sajanka komentáře u knih
Ano, ještě lepší díl. Vše mi připomíná vyprávění mojí tchýně, chodila do české, polské i německé školy v tomto kraji. Díky ní a Karin Lednické jsem se dověděla o historii na těšínsku a okolí spoustu věcí, o lterých jsem neměla tušení. Jsem zvědavá na třetí díl.
Nádherná kniha s ponurými tématy a přesto tak přitažlivými. Když jsem chodila na devítiletku, kolikrát jsme celá třída ukecali učitelku češtiny, aby nám pustila gramofonovou desku, kde byla zhudebněna balada Vodník.
Oceňuji i filmové zpracování Kytice.
To je úžasná kniha, vůbec jsem netušila, že Jack London ve své době napsal i něco s takovýmto tématem. Kniha je drsná, a to se mi nedobře četlo, ale návraty hlavního hrdiny do minulch životů mě úplně fascinovaly.
Je to jedna z nejmilejších knížek mého dětství a nakukuji do ní dosud. Knížka je plná něhy, lásky a vřelosti k mamince.
Strašně ráda jsem tuto knížku v mém mládí četla. Zaujímá mé místo v knihovně doposud.
Vynikající dílo, spisovatelka uměla výborně pracovat s psychologií postav.
Je to jedna z dalších krásně laděných knížek mého dětství. Člověk dnes pomalu zapomíná na kouzlo jednoduchosti těch dob. Ráda se k nim vracím aspoň v knížkách a filmech.
Kniha se mi četla strašně těžce. Je to příběh, ani ne příběh, ale popis vypovídající o praktikách nacistů. Pohrávali si krutým způsobem s lidmi, kterým dávali naději a opět uvrhali do beznaděje... až došlo k tomu poslednímu.
Anglická klasika má svá specifika, působí na mě zvláštním kouzlem. Je trošku rozvláčná, ale mistrně popisuje jednotlivé postavy. Tato kniha je má oblíbená.
Film s Timothy Daltonem jsem viděla jako první a knihu četla později. Oboje mě zcela pohltilo. Jen mě zaráží, že křehká Emily Brontëová dokázala napsat takový román plný vášní a pudů. Oravdu klobouk dolů.
Osobně mám raději Charlotte i její díla, ale jediný román Emily, svou originalitou a pojetím všechny předčí. Jistě, jana Eyrová je jediná i jedinečná, ale na Větrné hůrce je vyšší level.
No, já nevím. Nejsem z těch, kdo by nepochopil hlubší význam řečeného, ale tady jsem necítila nadšení, jako většina čtenářů Malého pricnce. Prostě jsem v tom neviděla nic výjimečného. Ale možná se pletu.
Četla jsem už před časem a třeba bych teď měla jiný názor. Pokud na ni narazím, tak se ze zvědavosti pokusím na ni podívat znovu, třeba jsem mezitím prozřela. Pak možná napíšu jiný komentář.
Moje úplně nejoblíbenější knížka už od dětství, kdy se mi dostala do rukou její první část Sirotek lowoodský. Končí tím, kdy se Jana rozhodne opustit ústav a najde si přes inzerát místo v blízkosti vzdáleného města Millcote. Náhle se v Lowodu objeví Bětka, která sloužila v domě u tety Reddové, kde Jana žila, než ji teta poslala do ústavu. Doví se, že Jana odjíždí někam daleko a přijde ji navštívit.
Jakmile se mi dostala do rukou kompletní kniha Jana Eyrová, četla jsem ji s nadšením a opakovaně a vracím se k ní neustále. Ačkoliv mám i další knihy od Charlotty B., tato je nejlepší a žádné filmové zpracování si nenechám ujít.
Tato kniha si rozhodně pět hvězdiček zaslouží.
V knize je strašně moc vášní a emocí, které jsou přímo zlověstné až strašidelné. Ale přesto je to jedna z mých nejoblíbenějších knih a film s Timothy Daltonem můžu vidět opakovaně.