Salci
komentáře u knih

Důstojné zakončení ságy o rodu Rougon-Macquartů. Znalce díla Émila Zoly asi nic nepřekvapí, Doktor Pascal však dá čtenáři důležitou odpověď na to, proč autor ságu psal a jaký je její význam v literatuře. Jedná se o rozloučení Émila Zoly s jednotlivými postavami onoho zhýralého rodu, který nás čtenáře provázel po všechny ty dlouhé noci, kdy jsme listovali několika tisíci stranami ságy.


Půvabné zpracování klasického příběhu o lásce mezi mladými lidmi, jejichž štěstí je na dosah, v cestě mu však stojí nepřejícní rodiče. Obdivovatelé Zoly, nečekejte žádný naturalismus. V této knize Zolu poznáte z naprosto jiného úhlu pohledu. Ke čtení jsem přistupoval s určitou nedůvěrou, ale zdání klame. Svým způsobem je děj předvídatelný a z díla přímo čiší samá klišé, přesto se Zolovi podařilo napsat dílo, jež přečtete na jeden nádech. Normálně bych dílo ohodnotil čtyřmi hvězdičkami, pro zvláštní atmosféru příběhu a jedinečnost vzhledem k celkové tvorbě autora dávám 5 hvězdiček.


Bylo možné předpokládat, že druhý díl bude slabší než ten první, ale až takovou bídu jsem nečekal. Opakují se naprosto stejné náměty a výrazy. Závěrečným incestem chce autor patrně vyprovokovat a šokovat čtenáře, ale kdo četl první díl, rozhodně vytřeštěné oči nemá. První Lady Fuckingham je dílem, které alespoň umí rozesmát, a na svou dobu se jednalo o velmi originální knihu, proto jsem ji hodnotil kladně. Pokračování je však trapné a vyloženě hloupé, pro mě jednoznačný odpad!

Ve srovnání s jinou tvorbou autora, kterou jsem četl, se jedná o spíše průměrné dílo. Erotické hrátky a rádoby šokující výjevy už mě příliš neoslovily. Přesto si myslím, že 4* si tento román zaslouží. Sorokin kontroverzním způsobem navazuje na ruskou klasickou literaturu 19. st., která jak víme, spočívala na kritice režimu a bezpráví v zemi.


Pro skutečného milovníka literatury je nemožné říci, které dílo je "nejlepší". Ale myslím, že určit "nejhorší" dílo, možné je. Z české literatury je to pro mě zatím Babička od Boženy Němcové, ze světové literatury Matka od Gorkého. Jedním slovem bych Matku definoval jako: příšernost.
Mimo důraznou kritiku toho, že jak je známo, bylo toto dílo psáno jako politická propaganda, vyčítám nesmírně nudný děj a naprosto nevěrohodné postavy. Matka, která má působit jako pozitivní postava, se mi spíše jeví jako znuděná a přihlouplá bytost, která s sebou nechá lehce manipulovat. Její syn má být dokonalý muž - statečný, silný, rozhodný, inteligentní, altruistický, gentleman atd. ... Pokud by takový člověk byl postavou ve westernu či pohádce, tak bych se nad tím jen pousmál. Zde to autor ale myslel naprosto vážně, a to je na tom to nejhorší.
Ať přemýšlím jak přemýšlím, na této knize opravdu nevidím téměř nic pozitivního. Snad jen jednu věc. Jakožto student dějin na díle oceňuji fakt, že je to zřejmě nejdokonalejší ukázka socialistického realismu.
Snad je to pouhá náhoda, že mnou vybrané "nejhorší" knihy se týkají názvů ženských členů rodiny (Babička, Matka), ale až narazím na dílo Dcera či Vnučka, budu se dvakrát rozmýšlet, zda si knihu přečíst.

Nemám příliš v lásce povídky, preferuji delší epické útvary. Protože Šabachovu tvorbu zbožňuji, myslel jsem si, že alespoň on mi dokáže z povídek udělat oblíbený útvar. Bohužel to tak nedopadlo.
Řekl bych, že podstatná část z těchto povídek dokáže nadchnout pouze starší čtenáře. Až na jednu výjimku mě tyto povídky dějem nezaujaly. Předpokládám však, že to je způsobeno mým věkem, a tak se to do mého jinak relativně špatného hodnocení nepromítlo (nebylo by spravedlivé, abych kritizoval děj, neboť pro mou věkovou kategorii dílo zřejmě nebylo ani určeno).
Pouhé tři hvězdičky si Království za story zasloužilo za to, že dílo postrádá větší míru humoru. V případě jiných autorů bych za pouhou absenci humoru nestrhl celé dvě hvězdy, ale protože tvorba Šabacha je s humorem neodmyslitelně spojena (i my příznivci Šabacha si přiznejme, že až na humor prakticky nic nenabízí), tak je tato chyba z mého pohledu dost zásadní. Samozřejmě, že se člověk občas při čtení zasměje, ale ve srovnání s celkovou tvorbou autora je toto dílo na humor chudé.


Vieweghova díla mi nejsou příliš sympatická, ale v tomto případě bych autora nekritizoval. Naopak jsem překvapen, že si Román pro muže zasloužil tak nízké hodnocení, přičemž jiná díla tohoto autora (která jsou dle mého názoru horší kvality) jsou hodnocena výrazně lépe.
Viewegh v průběhu psaní této knihy dokázal přesně odhadnout, čím zaujmout současného mužského čtenáře, který nehledá dílo na zamyšlení, ale na zpestření dne. Knize vytýkám pouze přílišnou vulgárnost (řekl bych, že i v rámci autorových děl je zde až příliš vulgarismů).
Kniha/film mužského čtenáře pobaví a tím naprosto splní svůj účel. Výjimečně Vieweghovi uděluji 5 hvězdiček.


Tuto knihu doporučuji těm, kdo rozpad Československa nezažili, případně (jako já) tehdy byli malými dětmi. Tato kniha určitě není přínosem pro odborníky k tomuto tématu, mě ale dokázala stručně seznámit s hlavními dobovými problémy a díky ní už mám alespoň základní představu o tom, jaké faktory vedly k rozpadu státu.
