Roselunda 1928
komentáře u knih

Když jsem si v knihovně přečetla obsah, pobaveně jsem se usmála a řekla si: "Beru!" Docela příjemná pohádečka, neurazí, ale ani nenadchne natolik, abych si z ní něco odnesla a mám dojem, že za rok už budu těžko hádat, co se tam vlastně dělo a jaké jsem z ní měla dojmy.


Takhle série se mi líbila, dokud jsem si o ní jednou nepovídala se svým tátou. Jeho reakce byla vesměs takováhle: "Aha, takže ve světě je apokalypsa a oni místo toho, aby vzali ty, co mají největší šanci na přežití, a investovali peníze, které vrazili do labyrintu, na to, aby je vycvičili, tak zaplatí majlant za labyrint a rmuty a všechno a ty nadějné postupně vraždí? Jo, to je dobrý..." A největší problém byl, že zvlášť v první půlce knihy to bylo neskutečně cítit, tahleta "neuvěřitelnost". Není to špatné, hlavní postavy nejsou nesnesitelné, je tam napětí (někdy až moc) a čte se to rychle, jen tam tohle bylo strašně cítit a dost mi tam tahle nedomyšlenost vadila.
A řekněte, jsem jediná, komu je líto Teresy?


No, takový běžný románek, kterými se to v poslední době hemží všude, nijak nezaujme, ale je velmi příjemný... jen škoda, že jsem to nečetla v létě, kdy jsem na takovéhle počiny měla lepší náladu... Akorát mě dost štval Jase. Zase nudný typický knižní kluk, a to na začátku vypadal tak slibně...


Hmm. Začátek se mi velmi líbil, rychle jsem se začetla, moc pěkný vztah Cally k Finnovi a fakt dobře napsané jeho kapitoly. Jen mi strašně vadila ta milostná linka - ano, pro děj byla důležitá, ale fakt už mě štve, že dokonalý kluk prostě musí mít svaly, dokonalý úsměv a nejlépe britský přízvuk, tudíž na dlouhou dobu příběh pro mě spadl do kategorie průměrných nic moc dívčích románků. A ten konec... no, řeknu jen to, že jsem zase po dlouhé době u knihy brečela.


Ten nápad měl potenciál, jenže autorka to zpackala tak důkladně, že to snad víc nešlo.
Největší chyba byla podle mě er-forma. Postavy mi přišly hrozně ploché a ztrácela jsem se v tom, o kom daná kapitola vlastně je a nikoho z nich jsem si nějak zvlášť neoblíbila. Části se hrou nebyly nějak extra napínavé, celé to bylo až moc neuvěřitelné. Vlastně, většinu času jsem se dost divila: "Tohle nemohla napsat Oliverová, to jí vůbec není podobný..."
Nicméně, četlo se to rychle a ten nápad, i když tak hrozně nevyužitý, má něco do sebe, takže tu jednu hvězdičku dám.


(spoilery)
Protože jsem absolutně propadla seriálu od BBC, tak když jsem tuhle knihu s tématem inspirovaným stejnou předlohou v knihovně spatřila, s úšklebkem jsem si pomyslela: "Proč ne?"
Ze začátku se mi to líbilo, neskutečně jsem se u toho bavila (tím nemám na mysli, že by to bylo vtipné, jen prostě... mi to ve srovnání se seriálem, přišlo tak neskutečně legrační, že... :D) (i když srovnávání se seriálovým Sherlockem absolutně nemá smysl), takové výbuchy smíchu jsem nezažila u knihy už dlouho. Říkala jsem si, že kdyby to bylo trochu rozepsanější a promyšlenější, tak by to mohlo být fakt dobrý. (No, trochu jsem bojovala s tím, že mám ty postavy zaběhnuté ze seriálu - už zase seriál...- a tady najednou byly trochu jiné, ale co se dá dělat...) Jenže, pak ten jejich vztah... nebýt seriálu, tak si ho užívám, jenže kvůli němu mám dojem, že Sherlock a vztahy prostě ne. A čím dál víc mi to připomínalo nějakou fanfikci (Fanfikce na Sherlocka... vážně, Roselundo...). Závěr? Bylo to pěkné, ale to je tak všechno, Mori mě strašně štvala a... prostě seriál, no. Jak krásný, ničím neovlivněný komentář.


Eh... doufám, že nejsem jediná, které kniha nesedla a sekla s ní po necelých sto stranách... teda, co kniha, ale hlavní hrdinka. Vůbec jsem si s ní nerozuměla, její jednání se mi protivilo a i přesto, co zažila, se mi zdála neuvěřitelně plytká. Možná se ještě odhodlám nakouknout a pár stránek ještě dám, ale momentálně si říkám: Ne, tímhletím se fakt nemusím zaobírat... co by mi to přineslo? Maximálně znechucení.

Takové miloučké počtení na konec prázdnin, a i když si myslím, že autorká ma ještě co vylepšovat, tak sladké scény jí fakt jdou moc dobře :D


Pět tomu nedám jednoduše proto, že kdybych to měla srovnat si jinými knihami, kterým jsem těch pět dala, tak to je slabší. Ano, bylo to čtivé, děj originální, akční scény plné napětí, obdivovala jsem systém, který si kluci vymysleli (a ano, i já propadla jejich slangu), ale rezervu pro další díly si určitě nechám ;)


Když jsem to začala číst, říkala jsem si: "Jó, další klasická čtyřhvězdičkovka. Pěkný, ale ne bomba." A ono svým způsobem jo. Jenže v poslední třetině jsem kulila oči. Fakt jsem to nečekala. Ani si nejsem jistá, jestli jsem to pobrala dobře, pořád mi v hlavě zoubečky zapadávají do sebe.
To hodnocení je složité. Je to přesně mezi, čistých pět to není ani náhodou.
A fakt nechápu tu obálku, podle mě se k příběhu nehodí...


Kdybych to nedostala k narozeninám, tak bych se na to ani nepodívala, protože knihy o koních opravdu moc nemusím. A tahle kniha mi dala další důvod proč...
Zápletka mi přišla nerealistická. Vlastně, skoro všechno mi přišlo nerealistické. Na autorce si cením toho, že se snažila vytvořit různé charaktery postav, bohužel se mi výsledek moc nezamlouval. Všichni mi přišli strašně prvoplánoví a... neumím to rozumně popsat, ale vadilo mi, že jsem si na danou postavu nemohla vytvořit pořádný názor, protože se mi zdáli hrozně černobíle vykreslení. A to zahrnuje i změnu Amandy. A vlastně i styl psaní byl pro mě dost těžký na čtení, nevím, jestli je to tím, že měla autorka málo zkušeností se psaním nebo je norština tak pitomý jazyk, že se z něj nedá rozumně překládát nebo ještě něco jinýho... a strašně mě štvalo, že se i v polobině knihy, kdy každý už ví, kdo je kdo, o postavách mluvilo i s příjmením...
Asi za to může moje averze vůči knihám o koních, nebo že prostě nechápu to pouto mezi koňěm a jezdkyní, když se o koně nezajímám, ale tohle opravdu nebyl můj šálek kávy. A i když to tak kritizuju, tak ty tři tomu dám, protože jsem fakt nebyla zklamaná a něco podobného jsem čekala. a aby tu bylo i něco pozitivního, tak fakt musím pochválit nádhernou obálku. Tak se opravdu povedla.


Zajímalo by mě, kolik lidí se při prvním čtení taky tak bálo o Abbeho :)

Po dlouhé době jsem ji zase vytáhla z knihovny... jedna z nejlepších knih pro děti, co existuje. A možná se mi teď líbí ještě víc, než se mi líbila při prvním čtení...


Dějově lepší než první díl, Caden mi byl sympatičtější než Sean (ale zase se tam objevilo to: "Děláš chybu, stejně jednou budeš moje!", což je nám známé už z Drakie). Jen mi strašně rušil dojem kostrbatý styl psaní - nebo překlad? Každopádně na mě jednotlivé věty působily neuhlazeně, občas trošku nelogicky poskládané. A jak to dopadne mezi Davy a Seanem bylo jasné. Nicméně se to četlo rychle, a když člověka uprostřed léta chytne nějaká ta viróza, tak to jen fajn zpestření času stráveného doma na gauči...


No jo, nejsem zvyklá číst novely, takže mě dost zaskočilo, že se tam nic moc nedělo a najednou konec. Ale jako doplňkový příběh to bylo hezoučké, a Azurka je prostě sympatičtější než Jacinda.


Moc se mi líbí, jak se Tandy během vyprávění příběhu obrací ke čtenářům. K ději snad jediná připomínka, zdálo se mi to místy až moc chaotické. Jinak pěkné, četlo se to rychle a opravdu jsem nečekala, že by Angelovi zemřeli právě takhle...


(spoiler)
Je jedna věc, co nesnáším víl, než když si hlavní hrdinka nemůže vybrat mezi dvěma kluky - když si vybere toho, se kterým já nesouhlasím. Will byl tak neskutečně "dokonalý knižní hrdina", že jsem ho ze začátku nemohla vystát. Ke konci se to trochu zlepšilo. (Aspoň Jacinda nebyla nerozhodná, no.)
Strašně mě dožíralo to věčné: "Ty se k němu nehodíš!" "My stejně skončíme spolu, Jacindo!" a tak dále a tak dále a tak dále. Jejdamane, Cassian je prostě lep... no, stejně to nemá cenu.
Kromě toho mi tam přišla spousta věcí nelogických, možná proto, že jsem některé odstavce jen tak přelítla očima, protože jsem tu knihu (a hlavně Jacindu a Willa!) už chtěla mít z krku.
Ano, pořád jen kritizuju, ale jedna věc se mi tam líbila, a to Tamra a Deghan. Ti dva byli sladcí. Takže sorry, ale tři hvezdičky a dál ani ťuk.


Oproti prvnímu dílu, který nijak zvlášť nevyčníval, tohle bylo zajímavější, zaujala mě hlavně atmosféra v kmeni, když se Jacinda (to je divné jméno...) vrátila. Útěk má ty čtyři hvězdičky čisté.


Bylo to úplně jiné, než jsem čekala, jak dějově, tak styl, jakým to bylo napsané. A bylo to lepší. Jo, tohle se mi líbilo.


Moc se mi líbí nápad s drakii (drakiemi... drakiemama... jak se to skloňuje?), jenže se mi zdálo, že se Jacinda chová chvílemi dost dětinsky, že Will je až moc takový ten typický knižní hrdina, že by tam mohlo být víc informací o drakiích a že se tam vlastně nic moc neděje. Nicméně to bylo čtivé, poměrně chytlavé a navnadilo to na další díl. A taky to má zajímavou obálku :D tři a půl.
