roso.mak komentáře u knih
Tady si zase někdo dělá reklamu na svou zázračnou dietu, co "vůbec" není dieta. Nezapomene na každé druhé stránce přidat příběh jak vyléčil někoho z rakoviny, roztroušené sklerózy a crohnovy choroby. Člověk jen čeká, kdy přijde s léčbou únosu mimozemšťanů a přejetí parníkem.
Za to zapomíná na trochu zdravého rozumu. Ohání se honbou za lektiny, které jsou ve slupkách obilovin a protože jsou v jádrech jablek (která nikdo nejí), tak pro jistotu zakáže jist taky celá jablka. A taky všechno ovoce, co má semena. A zeleninu, co má semena. A je jedno, že jsme si to utrhly u babicky zralé na zahradě. A taky spoustu dalších věcí.
Za to avokádo je pro něj spásná potravina. Natolik, že vás bude nutit jist víc jak jedno denně. Mimochodem, víte že avokádo má z potravin největší ekologickou zátěž na planetě? Já jo. Autor nikoliv.
A když se podíváte na jeho tabulky potravin, dostanete bizardniho křížence dostupnych diet, ve které se nějak zapomnely zařadit brambory. Ty nějak prestaly existovat.
A když se podíváte na jeho jídelníček, to by člověk sotva nezhubnul, když dostanete stravu ekvivalentu jídelníčku zebry v období sucha.
Na začátku knihy jsem dost kroutila hlavou. V prvni scéně prší tak, že to nestíhají brát kanály a v nasledujici kapitole si stěžují, že nemají dost vody. Město je přelidněné a hladové a při tom je oblast chudiny i střední třídy plná prázdných budov. A za třetí, a to mi hlava nebrala do poslední chvíle, na zemi je zatraceně nebezpečno a oni to před lidmi tají, místo aby to využili k propagandě, i když maji velke problémy s hnutím, co si myslí, že na zemi je ráj a chtějí dolů.
Ale když se od toho odprostite (a taky od faktu, že hl. hr. pracoval defakto pro inkvizici) je to velice čtivá kniha.
A dá se číst samostatně!
Ok, tahle kniha vas na Vánoce snad až na jednu dvě tři výjimky fakt nenaladí. Na násilné smrti toho totiž moc vánočního nebývá.
Sbírka je taková sourodá a nesourodá zároveň. I detektivky existuje mnoho žánrů a já osobně jsem si například k takovému Ellery Queenovi cestu nenašla, takže minimalne 3 z povídek mi přišly nedobré. Což nevadí, vzhledem k tomu že minimálně stejný počet mi přišel vysloveně výborný.
Jako darek pod stromeček, aby si to člověk přečetl PO Vánocích, je kniha ideální. Kupuji ji tchyni.
S knihou jsem byla velmi rychle hotova. Stačí z ní číst jen náhodně vybrané kousky a konec.
(SPOILER) Ok, tak se tam konečně vysvětlilo, proč je Ferius takový chudáček, co nedokáže nikomu zakroutit krkem a jedno kolik přitom zhebne lidí. Ale proč Kellen pořád tak drží na rodinu, která se ho opakovaně snaží zabít, to fakt nechápu.
Ikdyž kvituji ,že autor alespoň pochopil, že mládež pro kterou je to to kniha určená, není zas tak útlocitná a někdo tam konečně chcípne. Bohužel to není Ferius.
Přestože se kniha dobře četla, předem upozorňuji, že příběh hlavního hrdiny nikam neposouvá. Spíš je to taková samostatná detektivka.
Kdo mě ale neskutečně štval, byla Ferius. Chápu že hlavnímu hrdinovi toho moc nezbývá, ale pokaždý když ta ženská otevře ústa, vrazila bych jí pěstí. To musí furt mluvit jako pitomý filosof? A to hergot nemůže odpovědět ani na jedinou blbou otázku?
A taky mě neskutečně uchvacuje, jak odmítají nejen zabíjet, což bych jim i odpustila, ale hlavně trestat lidi. Zavraždil malého kluka? Ošetříme mu rány a pustím ho na svobodu. Pokusil se nás zavraždit obzvláště ohavným způsobem? Chudáček maličký musíme mu rychle odpustit. Takhle se možná chová dalajlama, ale ne normální člověk.
Čtivá kniha, zajímavý svět. Hlavní hrdina je na mě moc měkký, ale třeba se otrká.
Raději nebudu dávat hvězdičky, neb jsem pro tuto knihu viditelně moc stará (na rozdíl od deníčků malého poseroutky a jiných, které se dají číst v každém věku). Vůbec netuším, zda by se to malým dětem mohlo nebo nemohlo líbit. Cílovka ta 7 - 8 let, řekla bych.
Nemohu si pomoct. Jsem staromilec, co nemá rád, když jsou kladní hrdinové za*ní hajzlové. Ne, že by to museli být úplní princové na bílém koni, ale nemusí na potkání ze srandy trhat lidem (vílám) končetiny (křídla). To se pak stává čtení utrpením a knihu nedočítám.
Autor měl lépe vysvětlit, o co že se to hlavní zloun vlastně pokoušel. Nějak jsem to nepobrala.
Kniha je výplňovým příběhem honu za Mužem bez tváře. Má všechny slabiny prostředních knih série.
Také autorova typického humoru je tam pomálu a veškeré architektonické know-how spolkl barák, který ve skutečnosti neexistuje. A ten konec mi přijde takový trochu uspěchaný.
Knížku čtu podruhé, na první přečtení se mě nějak líbila lépe.
Mám pocit že sci-fi jsou jenom dvojího druhu. Nabušená akčňárna, kde se bojuje proti mzákům (nebo lidem na špatné straně) a dobývají planety a sci-fi, kde nám autor cpe svoje filozofické myšlenky metafyzické neuchopitelno a vlastně se tam moc neděje.
Vzhledem k tomu, že toto je druhý případ, tak mi najednou filmové zpracování připadá strašlivě přehledné.
Třebízský neni nikdy nic moc do dnesni doby, ale mam pocit, ze toto šlo stylem, je to buditel, tak mu vydame i zbytek.
Skvěle zpracované. Kresba se výborně hodí k příběhu a kupodivu ani nemuselo být moc vynecháno.
Nejvic se mi líbila podoba Julie. Ty vlasy do mikada, ten nosik nahoru... Na prvni pohled udavačka a fanatička.
Kniha velmi příjemně překvapila. Není tak objemná a zdlouhavá, jako jina autorova díla.
Hezký příběh o hrdince, co byla vychovávana jako hodná holka, co by "mohla dopadnout hůř",semelou okolnosti její první vzpoury.
Kdo čeká návod od světově uznávaného autora ve stylu Jak se stát spisovatelem, bude velmi velmi zklamán.
Tato kniha tak ani není myšlena. Haruki Murakami zde prostě jenom předkládá střípky ze svého života, které se týkají spisovatelství.
Nicméně, kniha i tak může splnit účel. Z celé knihy jsem nabyla dojmu, že její hlavní myšlenkou je, že spisovatelem se může stát opravdu opravdu každý. Že to není jenom nějaký elitní klub, nebo sport, kde když jste nezačali v raném dětství, tak už máte smůlu.
Ptáček jarabáček se blbě hledá, když vás zavírají vlastní fanatici...
Ten konec mě přišel takový zvláštní. Myslím, že by se to dalo vyřešit trochu epičtěji, vždyť je to přece jenom fantasy, ne?
Korzár, zmíněný v anotaci, je poměrně sympatická, i když přímo zázračně schopná postava.
Knížka začíná trpět syndromem šestého smyslu nepřátel aneb: Jak jí hergot dokázal zase najít, následovaným Deus ex machina aneb: Jak mu zase hergot dokázala zdrhnout?
Ale jinak se to pořád čte moc dobře.
Taková klasika na téma neduživá a obyčejná holka, co objeví své zázračné schopnosti a musí spasit svět.
Nicméně se mi líbí, že rozdíl mezi dobrem a zlem se tam dá spíš definovat příslovím: Cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly.
Hvězdička dolů je spíš zato, že mám pocit že kniha je plná dialogů, které neposouvaly děj moc dopředu.
Kniha je opravdu skvělá a to i přesto, že poslední desetina knihy je čistá socialistická agitka. Ale chápu ,že tam sloužila svému účelu, takže za mě 5 hvězdiček.