RyxiraAmyGinger komentáře u knih
Celkem zajímavé čtení. Žádné nové informace se asi čtenář úplně nedozví (zvlášť pokud česká média už nějakou dobu sleduje), přesto je fajn mít v ruce nějaký ucelený soubor postřehů. Mile mě překvapila Apolena Rychlíková, do mého hledáčku se díky rozhovoru dostala také práce Petry Procházkové. Chápu, že Daniela Drtinová nemohla chybět, na druhou stranu rozhovor s ní (spíš rozhovory, mnohem delší a podrobnější) dělal nedávno Milan Ohnisko a tak bych možná zvážila, jestli její místo nepřenechat jiné novinářce.
(SPOILER) SPOILER První (a kratší) novela pro mě určitě byla zajímavější, u druhé jsem se několikrát přistihla, že se nudím, ale naštěstí se to vždycky nějak přehouplo a víceméně se dá říci, že jsem se vždycky těšila, až přečtu zase pár stránek. Celkový dojem je nicméně trochu rozpačitý. Témata, která kniha řeší, mi nějak zvlášť blízká nejsou, občas jsem měla pocit, že se hlavní hrdinka ve svých pocitech až trochu moc babrá a zbytečně se motá v kruhu. Unikal mi smysl přítomnosti některých vedlejších postav, děj několikrát vyloženě zahnul do slepé uličky, následně ji neuměle opustil a začalo se na jiném konci, což mě vytáčelo. Některé scény (setkání s "otcem" nebo návštěva rodného domu) mi připadaly do děje zbytečně nalepené či protahované. Doporučení od Murakamiho je velké lákadlo, ale Prsa a vajíčka rozhodně nebyla to pravé ořechové. Navíc uspěchaný happyend, z toho jsem taky nebyla moc nadšená.
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na koncept, v němž se popis světové výstavy v Chicagu (o níž jsem neměla nejmenší tušení) prolíná s příběhem sériového vraha, ale nakonec to bylo vážně dobré. Takhle nějak si představuju čtivou literaturu faktu.
Martina Řezníčka vůbec neznám, knihu jsem si koupila hlavně kvůli tématu. Jako sonda do novinářské práce v tak atraktivním čase a prostoru (střet Trump x Clintonová) je určitě zajímavá, bohužel text trpí řadou stylistických nedostatků, které pro mě bylo těžké přehlížet.
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla a dokonce jsem přemýšlela, že ji odložím, ale nakonec jsem vytrvala a udělala jsem dobře, protože zhruba od poloviny mi děj pěkně utíkal a stránky se obracely skoro samy. Myslím, že kniha je zvládnutá skvěle a autor určitě zaslouží poklonu. Pohled na problematiku imigrace, která je (bohužel) v dnešní době opět aktuální, mi připadal trochu příliš jednostranný, ale dalo se to v klidu přežít a určitě stojí na racionálně obhajitelných základech. Příběh pro mě byl úplnou novinkou, do té doby jsem jméno John Ausonius vůbec neznala.
Kundera je na mě asi moc filosofický, moc zaměřený na sex a stylu jeho psaní asi nikdy nepřijdu na chuť (i když mu nemůžu upřít jistou dávku poetičnosti).
SPOILER No tak co si budem, zase to byla jízda a já jsem četla rychle rychle rychle, abych věděla, jak to bude dál, ale Hermína mi tentokrát trochu lezla na nervy. Nechala se vylákat do Francie a vůbec ji nenapadlo si cokoli o tamní situaci zjišťovat, podle toho to taky dopadlo a všichni jí pak samozřejmě museli zachraňovat zadek, což se jí ale pochopitelně nelíbilo, takže se do toho musela pořád motat a dopadlo to, jak to dopadlo. Nemůžu si pomoct, ale v tomhle díle si za potíže mohla sama. Trochu mě to vytáčelo a připomínala mi svým chováním Claire z Cizinky, která mě rozčiluje úplně stejně (viz. můj komentář u Vážky v jantaru). Navzdory tomu jsem si ale knihu opět maximálně užila a těším se na poslední díl. P. S. A myslím si, že Hermína skončí s Andrém.
Docela zajímavý příběh, rozhodně nedoporučuji číst večer před spaním.
Je to někde na pomezí mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ale z lásky k Jane Austenové dávám plný počet. SPOILER! (maličký) Přiznávám, že konečné rozuzlení vztahů pro mě bylo překvapením a jsem ráda, že se nemusím o srdce drahé, rozumné Charlotty obávat. Jinak je to autorka tak, jak ji známe a velké díky v tomto případě patří i Mary Dobbsové. Přiznávám, že kdybych věděla, že kniha byla dopsána po smrti Austenové, váhala bych, zda si ji mám přečíst, ale nepozornost mě zachránila před předpojatostí a já vůbec nelituji.
Kniha je zajímavá po grafické stránce, po obsahové nikoliv. Viktor Luca mi připomínal Lennieho Smalla, ale na rozdíl od Steinbeckova hrdiny mi nebyl ničím sympatický ani on, ani okolnosti jeho života. Existence jezera jako místa, které se živí lidskými obětmi (aspoň tak jsem to pochopila já), by se daleko víc vyjímala v nějakém hororu než ve fresce nastiňující život rumunského venkova, jak se prezentuje tato kniha. Pro mě je Viktor zločinec, který zůstal nepotrestán (ať už činil pokání či nikoliv) a jeho příběh mě ničím nezaujal. A pokud se v něm skrývá nějaké podobenství, já ho neobjevila.
Je to někde na pomezí mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, nemůžu se úplně rozhodnout. Určitě je to kniha velmi působivá, literární styl Kateřiny Tučkové mám velmi ráda, přesto některé pasáže byly snad velmi rozvleklé a relativně krátký text jsem četla celý týden. Nicméně nelituji ani vteřiny, kterou jsem nad Vyhnáním Gerty Schnirch strávila. Otázkou však také zůstává, nakolik se autorka opírala o doložená fakta.
Moje druhá a poslední kniha od Larse Keplera. Chvíli mi trvá, než se přizpůsobím stylu psaní, který mi připadá poněkud roztříštěný a zkratkovitý. V knize bylo příliš málo podezřelých a kdyby nebylo Flory, Joona by ostrouhal. Upřímně řečeno nechápu, proč jsou knihy od autora/autorů ve svém žánru tak populární.
Miluji Isabel Allende, každá její kniha je pro mě dokonalá.
Velmi působivý román, ač se modernímu čtenáři jeho námět může zdát neatraktivní, opak je pravdou. Jakkoli si hlavního hrdinu čtenář pravděpodobně příliš neoblíbí, svým způsobem ho nemůže neobdivovat.
Téma slibovalo hodně, ale děj mi připadal hodně zmatený, než jsem se v tom trochu zorientovala, půlka knížky byla za mnou. Slyšela jsem na Hájíčka spoustu chvály, ale připadá mi možná malinko nezasloužená.
SPOILER Svižná, rychle ubíhající detektivka, zase trochu jiná než miliony jiných. Ale mám dvě zásadní výhrady. První: šedý muž s ježkem - hned mě napadlo, že to je muž od autobusu a ne jiný policajt a cca 10 stránek mě pak štvalo, že detektivové sledují falešnou stopu. Nemám ráda, když mi něco dojde dřív než vyšetřovatelům. Druhá: jedním z klíčových důkazů, který navedl vyšetřovatele na správnou stopu, byly autobusové jízdenky, které si Slávka schovala. Ale proč si je schovávala a nevyhodila je? Opět nevysvětleno, trochu to na mě působí dojmem, že autor prostě nevěděl, jak svým hrdinům pomoci a vyřešil to takhle. Na můj vkus až moc nuceně.
Jako přečetla jsem to, takže tak strašné to být nemohlo, ale... je tam hrozně moc ale. Přecitlivělost vrchního komisaře Wallandera, děj je místy poněkud rozvleklý, postavy málo uvěřitelné, přesah, který snad kniha má mít, jsem nezaznamenala... bez znalosti tohoto díla bych klidně mohla žít.
Jako nemůžu si pomoct, ale vyšetřovat brutální vraždy ve vysokém stupni těhotenství je prostě... no, debilní. Přečetla jsem Jo Nesba a celá nadšená severskou detektivkou jsem se vrhla na tohle, ovšem byla jsem zklamaná... Začátek byl těžký (chvilku to trvalo, než jsem si zvykla, že je kniha napsaná v přítomném čase), ke konci mě to docela chytlo, ovšem některé věci prostě nelze dost dobře ignorovat. Veliké množství postav je korigováno s přehledem, akce je vypsaná dobře, ale prostě... některé věci mi zkrátka vadí.
Konec maličko pokulhává, řekla bych, ale jinak naprostá bomba. Hrozně mě začal zajímat Sněhulák :).