s1ombrehimawari komentáře u knih
Čapek nikdy nezklame. To si zapište za uši a nechte tesat do kamene.
Vřele doporučuji. Jen měnění vyprávění příběhu je něco, kde by se člověk snadno spálil při matuře, takže bacha. Nápad je moc pěkný a o pointě příběhu by se dalo mluvit veledlouho.
Prostě zase láska od první kapitoly. Ačkoliv bych řekla, že akce se vyskytuje až ke konci knihy, tak místo ní v průběhu máme pořádnou salvu pocitů. Ty postavy jednoduše žeru. Nevím, co teď budu dělat, snad nezešílím netrpělivostí.
Nevím co k těm pěti hvězdám dodat. Bála jsem se, brečela dojetím i smutkem, smála se, soucítila s postavami, opakovala si dialogy a scény v hlavě. Není tohle ten knižní prožitkový ideál? Božíčku, ten svět byl dokonalý. Musím přiznat, že se jednou za čas ke konci našlo pár nedechberoucích stránek. Všechny postavy byly ale skvělé. Moc se mi líbilo zakomponování záhady Djatlovovy expedice, běhal mi z toho mráz po zádech. Knihu doprovázely zajímavé myšlenky a SPOILER: to jak si kapitán představuje přátelství s Ilan... No není to roztomilé?
Baj d wej: Připadá to jenom mně a nebo jsou opravdu knížky lepší bez romantiky?
Moc dobrá knížka, které by slušel delší formát a zároveň míň opakovat informce, které už vímeeee. Tralala.
Stále je tam, co objevovat, ale pamatuji si, že když jsem to četla poprvé, že se mi to líbilo víc, což mě trochu zklamalo. Asi budu jedna z mála, když jsem to mnohem víc dokázala ocenit ve čtrnácti než teď. Nemůžu se zbavit jakéhosi pocitu, že princ není tak vznešená a líbezná postava, nebo aspoň teď už se mi to tak vůbec nezdá. Rozhodně tahle debata by byla na dýl, ale není princ ke svému okolí jaksi neomalený? Pokud jsem to pochopila správně, on reprezentuje dětství, ale je v tom případě ten konec adekvátní jeho problémům a věku? Symbolizoval odchod t planety hledání smyslu života?
Skvělé a promyšlené příběhy. Krásně použitý jazyk. Konec mě trochu zklamal, protože byla celá spojitost násilně vysvětlena a bylo to chápatelné i bez toho.
Moc líbezná, smutná a poutavá hra ze zajímavého profesního, geografického i historického hlediska. Kniha mě nadchla natolik, že bych se sama chtěla do této skupiny lidí a Vitky víc ponořit. Graficky je kniha sympatická a zajímavá. Fond se krásně čte. Oceňuji úvod, doslov a přidané dobové fotografie.
Vtipné drama, které zaručeně pobaví všechny lingvistické nadšence.
Nemůžu vysvětlit, proč ve mně Úsporná pohádka vzbuzuje takovou úzkost.
Velice jsem se těšila, že začnu s českou beletrií, ale byla jsem dost zklamaná. Kniha měla humor, který mi sedl. Postavy ze začátku byly jen prázdné nádoby, které měly za úkol posloužit k prostoru vyprávění jiným prázdným nádobám. Hlavní hrdinka měla neskutečně nesympatické názory. Trošku mě možná vyděsilo, jak moc věcí jsem měla z chováním hrdinky společné, až jsem se vyděsila, jestli ve mně taky nedřímá nějaká psychická porucha. Příběh byl takový nijaký a konec knihy je fakt na..... No vy víte na co. V podstatě postavy se za celou dobu nikam neposunuly a konec působil jako kdyby osoby ani nevyběhly ze startu
(Ne všechny, ale většina). Jako kdyby se jejich růst zastavil a zasekly se v nějakém meziprostoru.
Kdo nečte hry o hodně přichází, ale udělejte v tomto případě výjimku, protože tohle musí zaujmout každého. Dobře vystavené dialogy a plynulé přecházení jednotlivých scén a obrazů. Vytknout můžu jen to, že kniha občas byla velmi kýčovitá, ale řekla bych, že to nebylo občas záměrem.
(Možná spoilery) Spoustu lidí říkalo, že dvojka je lepší, takže samozřejmě já musím být výjimka. Alina a Mal mi přišli celou dobu nabručení a bez pokory vůči výše postaveným lidem. Dobře, paní světlonoška si to může dovolit, ale Mal? Vždyť to je prachobyčejný drzý chlápek. Celý díl byl strašně výplňkový. Jakákoliv akce stála za nic a když už to mělo blízko k nějaké dobré akci, tak to po jednom odstavci skončilo. Příběh je strašně povrchový a bez detailů. Autorka se neobtěžuje příběhem jiných postav. Promyšlenost nulová. Do očí bijící jazykové zpestření je strašný. Použití těchto slov, rádoby ruského jazyka, je zkrátka nesmyslné, tím způsobem, jak jsou zde použita. Vývoj hlavní postavy je zajímavý, ale mám k němu výtky a to hlavně kvůli jejímu love interestu. Vztah mezi těmahle dvouma postavama je toxický a jsem naštvaná kvůli tomu, že s tím hrdinka nic nedělá, ačkoliv o tom ví. Trojúhelník se nám s 95% šancí uzavírá, bohužel. Z Temnyje se stal rutinní sociopat. Nový muž v příběhu se mi líbí, ale je ho tam málo a autorka mu vůbec nevěnuje pozornost. Spoustu otázek a žádné odpovědi, a to jenom proto, že si Alina neumí dupnout.
Kdyby nebylo toho konce, který mi dal aspoň tu hořkosladkou třešeň, tak by to bylo velký špatný. Postavy, kterým bych většinu knížky nafackovala a to nemluvím ani o tom, že to nemělo žádnou hlavní zápletku, víceméně se stalo něco až v posledních dvaceti stránkách. Vzathy byly taky celkem nuda a nic originálního a kvalitně vybudovaného to nebylo. Nechápu co na té knize všichni opěvují.
Hezká odpočinková knížka? Ehm, asi jsem trochu zklamaná. Krom slušného politikaření a sympaticky nesympatických postav jsem toho vlastně moc nedostala. Od hodně lidí jsem slyšela, že dostanu propracované postavy, ale s tím já vůbec nesouhlasím. Všici mi připadají poměrně prázdní, zakotvení na jedné věci či cílů, slepí vůči jiným životním větvím, bez složitějších mezilidských vztahů, úplně izolování od ostatních lidí a aktivit a takhle to u lidí nefunguje.... Ne? Já vám nevím. Autor nám nabízí občas krkolomné ale hlavně nezajímavé věty a odstavce, stále opakuje motivy a témata, ale ne originálně, jen je prostě opakuje a je to nudný.
Nikdy nezklame. Opravdu doporučuji si přečíst tuto hru. Myslím si, že je mnohem údernější a svižnější, než kdejaké inscenace této hry, které jsem viděla.
Mám takový pocit, že je to celé přeceňované. Ve spoustě věcí je film lepší např. humor a větší nestranost [Rowlingová má prostě svého miláčka Harryho a kdokoliv kdo se mu postaví nebo není v Nebelvíru, je automaticky zrůda a Zmijozel (ano, vadí mi že tato celá kolej je jenom kvůli náhledu Rowlingové vlastně jen tlupa tupých hadů) a bečka]. Vždycky jsem se divila, proč je film tak časově fragmentovaný a těšila jsem se, že kniha bude plynulá ale omyl, ve výsledku mi to ale zas tak nevadilo. S Harrym jsem ze začátku měla potíže, byl to takový otravný nic, ale později už to bylo lepší. Mrzí mě, že kouzel a výuky i charakterů bylo v knize pomálu a připadám si, jako kdybych do toho vůbec ani neměla být zainteresována. Ron i Harry mi připadali jako kdyby se za celou dobu nic nenaučili. Po tomto počinu na mě autorka působí jako povrchní žába. Očekávám ale zlepšení a větší vyspělost psaní. Filmy se mi totiž také začínaly čím dál tím víc líbit, čím byly drsnější a ponurejší. Tohle byla ještě moc pohádka.
Spoiler: V knize byl jeden moment, kdy se pravděpodobně Rowlingová přepočítala a udělala chybu a to když lektvary po profesorovi Quirellovi nebyly vypité, ale troll zabit byl. A to finále? Děláte si srandu? Profesor černé magie nezvládne vytáhnout hůlku a říct zaklínadlo?
Nešikovné. Moderní básně mě prostě nebaví. Celkově je to docela dost přeceňované.
Och, krásné prostředí školy. Jedna z mála věcí, co mi fakt vyhovovala. Autor si strašně upravoval porůznu fakta, aby se mu hodila do příběhu a vytvořila tak super cool American kulisu. Daniel je strašně statický a zpátečnický. Jediná zajímavá věc, kterou byla jeho minulost, se vůbec neprořeší a nerozebírá do detailu a ani slůvko o jeho charakteru v minulosti se nedozvíme. Vztahy pozbívají na reálnu. Skáče se z času do času, tudíž ten vztah nemame šanci vidět se nějak rozvíjet pozvolna. Všechno je nám vyprávěno jaksi okrajově, bez detailů. Všechno si musí čtenář domýšlet. Styl psaní je velmi korektní, proto musím všechny gay maniačky zklamat ale zde se aktu nedočkáte.Občas se tu zmíní nějaký charakterový stereotyp. Ten konec je ale ňuňatej.
Miloučké (strašně ráda si čtu o národních úchylkách). Občas to trochu zabředávalo v opakování myšlenek. Hezky designově provedené, ale žádné extra hluboké filozofování nečekejte.