roso.mak komentáře u knih
Zajímavé, že tato kniha má tak vysoké hodnocení. Čte se jedním dechem, to ano, ale to spousta knih. Možná je to tím, že Kvothe se chová tak, jak si to ve skutečnosti dovolit nemůžeme. Dokážete si představit, že při zkouškách na univerzitě řeknete komisi, co všechno si může udělat se svým pohlavním orgánem? Kvote to dělá. Říká všem, co si o nich myslí. A až na občasnou ránu bičem mu to prochází. Navíc je všeobecně nadaný, mladý, chytrý až běda atd.
Nicméně, co bych autorovi vytkla, jsou podle mě občasné zbytečné náhlé dějové zvraty a dějové vsuvky. Kniha by mohla být tenčí a já bych se nečertila, že autor zase odbíhá od hlavní dějové linie.
Až na poslední kapitolu, která trochu zaváněla Bludným balvanem, byla tato kniha čtivá a přinášela zajímavé informace.
Doba jedová, aneb jak se z biologické zbraně stane sladidlo.
Skvělé! Autorka má velký dar vyprávění. A navíc vyprávění v rámci světa plného vymyšlených světů, ras a názvů jídel. Velmi dobře je dokázala popsat, aniž by člověk tápal v tom, jak si je má představit.
Knížka byla velmi zábavná, přestože psaná do vzdálených galaxií hned první kapitola byla krásnou alegorií na EU;-)
Jak tu psal QEDS, kolem sté stránky dochází k lehké změně stylu, která by mohla odradit, ale brzy se to zase rozjede, takže čtěte dál.
Skvělé! Tato kniha se svou kvalitou opět vrací k prvním dvou dílům o těchto hrdinech. A co se týče loučení... to Mrs. Flewelling tvrdila už po třetím dílu, takže já stále doufám.
Ač jsem s Agátkou začala už v patnácti a dokonce jsem si dělala i seznam knih, abych věděla, co jsem četla a co ne, tuhle knihu se mi podařilo nějakým způsobem vynechat. A to byla škoda, protože je velmi dobrá. Agáta ke stáru sesbírala několik pěkných hlášek, které mě upřímně pobavily.
"Víte, někdy je trošičku mimo. Občas nerozeznává své příbuzné a posílá je pryč."
"To může být ve skutečnosti spíš prozíravost, než ztráta paměti," poznamenala slečna Marplová.
Po této knize jsem se velmi bála sáhnout. Bála jsem se, že to bude jako když se skvělý zedník pokusí vymalovat pokoj. Blízko svému umění, ale ne dost... Nicméně musím říct, že po prokousáním se poměrně zdlouhavým úvodem ve kterém jsem měla chuť si udělat tahák ve stylu Kdo je (sakra) kdo, jsem se do knihy zakousla a už jsem nepustila.
Umění napsat knihu o mnoha osudech, nikoliv jedné zápletce.
Jen jedna malá výtka. Já bych na konci byla na postavy mnohem tvrdší. Zasloužily by si to.
Spousta zajímavých informací, doporučuji!
Vědecky populární literatura má dost často jednu velkou chybu. Po třetí kapitole se informace začínají cyklit a v tu chvíli knihu odkládám. Tuto jsem s chutí dočetla do konce.
Velice by mě zajímalo, jak je na tom český Brit, který cpu do svého kocoura. Proti masovému odpadu nic nenamítám, na kostech, kůži a vnitřnostech není nic špatného, ale jateční kaly? To je trochu podraz.
A souhlasím s autorem, že krmit býložravce zbytky z jejich vlastního druhu je opravdu divné.
Když mám číst něco v cizím jazyce, vybírám si zásadně bestselery. Za prvé aby mě to bavilo a za druhé, protože v angličtině si tu knihu musím zakoupit, tak proč riskovat škvár. (Kniha v angličtině a její druhý díl je k zakoupení v bazaru).
Když už jsem si jí koupila za drahý peníz (nedejte se mýlit, jinak si knihy poctivě půjčuji v knihovně, ebooky nekradu), tak jsem ji dočetla, ale že bych byla nějak nadšená... Chápu jak jí mohl někdo vydat (také bych chtěla tatínka nakladatele), ale nechápu, proč zrovna tato kniha a ne jiná se stala takovým fenoménem. Rozhodně by jí udělalo lépe, kdyby byla tak o polovinu tenčí.
Jinak to nebylo zas tak zlé čtení, i když dílko je to lehce naivní. Ale to spousta bestselerů.
Komentářů je tu mnoho, takže jenom stručně: Jsem zklamaná.
Než se na mě tento veleslavný román v knihovně dostal přečetla jsem od autora několikatero knih a zatím vede Kavka na pobřeží. Nicméně nemám přečteno Norské dřevo a to je také velmi doporučované.