SalomeH komentáře u knih
V první řadě bych asi měla říct, že tak nízké hodnocení nedávám ani tak proto, že by knížka byla až tak špatná, jako kvůli tomu, že naprosto nesplňuje, na co implicitně láká na obálce. Samozřejmě, že pokud autor byl legionář, což byl, a pokud toto je jeho deník, což je, tak se skutečně jedná o deník legionáře. Nicméně pokud začnu číst knížku, která se jmenuje Deník legionáře, očekávám od ní deníkové zápisy zabývající se životem v legiích.
Co jsem dostala ve skutečnosti, byl popis několika měsíců na frontě, kdy jim zásobovači nevozili jídlo, a několika let v ruském zajetí, kdy je Rusové nahnali na robotu, kterou jim slíbili zaplatit a nezaplatili. Samozřejmě je to plné zajímavých postřehů o zemích, do kterých se dostali, i o lidech, což nebylo špatné čtení. Jenomže během prvních sta stránek této asi sto osmdesátistránkové knížky byla o legiích jediná zmínka, totiž že se někde začala formovat česká družina, ale že je asi neodsuzuje, že porušili přísahu císaři.
Po asi sto dvacítí stránkách se tedy nějak zformuje skupinka zajatců, kteří vyrazí do legií. Už jsou skoro tam, tak se těším, že si konečně přečtu, proč jsem se do knížky pustila - a z ničeho nic zápisky končí poznámkou, že během půl druhého roku v legiích je prostě nepsal. A navazujeme zase až v roce 1919, kdy se legie přesouvají do Vladivostoku na cestu domů. Brbly brbly!
S touhle knížkou jsem měla trošku problém: když si člověk přeloží do češtiny název, tak nedává smysl, proč je tak dlouhá. Totiž proč hlavní hrdince trvalo celý rok, než přišla na to, že ti "oblíbení lidé" jsou ti, kteří jsou na ostatní prostě a jednoduše milí. Na druhou stranu, psalo to asi čtrnáctileté děvče pro svoje vrstevnice a chtělo jim ukázat, že když chtějí mít víc přátel, mají být přátelské. Tohle bylo splněno. Pokud to náhodou nějaká děvčata přiměje k tomu, aby se ráno učesala a upravila, než půjdou do školy, beru knížku jako jednoznačný přínos pro lidstvo ;)
Co jsem podle názvu a anotace knížky ale očekávala já, bylo srovnání těch starých rad se současnou dobou. Toho jsem se bohužel nedočkala. Vlastně jediná přímá konfrontace spočívala v tom, že Maya konstatovala, že o ní všichni mají dojem, že se oblíká jako babička, aniž bych z úryvků původní knížky přišla na to, proč to vlastně dělá. Hm. Asi si přece jenom budu muset přečíst tu původní knížku.
Měl to být padesátiletý tlustý chlap. Ale jinak jsem si to užila :)
Yes Man je jeden z mých oblíbených filmů, takže na knížku jsem se těšila. Ale nakonec jsem byla spíš zklamaná. Celá ta základní myšlenka s tím, že ANO člověku otevře nové možnosti, se kterými by normálně nepočítal, je super. Ale to, že potom ten chlapík v první řadě zcela bez rozmyslu vyhazuje peníze, díky čemuž si efektivně zavírá spoustu dalších možností - třeba nákup důležitých letenek, to mi zase jako takové terno nepřišlo. A že by mu z toho plynulo tolik nových zážitků, to jsem taky bohužel nepostřehla.
Knížku jsem zvládla jenom do půlky, protože jsem se celou dobu do čtení musela nutit. Postavy, které snad mohly trošku přispívat do děje, byly tak strašně drsné a cool a oblečené do tmavých barev, že byly všechny bez potíží zaměnitelné. Děj je roztříštěný spoustou zbytečných akčních scén, které ho v podstatě žádným způsobem nemodifikují, sexem a, což je na tom asi to nejhorší, stálým opakováním a rozebíráním toho, jak je dvousetletý vlkodlak vnitřně otupělá bestie. A když to už už vypadalo, že by se mohlo začít něco dít, že se hlavní postava do něčeho konečně pustí a začne jednat... tak celý ten kolotoč začne znovu. Sice by mě zajímalo, jestli se vlastně vůbec v románu něco odehrálo, ale rozhodně ne natolik, abych se kvůli tomu nudila u dalších sto sedmdesáti stránek.
U této knížky se mi při čtení nějak samovolně oddělila dějová linka od hurmorné. A musím se přiznat, že ta druhá mě bavila výrazně víc. Nakolik se knížka hemžila různými vtípky a ironickými hláškami, děj samotný mi přišel jako naprosto typické ruské fantasy s pohádkovými prvky. V knížce bylo pět příběhů, jejichž kostra by se dala stručně popsat jako nacpali jsme se, zpozorovali zločin, nacpali jsme se znovu a přitom náhodou nazvanou intuice narazili na pachatele. Kdyby si hlavní postava svoji pověst vysloužila aktivněji, četlo by se mi o jejích dobrodružstvích líp. Ale kvůli humoru, kterým se rozhodně nešetřilo, nejspíš sáhnu i po druhém díle a uvidím, kam se to bude vyvíjet.
Příběh se mi líbil, ale humor mi někdy přišel poněkud násilný a opakující se.
A paní učitelko, povězte nám ještě něco ze života a hrůzných skutků školního inspektora Mišoně!
V tomhle díle bylo tolik paralel s historií, že se mi to až špatně četlo. Nicméně velká bitva a hlavně popis polní nemocnice byly báječné a knížku by stálo za to přečíst jen kvůli nim.
Po naprosto báječném předchozím díle mě tahle knížka strašně zklamala. Ciri, Yennefer i Geralt courají (nezávisle na sobě) po světě, občas si s někým zabojují, občas je někdo zajme, občas někdo někoho uplatí nebo mu vyhrožuje - a hlavně se o tom všem hodně mluví.
A mluví.
A mluví.
Až nakonec Ciri dorazí... na konec knížky.
Asi jsem od toho nečekala, že to bude tak moc dětská kniha. Totiž že zase tajemství, které se nesmí nikomu říct, jinak půjde o život, se vyslepičí prvnímu neznámému člověku, který přijde hrdinovi do cesty. Škoda, že nebyl víc rozvinutý příběh vedlejších postav, ten bych si přečetla asi ještě raději než linku o muži Jackovi.
Další operace v divočině, kde jdou Bigglesovi a přátelům po krku nejen gauneři, ale i příroda. A jedna uječená mrtvola.
Něco jsem u téhle knížky postrádala. Z těch lidí, o kterých EH mluvil, jsem jich poměrně hodně neznala, takže jeho hodnocení jejich povah mi bylo vcelku k ničemu; stejně jako dělení obrazů na dobré a špatné, když je nemám před sebou a nemůžu to konfrontovat s vlastním názorem. Záviděla jsem těm, kterým stačí číst si o Paříži, aby byli šťastní, to je pro tuhle knížku taky dobrý předpoklad, aby si ji čtenář užil.
Z téhle knížky mi neutkvěla žádná konkrétní scéna, jen ten všeobjímající pocit, že je všechno v háji a že to bude ještě mnohem, mnohem horší.
Čím více politickým debatám se člověk v životě vyhne, tím šťastnější má život :)
Ráda jsem se seznámila s dalšími postavami od tohoto autora.
Překvapivě čtivé, stručné a výstižné. Zejména prostřední část mi poskytla několik témat na přemýšlení.