sagasir komentáře u knih

Všehochuť

Stačilo si přečíst Marinu a tohle dílo a z jejich autora se stal pro mě milovaný autor. Zkuste ho a myslím, že rozhodně nebudete litovat. Jen se vám asi bude špatněji shánět. V Moravské zemské knihovně totiž tohoto autora nepůjčují domů a tak se nabízí knihovna Jiřího Mahena či ji získat jak já z knihovny Filosofické fakulty Masarykovy univerzity. Tam ostatně mají celé autorovo dílo. Teď už k samotné knize. Opět je to taková všehochuť a nutno dodat, že opět skvělá. Najdeme tu prostě takový zajímavý a dobře pospojovaný pelmel. Nechybí takové to pohádkové téma, fantasy prvky, romantika, napětí, popisy přírody a okolí atd. Sice je dle mého názoru tato kniha horší než další autorovo dílo Marina, ale zase na to, že se jedná o jeho prvotinu, tak je to paráda. Líbí se mně opět všechny postavy v knize a také velice kvituju, že autor netlačí zbytečně až moc na pilu co se toho fantasy a nadpřirozena týče, ale ani nezůstává úplně při zemi. Řekl bych, že dokázal najít akorát ten pravý střed. Rozsahově opět takové čtení na jednu maximálně dvě noci. Žádné zbytečné odbočky jsou určitě taky plus a příběh rozhodně nenudí. Možná by se ke knize hodili i nějaké doprovodné ilustrace, ale samozřejmě se dá obejít i bez nich. Trošku mně mrzí pozapomnění některých motivů v knize. Třeba zrovna kocour se později ještě klidně objevit mohl. Rozhodně plus také zasluhuje popis prostředí. Španělsko jako takové prostě miluju, takže tímhle se mně autor přesně trefil do noty a hned bych se tam zajel podívat. Těším se na další knihu od tohoto autora. Dalším obrovským plusem autorových knih je to, že se dají číst v jakémkoliv věku. Na závěr opět hodnocení procenty. Knížeti z mlhy uděluji 85%.

3 02.11.2016

Líbí a nelíbí

Co se líbí tobě nemusí se líbit mně. Asi takhle bych to nyní shrnul. Kniha je srovnávaná se seriálem Homeland u nás vysílaným pod názvem Ve jménu vlasti. Což o to podobnost tu určitě je ať už příběhově, tak v tom, že oboje je nejspíš úspěšné, ale ani jedno se mně nelíbilo. Samozřejmě jsem knihu jinak dočetl, abych vás tu nekrmil nějakou lží. Dále nechápu, jak si někdo mohl dovolit na americkou obálku tohoto knižního titulu napsat, že dílo je podobné ba stejně kvalitní jako trilogie Milénium od Larssona. V žádném případě. To pak mohu třeba říct, že stejně chutná tuňák a chobotnice.

V tomto díle jsem jednoduše nenašel zalíbení. Samotný příběh mně přišel moc složitý, spletitý ač jsem si na časté cestování zvykl u Mankella ( co zvykl, já se do něj zamiloval), tak tady mně to z nějakého důvodu vadilo. Autor by se jinak mohl více věnovat prostředí a ubrat pár zbytečných odboček, které čtenáře zbytečně odváděli od děje. K postavám pak napíšu, že většina mně jich přišla nesympatických a to i těch kladných. Vadilo mně také, že některé byly docela dopodrobna představeny (někdy až moc) a jiné naopak. Rozsahově se jinak opět jedná o klasiku. Prapodivný leč nečekaný konec si pak zaslouží plus. Sečteno podtrženo, jak jsem psal na začátku. Co se líbí tobě, tak se nemusí líbit mně. Někomu se toto dílo určitě zalíbí a někomu jako mně ne. Dnes bude málo procent, konkrétně 55%.

02.11.2016

Viva La Mafia!

Viva la Mafia a třikrát velké ano. Výborné počtení. Rozhodně lepší než první díl z této trilogie a jestli to takhle bude nadále, tak závěrečný díl bude jednoduše pecka. Proč jsem z tohoto díla tak nadšený? Vysvětlení najdete na řádcích níže. Už samotný nápad umístit mafii do severských končin Evropy mně osobně přijde geniální. Vlastně proč ne, proč by musela být mafie symbolem jen pro Ameriku, Itálii a jih Ameriky. Může být a určitě je kdekoliv. Vítanou změnou je i to, že stěžejním příběhem zde není staré známé vyšetřování případu, ale hlavně situace jednoho mafiánského klanu. Milovníci vyšetřování případu, ale rozhodně smutnit nemusí. I tohle se zde najde, ale jak jsem psal výše, tak to není hlavní premisa věci. Obrovsky kvituji ten obrovský zeměpisný záměr, který se v knize vyskytuje. Příběh se odehrává ve Švédsku, Dánsku, Francii, Itálii, Kolumbii a pro potěchu nás i u nás v Praze. Dokonce to vypadá, že by se Praha mohla objevit i v třetím díle. Výborně. Taková inspirace Mankellem. Proč ne, já to jen uvítám. Dalším obrovským plusem jsou postavy. Sophie je taková ta mamá rodu, kterou všichni i vy milujete a držíte ji palce. Zajímavý to kontrast, že je vlastně jednou z hlav mafie a přitom ji všichni čtenáři vesměs vnímají jako dobrého člověka a kladnou postavu. To se jen tak někomu nepoštěstí a autorovi za to náleží obdiv. Obdiv i když negativní naopak zaslouží postava z druhého břehu řeky. Zkorumpovaný, odporný, nechutný, ničeho se neštítí se policista Tommy. Vlastně takový protiklad Sophie. Měl by být ztělesněním dobra, poctivosti ale přitom je to přímo naopak a čtenáři ho vesměs nenávidí. Bez něj by to, ale v příběhu nebylo ono a jednoduše sem patří. I za to by měl autor opět sklízet obdiv. Ostatní postavy jsou také kvalitně napsané a vesměs hýbou dějem. Samotná zápletka také nenudí a rozsahově opět jednoduše klasika. 400 stran víceméně jako obvykle. Oproti prvnímu dílu je Druhý syn už takový uvolněnější, akčnější, propracovanější a jednoduše lepší. Samotný závěr knihy pak končí vesměs otevřeně i když nějaké dveře se uzavřou a onen otevřený děj, tak ten slibuje v třetím díle ještě určitě zajímavou jízdu. Já jsem nadšen a hodnotím toto dílo 95% a nemohu se dočkat jeho pokračování.

2 02.11.2016

Další skvělý počin od legendy

Mankell se svou sérií s kriminálním komisařem Wallanderem jistě zapsal mezi legendy severské krimi. Nicméně tato legenda už bohužel nic nového nenapíše, jelikož v roce 2015 skonala. Přečtěte si tak další (už 6 skvělý díl ze série) a vzdejte, tak aspoň symbolický hold tomuto skvělému autorovi.

Ani po šesté rozhodně nebudete zklamaní z četby od Mankella. V knize najdete vše, na co už jste od tohoto autora zvyklý. Nechybí napínavý děj, zajímavá zápletka, skvěle vykreslené postavy, zakončený děj a i téma ciziny se zde nakousne. Tentokrát nutno říct, že mě velice zaujal způsob smrti daných postav. Celé mně to přišlo, takové originální (ano možná je to trošku morbidní). Ostatně vcelku originální je vlastně víceméně nalezení každé mrtvoly a způsob jakým zemřela. Samotný příběh pak příjemně plyne a nemá hluchá místa ani zbytečné odbočky. Je vidět, že Mankell se řadí mezi mistry svého řemesla, jelikož sepsat kriminální sérii, která již nyní čítá 11 knih a z toho si troufám tvrdit, že všechny jsou velice kvalitní a u čtenářů velice oblíbené, tak to rozhodně není jen tak. K rozsahu samotného díla mohu opět jen říct, že se jedná o klasiku (543 stran). Jinak jí uděluji 85%. Co napsat na závěr? Snad jen doporučení, že čtenáři Mankellovi série mně jistě dají za pravdu, že i Pátá žena je skvělá a já ji mohu vřele doporučit. Přesto vy co s Mankellem ještě nemáte žádnou zkušenost, tak si přečtěte jeho sérii s Wallanderem od začátku. Rozhodně to je zážitek.

7 02.11.2016

Kdo umí, ten umí

Kdo umí, ten umí. Tohle tvrzení jasně dokazuje už sedmým dílem ze série s detektivem Wallanderem její autor Henning Mankell.

Jak už u mých recenzí na tuto sérii bývá zvykem, tak i zde napíšu pár věcí u kterých se budu opakovat. Konkrétně tedy píšu, že jsou zde opět skvěle sepsané postavy, děj nenudí a nemá hluchá místa ani zbytečné odbočky. Najde se zde i pár překvapivých míst. Rozsahově je možná krapet delší, než bývá obvyklé (567 stran). Nechybí ani obvyklý motiv ciziny. V tomto díle se, ale autor poněkud udomácnil. Podíváme se totiž na chvíli jen do Dánska, co se ciziny týče. Mně osobně pak překvapil samotný motiv vraždění pachatele. Vadili mu prostě momentálně šťastní lidé (plus policista co se věnoval případu). Originální, řekl bych. V tom případě jsem rád, že tento vrah byl jen na papíře, jelikož s takovou by mohl mít vraždící hody.

Pokud by existovala nějaká knižní síň slávy, tak by v ní určitě měl být právě Henning Mankell. Kupříkladu v kategoriích (krimi román a síň slávy, tedy alespoň dle mého). Samotná postava komisaře Wallandera se pak stala již nyní naprosto ikonickou a oblíbenou a poznávají ji čtenáři na celém světě. Nevím, jak vy, ale já už se těším, až si přečtu další díl z této skvělé série. Bohužel si budu muset počkat až do jara 2016. Čtu totiž tuto knižní sérii podle data napsání od autora a ne podle data vydání od nakladatelství Host. Nicméně věřím, že za to čekání to určitě bude stát. K závěru pak opět mé hodnocení vyjádření procenty. Zde dávám 90%.

4 02.11.2016

Zmrtvýchvstání aneb „knižní Ježíš“

. Věc se má tak, že původní autor série Milénium Larsson skonal a dlouho to vypadalo, že tato série je už pohřbena v čase. Nijak aktivně se pak nejevila ani možnost dopsání a vydání údajného pokračování této série, které se mělo nacházet v Larssonově notebooku. Kdo ví, jak to s touto možností dopadne. Přesto tato skvělá série znovu ožila (proto zmrtvýchvstání aneb knižní „Ježíš“ v nadpisu). O znovu ožití Milénia se postaral novinář David Lagercrantz. Přiznám se, že jsem byl k tomuto počinu vcelku hodně kritický. Sice jím sepsaná fotbalová autobiografie Já jsem Zlatan Ibrahimovič je v mnoha ohledech skvělá, ale je to úplně něco jiného než Milénium. Nicméně budu chválit, jelikož Lagercrantz se tohoto úkolu zhostil dle mého na výbornou a mile překvapil. Klidně bych od něj bral další pokračování. Největším plusem je pak samotný příběh, ve kterém se dozvíme mnoho nových a zajímavých věcí (termín savant, či jiné technické termíny). Je však pravda, že mnohdy byl text až moc přeplněn pojmy. Budiž tomu ale odpuštěno. Další velkou devízou tohoto pokračování je věrohodné vykreslení známých postav. Těm autor vtiskl něco svého a nového, přesto je dokázal vylíčit jako ty staré známé. Nové postavy pak také nijak nezaostávají. Rozsahově pak opět klasika. Já vám na závěr opět nabídnu svou další klasiku a to procentuální hodnocení. Tady hodnotím 90% a klidně si přečtu případné další pokračování. Myslím, že Stiegovi by se pokračování jeho kultovního díla líbilo.

3 02.11.2016

Adiós Joono

Říká se, že v nejlepším se má přestat. Souhlasím i nesouhlasím. Na jednu stranu, když to jde dobře, tak proč v tom nepokračovat a dělat to dál dobře. Na stranu druhou to bohužel vždycky můžete pokazit. Té druhé části se asi držela ona autorská dvojice manželů Ahndorilových. Tím pádem nám nabídla možná poslední knihu ze série s hlavní postavou detektiva Joona Linny. Nutno říct, že čtení této knihy byla opět pořádná jízda. Prostě zakončení jaké si tato série jistojistě zasloužila.


Jen pár slovy napíšu, že se opět můžete těšit na skvěle sepsané postavy, mrazivý děj a skvěle dávkované napětí. Zápletka opět skvělá a najde se i pár míst, které vás překvapí. Mezi ně třeba určitě patří i samotný vrah (nebo já to tak alespoň měl). Chválím i samotný návrat hypnotizéra Erika z prvního dílu série. Je to jakýsi návrat ke kořenům a připomínka toho kde to vlastně vše začalo. I postava komisařky Margot se dala vcelku snést. Je však pravda, že nejvíc se mně kniha líbila, až se v ději objevil opět Joona.


Jak jsem psal, že by se Mankellova série s komisařem Wallanderem měla objevit v nějaké knižní síni slávy, tak i u této série si to myslím a to i autora těchto skvělých knih. Sbohem Joono budeš mně moc chybět. Tedy pokud skutečně další díl už nevznikne. Zároveň se ale už těším na zase něco nového od Keplera. Co se hodnocení týče, tak tady nemohu hodnotit jinak než 100%.

5 02.11.2016

Návrat k lepšímu

Nutno dodat, že alespoň dle mého skromného názoru je toto dílo návrat k lepšímu. Obecně kdybych tuto sérii měl hodnotit jako ve škole, tak by to vypadalo nějak takto: Díl první- chvalitebný, díl druhý- výborný, díl třetí- dostatečný, díl čtvrtý- dobrý.

Rozsahově jednoznačně opět klasika. Jak jinak u 420 stran. Ze samotné zápletky se určitě dalo vytěžit víc a pracovat s ní celkově lépe, ale tak budiž. Hlavním mínusem jsou zde postavy. Postava komisařky Pauliny je už tak akorát na facku a čtenář si akorát říká, jak dlouho ještě bude tak citelně poznamená tím, co se jí stalo v díle druhém. Jak to tak vypadá, tak pěkně dlouho a nedivil bych se, kdyby se to s ní táhlo i v dalším díle série. Tedy jestli nějaký ještě bude. To je zatím ve hvězdách. Chvíli na facku je i postava Benedikty. Už jenom to jméno je otřesné, ale tak každému je holt po chuti něco jiného. Celkově je tato postava vypsaná jako jakási zlomyslná krasavice, která ví, co chce a jde si tvrdě za tím. Tohle samo o sobě nevadí. Vadí však ono nevyznání se v jejich citech. Na jednu stranu dělá jak dotyčného strašně miluje a na konci se dozvíme, že to vlastně bylo úplně jinak a její bezcitové prožití smrti rodičů, tak to je také zajímavé. Hlavně je ale děsně nespravedlivé, že jí vlastně nakonec vše projde, ale to už hodně prozrazuju. Mohu však prozradit, že ostatní postavy jsou takové vesměs průměrné a průměrné je i napětí v knize. Celkově lepší než díl předešlý z této série, ale zároveň druhý nejhorší. Hodnotím 72%

02.11.2016

Továrna na detektivky

Skandinávie je momentálně taková továrna na detektivky a krimi literaturu. Některé kousky jsou povedenější než druhé, ale zase alespoň je tu opravdová konkurence. Jak v ní obstála Bladelová? Dle mého nijak zvlášť dobře. Což o to obsah příběhu zaujme, ale samotné zpracování už tolik ne. Autorka se dle mého až moc soustředila na psychologickou stránku oběti až jsem si někdy připadal, že čtu spíše odbornou literaturu na téma: Znásilněné a jejich chování……Představoval bych si také víc napětí a některé pasáže mně přišli i nesmyslné či dokonce zbytečné. Postavy hodnotím, tak průměrně. Některé si oblíbíte a některé naopak, ale tak už to prostě chodí. Nutno však říct, že u některých by nebylo od věci je více propracovat. Počtem stran je kniha spíše kratší (293 stran), takže na takové to čtení 1 až 3 dny je naprosto ideální. Závěr je uspokojivý a dalším mínusem jinak může být i to, že vám možná potrvá se začíst. Příběh nicméně občas i překvapí, je ucelený a uzavřený, má zajímavou zápletku a jeho čtení není kdovíjak dlouhá záležitost. Takové jsou tedy klady tohoto díla. Já osobně se ještě rozmyslím, jestli zkusím od této autorky další knihu. Doporučuji rozhodně spíš něco od Karin Fossumové. Knihy od ní jsou podle mě veledíla. Na závěr klasicky opět hodnocení procenty. Knize Říkej mi princezno uděluju 60%.

1 02.11.2016

2 v 1 aneb pohádkofantasy

Některé knihy si přečtete cíleně a k některým se dostate tak říkajíc oklikou. O to větší překvapení je, když se vám dané dílo natolik zalíbí, že si hned chcete přečíst od autora další literární počin. Přesně tohle se mně stalo u Zafóna a jeho Mariny.

Rozsahově víceméně útlá knížka (254 stran) s překrásným příběhem. Já osobně mám Španělsko velmi rád, takže prostředí Barcelony jsem si ihned oblíbil. Dokonce jsem si představoval ty starodávné, honosné, strašidelné a tajemné stavby. Celé to prostě má své kouzlo. Nějaké kouzlo mají i hlavní postavy příběhu. Dá se říci, že si hned zamilujete čisté dětské duše Oskara a Mariny. Nejraději by jste všeho hned nechali a připojili se k nim v jejich dobrodružství. Postava Germána, je pak takový ten starostlivý otec, které své dítko nadevše miluje a celkově působí velice věrohodně, starostlivě a hlavně jako hodný člověk. Něco jako takový ten nejhodnější dědeček, kterého by chtěli mít všechny děti na světě. Příběh krásně plyne, jako vlna po moři. Nádherně až kouzelně klouže po hladině, nabírá sílu, až ke konci udeří a pak po chvíli zmizí. Stejně tak je tomu s naším příběhem. Ten se pomalu zjevuje na stránkách, postupem času nabírá na síle ( ukazuje se co a jak bylo) až ve finále skončí a také zmizí a vám na něj zbudou jen vzpomínky. Příběh nemá žádná slepá místa a Zafón mistrně střídá pomalu pohádkové vyprávění s prvky fantasy a hororu. Nebojte nijak enormně se bát nebudete, toho hrozivého je tam tak akorát. Nádherně je sepsán i kouzelný svět plný oživlých panáků, lidí co vlastně nejsou lidmi apod. Samotný konec příběhu je nejenom smutný tím ,že už vlastně končí, ale vlastně také jak končí. To už ale sem nebudu psát. Co sem však rozhodně napíšu, že tato kniha je naprosto skvělá a já se nemohu dočkat až si přečtu něco jiného od jejího autora. Zde nemohu jinak než ohodnotit plnými 100 %. Zafón si mě jednoduše získal.

5 02.11.2016

Zlatan nad zlato

Zlatan nad zlato. Tak tohle si o sobě asi myslí právě onen bravurní fotbalista Ibrahimovič. Jasně je to vcelku hodně sebestředné. Na druhou stranu co od člověka s takovou náturou (a že to tedy nátura je) očekávat.

Přiznám se, že ve mně vzplála mírná skepse, když mně byla tato kniha doporučena. Sice teď napíšu trochu protimluv, ale co už. Jsem totiž muž, ale o fotbal se nijak zvlášť nezajímám a tak jsem si říkal, že autobiografie fotbalisty pro mě asi nebude to pravé ořechové. Nicméně po přečtení této knihy (a že se ta kniha četla víceméně sama) musím změnit názor. Nedá mně to a toto dílo musím ohodnotit jako Zlatana samotného. Je to prostě celé šikovné, skvělé, kvalitní a hlavně nesmírně zábavné a zajímavé. Je opravdovou chybou si říct, že Zlatan je jen nafoukaná, machrovaná hvězdička a hotovo. Ne, že by to nebyla pravda, ale on je mnohem víc a hlavně si to může dovolit. Jen se podívejte, jak ovládá fotbalové umění a dáte mně určitě za pravdu. Nemluvě o tom, že rozhodně není sobec a nemyslí jen na sebe, ale pravidelně přispívá na charitu. Na této autobiografii kvituji i to, že je to celé takové svěží a navíc se z ní člověk dozví mnoho zajímavých informací. Osobně mně trošku zamrzelo, že v knize jsou jen černobílé fotografie, ale tak to je jen maličký detail. Velkým plusem pak je to, že dílo jako takové není jen o fotbalu, ale celkově o životě o životě přistěhovalce. Na ještě vyšší úroveň pak dílo povyšuje fotbalistův humor. Namátkově třeba: kopl jsem spoluhráče do zadku, prostě jsem se nudil. Zlatan je ten typ, který by v partě dělal baviče a každý by s ním vycházel, ale každý by mu asi někdy chtěl dát přes držku. Já bych momentálně chtěl více takových autobiografií. Skvělé, skvělé prostě skvělé. Hodnotím 90%.

02.11.2016

Tak trochu jinak a temněji

Život je plný náhod. Kupříkladu kniha, ve které se hojně objevuje satan a věci s ním spjaté je 666 (tedy satanovo číslo) vydanou knihou nakladatelství Host. Jinak ano, nemyslím, že to takhle bylo plánované, alespoň ne nějak předem. Toť taková malá zajímavost na úvod.

Když jsem tu zmiňoval toho ďábla, tak je tato kniha ďábelsky dobrá? Ne není, ale špatná taky není. Samotný příběh máte přečtený skoro hned. Kniha má totiž velmi málo stran. Děj knihy mně pak jenom utvrdil, že ani tato daná muzika a způsob života s tím související rozhodně není nic pro mě. Je vidět, že autor má s tímto životem nějakou tu zkušenost a celé to tak vyznívá vcelku realisticky. Od příběhu jsem čekal takové pochmurno, smutek, děs, násilí, zlobu a ďábla a přesně to jsem taky dostal. Jen mně toho prostě přišlo, tak nějak málo a pořád ne nějaké enormně šílené či tak. Jistě, pár věcí by se dalo najít, ale co se celku týče, tak je to prostě málo. Z těch momentů mně pak kupříkladu zaujala uříznutá hlava zvířete na koncertě či zapalování kostela. Do děje jinak není problém se dostat a ani s postavami si myslím nebude, kdo ví jaký problém. Celý příběh by se pak shrnout, jako taková sonda do odlišného života skupinky lidí. Chvilková exkurze do jejich světa, pak určitě není na škodu. Na závěr opět ohodnotím procenty a uděluju 75%.

1 02.11.2016

Dámy, tak nějak zaostáváte!

Už co se do poměru počtu autorů a autorek krimi literatury týče, tak ženy zaostávají. Bohužel u mě zaostávají i co se kvality děl týče. Samozřejmě existují čestné výjimky jako Fossumová, Nahapétianová a Zanová. Tři autorky proti nespočtu mých oblíbených autorů, tak to dámy prostě trošku prohrávají. Nic se na tom bohužel nezměnilo ani po přečtení díla Pod Vodou. To se bohužel dostalo na můj seznam s nadpisem: Nelíbí se mně.

V knize mně chybělo nějaké větší napětí a kniha mně dokonce někdy i nudila až uspávala. Párkrát jsem se přistihl, že jsem v ní i objevil taková hluchá výplňová místa o ničem. Příběh samotný plynul dobře šnečím tempem. Nejvíc mně asi vadilo, že zpočátku byl příběh jak nějaký milostný román a ne krimi. Malou pochvalu si jinak zaslouží postavy, které se podle mě autorce povedly. Prazvláštní milostný vztah Joly a Thea mě nepřestával udivovat, až jsem si říkal, že jsou prostě divní. Dalším plusem je velice krátký rozsah knihy. 210 stran máte přečtených skoro hned. Možná se budu opakovat, ale opět musím pochválit knižní obálku. Obzvlášť tady se podle mě povedla a hrozně se mně líbí, zvláště pak ty barvy na ni použité. Jinak se mně ale bohužel kniha nelíbila a proto jí uděluji jen 45%.

02.11.2016

To takhle jednou dřív a děsivě

Autor v příběhu sepisuje zajímavou mozaiku tajemného příběhu a tehdejší doby. Nutno napsat, že umně. Čtenář díky této literatuře alespoň na chvíli navštíví staré časy a jejich atmosféru. Zajímavé je také sledovat tehdejší myšlení lidí. Dnes už je to skoro nepředstavitelné, ale onehdy se opravdu věřilo na vlkodlaky a jiná podobná tvorstva. Rychter vás do příběhu vtáhne i popisem míst. Blátivé ulice s mnoha výmoly, plno zvířecích exkrementů, staré domy, potemnělé ulice a skrytá zákoutí. Představa města ve starších dobách jako vyšitá. Čtení tohoto díla vám jinak taky mnoho času nezabere. Dílo má pouhých 326 stran. Zajímavé jsou i postavy. Často u některých z nich nevíte zda do děje nějak výrazněji zasáhnou či nikoliv. Příjemná je i celková záhadná atmosféra nesoucí se celým dílem. Napětí se samozřejmě také nevyhnete a ono samotné vyšetřování vražd je taky umně sepsané.


Sečteno podtrženo to dohromady pasuje a my tu máme další zajímavou knihu. Tentokrát od polského autora a je vidět, že kvalitní literaturu u našich sousedů prostě najdeme. Nebude chybět ani mé závěrečné hodnocení procenty. Tentokrát knize uděluji 78%.

2 02.11.2016

Kdo má něco proti nám?

Rozhodně se autorovi musí nechat, že si dokáže vybrat mnohdy kontroverzní, ale o to zajímavější témata o kterých bude psát. Svým způsobem tak právě tématem antisemitismu prolíná přítomnost s minulostí. Určitě je to zajímavé. V knize nechybí notná dávká ironie a typický autorův humor. Velmi kvituju i to, že Miloszewski si nenasazuje růžové brýle a o vše napíše pěkně natvrdo. Dále nechybí i zajímavé uvedení kapitol (soupis událostí ze světa, Polska a Sadoměře z daného dne). K rozsahu lze napsat, že se jedná opět o klasiku (400 stran). Nové postavy v příběhu zaujmou a hlavně mají své místo a neobjevují se jen tak nazdařbůh. Kniha jako taková, pak není jen pouhou detektivkou, ale hlavně sondou do duší Poláků a možná hledá i odpověď na to kde se v multikulturním Polsku vzalo tolik rasové nesnášenlivosti a nebo jsou tyto projevy u nich jen skryté a postupně vyplouvají na povrch? Netroufám si na to odpovědět. Na to si asi musí udělat obrázek každý sám. Rozhodně však mohu potvrdit ,že se opět jedná o zajímavé čtivo, které hodnotím 75%.

1 02.11.2016

KEPLERE? KEPLERE? JAK TY TO JEN DĚLÁŠ, ŽE JSI STÁLE TAK DOBRÝ?

Osobně považuji Larse Keplera za jednoho z vládců současného krimi žánru. Společně s ním ještě tomuto žánru u mě vládnou Larsson, Mankell, Fossumová a jako jediný autor, který není ze severu, pak pan Seghers. Možná se divíte, že v mém výčtu chybí Jo Nesbø, ale ten mě po přečtení jeho knihy Nemesis nijak neoslovil, a už jsem se nerozhodl přečíst si další jeho knihu. Za mě tedy Nesbø opravdu ne.

Nejprve klasicky, o čem kniha je. Celý pokoj je od krve, na dívčině útlém těle však není jediná kapka krve. Joona Linna na toto tělo fascinovaně hledí. Policie občas při řešení komplikovaných případů využívá i pomoc od spiritistických médií. Přesto když na policii zavolá Flora Hansenová a tvrdí, že ji navštívil duch zavražděné, nikdo jí nevěnuje pozornost. Mezitím hon na pachatele je plný neočekávaných zvratů a každá nalezená odpověď vede k dalším záhadám. Ačkoli pátrání dospělo do mrtvého bodu, policie telefonáty Flory nadále ignoruje. Ta nejprve za svou informaci žádala peníze, nyní však už jen úpěnlivě prosí, aby ji vyslechli.

Výborně, výborně, opět výborně. Jinak tuto knihu hodnotit ani nemohu. Kepler alias manželé Ahndorilovi prostě umí. Napětí, že by se dalo krájet, temná atmosféra, zajímavé neokoukané téma spiritismu, bravurně sepsané postavy, uvěřitelný děj, vše jasné a přesné, a hlavně příběh, který vás nutí číst dál a dál. Pro tuto knihu mám prostě jen samá pozitiva. Povinnost přečíst si tuto knihu, pokud se řadíte mezi milovníky detektivek. Za mě 95 %. Sakra dobrá kniha.

5 02.11.2016

Tak trochu jiný Kepler?

Proč jsem pro tuto recenzi zvolil takový název. Snad mně po přečtení dalšího skvělého díla tohoto autora pochopíte a také po přečtení této recenze.

Po přečtení Paganiniho smlouvy budete mít pocit, jako by někdo sebral Keplerovi jeho drsnost a surovost. Někomu to možná bude vadit, ale já nejsem ten případ, jelikož v dalších jeho dílech se opět vrací ke své drsnosti a tímto nám jen dokazuje, že zvládne napsat krimi román bez užití zbytečného násilí a drsnosti.
Rozplétání těchto záhad je opět mistrně sepsáno a čtenáře nenudí. Děj jak jinak u Keplera nevázne a je plný zajímavých zjištění a odboček, které ale čtenáře nijak zvlášť neotravují a neztrací kvůli nim přehled o hlavním ději. Postavy opět sepsané přinejlepším velmi kvalitně a hlavně postavu komisaře Joony Linny nelze než nemít rád. Zakončení knihy je minimálně uspokojující a rozhodně po ní nemáte chuť se čtením tohoto autora končit. Někoho možná po velmi drsném Hypnotizérovi překvapí jemnost a pohoda Paganiniho smlouvy, ale jak jsem psal výše, tak autor tím jen dokazuje, že neumí psát jen jedním stylem a že lze napsat i jakousi lyrickou detektivku, která by byla nesmírně úspěšná.

Kvituji také opět velmi zajímavě a krásné udělanou obálku ke knize. Je vidět, že nakladatelství Host si v tomto směru na výsledné práci dává více než záležet.

Na závěr ještě napíšu komu bych knihu doporučil. Klasicky čtenářům dobrých knižních příběhů a zvláště pak těch kriminálních. Dobrých kriminálek není totiž nikdy dost.

5 02.11.2016

Zrozené fenoménu

Může se zdát, jakoby ani severská krimi literatura na českém knižním trhu nebyla, ale ona tu skutečně byla. Po vydání Milénia od Stiega Larrsona se z ní však stal fenomén. Čím to, že zrovna tato trilogie se stala tak úspěšnou a nastartovala tuto éru? Možnou odpověd skýtá už samotný první díl této skvělé trilogie.

Někoho zaujal třeba samotný obsah knihy. Tady tedy je. Novinář Mikael Blomkvist má za úkol vyšetřit starý kriminální případ: Harriet Vangerová, vnučka průmyslníka Vangera, zmizela beze stopy téměř před čtyřiceti lety. Blomkvist se seznámí s Lisbeth Salanderovou, mladou svéhlavou ženou, nepřekonatelnou hackerkou, která se stane pro jeho pátrání nepostradatelnou. Blomkvist a Salanderová tvoří neobvyklý pár, ale dokonalý tým. Společně začnou brzy rozkrývat temnou a krvavou rodinnou historii.

Musím také vyzdvihnout skvěle napsané postavy. Jak z Mikaela Blomkvista, tak i z Lisbeth Salanderové vyloženě sálá charisma a navzájem se skvěle doplňují. Vcelku brzo si zamilujete Lisbethinu drzost a její mnohdy nevšední metody a i když si hraje na drsňačku, vy zjistíte, že je to v podstatě hodná čistá duše. A samotný Mikael Blomkwist je jako Stieg Larsson, aneb člověk bojující za slušnost, rovnost a člověk bojující proti tyranii, rasismu, bezpráví atd.

V knize jistě oceníte také dobře stupňované napětí a najdete v ní také plno detailů. Zároveň máte po přečtení knihy pocit (nebo já ho aspoň měl), že nakonec ta Skandinávie přece jenom nebude, co se společnosti týče, bez chybičky a že i tady se najdou různé skupiny lidí, kteří zneužívají, týrají a záměrně likvidují druhé, či že i tady ve velkém bují obchod se ženami atd.

Sečteno podtrženo. V této knize se nachází kvalitní detektivní příběh, který má skvěle napsané postavy, děj vás nebude nudit, napětí je v něm tak akorát a jediné, co vás může odratit, je to, že kniha má 529 stran, ale za to potěšení z kvalitní literatury to rozhodně stojí.

4 02.11.2016

Hypnotizér aneb buďte jako v transu

Na následujících řádcích odhalíte povídání o knize, která rozhodně dostála svému jménu. Jedná se o knihu Larse Keplera s názvem Hypnotizér a toto dílo vás skutečně chytí a nepustí. Jste díky němu jakoby ve stavu transu a svět kolem vás najednou není podstatný a naopak hlavní je ona kniha. Nejenom já, ale i mnoho dalších hledalo po Stiegovi Larssonovi a jeho excelentním Miléniu další skvělé kriminálky a u Larse Keplera se jich rozhodně dočkali. Příběh nedrhne ba naopak svižně spěje kupředu, není nalinkovaný dopředu a vše v něm má své místo. Postava komisaře Linny je prvotřídně sepsaná a velké většině z nás musí být ihned sympatický. Ostatní postavy jsou také sepsané velmi dobře a rozhodně se neztrácejí někde v šedi, ale jsou zapamatovatelné. Kepler nás nešetří s brutalitou, ale na druhou stranu ona brutalita je součástí této skvělé knihy a bez ní by to už nebylo tak dobré, nebo alespoň podle mě. Rozsahově kniha tak akorát. Na prvotinu nutno dodat, že se jedná o bravurní výkon.

Knihu bych doporučil obdivovatelům knih Stiega Larssona, milovníkům detektivek, jelikož se jedná o klenot moderní současné krimi literatury a to si prostě nechcete nechat ujít.

8 02.11.2016

Detektivka aneb trocha cestování

Ještě vás obsah nepřesvědčil k přečtení této úchvatné knihy? Dobrá tedy, budu vás ještě chvíli lákat. Vždyť která kniha může nabídnout to, že nejprve začne jako klasická detektivka z chladného severu, ale pak se najednou dějově vrátí o sto let zpátky a vyloupne se z ní historický příběh o cestě čínských vyhnanců? A nakonec se tato kniha stane skvělým politickým thrillerem ze současného Pekingu i Londýna.

V Číňanovi nejde jen o detektivní zápletku, ale také o velmi silný příběh čínských dělníků převážených z Číny do Ameriky v podmínkách opravdu děsivých. Musíte také uznat, že ne v každé knize se ocitnete ve Švédsku, Číně, Mosambiku, Londýně. Stejně jako budete v knize objevovat nová a nová místa, tak se vám budou nově a nově líbit určitá slova, věty, souvětí, pasáže, kapitoly a nakonec zjistíte, že se vám líbila celá kniha. Henning Mankell a tato kniha opravdu stojí za obětování času

5 02.11.2016