roso.mak
komentáře u knih
Pod šeptajícími dveřmi
TJ Klune (p)
Chápu, že kniha o nápravě debila může být lákavá a uspokojující. Jenže debil zůstane debilem. Jediné uspokojení by mi přinesl jeho ošklivý konec. Jak si můžu užít knihu, když se nemůžu ztotožnit s hrdinou?
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
Absolutně nechápu, co na tom lidí vidí. Hrdinka má být ambiciózní, ale sebeúctu má nejspíš pod bodem mrazu. Protože jinak si nedokážu vysvětlit, že jsi hned na začátku knihy nechá tak strašně *** do huby.
Ale ono nevadí, že hrdinka je nesympatická. Další stránky jsou tak brutálně nudný, že to knihu stejně odložíte, stejně jako já.
Hledání dobré smrti
Caitlin Doughty
Informačně se trochu kryla s Tlouštíci hoří rychleji, které velmi doporučuji. Ale to mi nehatilo zážitek ze čtení.
Mlha, moře, mordýři
Jeffery Russell
Vůbec nevadí, že jinak vždy pečlivě připravení Kobkanýři se spustí do propasti, aniž by měli vymyšlený návrat. Řechtat se u téhle knihy budete tak, že jim tu nezodpovědnost opustíte. Zvlášť, když se dozvíte proč je výhodnější svítit vílami než lampou, nebo vás přepadne špatně nasměrované hejno makrel.
Jezte opravdové jídlo
Carlos Ríos
Takových knih je na trhu určitě víc, ale po téhle sáhněte, pokud máte zájem čistě o fakta bez příběhů ze života.
Upřímně, čím víc bude takových knih, tím větší je pravděpodobnost, že se podle toho konečně začne žít, i kdyby se měly opakovat.
Kniha je poměrně zevrubná a bere to od základů, vyberete si z ní, co zajímá vás.
Zvyk není železná košile
Gretchen Rubin
Ocenila bych větší struturovanost, vic nadpisů a odrážek, aby se mělo oko čeho chytit.
A to i přes to, že jsem knihu četla poměrně poctivě. Zdála se mně dobrá. Knihy tohoto typu většinou prolistuji, aniž bych měla pocit, že mně nějaká zásadní myšlenka utekla.
Ne, že by nemohla být mnohem stručnější.
Doručovací služba čarodějky Kiki
Eiko Kadono
Trochu to neodsejpá. Doporučila bych pro menší děti, než se doporučuje. Rozhodně pod deset let.
Lady Macbeth mcenského újezdu
Nikolaj Semjonovič Leskov
Aneb jak se hezká holka oblbnout nechala.
Jen to srovnani s tou lady Macbeth nechápu.
Strašidlo minulosti
Jaroslav Velinský
Velice dobrá detektivní zápletka na pozadí reálií komunismu pozdních padesátých.
A byla by to fakt bomba kniha, kdyby si hrdina furt tak blbě nevymejšlel. Jo, někde to dává smysl a autor to myslel asi jako humorný prvek, ale ve výsledku vypadá pan Ota Fink jako blbec. A čtenář nechce hlavního hrdinu, co vypadá jako blbec. A já jsem v tomhle naprosto průměrný čtenář.
Ocelová liga
Adéla Rosípalová
Škola pro vrahy, kde se bojí, pláčou, ztrácí nervy? Tohle dočítat nebudu.
Monin kouzelný průvodce obranným pečením
T. Kingfisher (p)
Feel good počtení pro kohokoliv 12+.
A ano, všimla jsem si, že děj začíná mrtvolou.
Kniha má spoustu vtipných momentů a paradoxně i okamžiků k zamyšlení.
Na knize je totiž znát, že autorka píše pro děti. Spousta postav jsou ploché archetypy, ale i tak dokáže předat, že správné/špatné nerovná se černé/bílé. A přesto, že knihu nechtěli standardní cestou vydat (vždyť je tam mrtvola, to není nic pro děti!), pro ty děti, co nejsou fakt mrňavé, knihu klidně doporučím.
Jediné, co knize doopravdy ublížilo, je vyšumění napětí zhruba ve tří čtvrtinách. Kdybych nevěděla kolik listů zbývá, myslela bych si, že je to konec knihy.
I přes to jsem s ní strávila velmi příjemné dvě odpoledne.
Čajovna v Tokiu
Julie Caplin
(SPOILER) Bože, to byla ale pí...špatně napsaná kniha.
Hrdinka nejdřív hodinu trčí na letišti, protože ona má sice instagram, ale on zřejmě asi nemá mobil. Pak neumí jíst hůlkama, protože to je asi jediné klišé, co autorka dokázala vymyslet. A následně, poté, co se ztratí v davu, tak místo, aby se zastavila a rozhlédla, tak jde na nádraží.
Prostě chová se naprosto pitomě a nelogicky. A to jsme tak na straně 10?
Pak je tam nějaké strašlivé trauma, aby se ukázalo, že mu jako plnoletá dala pusu. Jednu. Škandál.
Reálie Japonska jsem si neužila, protože o nich tam není víc, než člověk najde na Wikipedii. Kvetou tam sakury, pijou tam čaj a mají tam horu. Tvl.
Přeskákáno, a to jenom proto, že jsem chtěla vědět, co na tom lidi maj. Jinak bych jí odložila už při scéně: Ježiš, jsem v Tokiu a voni tu jsou lidi.
Cesta životem s ADHD: Jak se vyrovnat s diagnózou v jednotlivých etapách života
Jaroslava Budíková
Mé hodnocení od člověka, který nemá dítě s ADHD doma.
Říše upíra
Jay Kristoff
Moc se mi do toho nechtělo, když jsem zjistila, kdo je autor. Pan Kristoff je totiž mistr nelogiky chování a potřeby sdělit, jak je hrdina drsný tím, že neustále opakuje, že je hrdina drsný.
Ale zlepšuje se.
Teda až na tu grafomanii.
Nelogika chování vymizela. Drsnost hrdinů je nahrazována sprostými slovy. Užívanými naprosto mimo mísu stylem, který mi hodně připomíná malé děti.
Ale jinak dobrý. Ten svět je fakt super. Hrdinové jsou každý jiný a zlo a dobro u nich není nic černobílého. Pár tahy pera dostaly klasické postavy upírů větší logiku v jednání a středověké reálie zase dodaly kotvu, díky, které se člověk rychle zorientuje.
Jen se připravte na 700 stran bez rozřešení. Další díl už se určitě chytá. Autor je přeci grafoman.
Mezi světlem a stíny
Anca Sturm
To bylo po prvním díle dost zklamání. Takový překombinovaný zmatek.
Učitelé jako by tam snad ani neexistovali. To, že je nejvýznamnější postava kuchař, o něčem vypovídá. Na to, že je tam pár studentů zavřených 6 a půl dne spolu ve vlaku, tak se naprosto zázračně neznají. A nenávist hrdinčiny matky absolutně postrádá logiku, pokud nemá podporu v něčem, co se rozvine v dalších dílech. Jediné, co se mi alespoň trochu líbilo, je objevení bratra.
Magický expres
Anca Sturm
Skvělý nápad.
Už jen to, jak strašně je těžké vymyslet svět kouzelnických učňů a vyhnout se čemukoliv z Pottera.
Akorát:
Hele vážně, takhle se chovaj lidi, co je jim 16, ne 13.
To jako vážně budu 6 dní trávit ve vlaku? Jednou jsem jela ve vlaku 6 hodin a málem mi z toho jeblo.
A děj fakt občas neodsejpá.
Okouzlení
F. T. Lukens
Tahle kniha rozhodně potřebuje zvednout hodnocení. I přes to, jak jí ublížil překlad.
Čeština nemá výhodu/nevýhodu anglického originálu, který se neobtěžuje rozlišovat, co se komu skrývá v kalhotách, když na vás mluví. Takže z knihy, která si hraje s tím, že se záměrně vyhýbá prozrazení, co tam má Slunce, protože to není důležité, je v rukou překladatele paskvil.
Jmenuje se Slunce, tak co třeba hezky česky To Slunce? V Žalmu pro divostrojné je To Echo a v komentářích nenajdete jedinou stížnost, že není sympatické (přelož: se neobtěžovalo definovat své pohlaví).
Ale když pominu, že díky překladateli byla Slunce pro mě holka (protože ta tečka je fakt nenápadná), pak to fakt tak hrozný nebylo.
Jo, kniha má příliš dlouhý úvod, neexistující střed a díky tomu moc nestrhující závěr, ale četla jsem tuny knih, které stály za toaletní papír a pějou se na ně chvály, tak proč zrovna zde tak kriticky?
Amari a Noční bratři
B. B. Alston
Uf. Přestože nejsem cílová věková kategorie, je tohle jedna z knih, u které by mě zajímalo, zda je ten nápis o NY Times bestseller pravdivý.
Zas taková bomba mi to totiž nepřijde.
Hrdinka je špatně vytvořená. Je složená z extrémů. Extrémní překážky na straně jedné a extrémní výjimečnost na straně druhé. A uvěřitelnost na straně žádné.
A ten hlavní zaporák? Autor se viditelně tak hrozně snažil, aby to bylo překvápko, že to ve výsledku působí hrozně křečovitě a jako hrozná blbost.
Země trvá
George R Stewart
Nápad použití obyčejného kladiva jako symbolu, kterým se stal úplnou náhodou i celý nápad, mě nutí hodnotit knihu pozitivně, byť jsem jí většinu přeskákala. Zdlouhavé popisy a budování civilizace mě totiž nijak zvlášť nezaujalo.
Nevím proč, ale tak trochu mi po dočtení zůstala nálada, jako mívám po dočtení Johna Irvinga. Pokud jste jeho fanoušek, možná se vám bude víc líbit i tohle.
Za hranice komfortu: Přijměte nepohodlí a najděte své divoké, šťastné a zdravé já
Michael Easter
Tahle kniha bojuje na dvou frontách a dost jí to škodí.
Na jednu stranu se tam snaží vypsat všechny své zážitky z cest, na tu druhou se tam snaží nacpat všechny zajímavé vědecké informace.
Kdyby kniha byla rozdělena na dvě půlky, tak snad cajk. Jenže tady jsou vědecké fakty, a bum ho, lovíme karibu, a bum ho, zase vědecka fakta a bum, zase vypráví, jak mu někde mrzne zadek.
Navíc nepoznáte, kde jaká část končí a začíná a protože mi fakt jeho mrznutí zadku nezajímalo, je možné, že jsem omylem přeskočila pár zajímavých informací.
Kdyby ta kniha byla lépe rozčleněná rozhodně zvýším hodnocení.