S.P.I.C.Y. komentáře u knih

Nedoporučuji číst před létem, kdy má člověk největší touhu někam vyrazit. Opravdu úžasná kniha, která vás vtáhne do děje. Styl beat generation mi sedl a líbí se mi forma textu, kdy autor vypisuje své myšlenkové proudy, stejně jako když vypráví historku svým kámošům. Dynamické vyprávění je prokládáno občasnými perlami o smyslu života, filosofii, smrti. Nespisovnost mě zprvu překvapila a chvíli mi trvalo, než jsem si na ni zvykl. Brzy jsem zjistil, že tahle kniha nemohla být napsána spisovně. Určitě se k ní někdy vrátím a na moje letní cesty si vezmu další Kerouacovo dílo.

7 27.06.2022

(SPOILER) Celkem náročné čtení (za to ubírám hvězdu) a dlouho mi trvalo, než jsem si na styl psaní zvykl. Kniha pro mě byla hutná a když jsem četl opravdu pozorně, zabralo mi to spoustu času. Poněkud depresivní líčení osudů několika lidí, žijících v jednom domě v Ústí nad Labem. Vnitřní myšlenky postav jsou bohaté, ale opravdu často spíše negativní, sebezničující, což odráží povahu samotného města, ve kterém také žiji (díky bohu ne v Ústí 60. let). Líbil se mi uzavřený cyklus životů hlavních postav. První polovina knihy je hravá, zábavnější s tragickým vyvrcholením. Druhá polovina pro mě byla téměř čirá deprese, apatie. Bezvýchodnost koloběhu života postav, odsouzených čím dál více strádat ať už mají vše nebo nic, byla skličující. Někdy jsem se trochu zasmál. Víc k tomu nemám co říci.

5 10.07.2022

(SPOILER) Záměr autorky naprosto chápu. Poukázat na roli ženy v korejské společnosti. Text je čtivý a jednoduchý. Co se týče časové a prostorové stránky, je to naprosto srozumitelné a přehledné. Hlavní postavu (vegetariánku) nahlížíme ze tří různých úhlů pohledu, což přidává další rozměr tomu, co chtěla autorka čtenářům sdělit a jaká témata otvírat - to, že se lidé občas snaží ostatní kolem sebe zaškatulkovat do svých představ o tom, jak by se měli chovat nebo jak by měli vypadat. Jakmile někdo vybočuje z těchto osobních nebo společností diktovaných představ, tak nás to může rozhodit, naštvat a snažíme se je do škatulky násilím nacpat (jako se snažil otec nacpat vegetariánce do pusy maso). Tím autorka zřejmě oklikou naráží na zmíněné role žen v korejské společnosti. Další rovinou je vegetariánství, sexualita, rodinné vztahy apod. Každopádně doslov tyto roviny vysvětluje (někdy v textu autor doslovu vidí možná trochu víc, než na co autorka knihy reálně svým dílem stačila dosáhnout). První třetina knihy je dobrá - tajemná, napínavá, gradující, atmosférická. Další dvě třetiny jsou už roztahané a často jsem se nudil a četbu zrychloval. Katarze postav na konci mohla být lépe vypointovaná.

V porovnání s dílem Na cestě je to klidnější kniha. Nese se však v podobném duchu - cestování, filosofování, alkohol, drogy, párty. Hlavní hrdina koketuje s buddhismem, ale spíš to vypadá, že pátrá po smyslu života (podobně jako sám autor). Stejná banda, která čeká až jim někdo podá perlu. :) Číst tohle v 16 letech, okamžitě vyrážím na cestu a přehodnotím své životní cíle. Dnes mi to přijde jako lehce smutné bloudění člověka, který je zmítán vášněmi a neustále pokouší své tělo a svou mysl. Občas jsem v textu narazil na opravdová moudra, která jsem si zapsal. Zkrátka skvělé čtení.

(SPOILER) Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Velmi osobní, na tělo. Způsob psaní mi vyhovoval. Přemýšlím, proč ve mně kniha tak rezonovala. Zřejmě jsem v hlavní postavě viděl své středoškolské já. Způsob přemýšlení Charlieho mi byl velmi povědomý, blízký a často podobně přemýšlím dodnes. Závěr o zneužívání mě docela překvapil. Autor zkrátka nemusel vnitřní pocity hlavní postavy podrobně popisovat. Stačilo, když Charlie řekl své: "Cítím se nekonečně" a podobně jako Sam a Patrick jste prostě věděli, co tím myslí a jen jste se pousmáli.

(SPOILER) Kniha je na vysoce odborné úrovni a autorka se nebojí místy přinést i vlastní osobní perspektivu. Text je pečlivě ozdrojovaný a je vidět rozsáhlý přehled v problematice vizuálních médií. Autorka si jako předmět výzkumu vybrala vizuální reprezentaci současných problematik ve veřejném a digitálním prostoru (klimatická krize, válka na Ukrajině, válka Izraele s Hamásem). Některé kapitoly a části knihy jsou nekonzistentní a text často uteče do jiných témat a pak se oslím můstkem vrací k původnímu. Jediné, co mi na knize vadilo, je příliš okaté přiznání pohledu na Izraelsko-palestinský konflikt. Autorka zcela zjevně marginalizuje 7. říjen 2023 a drobnohledem rozebírá válku v Gaze. (příklad: 7. říjen provedl Hamás nesmírně násilný útok a unesl okolo 200 zajatců -unesl jich 253-...a následují podrobná čísla o obětech v Gaze, z nichž jsou většina děti apod. není uvedeno, že zdrojem těchto čísel je teroristická organizace, která vede mimo jiné hybridní válku s cílem obrátit proti Izraeli hyperkorektní západní mocnosti; v souvislosti v Gazou jsou používaná slova jako šokující, extrémní, nebývalé apod.). Po tomto nekritickém pohledu (který nenacházím v jiných částech knihy) mi zbyla po přečtení závěru zvláštní pachuť.

1 01.01.2025

David Borek umí psát. Kniha je čistokrevnou reportáží popisující jeho pocity, zážitky, rozhovory, které zároveň zasazuje do kontextu. Stejně jako celkem dobrou analýzou/esejí o problémech tohoto nejsložitějšího kousku světa. Snaží se být objektivní a rozlišovat mezi fakty a emocemi. Skvělé fotografie dokreslují text.

1 31.12.2024

Volné vyprávění o soudobých dějinách Ruska s přesahem do začátku současné války na Ukrajině. Autor někdy pracuje se zdroji trochu ledabyle, někdy necituje vůbec a někdy cituje notoricky známé informace. Proto bych to nazval volným vyprávěním. Je to srozumitelné pro ty, kdo neznají historické souvislosti pádu SSSR a vývoje 90. a nultých let. Kdo historické souvislosti zná, něco mu může chybět a něco mu může připadat příliš zjednodušené. Pro potřeby knihy je to však dostačující, tj. potvrdit hypotézu, že současné Rusko je pro západní svět tzv. "ztracená země" (nelze s ní komunikovat, obchodovat, spolupracovat, mluví jiným jazykem).

1 28.12.2024

(SPOILER) Kniha se tváří jako psychologicko-historická studie. Autor je vystudovaný terapeut a právník. Vytvořil si velmi srozumitelný model/klíč k identifikaci tzv. vysoce konfliktní osobnosti. I když mi to nepřijde příliš objevné, je zřejmě potřeba tušené věci takto jasně pojmenovat. Tedy, že postupy a chování těchto lidí má nějaké zákonitosti, které se dají tabulkově znázornit. Autor logicky pracuje se třemi diktátory 20. století a srovnává je s dnešními diktátory, kteří se chovají stejně, ale většina z nich zatím nemá na svědomí nějaké větší masové vraždění, jako např. Hitler. Celkem podrobně je zde zpracovaný Trump. Kniha je z roku 2019 a zajímal by mě autorův názor na další Trumpovo výstřelky, jako útok na Kapitol, reakce na atentát, ještě větší akcent migrace, používání slov jako nákaza, otrava krve, parazité apod. Také by mě zajímalo, zda by do analýzy zahrnul Roberta Fica, který tyto znaky dokonale vykazuje, nebo např. Andreje Babiše, který je také maligní narcista.

28.12.2024

(SPOILER) Bob Kartous navazuje na svou první knihu No future. Níže uvedu subjektivní názor na autora a jeho texty. Kartous píše ve velice košatých a rozvitých souvětích. Používá neobvyklé pojmy a termíny tam, kde se věc dá říci naprosto jednoduše. Toto nejvíce vyniklo v rozhovorech se zajímavými lidmi na konci knihy (Nejvíce u Anny Šabatové, která byla skvělá). Kartous jim pokládá jednoduché dotazy nesmírně složitou formou. Díky tomu si často neuvědomí, že se na téměř stejnou věc už ptal. Měl jsem dojem, že také lehce tlačí dotazované k jeho vidění problematiky, ale to už jsem možná podlehl zaujatosti z jeho stylu psaní. Abych jen nekritizoval, tak první polovina knihy je velmi zajímavá a relativně konzistentní. Místy mě text obohatil, někdy potvrzoval můj názor, jednou jsem vyloženě nesouhlasil a přišlo mi, že Kartous záměrně zjednodušuje problematiku, aby se to hodilo do jeho narativu (v části o učitelích, což se mě dotýká). Druhá část knihy mi přišla jako náhodný shluk myšlenek a autor se často pouštěl do hodnocení věcí, kterým očividně rozumí jen povrchně. Nakonec jen dodám: Jen tak dál. Uzrál čas, kdy jsou znovu potřeba velké reflexe a knihy, které budou udávat směr myšlení.

23.12.2023