roso.mak
komentáře u knih
Tanec na sopce
Petr Heteša
Tahle kniha potřebuje trochu stáhnout hodnocení. Rozjezd je extrémně pomalej, a pak... To taky není nic moc.
Konec vyšumí do ztracena a oproti jiným Hetesovym knihám je to slabota.
Herní tester
Michael Atamanov
Kdyby Deus ex machina chtěl být alespoň na chvíli OFK, tak tady má docela smůlu. A knihu od knihy je to horší.
Tenhle žánr mám moc ráda. Je to stejné, jako hrát počítačovou hru jako velký machr, aniž by člověk musel doopravdy hrát. Jenže tady je to jak hrát s hromadou cheatů po ruce. Trochu nuda.
Mrazivé vraždy
Agatha Christie
Spostu jsem znala z jinych sbírek, ale Agatha nikdy nezklame a dá se číst pořád dokola.
Holubice a had
Shelby Mahurin
(SPOILER) Kniha, která stojí a padá s romantickou linkou (pravda ne úplně špatně sepsanou), aby definitivně upadla na knižní ústa s koncem knihy.
Kde hlavní hrdina vzpomíná na to, jak o něj matka pečovala, protože autorka viditelně zapomněla, že na začátku knihy sepsala, že ho odložila hned po porodu.
Kde se skupina hrdinů sáhodlouze pobije s hlavní zlounkou uprostřed davu jejích nohsledů a ti co? Stojí a čumí. Hlavně drama musi bejt. Drama a kdo že to ještě chybí? Á, Deus ex machina, bez něj by to viditelně nešlo, protože jak jinak vy hlavni hrdinka mohla přežít?
Další knihy číst nebudu. Cílovka jsou viditelně rozvzdychané puberťačky toužící po romanci natolik, že je jim jedno, že zbytek stojí za houby.
Dámy na zabití
Deanna Raybourn
Na bondovku je tempo pomalé, ale dámám je šedesát, takže pokud chcete bláznivé honičky a deště kulek, jste tu blbě.
Tyhle dámy dělají práci s rozmyslem a byť jsou v knize logické i faktografické díry (a do některých by se vešel i střední mamut), já si tím dojem zkazit nenechám.
Den opričníka
Vladimir Georgijevič Sorokin
Hrdina nepochybuje. Ať už znásilňuje, zabíjí, fetuje, či dělá jiné blahovolné činnosti, které mu služba přináší, dělá to s vědomím všeobjímající správnosti. Pro Rusko a pro cara.
Archaický jazyk, na který jsou tu stížnosti, mi připadal asi nejhodnotnějším nápadem celé knihy. Dojem z návratu Ruska do doby Ivana Hrozného byl díky tomu hned živější.
Jen překlad básní a písní, kterých je tam bůhvíproč bohužel požehnaně, je extrémně mizerný. Ale pokud to není překladem, ale jsou takové i v originále, tak to potěš.
Jen určit, co je pointou příběhu zůstává viditelne na čtenáři. Sebedestruktivní chování opričniků zahrnující drogy, alkohol, minimum spánku na straně jedné a iniciační rituály společného sexu a společného sebe trýznění, které neustále připomínají nemožnost jiné volby, na straně druhé, by asi zasloužilo podrobnější literární rozbor. Nejsem však s to říct, co tím autor vlastně mínil.
Kód Mýtina - Zpátky ve Hře
Vojtěch Hlavenka
Tohohle žánru jsem fakt fanda. A vzhledem k tomu, že takových knih moc na trhu není, je super, že něco takového vzniklo dokonce v Čechách. A fakt je to dobré!
Za mě to překonává jedině snad Cesta šamana. A to i když do toho nepočítám ten poslední překombinovaný díl, který je fakt mizerný.
Jo jasně, zatím je na trhu jenom první díl, a uvidíme, kdy to dojde do fáze, na kterou umře tempo všech knih z tohodle žánru. Totiž, kdy je hrdina tak mocně nalevovaný, že už nemá konkurenci a projíždí dějem jak nůž máslem.
Na druhou stranu, tenhle hrdina má na krku vytuněného vraha a ještě větší lež. To by mu mělo nadělat dost problémů, aby to nebyla nuda :-)
Mnich, který prodal své ferrari
Robin S. Sharma
Příliš mnoho hlubokého lidského příběhu ve kterém se ale dokonale ztrácí veškerá filozofie. Na konci je sice shrnutí, ale dopadalo to tak, že když jsem si ho přečetla, tak jsem marně hledala, kde o tom v kapitole bylo psáno. Až tak špatné to bylo.
Magie spaluje
Ilona Andrews
Tahle kniha má dvě věci, po které mé srdce touží. Odpich a humor.
Už jsem četla příliš mnoho akčňáren, kde bylo popsáno každé švihnutí meče a každý pohyb nepřítele v domnění, že bez toho by se čtenář ochudil o napětí. Ve skutečnosti to zpomalilo děj a mě tím znudilo. Tahle autorka se ale umí hordama nepřátel prosekat tím správným způsobem.
A taky umí pobavit. Umí použít upíra místo děrovačky na formuláře a vysvětlit proč hyenodlaci nemůžou pít kafe a být u toho doopravdy vtipná.
Přístav u řeky Styx
Pavel Fritz
Příběh mě konstrukcí hodně připomínal Crichtonovu Sféru. Ale vůbec to neva.
Co va, je rozvlačnění děje v poslední třetině knihy. Samé zrdrhání a boje na dvou měsících zároveň a hezky do podrobna popsané. Jak lákalo to přeskočit. A víte co? Houby se stalo. Kdo zase umřel zjistíte záhy a víc netřeba.
Ale abych nebyla moc krutopřísná. Za mě supr nápad. Netypičtí mimozemšťané, uvěřitelní hrdinové a zajímavý a uspokojivý konec. Co víc si přát.
Královna rebelů
Lynette Noni
Tohle byla ale blbost. Ani jsem to nedočetla.
Máme tu pracovní lágr, kde všichni pracují, dokud se neupracují k smrti. A svět dostatečně krutý, aby se tam mohla dostat sedmiletá holka jen proto, že její otec byl viděn s rebelem. A samozřejmě místo, kde si dozorci můžou delat, co chtějí.
Rozhodně nemám pocit, že by v tomhle lágru mohla zůstat ránojička citlivá. Nedokážu si představit, že by měla zásobu léků, jak nejprimovější apatyka. Nedokážu si představit, že by se tam hlavní hrdina mohl courat, jak se tam courá. A že by na to po 14 hodinách práce v kamenolomu měl ještě sílu.
Na jednu stranu máte kruté prostředí, na tu druhou se tam všichni chovají, jak na procházce v parku.
Podivná doba
Caimh McDonnell
Ano, kniha stojí na bizarních postavičkách hlavních hrdinů. Ano, humor je tím trochu prvoplánový. To ale neznamená, že jsem se dobře nebavila. A konec je příjemně napínavý, takže co víc si přát.
Zahrada k nakousnutí
Sepp Holzer
Nijak překvapivé, ale asi je tam všechno, co je potřeba.
Hmyz a pavoukovci
Helgard Reichholf-Riehm
Hezké, přehledné. Opravdu si dokážu představit, že si to vezmu s sebou do batohu a budu si pro zábavu určovat brouky.
Opačno
Hannah Mathewson
Každá část na této knize je trochu nedotažená. Jediné, co se mi líbilo, je zpracování hlavní hrdinky. (A také to, že se jedná o samostatný román.)
Její profese bývalé iluzionistky je krásné vysvětlení pro její hladký přechod do světa Opačna - řeší to problém mnoha knih, kdy hrdina/ka v sobě musí náhle objevit skvělý talent až superschopnosti, aby bylx v příběhu k něčemu.
Ale zbytek je takový nedotažený. Proč jsou všichni okolo tak supermladí? Proč tam musel být ten romantický prvek, když tam nebylo místo ho pořádně zpracovat? Proč je tam asi tak sedm postav, když je k dispozici celý Londýn?
A proč mám z celé knihy pocit, že se tam nic nedělo, když vlastně dělo?
Další knihu nerozečítám. Ani to není potřeba - nenavazuje na děj.
Maratonské hledání pravdy
Pavel Novák
Osobní, ale zároveň objektivní.
Další z těch lepších do sbírky knih pro běžce, kteří chtěj fakt máknout.
Kosti, pasti, slepice
Jeffery Russell
Kniha o tom, že na šifry a zámky je hlavně potřeba spousta dynamitu. A dobře sladěný tým, co ví, kam nešlapat.
A také o tom, že pokud jste nekromant, nádoba, do které ukrýváte své srdce, by se měla co nejméně podobat nočníku.
Ze začátku mě humor přišel příliš strojený a tlačený. A také děj zpomalovalo příliš mnoho popisů. Ale slibuji, že jakmile se dostanou na místo, tak se to velmi příjemně rozjede.
Biodynamické zahradničení
Monty Waldin
Bleé, aneb jak nacpat astrologické ezokecy i do něčeho tak nevinného, jako je zahradničení.
Hmyz
Heiko Bellmann
Byť na první pohled vypadá hezky a atlas květin ze stejné série od stejného autora mě lehce nadchnul, patří tento Atlas mezi ty méně přehledné.
Poznáváme hmyz
Heiko Bellmann
Malé, lehké, tak akorát do kapsy, ale s kvalitními fotografiemi jasně rozpoznatelného hmyzu.
