Roselunda 1928
komentáře u knih
Básně noci
Vítězslav Nezval
Na poezii si obvykle nejvíce užívám formu a hru s jazykem, a musím říct, že Nezvalův volný verš a jeho způsob vynechání interpunkce mi tento požitek ztížil. Zaujalo mě, jak sbírka reflektuje dobu, ve které vznikla, a zaujaly mě technické motivy a jakási tvrdost veršů, někdy až tísnivá. Zajímavé užití anafor, které získalo mou pozornost.
Kniha lesů, vod a strání
Stanislav Kostka Neumann
Přírodní lyrika s mnoha milostnými prvky. Nejvíce mě na tomto díle zaujala forma - verše jsou krásné, čisté, jazyk krásně plyne, je zde množstí formou skvělých sonetů. Tematicky mi přišlo, že se obsah vyčerpal někde za polovinou - básně se pak staly poměrně statickými a jen málo přinášely do sbírky něco nového. Moc se mi ale umělecky líbily experimenty s přebásněním modliteb, líbilo se mi neotřelé propojení milostných obrazů s přírodou a neskutečně jsem si užila jazykovou formu.
Confiteor I.–III.
Josef Svatopluk Machar
Moc se mi líbila první větší část sbírky Kapitoly z mého románu - navazující básně zajímavou formou vypravují sic dějově prostý, ale srdceryvný příběh o nenaplněné lásce. Měnící se emoce a rostoucí trápení jsou dobře rozvinuty. Celkově mě právě díky tomuto propojení a zajímavě popsaným emocím tato část zaujala nejvíce.
Motivy jednotlivých typů žen a vztahů prostupovaly celou sbírkou, celková harmonie na mě působila poměrně pozitivně - konzistence, ale bez pocitu, že čtu pořád to samé.
Co se formy týče, měla jsem pocit, že jazykově oceňuji spíše jiné české básníky (Neumann apod.). Jazyk je ale poměrně přístupný a čte se docela snadno, i když pro mě bylo občas těžké soustředit se, nicméně to bude způsobeno jakousi osobní preferencí.
Kromě první části jako celku mě ještě zaujaly básně "In memoriam" díky "plot twistu" na konci a kontrastu, který tento obrat vytvořil, "Dva pohřby" svojí epičností a "Hvězdám" díky zajímavým metaforám a celkově jako neotřelý pohled na každodenní obraz.
Vědomí konce
Julian Barnes
Předpokládám, že hlavní pointou knihy bylo zastihnout vzpomínky zkreslené časem. Jazyk byl čtivý (čteno v originále) a tempo příjemné, nicméně dějem ani postavami mi kniha nesedla a závěr jsem, se přiznám, úplně nepochopila. Asi mě kniha docela minula. Neříkám, že nepracuje zajímavě s konfrontujícími se pohledy postav na jejich minulost, ale nevzbudilo to ve mě touhu autora zkoumat dál.
Vesnický román
Karolina Světlá (p)
První román, který jsem do Světlé četla, mě neskutečně překvapil. Je to velmi nadčasový příběh o domácím násilí, který obsahuje velmi zajímavé mezikulturní sondy a postřehy a otevírá nečekaná témata. Také se četl překvapivě lehce. Inspirovalo mě to, abych tvorbu Světlé prošla více do hloubky.
Frantina
Karolina Světlá (p)
Kniha má na první pohled přímočarý děj, který ale postupem času docela překvapí a obratně otevírá mnoho podnětných témat. Můžeme se zamyslet nad postavením žen v tehdejší společnosti, tak nad podstatou morálky obecně: z čeho naše morálka (či víra) vychází, jak si náš morální kodex vůbec vybudovat, podle našeho morálního rámce vyhodnocovat situace, ve kterých se ocitneme.
Frantina byla zajímavá hrdinka, sympatická, sice jsem měla chvílemi pocit, že ve svém odmítání křesťanství a propagování "racionality" je stejně uzavřená a fundamentalistická jako Bartolom, ale obecně mi vyhovovala. Líbila se mi silná hrdinka s osobností, která ale nepostrádala ženskost.
Při čtení mi často vyvstaly na mysli romány Probuzení od Kate Chopin a hlavně Tess z rodu d'Ubervillů od Thomase Hardyho - Karolína Světlá zde podobně jako Hardy prozkoumává emancipovanou hrdinku, propojení s přírodou a jakési odmítnutí povrchních, pokryteckých hodnot.
Jsem moc ráda, že jsem měla příležitost se do tohoto příběhu začíst a další díla Světlé rozhodně prozkoumám.
Santa Lucia
Vilém Mrštík
Kniha mě zaujala barvitými popisy Prahy, jejíž podoba se mění a odráží jak děj, tak rozpoložení hlavního hrdiny. Toto téma ke mně promlouvalo docela silně a propojení děje, pocitů hlavního hrdiny a prostředí vytvářelo krásnou harmonii. Cekový nápad zmařených nadějí a rozptýlených iluzí je zajímavý a oceňuji exekuci pomocí retrospektivy zasazené do rámce Jordánovy nemoci. Tragický konec mě přeci jen docela zaskočil.
Jordán nebyl postavou, se kterou bych nějak zvlášť soucítila, a mnohdy mě docela silně iritoval, myslím ale, že pro příběh o ztrátě iluzí seděl dobře. Jsem ráda, že jsem se k tomuto dílu dostala, neboť mi ukázalo další přístup k próze.
Nahé slunce
Isaac Asimov
Autor velmi vtipně a svěže předkládá příběh, na kterém krásně ukazuje úskalí společnosti spoléhající se na roboty - kreativní, zábavné, skvělá oddechová četba, která vás zároveň donutí zamyslet se nad technologií a jejími úskalími. Jeho vize, jak technologie může ovlivňovat každodenní život, je nečekaně přesná.
Levá ruka tmy
Ursula K. Le Guin
Autorka zdařile představuje originální svět způsobem, který vás donutí položit si mnoho otázek a ujasnit si vlastní postoje v otázkách fungování společnosti. Experimentuje s vyprávěním, střídá pohledy dvou protagonistů, vkládá místní mýty. Trochu mi trvalo, než jsem se v tom zorientovala, ale zpětně složitější strukturu ocěňuji. Přestože kniha nemá moc děje, četla se relativně dobře. Hlavní cíl - přimět čtenáře, ať přemýšlí o určitých tématech - se podle mě povedl na výbornou. Zajímavé a podnětné dílo.
Vyděděnec
Ursula K. Le Guin
Skvělé. Moc se mi líbí, jak autorka pracovala s kontrastem, který umožnil porovnat ovládání moci v obou politických systémech. Lidé vytýkají nedostatek zápletky, ale zápletka vlastně není hlavní součástí tohoto díla - je to vhled do světa, který předkládá otázky o postavení člověka ve společnosti, co znamená svoboda, co znamená jednotlivec. Neobvyklý způsob vyprávění - střídající se časové linky na dvou různých planetách - podporuje srovnání obou světů a umožňuje neotřelé vyvrcholení příběhu.
Rozhodně bych doporučila nadšencům do sci-fi, kteří chtějí vidět, z jakého pohledu se dá tato problematika pojmout.
Nesmrtelnost
Milan Kundera
Moc mě zaujalo, z kolika různých úhlů pohledu se Kundera na motiv nesmrtelnosti dívá - každá dějová linie nabízí nové myšlenky. Oceňuji, jak nápaditě se jednotlivé dějové linie propojily. Nechronologičnost vyprávění byla trochu náročná na sledování, taktéž několikero dějových linií, nicméně exekuce byla výtečná. Také oceňuji metanaraci, přiznání fikčnosti postav, zařazení sama sebe mezi postavy - neotřelé, donutilo mě to dívat se na fikci a beletrii obecně z jiného úhlu pohledu.
Některá témata pro mě byla docela náročná na zpracování, takže nemohu stoprocentně říci, že by mi dílo sedlo. Jako myšlenkový a i narativní experiment je ale dílo skvělé.
Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
Velice zajímavá a podnětná kniha. Štěpka je výborně napsaná, komplexní a jedinečná postava. Její touhy i trápení jsou podány velmi uvěřitelně. Motiv zmařené naděje a hledání smyslu života je zpracován velmi dobře, s hrdinkou jsem velmi soucítila. Pozorovat fyzický i duševní rozklad Pavla bylo bolestivé a velmi silné. Dílo mohu určitě doporučit.
Nadace a Země
Isaac Asimov
Po úžasných čtyřech knihách pro mě byl tento díl docela velké zklamání. Autor naprosto zahodil původní příběh, který pečlivě čtyři díly budoval, pro ideu, která neměla žádný rozumný podklad a která zůstala dále neprobádána.
Kniha byla opět napsána velmi čtivě, čtení mě bavilo, ale není to Nadace. Propracovanost a komplikovanost předchozích knih se vytratila. Ukončení bylo neuspokojující.
Kdyby Nadace a Země nebyla součástí série Nadace, kniha by to byla výborná, každopádně to absolutně nedosahuje kvalit dílů předchozích.
Duna
Frank Herbert
K přečtení knihy mě inspiroval nový film z roku 2021, který mě naprosto uchvátil, a musím říct, že přečtení knižní předlohy naplnilo, ne-li předčilo má očekávání. Příběh mě vtáhl velice snadno, fascinovaly mě náboženské, politické, i ekonomické prvky.
Duna je velmi propracovaná a nadčasová a řekla bych, že obsahuje spoustu podnětů k přemýšlení. Jsem zvědavá na další díly.
Na hranicích Nadace
Isaac Asimov
Kniha se mi četla skoro sama a já se nemohla dočkat, až se dozvím, jakým směrem se pátrání po Zemi vyvine. Líbilo se mi propletení všech postav i role Druhé Nadace, bavila mě tajemnost kolem Gaii. Užívala jsem si propojení s minulými knihami Nadace i jinými Asimovovy díly. Nemůžu se dočkat dalšího dílu a dlouho už jsem takhle sérii nepropadla.
Sůl moře
Ruta Sepetys
Moc se mi líbí Rutin styl psaní - krátké úderné kapitoly, jakási strohost, která popisuje neskutečnou tragédii velice prostě a věcně. Kniha je podle mě velmi důležitá a jedna z nejlepších tohoto žánru.
Neskutečně mě ale vytáčela postava Alfréda, který se mi ze začátku do příběhu vůbec neseděl. Ke konci se jeho role vyjasnila, nicméně mi to dojem z knihy trochu zkazilo. Kniha mě ale téměř rozplakala a a svůj účel splňuje perfektně.
Druhá Nadace
Isaac Asimov
(SPOILER) Kniha mě naprosto pohltila a já se nemohla dočkat odpovědí na milion otázek.
Překvapilo mě, jak dobře byla kniha napsána, a jak přesně se Asimovovi povedlo popsat myšlení čtrnáctileté dívky. Autor přesně nastiňoval východisko knihy, ale takovým způsobem, že i když čtenář tuší, nemá jak své teorie ověřit.
Dílo to je brilantní, nicméně se tam nacházela místa, která mě úplně neuspokojila; konec vlády Mezka mi přišel neúměrný dlouhodobé výstavbě jeho charakteru jako neskutečné hrozby Plánu a také jsem poměrně rychle odhadla, že s Arkádií to asi nebude tak jednoduché. Musím ale ocenit kreativitu celého Asimovova vesmíru a to, jak mě celou dobu jemně vodil za nos, abych byla rozuzení na stopě, ale abych jej nikdy nedosáhla cele.
Nadace a Říše
Isaac Asimov
(SPOILER) Oproti prvnímu dílu jsou zde pouze dvě části, což knihu činí značně srozumitelnější. Nachází se zde také méně charakterů, které zase dostanou více prostoru, takže se čtenář lépe orientuje a může si k postavám vytvořit jakýsi vztah.
První část se mi nečetla úplně dobře a byla pro mě dost zmatená, nicméně druhou jsem přečetla jedním dechem. Moc se mi líbily zvraty a jejich jemné nastiňování v průběhu knihy. Ocenila jsem manželský pár jako hlavní hrdiny - do díla to přineslo další rozměr a jakousi vřelost, která v chadném, vypočítavém, technickém světě docela chyběla.
Závěrečné rozuzlení bylo jednoduché, ale geniální, a nemůžu uvěřit, že mi to nedošlo dříve - skoro jako bych byla Mezkem manipulována taky. Všechno se koncem opět krásně uzavřelo a já okamžitě začala další díl, na který jsem opravdu zvědavá.
Zlaté časy
Anne Jacobs
Kniha se četla moc příjemně a mile mě překvapila. Líbila se mi časová kompozice díla, líbil se mi vývoj postav. Jsem natěšená na druhý díl.
Pasažérka
Alexandra Bracken
Příjemné. Nevím, nakolik byl model cestování v čase v knize udržitelný, ale kniha měla spád, byla svěží, nepředvídatelná. Co víc chtít od tohoto žánru?
