrtelný hřích považuji za jednu z nejlepších autorčiných knih. Někdo by si pomyslel, že po tolika vydaných knihách nemůže docházet už k žádnému posunu, ale to by byl na omylu, protože díky této knize se čtenář znovu přesvědčí, že autorka ve svém řemesle zkrátka umí moc dobře chodit a že má stále spoustu es v rukávu.
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
V této knize nechybí humor, láska, cestování a štěstí. Když se v těchto chladných dnech zachumláte do peřin, uvaříte si čaj či kávu a dáte si k tomu dobrý zákusek, jako jsem to udělala já, už to vám samo o sobě přinese tu správnou pohodu, a pak se jen stačí začíst do knihy a hned máte úsměv na tváři. Autorka má lehký a příjemně nadýchaný styl psaní.
Meč osudu
Andrzej Sapkowski
4,5*
Všechny povídky se nějakým způsobem zapsaly do mého srdce, kde ještě dlouho zůstanou. U této knihy je patrné, že si autor připravuje půdu pro románové pokračování. Rozhodně doporučují číst povídky chronologicky, jinak by mohly čtenáři unikat souvislosti. Tento fantasy svět je skutečně bohatý, rozvětvený a velice dobře vystavěný. Pokračování rozhodně nezklamalo a už teď se těším na další díl s názvem Krev elfů.
Pláž v Chorvatsku
Julie Caplin
V Chorvatsku jsem nikdy nebyla, ale díky čtení jsem se tam přenesla a byl to velmi příjemně strávený čas. Vykreslené prostředí bylo natolik sugestivní a věrohodné, naprosto jsem si to užívala a cestovala s ostatními postavami a trávila s nimi čas na luxusní jachtě. Knize nemůžu absolutně nic vytknout, z mého pohledu byla skvělá. Při jejím čtení jsem se bavila, zamilovala jsem se nejen do prostředí, ale i do postav. Vdechla do mě tu správnou letní atmosféru, vůni moře a historických destinací, dobrého jídla i pití.
Krev elfů
Andrzej Sapkowski
Postavy, které se v knize objevují, většinou známe z předešlých povídek. Kdo ale dostal tentokrát více prostoru, byla princezna Cirilla z Cintry a čarodějka Triss Ranuncul. S Triss, kterou jsem znala pouze z her na PC a PS4, jsem zažila nepříliš pozitivní prozření. Znala jsem ji jako takovou milou, rozvernou, zrzavou sympaťandu, kdežto v knihách se neustále po Geraltovi plazí, je vlezlá a žárlivá, občas sobecká (co si budeme povídat, to je ovšem mnohdy i Yennefer) a místo zrzavých kadeří má kaštanovou barvu vlasů. Určitě nejsem jediná, kdo Triss vnímá takto rozporuplně. Co se týče, Ciri, z rozmazleného fracka se pomalu stává bojovnice, jejíž cesta je teprve na samém počátku.
Autorův styl psaní se nikdy neomrzí, text poutá od první strany, vykreslení prostředí a postav je barvité, čtenář zas o něco více proniká do zaklínačského universa, seznamuje se s fungováním světa a prohlubuje si znalosti o jeho historii. Každá kapitola začínala úryvky ze starých spisů. Prostor dostal také Dijkstra s jeho špionskou sítí. Přiznám se, že politické pletichy králů a čarodějů, mě příliš neoslovily, plynulost děje se zpomalila a znovu se zrychlila až úplně ke konci. Chápu ale, že dvorské intriky jsou pro děj důležité.
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
4,5*
V knize se čtenáři představí plejáda vskutku zajímavých postav, některé z nich budou důležité i v pozdějších románech. Myslím si, že pro každého správného fanouška fantastiky je Zaklínač kánonem. I díky seriálu nyní nabývá na stále větší popularitě, což je jedině dobře, protože příběhy Geralta z Rivie se silně zapíší do srdcí čtenářů.
Po jazykové stránce je dílo psáno knižním jazykem, často se objevují přechodníky a přídavná jména odvozená ze sloves. Nechybí ani archaismy a historismy, slovní zásoba je celkově velmi bohatá a pestrá. Dílo tak na čtenáře působí vyloženě epicky. Škoda jen, že se v textu objevují chyby, některé poměrně zbytečné - jako třeba u postavy Frenegala, kdy je střídavě psán jako Frenegal a Fregenal. Pro složitost textu a rozvětvenost vět se některé překladatelské omyly však dají odpustit.
Seznam hostů
Lucy Foley
Seznam hostů mě bavil od začátku až do konce. Prostředí, postavy, vše bylo naprosto perfektní. Mnozí dílo přirovnávají k detektivkám Agathy Christie, nutno podotknout, že to dost dobře funguje jako marketingový tah, ale pravdivé je tvrzení pouze částečně, autorka má svůj vlastní specifický styl. Jednotlivá zrnka příběhu se přesypávají a čtenář až do posledního zrníčka neví jistě, jak vše dopadne. Děj není zaměřen na velkou akci, naopak se soustředí na psychologii postav, na zdánlivě banální věci, které jsou ve výsledku mnohem důležitější a jež nakonec krásně zapadnou do celku.
Nové začátky
Lilly Lucas
Příběh o au paire a vyhaslé lyžařské hvězdě chytí za srdce a nepustí. Děj mě velmi dojal a rozhodně chci vědět, kam povedou další cesty hlavních hrdinů. Přestože zápletka není nijak šokující a víceméně je vyprávění postaveno na klasických klišoidních prvcích romantických titulů, tak to, co z knihy činí vskutku jedinečné dílo, je malebné prostředí Green Valley, obklopené divokou přírodou, a samotné postavy, které je velice snadné si oblíbit.
Pokud hledáte romantiku, při které poletují v břiše motýlci a srší barevné ohňostroje, pak je kniha Nové začátky to pravé. Bez přehánění mohu titul označit za zatím nejpovedenější romantický příběh tohoto roku.
Med v hlavě, marmeláda v srdci
Hilly Martinek
Kniha vypráví příběh o mezilidských vztazích, o rodině, o lásce a o přátelství. Styl je velmi čtivý. Přestože je jedním z motivů neurodegenerativní nemoc, autorka vše popisuje s lehkostí a citlivostí, nesnaží se na čtenáře příliš tlačit, naopak mu vše servíruje velmi vkusně. Je zajímavé sledovat, jak jiný mají pohled na svět děti a staří lidé. S dospíváním jako bychom postupně ztráceli zrak a přestaly vnímat všechny ty obyčejné maličkosti, které dokážou přinést člověku radost.
Co zbylo z mojí sestry
Nuala Ellwood
Příběh je prošpikovaný napětím a záhadou, kterou chcete co nejrychleji odhalit. Čím více se dozvídáte o Kate a její sestře Sally, o jejich rodině, minulosti a vztazích, tím více se vám postupně odkrývá dílek po dílku celá skládačka. Kniha je psychologickým thrillerem a nabízí přesně to, co očekáváte. Zklamaní rozhodně nebudete. Jednotlivé kapitoly vás budou napínat tak dlouho, až už to bude k nevydržení. Konec budete číst nevěřícně s otevřenou pusou.
To nejlepší v nás
Colleen Hoover
4,5*
Colleen Hoover je v žánru New Adult jako ryba ve vodě, její příběhy obvykle otevřou stavidla a proudům slz nic nebrání. U této knihy jsem sice slzu neuronila, ale chybělo opravdu málo. Zato jsem při čtení pociťovala úzkost, bolest a bezvýchodnost. Komunikace je naprostý základ, tak jak je možné, že se mezi lidmi čím dál tím víc vytrácí? Člověk také velmi často naráží na střet očekávání s realitou. Život není peříčko, ale je třeba si ho zpříjemňovat, co nejvíc to jde.
To nejlepší v nás je dalším skvělým počinem, má však velkou konkurenci v ostatních autorčiných knihách. Přijde mi škoda, že nebyly některé kapitoly vyprávěny z Grahamovy perspektivy, jednostrannost příběhu nabízí pouze jednu pravdu. Navíc Quinn byla místy dost nesnesitelná, hledala štěstí, a přitom ho po celou dobu měla vždy po svém boku. U Grahama jsem musela obdivovat jeho trpělivost, s níž vše snášel.
Nejen tuto knihu, ale i celou autorčinu tvorbu všem vřele doporučuji. V naprosté většině se jedná o sázku na jistotu.
Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
V knize nevystupuje mnoho postav, vše se odehrává jak jinak než v samotném domě a dále také v nedaleké vesnici Ipson. Adriennin příběh je vyprávěn z pohledu třetí osoby, čtenář však není ochuzen o ženiny myšlenkové pochody. Příběh se odehrává v současnosti, má pouze jednu dějovou linii, přesto je děj prodchnutý střípky minulosti prostřednictvím novinových výstřižků a různých povídaček. Mám ve velké oblibě rodinné historie, tajemství a příběhy protkané minulostí. A toto všechno Duch domu Ashburnů splňuje, takže jsem byla více než spokojená. Navíc v knize vystupuje hrozně sympatický kocourek jménem Wolfgang, což je plus navíc.
Pařížská švadlena
Natasha Lester
Pařížskou švadlenu bych doporučila všem, kdo mají rádi historické fikce, dále těm, jež vyhledávají příběhy se dvěma dějovými liniemi, minulost a přítomnost. Kniha také potěší milovníky módy i ty, jež dávají přednost válečným událostem. Romantické duše si zas získá láskou v jejích různých podobách. Zkrátka a dobře, knihu si prostě může přečíst úplně každý.
Volání hvězd
Emma Donoghue
4,5*
Volání hvězd od irské autorky Emmy Donoghue není titul pro slabší povahy, nachází se zde velmi podrobná líčení porodů a průběhu nemoci. Přestože se děj odehrává na oddělení, kde přichází na svět nový život, setkáváme se s převahou smrti. Lůžko po mrtvém pacientovi je záhy obsazeno novým a pořád dokola. Čas je v tomto případě vzácnou komoditou. Spánek je luxus, který si nelze dovolit. Jedná se o velmi silné a dechberoucí čtení, u kterého jsem se ani nestačila nudit.
Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
Ne všechny povídky v souboru bych označila za skvělé, některé byly slabší než jiné, ale tak to zkrátka obvykle bývá. Čtivost jim ale upřít nelze. Rozhodně bych nedoporučovala číst knihu, pokud jste špatně naladění, protože by vám náladu moc nezlepšila, ba naopak. Dlouhá trať osloví zejména příznivce kvalitní české literatury, která nabízí určitý přesah.
Klinická smrt
Markéta Harasimová
3,5*
Klinická smrt je v pořadí již 22. titulem vydaným českou spisovatelkou Markétou Harasimovou, jež své čtenáře každoročně odměňuje novými příběhy. Podzimní novinka tentokrát vybočuje z klasické osnovy autorčiných děl. Ačkoli se i v této knize čtenáři setkají s nemilosrdným násilníkem a vrahem, vyšetřování zločinu není tou hlavní náplní příběhu.
Knihu bych zařadila do psychologicko-mystického žánru. Hlavní postava prodělává klinickou smrt, během níž její duše opouští pozemskou schránku. Potkává známé tváře a před očima se jí promítají vzpomínky, některé vybledlé, jiné stále živé. Tato zkušenost výrazně ovlivní její další činy po probuzení v nemocničním pokoji.
Knihkupectví na Bylinkovém náměstí
Eric de Kermel
Konečně jsem se dostala i k tomuto titulu z velmi vydařené edice 7lásky a myslím si, že jsem na její čtení byla i správně naladěná. Jedná se totiž o titul, jenž nemusí sednout úplně každému, protože se zabývá mnoha úvahami, společenskými či politickými tématy a otázkami osobního rozvoje, je tudíž trochu náročnější na pozornost. Zážitek ze čtení je ale velmi hluboký! Autorovi se skutečně podařilo vnést do svého díla lásku k literatuře a ke knihám, jež čiší z každé strany.
Láska a sýr v Paříži
Victoria Brownlee
Láska a sýr v Paříži je milou pohádkou pro dospělé, děj je předvídatelný a na konci vás čeká happy end, ale člověk by občas měl mezi thrillery a náročnějšími tituly odskočit k něčemu hezkému. Příběh je jednoznačně pro všechny romantické duše, pro milovníky Paříže a pro sýrožrouty.
Křehké nepřenášet
Přemysl Krejčík
Křehké nepřenášet zahrnuje autobiografické prvky, kdy můžeme sledovat vývoj jednoho vztahu. Počáteční Tereze na rozloučenou předznamenává konec jedné životní etapy. Z veršů doslova srší emoce a postupná gradace jim dodává na intenzitě. Užitých slov je poskrovnu, ale když už se ve verši objeví, tak uhodí hřebíček na hlavičku. Expresivnost a celková citová zabarvenost vévodí všem básním. Žádné plytké verše, ale realita dnešní doby.