Rozari
komentáře u knih

První díl jsme poslouchali se syny 8 a 10 let jako audioknihu a za nás super! Dobrodružné, vzhledem k hlavním hrdinům pro kluky i pro holky. A perfektní přednes Jana Maxiána. Hned jsme si půjčili druhy díl. Doporučuji.


(SPOILER) Syn (necelých 10let) si knihu půjčil sám v knihovně, v takových případech raději sonduju, co že to chce číst.
Přečetla jsem prvních pár kapitol a nechtělo se mi věřit, že to autor myslí vážně. Jakože když je dítě obětí šikany, tak má začít pracovat na tom, aby se jí stal někdo jiný? Ale ono to nebylo tak úplně černobílé.
Kniha je rozdělena na deníkové záznamy šesťáka Erika a mezi nimi se objevuje text později zmiňované Knihy šikany - to si myslím není zprvu zřejmé. Na konci se vyjeví, že původní knihu šikany doplnil Erik svými zápisky, aby odradil všechny další šikanátory od šikanování. To určitě.
Mám výhrady k překladu - jednou mají hodinu angličtiny, podruhé češtiny, přičemž všechna ta jména jsou původní, tedy anglická, to bije do očí, že se asi těžko učí češtinu; “dej mi čtyři ~ give me (high) five v “kdybychom neměli palce, na basketbalu bychom museli skandovat dej mi čtyři; byly tam nějaké neopravené překlepy.
Pár podivností typu účet na Facebooku od 9 let (je jim 11 a založili si ho před 2 lety), o půlnoci šel na návštěvu ke kámošovi, rodiče obou jsou s tím v pohodě, no dobrá.
Závěr, že si za to může oběť vlastně sama, když tuto roli přijme, můj původní rozhořčený dojem moc nevylepšil, knihu synovi přečíst nedám. Dle mého názoru není pro děti. Šikanátor si ji nepřečte, pošukovi nepomůže, těm ostatním nic nedá.

Syn si to dneska půjčil v knihovně a předčítal mi vtipy už cestou. Já je prolítla po večeři, zasmála jsem se dost i od srdce :)
Je pěkné, jak každé věkové kategorii přijdou vtipné jiné věci :-D

Našeho nejmladšího tříleťáka to bavilo. S tatínkem pak např. zkoumal skutečný kufřík s nářadím. Zároveň se dá procvičovat počítání. Pěkné.


Za nás super! Půjčila jsem v knihovně pro našeho nejmladšího (necelé 3 roky), ale zabavily se všechny děti, co se ke knize dostaly - od 2 do 10 let. Skoro až se o knihu přetahovali, kdo bude hledat dřív.
Kéž by je to aspoň trochu inspirovalo uklízet si pokojíčky :-D


Náhodou jsem narazila na seriál na ČT a zaujalo mě, že hlavní postava a autor se jmenují stejně.
V knihovně jsem si knihu půjčila a přečetla za pár dní. Seriál teď ještě sleduju průběžně.
Kniha nevyznívá až tak pesimisticky, jako na mě působí seriál, partnerský život Adama a osobní situace kolegů jsou v knize víceméně na pozadí či vůbec nejsou.
Kniha mě často rozesmála, závěr mě překvapil. Uvidíme, jak bude pokračovat seriál.
Obrázek britského státního zdravotnictví lichotivý moc není, ale to by asi nebyl ani v Čechách, kdyby to nějaký doktor takhle sepsal. Zajímavá zkušenost.


Třetí díl se mi asi líbil nejvíc. Graficky krása, tam si autoři drží laťku ve všech knihách.
Warren je každopádně kladný hrdina, čestný, poctivý, velkorysý. Hezky se to četlo, jsem spokojena (poslední dobou si knihy půjčuju jen v dětském oddělení, ale vůbec mi to neva :-D)


Za mě přínosné. Svým dětem hranice dávám, ale ne vždy jsem se svým provedením spokojena, tak proč se nenachytřit jinde. Kniha je sice 30 let stará (a co bylo před 30 lety v Německu, máme dnes nezřídka u nás), nepokrývá fenomén mobilů a sociálních sítí, ale o to až tak nejde.
Švagrová měla přísnou výchovu, první dceři nechala velkou volnost a rozmazlovala ji a výsledek v jejích necelých 5 letech je, že rodičům přerostla přes hlavu a nevědí si s ní rady. Takže kniha už putovala dál. Mně pomohla i v jiných oblastech :)


Moje srdce plesá - mě to prostě baví!
A pravděpodobně díky mému nadšení pro Flavii v naší místní knihovně až teď zjistili, že jim chybí 3. a 5. díl :D Doufám, že budou brzy k mání!
Jdu na šestku ;)


Flavie the best ever!!! Stala se moji nejnovější oblíbenkyní!


Knihu jsem přečetla dvakrát a vždy jedním dechem. Ani nevím, kde jsem k ní před lety přišla, asi mě zaujal název, že jsem si ji koupila domů.
Příběh má spád, fyzika nikdy nebyl můj oblíbený předmět, ale tady je čtivě vysvětlována, vše do sebe pěkně zapadalo, závěr mě dostal poprvé i podruhé.
Když jsem se pak po pár letech učila portugalsky, s lektorkou jsem se o knize a autorovi bavila, že ostatní díla autora, do češtiny nepřeložené, jsou bohužel stále na stejné brdo :-)


Mně se to líbilo, za mě dobrý. Asi hodnotím kladně, protože jsem zaujatá :-)
Neměla jsem žádná očekávání a na chvíli jsem se přenesla do Paříže, kterou jsem znala a milovala (poslední návštěva v roce 2013 byla pravděpodobně opravdu poslední, už to nebylo ono). Prostě deníkové zápisky Američana žijícího chvíli v Paříži.
Jméno autora je pro mě zcela neznámé, ale našla jsem, že má za sebou docela úspěšné literární počiny, škoda, že zatím nebylo přeloženo do češtiny.


Našli jsme v knihoboxu na nádraží a teď čteme každý večer s naším dvouleťákem, má říkanky moc rád, líbí se mu i obrázky, hlavně ten chlapeček na houpacím koni, co vypadá jako Večerníček :-)
A hlavně to malé dítě vnímá rytmus a zvuk jednotlivých hlásek, při čtení si dávám extra pozor na výslovnost, aby všechno pěkně rozuměl a naučil se sám vyslovovat. Výborná kniha.


Dost jsem se nasmála, nejvíc asi při popisu, jak se šel potkat s uprchlickými učni a praktikanty do Daimleru :-D
Jinak velmi trefné, do Německa se pěkně opřel; snaží se být nestranný (a myslím, že se mu to daří), na rozdíl od jiných. Škoda, že takových (nejen) novinářů už je jako šafránu.


Přijde mi, že to není moc pro děti. Jsou tam hodně technikálie, téměř žádný příběh. Jako jo, je to pěkné ilustrované a poučné, ale pro koho je to vlastně určeno? Pro menší ne, větší už to zase nezajímá. Máme ji doma, ale krčím rameny. Když to srovnám s knihou se stejným tématem Byl jednou jeden úl, tak ten to vyhraje na plné čáře.


Jako dobré, ale už to na mě byla trochu moc velká fantasmagorie (nejsem tedy také cílová skupina, že) :)
Čekám se syny na audioknihu v knihovně a doufám, že přednes Davida Novotného to pozvedne.
I tak doporučuji!


Kniha popisuje, jak to vypadá a funguje v úlu. I příběh má celkem hlavu a patu, starší včela provází čerstvě narozené včely úlem, ukazuje jim, jak se co kde dělá a zaučuje je. Milé čtení, doporučuji pro mladší děti.


První díl byl lepší, ale tahle dovolenková jednohubka taky nebyla špatná. Dost jsem se u toho nasmála :-) Jinak Jason teda válel, je to prostě hrdina, co si poradí v každé situaci.
“V tvém životě je místo pouze pro jednu ženu. Pro mě.” :D


(SPOILER) Fakt divný. Půjčil si to osmiletý syn z knihovny a už po pár stránkách říkali i s mladším 6letým bráchou, že už to číst nechtějí, že je to děsí a nelíbí se jim to. Přečetla jsem si to sama, abych věděla, o co jde, a taky se mi to moc nelíbilo.
“Autorka” je pravděpodobně hlavní průvodkyní knih (chápu z popisu, že je celá série), je tam naznačeno, že se nejedná o normální holku. Zve si na přespání děti a ty musí vyprávět strašidelné příběhy.
Tento konkrétní díl vypráví Honza, že má staršího bratra a popisuje, jak se stal zombíkem (pravděpodobně puberta). Konec nejasný.
Pokud pro děti, tak starší, ale ty zas už podle mě čtou jinou literaturu. Hm, takže těžko říct.


Asi jsem četla jinou knihu, než ostatní hodnotící, mně to přišlo docela slabé. Čekala jsem příběh na úrovni Naslouchače nebo Mycelia, a dostala jsem skoro až červenou knihovnu, story à la Beverly Hills - mladí lidé, co nemusí chodit do práce, neb je zajistili jejich předci, stále řeší jen to, co si vezmou na sebe na pláž a na rande, nebo v kterém baru se sejdou tentokrát
To, co mohlo být zajímavé, tedy jak byla hlavní hrdinka lovcem a chránila svůj lid, je zmiňováno vždy jen jako vzpomínka z minulosti, bez jakéhokoliv detailu to když jsem byla lovcem, tak.
Jsem v půlce a nic, slovy NIC se tam neděje.
Vysvětlování toho, v čem se jalská rasa liší, v čem je výjimečná, mi přišlo takové těžkopádné, většinou mi to moc nesedělo do příběhu, který tam tedy za mě stejně moc nebyl, ale působilo to na mě jako poučování ve stylu to naše rasa oproti té normální lidské je taková a maková.
Opravdu nadbytečné mi přišlo to neustálé zmiňování spřízněnosti dvou duší. Už mi to pak vážně lezlo krkem.
Bylo tam pár nelogičností, jalský národ je vyvolený, dokonalý, nikdo o nich nemá vědět, před okolním světem hrají hru na luxusní resort; přitom o nich vědí minimálně Sutechovi synové, to s nimi jejich úhlavní nepřátelé drží basu?
Sestry si čtou myšlenky a pak v okamžiku popisu přepadení jejich domu se šeptem domlouvají, kam se schovají; hlavní hrdinka coby nejlepší lovec všech dob jde mezi své největší nepřátele a nedomyslí únikový plán?
Přijde mi to škoda, potenciál tam myslím byl.
PS: na můj vkus až moc často buď jedna nebo druhá sestra kňourala a na konci knihy došel korektuře dech - nejdřív tam Stephanie zkoumala koPku, do které ji zavřeli, a hned poté vysoký muž vÝřil svým hábitem prašnou podlahu :-)
