sagasir komentáře u knih

Dobře se potatila

Wallander stále skvěle válí. I když Wallander. Tady to není úplná pravda. Kniha je označována jako případ komisaře Wallandera a Lindy Wallanderové. Mělo by to být však spíše naopak. Hlavní slovo tu totiž má komisařova dcera a její otec zde hraje až druhé housle. Ne však nějaké bezvýznamné. Doufám, že se Linda objeví alespoň v posledních dvou zbývajících dílech této skvělé série s komisařem. Když už nedostane samostatný knižní prostor (myslím si to, ale nevím, zda třeba náhodou není postavou v nějakých dalších autorových knihách). Její postava je totiž úžasná. Opravdu výborně se potatila a je skvostně vypsaná, naprosto uvěřitelná, charakterní, hodná obdivu a skvěle fungující sama, v tandemu s otcem či v celém policejním týmu. Celkově mě velice bavila ta rodinná dynamika. Klidně by z ní mohl vzniknout takový rodinný policejní klan. Otec komisař, dcera posléze komisařka a dítě jejich vnouče a zároveň jejich nástupce. To by byla paráda. Nicméně vraťme se opět k rozsahově (456 stran) nijak nevybočující kriminálce. Autor si zde pro nás znovu připravil skvělé všechny postavy, napínavý děj, kvalitní závěr, propracovanou zápletku, pár překvapení. Celkově vzato prostě zase typicky dobrý Mankell.Rozhodně nechybí ani typický motiv ciziny. V tomto díle se s knou podíváme i do USA, Dánska či do Guany. Do knihy se ponoříte hned ze začátku a nutno dodat, že začíná vcelku děsivě. Konkrétně mnohonásobnou smrtí několika lidí v guyanské džungli. Myslím, že takový případ se i skutečně stal. Nejsem si však jist zda přímo na stejném místě. Každopádně je to hrozné. Pak se objeví zapálené zvířecí oběti a základ pro dobrý začátek je položen. Naštěstí ani zbytek knihy není ničím zkažen. Líbilo se mi i vykreslení postavy Lindiny kamarádky Anny, u níž čtenář vlastně do poslední chvíle neví na čem je. Zajímavé je i nazývaní její druhé kamarádky Zebrou. Samozřejmě to není její skutečné jméno, ale celkově to působí tak úsměvně a člověk si při tom opravdu vzpomene na zebru.

Chtě nechtě většina čtenářů s komisařem sympatizuje a tak si oblíbí i jeho dceru a hned jejich první případ dokazuje, že tvoří a nadále by tvořili dobrý tandem. Touto knihou Mankell opět dokázal, že dokáže zaujmout, sepsat skvělý případ a výborně vypsat postavy i prostředí. Jediné mínus na této knize je pak to, že by neuškodilo trochu více rozepsat pravý důvod těch nekalostí, které ti nábožní lidé konali. To už je však maličký detail. Knihu hodnotím 95 %. Jedna z nejlepších knih ze série s komisařem Wallanderem. I když já ji trochu hodnotím bokem. Přece jenom komisař v něm hraje tzv. druhé housle. Přečtěte si i tento díl. Mohu ho jen doporučit. Stejně jako celého Mankella.

4 30.10.2016

Nepředstavitelné

Mankellovi a Wallanderovi rozhodně nedochází dech a i po osmé nám naservírovali skvělé dílo.

Jak už jsem psal v úvodu, tak nás znovu čeká skvělé čtivo. Strašně mě baví číst a také to obdivuju, tu cestu kdy nakonec do sebe vše zapadne. A přesně tohle Mankell ovládá perfektně. Znovu se podíváme za hranice Švédska a to konkrétně do Angoly. Prvek ciziny, který má Mankell ve svých knihách již nespočetněkrát se mně prostě líbí a baví. Velice oceňuji i nápad s onou globální elektronickou hrozbou. Člověk si řekne, že se něco takového nemůže stát, že je to prostě nepředstavitelné, ale ono se to klidně stát může a kdo ví, co by to vlastně doopravdy nakonec způsobilo. Jisté je, že nic pěkného by to asi nebylo. Prim hrála i nutnost pomoci komisařovi a díky ní jsme získali další zajímavou a dobře napsanou postavu. Rozsahově opět klasika, možná trošku delší, ale opět nic hrozného (543 stran). Napětí adekvátně dávkované, nikde zbytečné odbočky a hlavně hodně překvapivých zvratů pro osobní život komisaře. Což mně taky potěšilo a těším se, jestli se ještě nějak bude vyvíjet konfrontace Wallandera s jedním jeho dlouholetým kolegou. Smutné je, že už tehdy (rok 1998) Mankella a jeho komisaře Wallandera děsila čím dál tím větší násilnost a lhostejnost mladé generace. Co by si asi pomysleli v dnešní době. Nicméně i tento smutný fakt stojí za skvělým hodnocením této knihy. Série s komisařem Wallanderem je prostě prvotřídní literární kvalita a i její díl s názvem Firewall budu hodnotit opět vysoko. Tomuto dílu uděluju 90%.

10 24.10.2016

Radost z knižního veletrhu

Pravidelně si dělám knižní radost návštěvou a nákupem na podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě a ani letošek nebyl výjimkou. Tento rok jsem si například zakoupil titul Stařec a smrt od pana Stránského a po přečtení ho doporučuji.

Od tohoto autora jsem přečetl zatím jen krátkou Tichou Poštu a ta mě za chvilku ihned dostala a řadím ji mezi své nejoblíbenější knihy napsané domácím autorem. Stařec a smrt sice ve mně až takové potěšení nevyvolal, ale přesto si myslím, že je kniha velice dobrá. I toto dílo má velice málo stran (172 stran), ale pocity z něj ve mně zůstanou ještě dlouho po přečtení. Velice se mi líbil autorův styl vyprávění. Nikam se nežene a vše zde má svůj čas a spojitost. Rozhodně se nenudíte a naopak obdivujete ten jednoduchý avšak přesto skvostný autorský styl. V samotném ději se pak občas objeví i chmurné věci, ale vždy trvají jen chvíli a pan spisovatel se poté vrací k milému a pokojnému vyprávění. Chválím za samotné postavy. Stařík Vilém je protřelý kmet a je to na něm znát, ale já ho viděl jako dědu co by se pro rodinu rozkrájel. Takový sympatický postarší pán, úplně jako můj děda. Taky jsem si na něj skrz tuto postavu při čtení nejednou zavzpomínal. Ostatně stejně jako Vilém i vy díky textu budete hodně vzpomínat a v tomto případě je to dobře. Jeho už zesnulá žena Milena musela být za života taky velmi sympatická. Rozhodně tak působila. Jejich dialogy samotný děj velmi obzvláštňovaly a vylepšily ho. Při čtení jsem si všiml, že autoři ve svých dílech pak hojně využívají právě tu promluvu mrtvých, natož samotný motiv smrti. Zrovna tato kniha byla hned druhým dílem po sobě, ve kterém se tyto věci vyskytly. Pobavili i dětské postavy a jejich čechoangličtina, toto spojení dvou jazyků mnohdy vyvolalo úsměv ve tváři. Ještě jsem si velice oblíbil postavu taxikáře Huberta, díky němuž je Vilém oslovován titulem mylord. No řekněte, není to milé, to by se mi také líbilo. Poslední postavou je Modřenka. Dáma s různě barevným účesem v různou dobu a v ději zainteresovaných postav kamarádka. Musím pochválit i velice hezky a kouzelně zpracovaný samotný konec novely.

Knihu jako takovou ke čtení rozhodně doporučuji. Byť je krátká, tak má vše potřebné a celkově je taková krásně lidská. I proto ji hodnotím 90 %.

3 23.10.2016

Nešťastný to výběr knihy

Mám rád historii, umění a knihy od nakladatelství Host, ale přesto se mně toto dílko zase až tak moc nelíbilo. Problém jsem měl hned ze začátku až po konec s hlavními postavami. Nějak jsem jim nedokázal přijít na chuť. Dalo by se říct, že prostě umělci, tak co jsem taky čekal, že? Přesto mně ta chvilková sympatie a za chvíli antipatie k hlavním hrdinům začala vadit. Ostatní postavy jsou pak buďto nezajímavé ba i chvílemi otravné. Vadil mi i častý ne zrovna posloupný děj. Chvíli trvá, než se při čtení opět zorientujete. Občas se mi i bohužel stalo, že jsem se při čtení tohoto díla nudil. Kniha je plná hlubokomyslných myšlenek, ale někdy je jich tu až přespříliš. Oceňuji vhled do tehdejšího uměleckého světa a vyvolání zájmu čtenáře o tuto dobu, umělce a jejich díla. Popis prostředí je pak autorem myslím zvládnut dobře. Rozsahově se Koncert bez básníka řadí spíše k těm kratším titulům (konkrétně má 240 stran). Hodnocení knihy u mě pak sráží i její samotný závěr. Chtělo by to nějakou překvapující pointu či lepší rozuzlení.

Toto dílo hodnotím 60 %. Byť se mi nečetla zrovna nejlépe, tak na ní oceňuji onen náhled do tehdejší umělecké společnosti, celkově zajímavé téma a probuzení zájmu se o tomto tématu dozvědět více, dobrý popis prostředí, pár dobrých hlubších myšlenek a samotný příběh má také pár lepších kapitol.

20.10.2016

Nepochopená samota

Nerad to píšu, ale byl jsem docela rád, že tato kniha byla takhle krátká (144 stran). Je to totiž špatná kniha. Rozhodně nečekejte žádné veselé čtivo a nedivte se, když na vás při či po čtení dolehne klidně i deprese. Svým způsobem chápu, že se autor tímto způsobem potřeboval vypsat, ale proč tak divně, nepochopitelně a smutně? Se samotným příběhem se nejde nějak blíže sblížit a ani postavy vám k tomu nijak nepomůžou. Hlavní problém je, že nechápete, jestli je vypravěč opravdu tak hrdý, že dobrovolně zvolí samotu a s ní spjaté trable namísto možnosti se přestěhovat opět mezi lidi. Celé to pak vypadá jako by snad byl i nějak duševně nemocný. Působí pak tak nějak nezaujatě, zničeně, unaveně, žijící ze dne na den a vlastně snad i ničím nezaujme. Ostatní postavy ať už živé nebo mrtvé také zrovna dvakrát nezaujmou. To byl první problém. Druhý problém je ten, že by nebylo od věci nám sepsat i proč se vesnice vlastně vylidnila a špatné by ani nebylo postupné sepsání odchodu obyvatel této vísky na více stranách a třeba i vzpomínání na tyto osoby. Ani jednoho se v knize nedočkáte. Samotné přežívání je pak dosti podivné a nic na tom nemění fakt, že kdo ví, jak bychom se chovali my izolovaní od veškeré společnosti. Přesto mě slyšení a vidění mrtvých nijak neoslovilo, nejinak tomu bylo třeba u nalezení jeho mrtvé oběšené ženy, vytáhnutí zbraně na vracejícího syna a popis zastřelení psa už těmto podivnostem jen nastavil korunu. Rozhodně nečekejte žádné velké drama a velké filosofické myšlenky. Je to vlastně jen podivný popis posledních dnů jednoho samotáře a jeho psa. Ostatně právě postava psa je to jediné co mohu kladně hodnotit a snad ještě místy popis prostředí. Ohledně celku je to však žalostně málo.

Knihu nedoporučuju. Podle mě nemá nějaké větší literární kvality, občas i nudí a hlavně její příběh je dosti podivný a mnohdy depresi způsobující. Tohle se jednoduše nepovedlo a tuto knihu hodnotím jen 40 %. Raději se jí vyhněte

1 20.10.2016

Vzpomínejme a už nikdy nezažijme

Tak jsem se rozhodl dát si na chvíli pohov od všech těch detektivek a sáhl jsem po jiném žánru. Konkrétně po knize plné historie, literatury faktu a autobiografie. Nakonec jsem se i zde dočkal jako u detektivek pořádného napětí, ale v trošku jiném směru.

Rozsahově je dílo kratšího ražení (255 stran), ale vše vám vynahradí příběh v ní se skrývající. Je to jeden z těch mnoha příběhů co by se měl vyprávět a neměl by být zapomenut, avšak už nikdy by se neměl prožít. Ostatně vše kolem války by se nemělo zapomenout a naopak mnohdy připomínat jako velice smutné memento naší historie, ale v žádném případě by se nic podobného už nemělo opakovat. O tom jaká je v tomhle situace bychom mohli pak vést sáhodlouhé debaty a to není účelem této recenze. Jejím účelem je vám představit napínavý příběh s postavami ve velice širokém spektru chování. Od největších ubožáků, kteří si jen tak pro nic za nic užívali střílení a kopání do lidí, přes příběhy lidí srdceryvně se peroucí s nepřízní osudu a těžkého žití až po lidské hrdiny například pašující jídlo pro druhé. Díky hlavní hrdince jste rychle vtaženi do děje a až do konce se nenudíte. Se samotnou autorkou pak nesmírně sympatizujete a přejete jí brzký šťastný konec jejího utrpení. Velice kvalitně hodnotím i samotný závěr knihy. Líbil se mi návrat spisovatelky do míst, ve kterých prožila nesčetná muka a popis jejich emocí když si znovu procházela ony koncentrační tábory a vyprávěla lidem, co tu zažila.


Tuhle knihu rozhodně doporučuju. Máte ji docela rychle přečtenou a má skvělý, ale dost smutný a napínavý příběh. Doporučuju také pro uvědomění jak moc je cenný lidský život a jak my lidé dokážeme být krutí i empatičtí. Knihu hodnotím 100 %. Snad nás nic takového co paní Birenbaumovou nepotká.

2 20.10.2016