saez komentáře u knih
Když člověk konečně najde sám sebe, pak už se nikdy nemůže ztratit. Do toho Britt-Marie, do toho!
Už jsem si zvykla, že to není Larsson a pořád je pro mě milé potkat se se starými přáteli.
Dojem mi příšerně kazil ten, kdo dělal korekturu knihy. Vynechaná slova, překlepy, pravopisné chyby a korunu tomu nasadilo zcela nové slovo "uhodovat". O pomlázce tam přitom nepadlo ani slovo.
Přečteno jedním dechem. Autorka si dobře promyslela co a jak bude psát. A mě mrazilo.Taky nemám ráda Džordže Kúnyho.
Četlo se to mizerně, ale nebyl to špatný příběh. Možná se něco ztratilo v překladu, možná není autor až tak dobrý. Rozhodně stálo za to se nad dějem zamyslet.
Miluju letní dovolené a nenáročná čtení k tomu. Přesně tohle kniha splňuje.
Mám-li hodnotit, pak nemohu napsat víc než Marca-M. Naprostý souhlas. Autorka se nám trochu posunula, ale pořád to nějak není ono.
Typická Flynnová, napětí na pár stránkách a po přečtení si říkáš "Cooooo?" :-)
Tímto děkuji svému báječnému muži, který ví, že mě knihou potěší. Zvlášť když ji moc chci a nemohu sehnat :-)
Někdy není špatné vidět věci z jiného úhlu. Laskavá kniha vonící člověčinou :-)
Opět oceňuji, že si autorka nastudovala odborné prameny a pracovala s nimi více než citlivě.
Další příjemná letní oddychovka. Pokud nečekáte něco hlubokomyslného, obohacujícího, či zaměřeného na náročného čtenáře, ale pouze si chcete příjemně vyčistit hlavu a odpočinout, pak jste po této knize sáhli správně :-). Mě se to prostě líbilo. Vyzdvihla bych snahu autorky nastudovat si patřičné odborné prameny.
Styl autorčina psaní mi vyhovuje, příjemná prázdninová oddechovka, která pobaví, potěší a vyčistí hlavu. Líbil se mi námět, líbil se mi příběh a líbilo se mi i docela překvapivé zakončení.
Čekala jsem trochu více, ale jako odpočinková četba na léto, kniha splnila svůj účel.
Mám prostě ráda Fan Vavřincovou, pro její laskavé příběhy, pro krásnou češtinu a pro nostalgii starých časů, která na mě dýchá z každé stránky.
Pohádka nepohádka o jiném děvčátku, její bláznivě rozumné babičce, o rodině, o hodnotě lidského života...a i když je to pohádka nepohádka, má vlastně dobrý konec.
Kdyby mi knihu nepůjčila kámoška a kdybych ji nepřihodila do kufru na dovolenou, jejíž půlka propršela, nikdy bych to nedočetla.
Mělo by se to jmenovat "Příběh blbky". Něco tak brutálně podprůměrného jsem snad nikdy nečetla.