Roselunda 1928 komentáře u knih

Na Nadaci mě zaujala příjemná změna perspektivy - nesledujeme typické schéma postavy, která se mermomocí snaží co nejrychleji zachránit svůj svět, sledujeme dlouholetý vývoj, kde se charaktery nepokoušejí odvrátit neodvratné, ale pouze zmírnit průběh. Na tomto příběhu není až tak důležitý ten sci-fi prvek - podstatná je kombinace politiky, kultury a náboženství. Sledovat řešení krizí bylo zábavné a tento prvek jsem si na knize velmi užívala.

Co se nedostatků týče, měla jsem problém se orientovat v jednotlivých kapitolách. Nepřeberné množství postav, které povětšinou nejsou nijak blíže uvedeny, řeší nepřeberné množství problémů, a čtenář je vždy vržen doprostřed změti občanských povstání, soudů, a hrozeb válek. Pátá část sice všechno pěkně uzavře, ale pro mě tato nekonzistence a skákání byly velmi náročné.

Dále bych ocenila, kdyby si autor více promyslel a představil psychohistorii - jak by to mohlo matematicky fungovat? Jak by se to dalo představit čtenáři více do hloubky než "pravděpodobnost, wow"?

Každopádně se v sérii pokračovat chystám. Ano, technologie je poněkud zastaralá, ale v Nadaci vlastně slouží jen jako pojítko pro politické a společenské změny, které jsou popsány brilantně. Jen doufám, že další díly budou konzistentnější.

3,5*

6 12.09.2022

Tak Dcera zimy mě velmi pozitivně překvapila!
Velice pozitivně hodnotím dynamiku vztahu sester Morany a Vesny, skvělé bylo retrospektivní odhalování příběhu a oceňuji, že každá zmínka nebo postava měla význam v příběhu. Napsáno čtivým jazykem, díky čemuž jsem knihu zhltla za pár dní. Na popisu mytologie a výstavbě příběhu byla znát pečlivá příprava autorky. Opravdu milé překvapení a jsem moc ráda, že se na československé fantasy scéně toto dílko objevilo.

1 20.03.2022

Jak jsem na prvních pár stránkách byla natěšená, tak mě vývoj příběhu zklamal. Moc se mi líbila iniciační situace, trochu moc očividná inspirace mytologií (např. poupravená jména postav) byla sice úsměvná, ale Lada působila jako drsná hrdinka, které budu fandit a Karden ve mě vyvolal vzpomínky na milovaného Zaklínače, nicméně celkový příběh byl velice plochý, zvraty mě místo překvapení vytočily a i když chápu co se koncem zamýšlelo, celkově to na mě působilo jako slohovka natěšené osmačky. Svět mohl být taky lépe rozvinutý. Jednotlivé příběhy postav a vývoj jejich vztahů se ale povedl.
2,5 *

2 20.03.2022

Moc se mi líbil styl psaní, který ve mně opravdu vyvolal dojem, že to píše patnáctiletý chlapec. Měla jsem i pocit, že se jeho psaní vyvíjelo pod vedením pana učitele angličtiny, ale to je možná způsobené čtením v angličtině.
Trochu mě zaskočil konec, který sice dodal příběhu jinou dimenzi, ale nevím, jestli úplně seděl do příběhu. Co ale oceňuji, jsou vztahy mezi protagonisty a myšlenky, které nám jejich příběhy zprostředkovaly.

1 19.02.2021

Postavy za příběh krásně vyzrály a nebály se větších obětí a vydání všech svých sil. Nicméně, na to, aby to překonalo druhý díl, by bylo potřeba méně deus ex machina efektů, méně zrad a připojení se "nepřátel" ke "straně dobra" a méně zázračně zachráněných životů.
Za sebe oceňuji zapojení sester do příběhu a odhalení dalších vládců dvorů Prythianu. Mrzelo mě, že některé postavy (Lucien) byly trochu upozaděné. Konec na mě asi nezapůsobil tak, jak byl zamýšlen, přišlo mi to (jako celá tato série) lehce nekonzistentní. Konec se mi zdál trochu násilný, nicméně chápu, že si autorka potřebovala postavit základ pro další díly.
Čtení jsem si (jako vždycky u Maasové) velice užila, nicméně nevím, jestli budu ochotná věnovat čas dalším dílům (i když na Nestu a Cassiana jsem opravdu zvědavá, totéž u Elain a Luciena). Celkově mám ze série pocit dobře napsané, ale trochu rozházené a neupravené pohádky.

1 12.02.2021

No.
Jednu věc na příbězích Maas opravdu obdivuji - je schopná otočit příběh na začátku druhého dílu o 180 stupňů, udělat z vedlejších postav ty nejdůležitější, a všechno bez ohledu na čtenáře.
Jaká škoda, že zajímavý story telling pro mě zabily faktory jako sebevražedná hlavní hrdinka a přehršel - naprostý přehršel (měla jsem chuť s tím seknout, fakt) - svalnatých oslňujících vílích bojovníků myslících 90 % času jenom na jedno. Chvílemi jsem začínala mít pocit, že má autorka asi nějaký problém, protože nacpat tolik schematických mužských postav (promiň, Rhysande, i tak jsem si tě nakonec oblíbila) do jedné knihy...
Trochu úsměvné mi přišlo, jak obyvatelé Nočního dvora plánovali válku, ze začátku to na mě působilo trochu jako hrající si děti. Feyre se bez zaváhání zapojí do všeho, co může, aniž by trochu přemýšlela a zjistila si víc informací. Grrr. Rhysand si prošel krásným charakterovým vývojem - tedy, jeho charakter nám byl krásně odhalen (kapitola 54 je bravurní).
Stejně jako v prvním díle i tady jsem měla trochu problém s nějakými pravidly magie, která se zdála dost nevyřčená a nekonzistentní.
Takže jsem částečně mírně znechucena a částečně velice pobavena proletěla 400 stran (čtivost a skvostný jazyk se Maasové nikdy nedá upřít)... a závěr mě naprosto odrovnal.
Tolik zvratů, které ve mně vyvolaly neskutečné emoce, během posledních pár stránek, to oceňuji neskutečně, uznávám, že i přes výhrady, které k jejím knihám mám, je Sarah Maas vynikající spisovatelka, co se výstavby dějové linky týče. Přiznám se, že jsem chtěla sérii nechat, ale po konci, který nechal herní pole rozehrané úplně jinak, než jsem předpokládala, dalšímu dílu přeci jen dám šanci.
A budu doufat, že to bude více fantasy sága než Padesát odstínů pro náctileté.

1 31.01.2021

Oproti Skleněnému trůnu, který si mě získal, mi první díl této série přišel docela nepřesvědčivý. Povrch příběhu nablýskaný (obdivuji svět, který Maas vytvořila, který v současném fantasy Young Adult a New Adult nemá obdoby), ale pod pokličkou se vlastně neskrývá nic, co by vás posadilo na zadek. Magie v tomto světě je chaotická a působí nedomyšleně, objevuje se zrovna to, co se autorce hodí, bez nějakého ladu či skladu. Baví mě taky štědré množství svalnatých víláků, jeden nádhernější, než druhý... Trochu mě zamrzela nepřesvědčivá romance, i když chápu, kam takto podaným vztahem autorka mířila.
Konec byl podaný docela působivě (moje osobní postesknutí... ta hádanka... bylo by lepší, kdyby to nebylo něco, co má čtenář vyřešené za 5 sekund...) a nemůžu Maas upřít nesmírně čtivý styl psaní a docela bohatý jazyk (který ovšem opět bledne v porovnáním se Skleněným trůnem). Navnadilo mě to přečíst si další díl, pokud jsem přivřela obě oči a ignorovala pocit, že bych tento čas mohla strávit kvalitněji.

1 31.01.2021

Geniálně napsané, neuvěřitelně čtivé, s myšlenkou, která ve čtenáři dlouho rezonuje. Co věta, to perla. Fascinovalo mě, jak šla přes dílo vidět frustrace autora, přetransformovaná do něčeho neskutečného.

"Jedinou nezbytností mládí jsou zbytečnosti."

9 30.01.2021

Naprosto bezpodmínečně povinná četba pro každého. Z postupů a situací ve smyšleném totalitním režimu mrazí, zvláště, když si uvědomíte, kolik podobných věcí vidíte teď kolem sebe v naší společnosti. Kniha ve mně zanechala neskutečný dojem, tak silný, že jsem ji ihned po dočtení zavřela a musela to rozdýchat.

18 30.01.2021

Opuštění mých oblíbených postav příběhu neuškodilo, jak jsem se obávala, děj se rozvinul velice hezky dalším směrem a celkově mě tato kniha navnadila na přečtení dalšího dílu.

27.01.2021

Jedna z nejlepších českých knih, se kterou jsem se setkala. Docela prostě napsaný příběh, který je ale právě svou prostotou a čistotou tak nádherný. Zobrazuje nádherný duševní růst hlavní hrdinky, zobrazuje čistou a nezištnou lásku. A popis vesničky v horách byl tak pokojný, až jsem se chtěla odstěhovat :)

14 13.01.2021

Kniha o problematice, která byla naťuknutá stokrát, ale tentokrát z úplně jiného úhlu. Naprosto doporučuji.

12 05.12.2020

Na co slova nestačí se četlo velice příjemně. Dopisy ztraceným jsem předtím nečetla, ale vše zapadalo do sebe a dalo se snadno pochopit.
Rev byl postava, se kterou se dalo snadno soucítit, jeho příběh vyvolal emoce a jeho charakter si prošel vývojem. Líbil se mi vývoj konfrontací s jeho otcem a jeho vnitřní prožívání.
Bohužel, Emma mi byla docela nesympatická a její příběh s tím Revovým moc nesouzněl - velkou část knihy jsem měla silný pocit roztříštěnosti a nevyváženosti. Dějová linka s Ethanem po dle mého gusta potřebovala trochu plynulejší vývoj, vyvrcholení na mě bylo dost uspěchané a náhlé. Přemýšlím, zda by příběh nebyl silnější, kdyby se více zaměřil na Reva. Rozumím, kam autorka Emminou linkou mířila, ale nemyslím, že to bylo úplně povedené.
Nemohu za sebe říct, že by to ve mně vyvolalo slibovaný "boom efect", nicméně počtení zajímavé s netypickou a docela vydařeně zpracovanou tematikou. Hodně se mi líbily vedlejší postavy, zejména Matthew, který by si zasloužil více prostoru, a Revovi adoptivní rodiče, které by chtěl za rodiče každý. Jen teda škoda Emmy, která byla poměrně nevyzrálá a její linka oproti Revově působila docela slabě.
3,5 *

2 05.12.2020

Bravurně napsané. Autorce se podařilo ukázat Straneovu nezdravou osobnost, veškerou manipulaci a všechno špatné na jejich vztahu, a zároveň jsem všechno viděla Vanessinýma očima a naprosto rozuměla jejím citům a prožívání. Střídání roků 2000 a 2017 umožňuje houstnutí atmosféry a postupné odhalování pravdy. Psychický vývoj postav byl perfektní - postava Vanessy nádherně stárla, ich forma v průběhu let ukazovala její vnitřní proměnu z dívenky v ženu. Některé scény na mě, přiznám se, byly trochu moc, ale genialita a myšlenka této knihy se nezapře.

5 28.10.2020

Po dlouhé době jsem narazila na příjemné, čtivě napsané Young Adult s myšlenkou, která ve mně ještě nějakou dobu rezonovala. Přečteno během dvou dní.

4 13.08.2020

Nevím, jestli byl příběh mnou úplně pochopen, nicméně nečetl se špatně a konec mě zasáhl.

1 13.08.2020

Po dlouhé době od setkání se seriálovým zpracováním BBC jsem se odhodlala i ke knižní předloze, a jsem za to neskutečně vděčná. Neskutečně čtivé - tímto dílem jsem profičela za jeden den. Má svoji nezapomenutelnou atmosféru, narozdíl od Jane Austenové méně nablýskané a takové syrovější, ale zároveň ne tak ufňukané jako Jana Eyrová. Margaret pro mě byla úžasná hlavní hrdinka, neskutečně jsem se do ní vžila, a pan Thorton - moje nová knižní láska. Elizabeth Gaskellová by měla být stejně vyzdvihovaná jako její spolupisatelky sestry Bronteovy a Jana Austenová - toto její dílo je nezapomenutelné a obsahuje dost věcí k zamyšlení.

2 25.05.2019

Rozhodně bych neřekla, že to je nejslabší dílo Austenové. Sice se nečte úplně lehce, děj je trochu pomalejší a postavy někdy u strany 350 budete chtít uškrtit kvůli jejich zabedněnosti ale přesto, že jsem si říkala: "Tyjo, vždyť se tam jen chodí a mluví" mě kniha opravdu vtáhla a čtení jsem si užila. Austenová se opět vyřádila s charaktery - kolikrát jsem přemýšlela nad neodhadnutelným chováním sourozenců Crawfordových nebo nad prožíváním Edmunda - a krásně zpracovává jejich rozdílné morální hodnoty. Fanny sice nebyla zrovna nejvýraznější postava, ale zamilovala jsem si ji. Nesmím taky zapomenout na typický krásný jazyk a povedený překlad Evy Kondrysové. Celkově se mi Mansfieldské panství líbilo snad více než Rozum a cit. Nenechte se ovlivnit obecnými předsudky a dejte tomuto dílku šanci - pro mě to bylo příjemným pohlazením na duši.

3 28.03.2019

Nečte se úplně špatně, nenáročné, na vymytí mozku fajn. Jako pokračování série docela slušné, vůbec mi nevadilo zdlouhavých tři sta stran o věznění Mare, postavy jsou docela zajímavě, barevně vykresleny... neoslní, ale neurazí :)

1 11.03.2019

Může obsahovat spoilery!
Mám trochu rozporuplné pocity. Dostala jsem asi něco jiného, než jsem čekala...
Začátek se mi vůbec nelíbil. Nesedla mi Janina impulsivita a přecházení z jednoho typu extrémního chování do druhého, nevěřila jsem černobílé nenávisti rodiny Reedových, pana Blocklehursta a dalších k Janě, celé mi to přišlo příliš násilné a nepřirozené, jak jazyk (moc se mi nelíbil překlad pana Poláka, nehledě na to, že vydání z roku 2013 obsahuje velkou spoustu pravopisných a typografických chyb), tak jednání a projevy postav, hlavně když pronášely nějaké nesmírně moudré a osvěcující repliky... takhle jsem nevěřila ani smrti Heleny. Nic ve mně nevzbudilo větší reakci než úšklebek.
Jakmile Jana dospěla a odešla z Lowoodu, dílo se mi začalo líbit více. Jenže nastal problém. Pan Rochester a jeho sobecké a mnohdy nelogické činy. Vždy, když se mi začal zamlouvat, se najednou stala nějaká věc, u které jsem kroutila hlavou (odhalení jeho ženy) nebo mi přišla jednoduše směšná (cikánka...). Nějaký vztah k dílu jsem si vybudovala až v poslední části, kdy Jana opustí Thornfield. Zde se mi už jazyk nezdál tak krkolomný a věci na zamyšlení zde byly podané méně přímo, což mi vyhovovalo. A konec, ten mě velmi potěšil, ten se mi četl asi nejlépe, a ne proto, že už jsem knihu mohla odložit.
Do příběhu jsem se začetla, i když ne úplně snadno, a podává hezké zamyšlení o podstatě lásky a poslání, takže nakonec jsem se rozhodla dát necelé čtyři hvězdičky. Nicméně, v budoucnu se k tomu nejspíš vrátím a uvidíme, co budu říkat s odstupem.

1 12.02.2019