Roselunda 1928 komentáře u knih
První povídky byly trochu slabší než z první knihy, ale poslední tři včetně epilogu mě okouzlily. Příběhy se dobře čtou, moc se mi líbily detaily jako nářečí trpaslíků, celkově mám opravdu dobrý pocit a těším se na další knihy.
Ale Yennefer a Marigolda bych občas vylískala... XD
Četla jsem už podobná dílka a tohle mezi nimi nezazářilo nějak výrazně. Jenže já se u toho tak bavila! Sice nerozumím tomu, jak jsem si zrovna já mohla tak krásně odpočinout u zabíjení roztodivných příšer, nicméně díky těmto povídkám jsem nádherně unikla realitě a relaxovala jako dlouho ne. Svět Zaklínače se mi moc líbí, líbil se mi i jazyk, jakým byly příběhy napsané, učarovala mi inspirace klasickými pohádkami. Na další návrat k sérii se moc těším a doufám, že tam časem padne i pět hvězdiček :)
Tohle kdyby si přečetl každý mladý člověk s otevřenou myslí, svět by vypadal úplně jinak. Bylo to perfektní. Přesně tohle církev u nás potřebuje, probudit se a něco dělat... Jsem opravdu vděčná, že tato kniha spatřila světlo světa. A já jdu vstát od počítače a žít :)
Nádherná zamyšlení. Neskutečně moudré a oči otvírající dílo. Řekla bych, že povinnost pro každého biřmovance.
Miloučké. Čtení jsem si užila, kniha má svůj nesmazatelný nádech.
Už mě to nebavilo tak jako před nějakou dobou předchozí díly, ale na vymytí hlavy perfektní.
Napsáno nádherným jazykem, nicméně jsem nepochopila, co tím chtěl básník říci...
Líbily se mi neotřelé charaktery a humor, některé věci byly k zamyšlení, nicméně zásadně nesouhlasím s myšlenkou knihy. Willovo řešení mi vůbec nepřišlo správné, nenašla jsem úhel pohledu, z kterého bych to mohla vidět tak jako on, možná proto, že nejsem v jeho situaci. A ano, brečela jsem u konce, nicméně ne dojetím, ale vztekem.
Porušila jsem svou zásadu - první jsem se koukla na film. A musím říct, že kdybych to udělala naopak, tak si ho vůbec neužiju. Film je totiž znatelně upravný a o dost zkrácený. A musím říct, že mi to přišlo uvěřitelnější. Ke knize - v názorech propagovaných v tom příběhu se nebudu piplat, líbila se mi forma dopisů, četlo se mi to překvapivě dobře, rychle jsem se vžila do příběhu i postav. Po nějaké době ale děj začal být natahovaný, místy lehce repetivní a milý příběh mě pomalu přestával bavit. Už v polovině jsem si říkala, co se tam ještě bude dít? Takže za tři.
Nejspíš nejlepší kniha, co jsem kdy četla. Nějak nemůžu pořádně popsat moje pocity z ní - překvapivě čtivé i přes množství dobových pojmů, nádherně vyvedené charaktery, zajímavý děj... občasná patetičnost je úsměvná, ale hlavní je neskutečně inspirující příběh síly víry, lásky a odpuštění. Obsahuje tolik věcí k zamyšlení - Viniciova proměna, Lygiino odhodlání, vůbec Chilón sám o sobě, pro mě jedna z nejzajímavějších postav Petronius, a to je jen zlomek.
Kdybych měla vypsat všechno, co se mi během čtení mihlo hlavou, byla bych tu hodně dlouho. Teď už jen budu dumat nad tím, proč tu jde dát jen pět hvězdiček.
Čtyři hvězdičky, protože musím udělat nějaký rozdíl mezi prvním dílem a tímto. Některé pasáže se mi četly obzvlášť těžce, nicméně poslední kapitola mě nechala s otevřenou pusou a těším se na Návrat krále.
Zajímavé, že nejvíce z všech postav jsem se vžila do Gluma...
První díl se mi líbil, ale tohle bylo jedno velké CO? Úplně všechno tu bylo špatně. Charaktery nijaké, Eleanor je upjatá, Sabine prostě divná, Calla jako hlavní hrdinka, kromě toho, že byla úplně vyšinutá, neskutečně plochá a Dare se celou dobu tajnůstkářsky a smutně kouká... "Ještě není čas, Callo...". Jediný, koho jsem jakžtakž vzala na milost, byl otec Thomas, a ten se mi taky úplně nelíbil. Styl psaní... neskutečně zmatený, asi to byl záměr, ale mě vůbec nesedl a nijak jsem se v tom neorientovala (a ta jedna líbací scéna... Proooč? Ta byla tak děsná, až jsem to tu musela zmínit :D) a děj? Jedno velké W-T-F. NIC nedává smysl. Splácanina všeho dohromady, neuvěřitelné. Konec byl naprosto zcestný, snažil se napodobit konec Nocte, který mě tehdy fakt dostal, tohle ale bylo k smíchu. Celou chatrně vybudovanou knihu takhle ještě víc zabít na pár stránkách, to jsem ještě neviděla. Na poslední stránce snaha nalákat čtenáře na další díl, která se ale nejmíň u mě absolutně minula účinkem.
Jediné, co bych pochválila, je obálka, ta je docela fajn. Všechno je prostě špatně, jsem znechucená, zklamaná. Je to k smíchu, a to je u knihy s takovýmto tématem k pláči.
Sarah opět potvrdila, že psát umí. Fascinuje mě jazyk, kterým to je napsané, velká poklona paní překladatelce. V dějových liniích a postavách jsem se dobře orientovala, každý charakter je jiný (fakt mám ráda Jeřába :)). Děj mě po chvíli neskutečně vtáhl do sebe, tato série je opravdu propracovaná. I tak mi to přišlo slabší než předešlé díly. Lehce mě šokovalo, že se od prvního příkladného young adult dílu série dostala až sem. Vadilo mi občas až násilné párování postav, i když sledovat vývin jejich vztahů bylo a ještě bude opravdu zajímavé, vadily mi občasné "deus ex machina" efekty. Myslím ale, že se mi zdál slabší proto, že nerozumím hlavním hrdinům. Nevím, co si mám myslet o jejich chování, morálce. Spousta věcí, co dělali, jak se rozhodovali, pro mě byla nepochopitelná, nesouhlasila jsem s nimi. Na druhou stranu, je zvláštní, že bych je všechny chvílemi nejradši vylískala, ale jakmile si představím, že by někdo z nich zemřel, je mi smutno... Jsem ale moc vděčná, že jsem si knihu přečetla, donutila mě přemýšlet o spoustě věcí. A ten konec??? Jak mám vydržet čekání na další díly?
Moc se mi líbil ten svět, ve kterém se to odehrávalo. Jen ta myšlenka ročních období mi byla sympatická. Bohužel příběh sám o sobě byl jako každé jiné young adult, předvídatelný model "hlavní hrdinka o sobě zjistí pravdu, jedině ona může zachránit svět a do toho po ní šílí dva svalnatí úžasňákové". Postavy nejsou nějak zvlášť vykreslené. Škoda, protože ten koncept se mi moc líbí. Ale tak je to prvotina, co chceme, že...
Kniha pro mě byla jistě přínosem, od té doby, co jsem se jí při úklidu inspirovala, mám opravdu ve věcech pořádek a jsem spokojenější - metodu skládání oblečení můžu jen doporučit :) . Přesto mám několik výhrad - autorka jaksi neřeší, že její "klienti" mohou žít v jednom bytě s rodinou, přineslo mi to nemálo komplikací. Dodržet "neukazujte to svým rodičům" bylo prakticky nemožné. Měla jsem problém vyrovnat se s jejím přístupem k dárkům, přáníčkám a podobným věcem. Nejvíc mě ale šokovaly knihy, vytrhávání stránek jsem málem nerozdýchala. Já bych nikdy knihu nevyhodila, i při tomto úklidu jsem maximálně přesunula mé neoblíbné z mojí osobní knihovničky do rodinné :D
Nicméně, celkově jsem ráda, že jsem tu knihu přečetla a myslím, že by si z ní spousta lidí mnoho odnesla.
(obsahuje spoilery)
Tuhle sérii jsem nechtěla nechat nedočtenou, ale čím dál víc mám pocit, to byla chyba.
Ani by tolik nevadilo, že po přednáškách mojí kamarádky, která Selekci nemá ráda a řekla mi všechny možné důvody, proč to je absolutní pitomost, mnohem víc vnímám, jak to je prostince napsané, jak jsou charaktery postav jednoduché a že dějová linka opravdu nepotřebuje moc bystrého čtenáře. Tohle by mi ale až tak nevadilo, je to oddechová série, kluci z Elity jsou sladcí a blablabla. Vadilo mi něco jiného
Nemám ráda LGBT tématiku. To není hlavní problém, nejspíš bych to skousla, nebýt reakce Eadlyn na přiznání jednoho z členů Elity. V Illei vztahy osob stejného vůbec nebyly běžné, tak jaktože to Eadlyn přijala stylem "Super, tak vás oba pustím domů, ale zvlášť, ať to není podezřelé, ne, vůbec mi to nevadí, chci, abys byl šťastný..." prostě, jako by to byla úplně normální věc, ne něco, s čím se naživo setkala poprvé v životě... tohle je pouze vykonstruovaná propaganda. Pardon, ale znechutilo mi to celou knihu. Podobně jsem zde cítila feminismus, ke kterému se taky nepřikláním. Nakonec jsem čekala už jen na černošského francouzského velvyslance, aby to bylo všechno hezky korektní.
Co mi teda nejvíc vadilo? Kašlu na jednoduchost příběhu po všech stránkách, kašlu na to, že se mi nelíbilo jednání hlavních hrdinů, zvlášť Eadlyn (věděla vůbec Kiera, co píše? Při rozhodování mezi Henrim a Kilem jsem na to koukala s velmi smíšenými pocity), nejhorší byla agitace, která na mě řvala snad z všech koutů knihy. Kdyby to aspoň bylo udělané chytře, teď jsem akorát rozhodnutá, že si od paní Cass už nic dalšího nepřečtu. A přitom se přídavky, které se dostanou na svět, jen aby vymáčkly víc peněz, dají dělat slušně, viz Šťastně až navěky.
Knihu jsem kupovala mladšímu bratrovi k Vánocům, jako mladší jsme Kovyho sledovali hodně často, a tak jsem samozřejmě po bratrovi knihu přečetla i já.
Musím vypíchnout, že jako prvotina byla neskutečně čtivá a téměř na každé straně jsem se něčemu zasmála. Moje pocity byly tedy vesměs pozitivní. Není to žádný umělecký skvost, ale pro fanoušky příjemný náhled do Kájova života. Když to shrnu, čtení jsem si užila, jen na rovinu říkám, že kdyby nebyly Vánoce, knihu bych určitě nekupovala.
(Obsahuje možné spoilery)
Ne, nevyhnu se srovnávání s prvním dílem...
Po dějové stránce mi to přijde slabší než Illuminae. Rozhodně to není vycpávkový díl, příběh ubíhá a vše, co se děj, je důležité, ale upřímně, ty čtyřhubé potvory mi tím, co dělaly, trochu připomínaly Fobos, a autoři se podle mě u toho rozuzlení nechali až moc unést (paralelní vesmíry... jako vážně...), což můj dojem z knihy trochu shodilo. Nik a Hanna mi chvílmi až moc připomínali Kady a Ezru. Nicméně, mým oblíbencem se stala Ella.
Co ale musím pochválit, je zpracování, které je podle mě ještě dokonalejší než v Illuminae. Ne úplně exkluzivní děj je podán tak neskutečně, že mě to i přes mé výhrady vtáhlo a nepustilo. A proto uděluji všech pět hvězdiček (i když ne úplně čistých) a Gemina bude mít čestné místo v mé knihovně.
P.S.: A i když tam jsou některé věci hrozně předvídatelné, tak mi jich spousta nedošla... ach jo :D
Ke knize jsem se vrátila tak trochu z nostalgie, a i když jsem z podobných příběhů asi už vyrostla, čtení jsem si docela užila. Trochu mě mrzí, jak to dopadlo s Jemem, ale nakonec jsem byla spokojená. Jen doufám, že už nebude moc dalších dílů, sice jsem se k příběhu vrátila ráda, ale už se mi zdá, že to je uměle natahované a pro mě to ztrácí na kvalitě.
Přišlo mi trochu zbytečné rozdělení do povídek - kniha jako celek byla plnohodnotný příběh.
Myslím, že Skleněný trůn je jedna z nejlépe napsaných novodobých sérií tohoto žánru. Čte se to velmi dobře, má to spád, postavy mají docela promyšelné charaktery a příběhy, knihu jsem si užila a jsem ráda, že jsem se dozvěděla více o Celaenině minulosti, jediné, co mi na celém příběhu už od začátku hodně vadí, a tady to bylo taky, že nevidím u hlavních postav svědomí, nějaké morální hranice...