roso.mak komentáře u knih
Uáá! Mít, či nemít korektora?
Mít, prosím vás, mít.
Autor píše o penězích. Slovo peníze zmiňuje na každé stránce asi 20x. Peníze jsou neživotné. A hádejte, jaké -i- ve shodě přísudku s podmětem tam autor všude má? Uá!
Jinak je to spiritistickej škvár na téma: k penězům je potřeba mít pozitivní vztah a ony přijdou.
Ach jo, to je zase kniha. Skoro 400 stran o 5 bodech úžasné převratné metody. Plácá se v tom, cyklí se to a přes velké množství slov nakonec nevíte, která bije, protože příklady jsou asi pro lůzry. Například jsem za celou knihu asi úplně nepochopila, jaký je rozdíl mezi uspořádáním a ujasňováním.
A přitom si myslím, že tato kniha by fungovala skvěle, kdyby se autor držel jednoho příkladu problému: potřebuji uklidit garáž, jak to zpracuji podle metody GTD?
Jenže tam musel dát všechno a je z toho guláš.
Autor má mnoho zajímavých myšlenek k předání. Pro příběh to ale znamená mnoho příběhových linií a mnoho hrdinů, které musíme udržet v hlavě.
Má cenu to číst, hlavní příběh má skvělé rozuzlení, jenže sám o sobě by vydal na povídku.
Třetí díl nečtu. Příběh se krásně uzavřel a já nemám chuť to absolvovat znovu o pětset let později a s novými hrdiny.
Je to velmi čtivé, zasazení do čínských reálií je zase něco jiného, než co je u nás k dostání. Škoda jen těch pár logických děr. A přitom by stačilo tak málo.
Stručný seznam stromů, které u nás opravdu rostou. Formát knihy ale neumožňuje zevrubnější informace, které by se ale hodily.
Ha, konečně po dlouhém hledání jsem našla atlas rostlin, který vypadá co k čemu.
Kniha mi trochu připomíná Kruh a Zrcátko. Jednak námětem, jednak tím, že je poměrně jednoduše sepsaná. Ale čte se to dobře, neměla jsem problém ji přečíst celou.
Ale na rozdíl od dvou jmenovaných, není cílem této knihy deprese, ale sranda.
Hlavní hrdina, se ne nepodoben Postavě k podpírání, snaží zbavit věci, o kterou nestojí. Ale zde nejde o kočku, ale o růžový vibrátor.
Tímto absurdním dramatem, kterým doprovází skupina solidně praštěných robotů, vás doprovodí i slušná dávka naprosto vážných zamyšlení o budoucnosti.
A také vědomí zděšení, které jsem v Zrcátku a Kruhu utěšovala tím, že lidé by to tak daleko dohnat nenechali.
Přiznejme si, že v Qualitylandu, už z části žijeme. Aneb, pročítal jste někdy někdo poslední dobou nějaké komentáře na sítích?
Moje první kniha od Ziburdy. A už chápu proč ho lidi čtou. Ten chlap je vážně vtipný. Vtipný a zajímavý. A kniha má bezva ilustrace. Po přečtení mám dobrý pocit a neodolatelnou touhu seznámit se s bývalým starostou Talinu Zuokazem.
Kniha, co má strihy! A vypada to dobře. Později dám vědět, jak fungují na postavu 46/180:-)
Absolutně nechápu pozitivní komentáře níže. Co se týče knihy, dala by se shrnout do věty: Co to jako k** je?
Docela příjemná oddychovka. Jen by se v anotaci neměli chlubit, jak je to strašně vtipné. Dvakrát jsem lehce pozvedla koutky. Toliko k té vtipnosti.
Zakomplexovaná propagátorka tradičních hodnot píše na téma, jak to bude strašný, až ty feministky vyhrajou.
To pak budou všechny ženský chodit nenamalovaný a v teplákách a budou si vážit sami sebe a chudáci chlapy budou upozaďovaný a budou se na tyhle hnusný ženský muset dívat. A když jim to bude vadit, tak budou muset na převýchovu.
Jo, a jen tak mimochodem, je ještě navíc tahle kniha špatně napsaná. Příběh neexistuje, komplexnost světa neexistuje. Viditelně jen existuje spousta nenávisti která musela jít z autorky ven.
Dost dobře nechápu, že někdo, kdo napsal Dějiny hnutí a Zlodějka mýho táty, je někdo kdo v reakci na současnou válku na Ukrajině hlásá: Mír za každou cenu. Příběh v těchto dvou knihách je totiž přesně důsledkem míru za každou cenu. A obě končí špatně pro lidstvo i jednotlivce.
A po té, co se Hůlová vyblila v Dějinách na téma feministky jsou hnusný zakomplexovaný ženský v teplakach, máme tu knihu na téma ničení tradiční rodiny.
Ale protože se dílo má oddělovat od umělce, je na čase napsat něco o knize jako takové.
Když se dva rozvádí a najdou si nové partnery, bývá v tom spousta hořkosti. Zvlášť, když to ti dva plichtili léta hádkám navzdory. A do toho si dosaďte pět děcek, jedno těhotenství a desetiletýho ublíženýho mrňavýho hajzlíka, který se prostě nedokáže srovnat s tím, s čím
se musí srovnat téměř půlka děcek téhle republiky. A všichni kolem něj se snaží být chápající a chodit po špičkách, protože on za to přece nemůže. To ten těžký rozvod.
A maminka je jeho a jen jeho a jediná definice její existence je, že je jeho matkou a musí mu sloužit.
Aneb, vychovávejte své děti, dokud jsou malé. Pak už je pozdě.
Poněkud překombinované zdá se mi... Možná měl autor zůstat jen u medúzaků.
Parádní variace na téma Co by, kdyby...
Je vidět, že Kyša to se slovy umí. A nepotřebuje k tomu heroického hera ověšeného samopalem a granáty.
Tady totiž nic a nikdo není černobílý. A takovou knihu je umění napsat, ať si pana Kyšu/Kotletu spojujete s "brakovou" literaturou jakkoliv.
Kniha, po které bych sama nesáhla, kdybych si ji nevylosovala v Rande na slepo.
A byla super.
A opět mě přivedla na myšlenku, co bych byla za komunismu za člověka. Vzala bych ty hrnky, nebo ne?
Bože, co to je? Jak proboha může mít tahle kniha tak vysoká hodnocení?
Zkoušela jsem se do toho začíst dvakrát, pokaždé neúspěšně. Hlavní hrdinka je tak plná emocí a zároveň naprosto bez emocí, že je dokonale neuvěřitelná. Její pubertální dcera se chová naprosto archetypálně, to jest jako naprostej harant, místo toho, aby nakluslala na brigádu a pomohla matince s dluhy.
Lidi tu píší, že je potřeba prokousat se 150 stranami a pak se to rozjede. Tak to ani náhodou vážení. Já jdu jinam.
(SPOILER) 2*+
Toto není samostatný román. Anotace se tak tváří, popis knihy se tak tváří, ale kniha končí defacto v půlce věty.
A také je jenom do půlky dobrá.
Ze začátku to vypadá dobře. Hrdinka je zajímavá a už jenom tím, že je malá a oplácaná, se vymyká 90% fantasy. Její záchrana také není úplně bez logiky - vždyť jako chlap do knihovny nesmí a předchozí tři holky tam umřely, tak proč nepoužít odsouzenkyni na smrt... Nápad rehabilitovat kulturu jihoamerických indiánů je také docela fajn.
A pak to jde do kelu.
Proč ji sakra tahá na ten ples? "Dobrý den, já tu vůbec nemám být, ale nevíte náhodou, kde bych našla artefakt nedozírné ceny, abych ho mohla ukrást?"
To, že ji pak pověří samotnou krádeží, kde šance v realitě je 100% na odhalení a 0% na úspěch to jenom doráží.
Pokračování číst nebudu.
(SPOILER) Čtu Agathu Christie, čtu Agathu Christie a najednou čtu Marry Shelly...
Bylo to super, jen škoda toho konce. Vůbec nevím proč tam byl. Možná se za tím skrývala filozofická myšlenka, kterou jsem nepochopila, možná si jen autor jinak nedokázal poradit se smrtí poslední postavy?
A také by tam postavy nemusely pořád zatuhávat strachem, aby se vysvětlilo, proč se nebránily a nechaly se sežrat (nebo nechaly někoho jiného sežrat).
Hravé, zábavné, a až na drobná škobrtnutí, dobře napsané.
Fiktivní příběh o nefiktivnich osudech. Krásné čtení, při kterém si člověk uvědomí spoustu věcí