rottovat komentáře u knih
Po předchozích dvou dílech, které mne nijak zvlášť nezaujaly, a hlavní hrdinka Erika mi byla silně nesympatická a protivná, představoval třetí díl příjemné překvapení. Jednoduchý zločin opředený šestadvacetiletým tajemstvím, svižné tempo, tak akorát postav, abyste se v ději neztráceli, žádné zbytečné odbočky a i ta Erika byla najednou tak nějak víc snesitelná. Tentokrát tedy jasné čtyři hvězdičky za ideální oddychovou četbu.
Velmi povedené rozhovory se zajímavými lidmi, přičemž ne vždy to bylo jednoduché čtení, co se týče jednotlivých osudů. V protipólu různých depresivních nálad však stojí krásné popisy šumavské krajiny. Třešničkou na dortu je pak celkové provedení knihy spolu se skvělými Šibíkovými fotografiemi.
Oproti "ohníčkům", které jsem četla jako první, je tento příběh o něco slabší. Není rozhodně špatný, stejně jako u "ohníčků" je ústředním tématem rodina a vztahy mezi jejími jednotlivými členy. Je to čtivé, místy k zamyšlení, ale po přečtení ve mně nic moc nezůstalo.
Mně se to líbilo. A moc. Tak nějak mi to celé sedlo do mé momentální nálady, rozpoložení. Není to klasický román, spíše jen střípky ze života dvou lidí, kteří se v rozmezí dlouhých třiceti pěti let potkávají, rozcházejí, sem tam o sobě neví vůbec nic a pak zase všechno. Oceňuji střídmý, výstižný jazyk a lehce depresivní podtón celé knihy.
Moc nerozumím zdejšímu vysokému hodnocení. Kdyby nebylo druhé půlky knihy, dala bych asi pouhé dvě hvězdičky. Více jak první polovinu mne totiž hlavní hrdina přišel nesmírně nesnesitelný, trapný a jeho (resp. autorův) všudypřítomný pokus o humor mne rozčiloval. Od zhruba tří čtvrtin mi už kniha přišla čitelná, jako kdyby autor konečně chytl ten správný dech a měl čtenářům co předat. Takže dávám tři hvězdičky za nekomplikovaný, snadno čitelný příběh, jehož poslední stranou ale vše končí a nic víc si z něj neodnesete.
Název knihy naprosto přesně vystihuje, o čem je. Nejde totiž jen o jakýsi životopis jedné z nejvýznamnějších osob československého undergroundu, ale o obsáhlou studii pojednávající o několika neveselých desetiletích naší země. Marek Švehla stvořil výtečné komplexní dílo, které by se mělo číst už na středních školách. Rozsah může leckoho možná odradit, ale nutno říct, že všech cca 530 stran je psáno velmi čtivým a srozumitelným jazykem. Třešničkou na dortu je pak bohatá foto dokumentace, díky které se do samotného děje ponoříte ještě lépe.
Dávám tak tři a půl hvězdičky. Nejedná se o klasický román, spíše je to proud nejrůznějších vzpomínek, myšlenek, momentálních nálad. Jazykově a stylisticky je to ale velmi zajímavé a neotřelé. Čtení jako takové však není moc veselé, deprese prostupuje takřka každou stranu příběhu. Za přečtení ale rozhodně stojí a myslím, že pokud autorka nezůstane jen u prvotiny, máme se časem na co těšit.
Po předchozí excelentní Malince mi bylo jasné, že i Běsa mne nezklame. A měla jsem pravdu. Běsa je totiž jednou z těch knih, které byste nejraději "zhltli" na jeden zátah, zároveň ale víte, že dlouho si pak nic tak skvělého nepřečtete, a proto si čtení užíváte a nikam nespěcháte. Autorka opět ukázala, že psát prostě umí, po stylistické a jazykové stránce nelze románu vůbec nic vytknout, stejně tak děj je vynikající, ani jsem nečekala, že postihne v podstatě více jak třicet let života jednotlivých postav. Jediné, co mi bylo líto, že jednotlivé etapy nebyly i delší, klidně bych snesla knížku dvojnásobného rozsahu a tím ještě větší propracovanost jednotlivých osudů.
Hodnotím mezi třemi až čtyřmi hvězdičkami. Celý příběh je napsán jednoduše, prostým, nekomplikovaným jazykem. Čte se to velmi rychle, zejména pak první polovina. Bohužel, když jsem knihu začala číst, tak nějak jsem si z anotace vydedukovala, že rakovinou onemocní hlavní hrdina - dospělý. Kdybych věděla, že se bude jednat o pětileté dítě, knihu bych si vůbec nepůjčovala, neb ač jsem příběh jako takový "zhltla", bylo pro mne čtení, coby matku stejně starého dítěte, poměrně nepříjemné. Chvílemi mi text přišel možná až moc srdceryvný, resp. vykalkulovaný tak, aby hrál čtenářům co nejvíce na city. Naproti tomu ale oceňuji vykreslení postavy Anny, která mi byla svojí věcností, zdánlivou odtažitostí, ve výsledku však vřelou a milující, více než sympatická, snad i proto, že jsem se v ní tak trochu sama poznávala.
Bohužel jsem knihu nedočetla, nevydržela jsem ani do sté strany. Přitom první strany mi zněly celkem slibně, ale pak mi začala silně vadit chaotičnost celého vyprávění, nesourodost, celková nečitelnost. A ač autorčina bývalého manžela též nemusím, přišlo mi tak nějak zvláštní, že už nejranější vzpomínky na něj jsou negativní.
SPOILER! Výborně napsaný román plynoucí podle zavedených, osvědčených postupů. Autorce se podařilo vystihnout skvěle prostředí jedné, resp dvou rodin. Jednotlivé postavy jsou vykresleny tak věrohodně, že vám se vám při čtení odvíjí v hlavě film, na jehož konci vás mrzí, že se musíte se všemi hrdiny již rozloučit. Jedinou výtku mám k jedné části děje - nemyslím si, že by Bebe tak snadno odletěla s malou Mirabelle do Číny, nemyslím si, že pro ni měla nějaké doklady a bez nich mi to přijde jako scifi. Ale to je pouze jen jedna malá vada na kráse v záplavě jinak bezchybného textu.
Moc nevím, proč je v podtitulu uvedeno, že jde o thriller. V celém ději totiž nic moc "thrillerového" není, když pominu pár lehce napjatých pasáží. V podstatě je to celé jen o jedné velké rodině, o jejích stresech, úzkostech, porodech apod. Zápletka jako taková je chabá, vyústění v samém závěru primitivní. Ty dvě hvězdičky dávám za pár odstavců s rodinou tematikou, vzhledem k tomu, že mám též děti, mi tyto části přišly trefně napsané.
Na to, že jsem knihu objevila v Levných knihách za 29 korun a čekala jsem tudíž, že půjde spíše o brak, se mi dostalo velmi dobrého čtení. Zhltla jsem ji od začátku do konce, v podstatě nemám žádných výtek, snad jen, že místy byly jednotlivé osudy postav trošku překombinované, v podstatě každá hlavní postava by vystačila na samostatný příběh. Jinak ale autorka psát umí, děj ani chvilku nenudil, naopak, udržoval v napětí a morbidní pointa celý příběh hezky zakončila.
Podle titulní strany jsem očekávala trošku něco jiného. To by ale nevadilo, kdyby měl příběh určitou hloubku, ale od začátku do konce je to celé takové ploché, unylé, vlastně nevím, co chtěla autorka příběhem říci. Přečteno za necelé dvě odpoledne a po dočtení ve mne nezůstalo vůbec nic. Jako studentský pokus o literaturu je to dobré, ale zde to končí bohužel pouze u toho pokusu.
Dala bych možná i tři a půl hvězdičky, ale těsně před tím jsem četla Malindovy Ilegální vztahy, které mají s Lístkem na cestu z pekla pár styčných bodů, a Malinda v tomto "souboji" vítězí na plné čáře. Začátek příběhu sice vypadá celkem slibně, ale postupně se děj stává na můj vkus příliš překombinovaným a od části s Nene mne už přestával bavit. Hlavní hrdina navíc nepůsobí příliš sympaticky, těžko na něm hledáte aspoň něco pozitivního. Co se týče jazyka, přišel mi místy až moc šroubovaný, nevypsaný, chvílemi příliš tlačil na pilu (např. v pasážích o sexu), prostě snaha velká, ale výsledek nic moc. Celému příběhu chyběla atmosféra, lehkost, prostě "to něco", co vás nutí číst dál a těšit se.
Náhodně objevená knížka v krabici s výprodejem za 50 Kč a neskutečné překvapení, jak skvěle je to napsané. Nejde ani tak o děj, ale o to, jak autor skvěle pracuje s jazykem. Jeho trefné myšlenky, lehký cynismus, vtip a melancholický až místy depresivní ráz celého příběhu mi neskutečně sedly. Jen tak dál a víc takového čtení!
Velmi dobré a čtivé, zejména pak první polovina. Žádná velká dramata, jen drobné střípky z jedné malé vesnice. Jen škoda, že jednotlivé části spolu nebyly více propojené, to by celému dílu dodalo dokonalosti.
Kniha má velmi dobrý potenciál, mohla by být skvělá, ale bohužel k té pomyslné nejvyšší příčce jí přeci jen něco chybí. Hlavní téma příběhu, padělky obrazů a výtvarné umění obecně plus japonské reálie, je zajímavé a dalo by se propracovat k dokonalosti. Text je však místy příliš rozvláčný, prospělo by mu výraznější zkrácení, méně lyričnosti či symboliky. Přechody mezi jednotlivými místy mi přišly nejednoznačné, vykreslení postav zase ne příliš propracované. Závěr byl ale skvělý, kdyby se v tomto duchu nesl celý příběh, výsledek by byl parádní.
Po padesáti stranách bohužel knihu odkládám. Vůbec mi nesedí styl autorova psaní, členění textu, vlastně ani nevím, co chce autor příběhem říct. Přijde mi to jen jako proud jakýchsi myšlenek, které se stále dokola opakují. Jako experiment je to asi zajímavé, ale moc nechápu, proč dílo získalo Magnesii literu za nejlepší prózu. Byli tam rozhodně lepší adepti.