Sarah11 komentáře u knih

Říkejte si, co chcete, ale Shusterman je prostě génius. Dle mého asi nejlepší autor YA vůbec a jeden z nejlepších autorů dnešní doby celkově. I když už byste si mohli myslet, že bylo všechno vymyšleno a zmíněno, vždycky přijde s něčím novým a osvěžujícím a hlavně (!) to má vždycky dost důležitý přesah a nepřebernou spoustu podnětů k zamyšlení nad světem i nad sebou samým.
A ani Nimbus v tomto není výjimkou. Je originální, čtivý, přivede vás na spoustu myšlenek, ale zároveň to není takové to násilné filozofování, které ve finále vyzní úplně do prázdna. Nečekejte nějakou akcí nabitou sci-fi, spíš příjemně plynoucí příběh, od kterého se ale nebudete schopni odtrhnout, dokud nebudete u konce. Je to trošku bizár, ale Shusterman tohle prostě psát umí. Skvělé, skvělé, skvělé a pokud jste ještě od autora nic nečetli, tak byste to rozhodně měli napravit.
Kdybych měla přece jen něco vytknout, občas mi tam trošičku skřípala logika, ale neviděla jsem důvod, proč se v tom nimrat. Podle ohlasů rychlejších čtenářů jsem taky na konci čekala trochu víc šokující zvrat, ale už z principu věci nemůžu dát tomuto autorovi méně než pět hvězd.

10 02.06.2019

Kniha je rozhodně už od úplného začátku čtivá a díky krátkým kapitolám vám stránky mizí pod rukama. Oba hlavní hrdinové mi sedli a dokázala jsem se do nich velmi dobře vcítit. Autorka bravurně popisuje pouto mezi matkou a dítětem a jak neskutečně silná dokáže mateřská láska být. Líbilo se mi, že ač se Kenna nespočetněkrát ocitla na samém dně, pořád se kvůli své dceři dokázala vzchopit a jít si tvrdě za tím, co chce.
Škoda jen, že příběh v podstatě nemá žádný zvrat, žádné vyvrcholení. Tak trochu jsem čekala, že se nakonec ukáže, že té osudné noci to třeba nebylo úplně tak, jak jsme si mysleli.
Konec mi přišel až moc sladký, měla jsem pocit, že všechno se nakonec otočilo až moc rychle a nechce se mi věřit, že by to v reálném světě skutečně tak bylo, ale vlastně jsem za ten happyend někde v hloubi duše docela ráda.

9 04.06.2023

Mrzí mě to, ale Cukrárna v Paříži je za mě zatím zatím nejslabší kniha ze série. Nějak na mě vůbec nedýchla ta úžasná atmosféra jako v předchozích dílech a hlavní hrdinové mi taky vůbec nesedli. Nina je sice dobrosrdečná a rozhodně mi nepila krev tak jako hlavní hrdina, ale přišla mi hrozně dětinská a nevyspělá. Sebastian byl bručoun, ale ne takovým tím roztomilým způsobem jako třeba Ben z prvního dílu, on byl prostě zapšklý, odporně se chovající businessman, kterému podle mě nezáleželo na ničem a nikom jiném než na sobě a svých zájmech. Víc než romantika (která je tady bohužel téměř nulová) knihu táhne přátelství mezi ústřední partou, které bylo velmi laskavé a milé, i když každý byl úplně jiný a měl odlišný životní příběh. Romantická linka mi přišla nucená, vůbec mi nepřišlo, že by se ten vztah nějak přirozeně vyvíjel, zkrátka se nejdřív nesnášejí, najednou hlavnímu hrdinovi přepne v hlavě a dělá velkolepá romantická gesta, pak zase Ninu seřve jako malou holku a najednou je z toho láska až za hrob. A potom ještě ta záležitost s Nininým bratrem a já už měla chuť se do té knihy nějakým způsobem dostat a se Sebastianem pořádně zatřást, aby se vzpamatoval.
Rozhodně je to čtivé, ale kdyby tam, paradoxně, nebyla ta romantická linka a autorka se zaměřila jen na sílu přátelství a renovaci cukrárny, možná bych si ušetřila spoustu nervů.

9 27.01.2023

Shustermana považuji za nejlepšího YA autora současnosti a tato knížka mi to opět potvrdila.
Vzhledem k tomu, jak dlouhá doba uběhla mezi vydáním druhého a třetího dílu, jsem se trošku bála, jak se do příběhu dostanu, ale už od začátku mě kniha naprosto pohltila a vyplivla až na konci a musím říct, že za mě byl poslední díl asi tím nejlepším.
Autor má všechno dokonale promyšlené a i když většinu času netušíte, kam tím míří, nakonec se vše propojí způsobem, který byste nečekali a ještě vás donutí k zamyšlení nad spoustou otázek.
A ten konec?! To byla teda jízda. A i když to bylo takové hořkosladké, moje romantické srdíčko nakonec zaplesalo.
Nevím, co teď budu dělat se svým životem.

9 22.03.2021

Když jsem zjistila, že vyjde další kniha ze světa Hunger Games, netrpělivě jsem odpočítávala dny do jejího vydání. Neexistovala pro mě možnost, že bych něco takového vynechala. Později jsem se ale dozvěděla, že do role hlavního hrdiny autorka pasovala záporáka Snowa a moje nadšení opadlo. Asi jako většina lidí jsem se bála, že Collins ze Snowa udělá chudáčka a oběť a tím se bude snažit ospravedlnit všechny jeho činy, což vážně nemám ráda. Byla jsem ujištěna lidmi, kteří měli to štěstí se ke knize dostat dřív než běžní čtenáři, že tomu tak rozhodně není, a tak jsem si znovu dovolila se na knihu těšit.
Minimálně do poloviny nebo i déle jsem si říkala, jestli nečtu jinou knihu než ostatní, protože mi vážně připadalo, že autorka se snaží Snowa ospravedlnit. Ano, samozřejmě tam byly jisté momenty, ve kterých bylo vidět, že náš hlavní hrdina nebude zas takový svatoušek, ale pořád to na mě působilo spíš tím dojmem, že je to ambiciózní dospívající kluk, na kterého jsou kladeny velmi vysoké nároky a který se stále hledá a chce dostát svému slavnému jménu, než aby na mě doopravdy působil jako záporná postava. Musím se přiznat, že v některých momentech mi ho bylo i líto. Ten pocit přetrval až do části po Hrách, kde už se zřetelně začal vybarvovat jako TEN Snow, kterého známe.
Potom tu máme postavu Lucy Gray, která pro mě v mnohém předčila Katniss. Ač Hunger Games miluju, Katniss nikdy nepatřila mezi moje oblíbence, ale Lucy Gray si mě získala stejně jako si získala Kapitol. Navenek veselá a barevná víla, která ale dokáže být nemilosrdná a mazaná jako liška a ve správné míře tajemná, že vlastně nikdy nevíte, co od ní můžete čekat.
Jestli něco Collins opravdu umí, tak jsou to propracované charaktery. Nemusíte mít její postavy rádi, ale vždycky chápete, co dělají a proč to dělají. Nejsou perfektní, ale jsou zkrátka lidské.
A ten konec? Zpravidla nejsem fanynkou konců typu "domysli si sám", ale tady to bylo naprosto dokonale zvolené, nedokážu si představit, že by to skončilo jinak.
Co ale rozhodně můžu potvrdit - je to strašně, ale opravdu STRAŠNĚ zdlouhavé. Pro mě jako pro obrovského fanouška HG to nebyl až takový problém, protože mě bavilo hledat ty všemožné náznaky a spojky s původní trilogií (ten příběh vzniku písně o oběšencově stromu, byl naprosto perfektní!), ale pokud HG až tak neholdujete, nejsem si jistá, jestli v této knize naleznete uspokojení.
I když jsem se do Panemu ráda vrátila a budu se do něj ráda vracet pokaždé, i za předpokladu, že se autorka rozhodne napsat další prequel, Balada se původní trilogii rozhodně nevyrovná, proto s těžkým srdcem hodnotím čtyřmi hvězdičkami. Dobře, berme to jako čtytři a půl, protože jsou to přece Hunger Games a už chci konečně dostat knihu o Haymitchovi, prosím!

9 14.10.2020

Co k tomu říct... Čekala jsem dost. První díl mě sice neohromil tak, jak jsem očekávala, ale měla jsem pocit, že dává velký prostor tomu druhému, kde se všechno pořádně rozjede. Bohužel. Co musím rozhodně vyzdvihnout je styl psaní - tomu vážně nemám co vytknout a byla to vlastně asi jediná věc, která mě nutila číst dál. Naprosto boží.
Se samotným příběhem už to ale tak slavné není. Nevím, jestli si prostě jen věci neumím propojit, proto mi to nedávalo smysl, nebo je to tím, jak je to napsané, nicméně na konci každé kapitoly jsem měla pocit, že teď bych bych měla být jako strašně ohromená a zaskočená, ale bohužel se tak nestalo. Často jsem se v těch všech postavách, které se objeví někde na začátku, a pak se najednou za několik set stran objeví znovu a vy už vlastně nevíte, kdo to byl a co dělá, v různých životních příbězích, zápletkách a přeskakování v čase, prostě ztrácela, a nevěděla jsem, která bije, s čímž samozřejmě upadal můj zájem o to číst dál, až to bohužel dospělo do té fáze, kdy jsem se do čtení musela vyloženě nutit. Oceňuji hutnou a depresivní atmosféru umírajícího města, ale i když je autor velký sympaťák, nemůžu hodnotit více hvězdami. Za mě ve finále slabší než první díl, takových 2,5 hvězdy.

9 26.03.2020

Po přirovnávání k Hunger Games a po tom, co na mě tahle knížka vyskakovala naprosto všude, jsem čekala víc. O hodně víc. Nápad není špatný, i když už jsme samozřejmě knih s podobným námětem všichni četli spoustu, ale zpracování pokulhává. Styl psaní je takový jalový, hodně jednoduchý a ač mi je tohle často sympatičtější než knihy plné zdlouhavých popisů a nesmyslných metafor, tady mi to zkrátka nějak nesedlo. A hlavně na to, že to má být, jak udává obálka, "nadupaný thriller", mi přijde, že minimálně sto stran se v podstatě nic zásadního neděje. Také jsem tak trochu očekávala, že aspoň v části knihy už se podíváme na samotnou planetu, bohužel celých téměř čtyři sta stran se věnuje pouze výcviku na vesmírné lodi, potažmo později na vesmírné stanici.
Největším problémem jsou ale postavy. Hlavní hrdina je nemastný neslaný, nemá žádné specifické rysy, to samé i jeho protivníci/společníci. Postavy jsou odlišeny pouze tím, že pocházejí z různých koutů světa a mají jinou barvu kůže, což je sice skvělé, ale nestačí to. Protože je tam postav poměrně hodně, ale žádná nemá dostatečně vystavěný charakter, je můžete snadno zaměnit a tím pádem vám až tak moc nezáleží na tom, co se s nimi stane, což je samozřejmě problém, pokud od knihy očekáváte, že vás vtáhne a vyvolá vás nějaké emoce. Jediný, koho jsem si celkem oblíbila a kdo byl dle mého názoru trošku plastičtější, byl Bilál.
Jak už jsem zmiňovala výše, kniha má na můj vkus dost pomalý rozjezd, ale když se prokousáte přes prvních sto až sto padesát stran, získáte naději, že by to snad mohlo začít konečně pořádně šlapat. Dokonce si začínáte říkat, že to zas tak špatné zase není, že je to vlastně docela fajn oddechová četba, nicméně na konci dostanete studenou sprchu v podobě "romance", která mi byla záhadou a přišla mi jen jako další pomyslné odškrtnuté políčko na seznamu "co všechno musí obsahovat YA". Naprosto zbytečné, umělé a nepochopitelné.
Abych jen nehanila, musím pochválit alespoň zpracování samotné knihy, protože je provedená velmi hezky, má pevnou vazbu, hezký přebal, pod ním obálku ve stejném provedení a všitou záložku. Co se týče obsahu, pár překlepů by se našlo, což většinou přejdu bez povšimnutí, ale skloňování slova "konzole" mi drásalo oči. To samozřejmě ale není chyba autora.
Na závěr řeknu už jen to, že o thriller se rozhodně nejedná (a o nadupaný už vůbec ne) a přirovnání jako "Hunger Games ve vesmíru" a podobně jsou extrémně nadnesená. Uvidíme, co přinese druhý díl.

9 25.09.2019

Ač nerada, musím konstatovat, že tahle série má bohužel sestupnou tendenci. První díl byl skvělý, druhý už měl pár mušek a třetí byl rozhodně nejméně vyvážený. Úvod zdlouhavý, vůbec jsem se nemohla začíst, střed super a plný akce a konec dle mého názoru odfláknutý. Autorka se něčím zabývá tři knihy a potom to odbyde a vyřeší během pár stran. Myslím, že by si série zasloužila propracovanější konec, protože potenciál tam bezesporu je.
Paul je díl od dílu nesnesitelnější a vynecháme-li poručíka Markova, přijde mi, že mezi ústředním párem nefunguje absolutně žádná chemie. Neustálé vzdychání hlavní hrdinky nad tím, jak je Paul zničený a roztříštěný tomu taky zrovna nepomáhá. V tomto dílu bylo na můj vkus zkrátka "přepaulováno". Můj oblíbenec byl a bude Theo, ten má alespoň nějakou osobnost, což se o jeho sokovi říct nedá.
Nebyl to rozhodně takový průšvih, jako asi teď vyplynulo z mého komentáře, byly pasáže, kdy jsem se nemohla odtrhnout, ale prostě jsem čekala velkolepější finále.

9 20.09.2019

Čekala jsem trochu větší lovestory, ale možná je dobře, že to tak nakonec nebylo. I přes těžké téma kniha příjemně plyne a stránky vám mizí pod rukama obrovskou rychlostí. Jojo píše vážně poutavě, vtipně, zbytečně nenatahuje to, co není nutné, ale zároveň vše umí popsat tak, abyste si to dokázali představit. Postavy byly plastické, Louisu i Willa jsem si zamilovala, zatímco Patrick a Trina mi dokonale lezli na nervy. Jen škoda, že jsem knihu četla poměrně pozdě po tom, co vyšla, takže jsem si (nejen) tady bohužel přečetla plno spoilerů a věděla, jak skončí. Myslím si, že kdybych to nevěděla, udělalo by to na mě větší dojem. Jinak velmi příjemné čtení, jen si nejsem jistá, jestli to pokračování byl dobrý nápad...

9 27.05.2017

Po prvním, ne příliš povedeném dílu, přišel bohužel ještě méně povedený díl. Stále jsem čekala, že se příběh nějak rozjede, ale když už jsem byla za půlkou a téměř nic se nedělo, vzdala jsem to. Přišlo mi, že čtu neustále to samé dokola - Cia se učila, Cia jedla, Cia přemýšlela o Tomasovi, Cia se přesouvala z bodu A do bodu B. Zajímavé zvraty se po dlouhém utrpení objevily přibližně až někde kolem strany 260, tedy ke konci knihy. Zbytek bylo jen prázdné plkání. Ani to, co mi vadilo v předchozím díle, se bohužel nepodařilo odbourat. Postavy byly opět ploché, takže mi bylo v podstatě jedno, co se s nimi stane, a hlavní hrdinka samozřejmě ze všeho vyvázla bez větších problémů. I tady mi vadila až přehnaná přechytralost všech postav. I když jde o Univerzitu výjimečných, pořád jsou to všichni jen lidi, ještě k tomu teenageři. Co mi ale nesedí nejvíc, je to nesmyslné plýtvání životy. Proč by někdo zabíjel mladé a nadané lidi, kteří jsou nadějí pro budoucí existenci lidstva, jen kvůli tomu, že se jim něco nepovede? V Hunger Games, ke kterým je tato série (naprosto zcestně) přirovnávána, měly aspoň ty smrti nějaký smysl. Neříkám, že to nebylo plýtvání životy, ale mělo to logické vysvětlení, které v Univerzitě výjimečných tak nějak postrádám.
Celkově je pro mě tato série jedním velkým zklamáním. Nevadí mi, když se autor nechá inspirovat někde jinde, ale tady se to vážně nepovedlo. Poslední díl si přečtu jen kvůli tomu, že když už jsem se prokousala předchozími dvěma, chtěla bych se dozvědět, jak to celé skončí. Navíc nemám ráda nedočtené série.

9 17.02.2017

Vila v Itálii rozhodně patří mezi ty lepší autorčiny počiny. Hlavní obrysy příběhu samozřejmě už tak nějak známe a nějaký větší zvrat se tady taky nekoná, ale pokud hledáte něco atmosférického, milého, co vás zkrátka jen pohladí po duši a nemusíte nad tím moc přemýšlet, tak tohle je skvělá volba.
Trochu mě mrzí, že autorka z Leonarda udělala tak trochu dětiského troubu, aby udělala prostor Raphaelovi, protože na začátku tak vůbec nepůsobil, ale musíme se asi smířit s tím, že tímto způsobem se to zkrátka v podobných příbězích řeší. Alespoň má v pokračování prostor na nápravu.
Jinak jsou všichni zlatíčka, Lia má zdravé sebevědomí, což je skvělé, a textilní umění byl zajímavý prvek, i když jsem měla občas problém si představit, jak by vlastně takový obraz vypadal, ale vlastně by mě to nesmírně zajímalo.
No, tím jak se Raph na konci zachoval, mě trochu zklamal, protože Lia mu mockrát dokázala, že nemá zlé úmysly, ale s tím mám víceméně problém napříč celou sérií. Ti dva se rozhádají kvůli úplnému nesmyslu jen proto, aby se potom mohli zase sejít.
Taky nevěřím tomu, že v realitě by k jejich vztahu rodina přistupovala tak pozitivně, i když samozřejmě pokrevně bylo vše v pořádku, ale vlastně proč ne, je to spíše taková pohádka.
Ano, má to své mouchy, ale já jsem spokojená, atmosféra je jako vždy úžasná a účel odpočinkové četby to splnilo. A na konci se nám poodhalí i námět dalšího dílu, na který se už velmi těším.

8 14.09.2024

Já jsem tedy knihu četla v létě, ale tohle je ultimátní pohodová a hřejivá kniha na mrazivé předvánoční večery a věřím, že pokud si ji přečtete v tomto období, ten zážitek bude ještě o kus lepší. Neskutečně jsem si užívala kouzelnou atmosféru zasněženého hradu a to, jak se vždycky všichni společně sešli u jídla, mě vždy zahřálo u srdce.
Izzy jako hlavní hrdinka byla skvělá. Byla pracovitá, odhodlaná a měla srdce na dlani, ale zároveň sebou nenechala zametat. A Ross... Ten mě snad bavil ještě víc. Byl to takový ten typický introvertní a na první dojem zachmuřelý spisovatel, který žije ve vlastním světě a ostatní si moc nepouští k tělu, ale když se dostanete pod pokličku, zjistíte, že je to vlastně miláček s obrovským srdcem. Chemie mezi hlavními hrdiny byla skoro hmatatelná a bylo to tak perfektně slow burn, až jsem si říkala, že už to asi nevydržím (v dobrém slova smyslu), bohužel když mělo konečně k něčemu dojít a já byla napnutá jak struna, tak to autorka utla a ochudila nás o perfektní žhavou scénu. Ne že bych to v knihách tak úplně vyhledávala, naopak mi to často přijde neohrabané, divné a zbytečné, ale tady to k tomu úplně vybízelo!

8 05.09.2023

Kniha mě chytla od první strany a na rozdíl od většiny komentujících musím říct, že ten strohý a odosobněný styl vyprávění je zde dle mého názoru zvolen naprosto perfektně. Ani jednou jsem neměla pocit, že bych se v příběhu ztrácela.
Se scénami z jatek jsem problém neměla, ale našlo se i pár scén, které byly nechutné, ale pro děj úplně nepodstatné a působily jen jako snaha autorky ještě více tlačit na pilu a šokovat (např. nejméně jedna celá strana, která detailně popisuje zabíjení štěňat, nebo sex na zakrváceném řeznickém stole, zatímco je při tom sleduje její zaměstnanec).
Co se týče konce, tak ano, chápu autorčin záměr, ale určitě tady byl ještě prostor pro rozepsání, nemuselo to skončit tak náhle.
Zajímavé zamyšlení nad masným průmyslem, lidskou rozežraností, pokrytectvím a krutostí.

8 20.07.2023

Jestli se knize nedá něco upřít, tak je to skvělá atmosféra. Ač nejsem velkým příznivcem chladného počasí, často jsem si sama sebe představovala někde v horské chatě s hrnkem horké čokolády v ruce, jak se dívám na zasněžené vrcholky hor.
Hlavní hrdinové mi sedli, Lena rozhodně není žádná hloupá husička, ale umí se o sebe postarat, a Ryan vám taky velmi brzy přiroste k srdci.
Jediná věc, která mi trochu neseděla, je to, že hlavní hrdinka jede do Ameriky dělat au pair a vlastně dělá všechno kromě toho starání se o dítě, ale to už je takový detail, který jsem schopna odpustit.

8 18.05.2022

Vydání této série mi naprosto uniklo, což bude nejspíš dané špatnou propagací, o to větší jsem ale měla radost, když jsem ji objevila. Co mě obzvlášť potěšilo, že konečně nemáme ústřední hrdiny Američany, ale Evropany, dokonce naše sousedy.
Trochu jsem se bála, že to na mě bude až moc dětské, ale nakonec převážila zvědavost a kladné komentáře lidí, kteří už dávno nejsou cílová skupina, a knihu jsem si i tak pořídila. Mé obavy se ale bohužel ukázaly jako pravdivé. Město přeživších je přesně ten typ knihy, u kterých si říkám, že už jsem na YA literaturu stará. Být mi tak kolem třinácti (a nemít v tomto žánru hodně načteno), možná bych byla nadšená, ale v mých dvaceti už mě bohužel příběh nevtáhl tak, jak by měl. Navíc se jedná spíš o takový úvod do série, kde se toho zprvu moc neděje (v podstatě většinu knihy), až k úplnému konci to teprve nabere nějaký spád. Jazyk je jednoduchý, takže to hezky odsýpá, ale to je tak všechno. Dalšímu dílu asi dám ještě šanci, protože jsem zvědavá, jak se to může vyvíjet dál, ale rozhodně už nebudu mít taková očekávání.
Pokud sháníte příběh zasazený do postapokalyptického/dystopického světa, kde je taky celé spektrum postav, od počítačových géniů a šprtů, přes dámičky a "obyčejné" kluky po grázly, ale o trošku méně naivní, rozhodně doporučuji sérii Monument 14.

8 20.09.2019

Sci-fi nadšence to asi příliš neohromí, ale pro romantické duše jako já je to jako dělané. Oceňuji neotřelý nápad (cestování časem už tu bylo milionkrát, ale cestování mezi dimenzemi?) a velmi sympatické postavy, které vám zaručeně přirostou k srdci. Neříkám, že to byla nejlepší knížka, kterou jsem kdy četla, v mnoha aspektech byla dost klišoidní a naivní, ale někdy (a obzvlášt před maturitou) je tohle přesně to, co potřebujete. Přečteno jedním dechem a už se nemůžu dočkat dalších dílů. Mám sice trochu obavy, protože kniha skončila happyendem a víceméně uzavřeně, ale doufám, že mě ani další díly nezklamou a získají si mě stejně jako tento. Navíc ty obálky, to je prostě skvost.
P.S. Hodně mě zaujala ta poslední dimenze, nevadilo by mi si přečíst knihu odehrávající se v tomto mořském světě.

8 20.03.2018

Nuda, nuda, nuda. O chlup lepší než 2034, ale opravdu jenom o maličkatý, proto dávám, stejně jako předchozímu dílu, bohužel jen jednu hvězdu. Začátek vypadal docela slibně, ale potom se vlastně už jen omílalo pořád to samé dokola a ke konci už to byla naprostá zmatená slátanina, u které jsem často nevěděla, která bije. Dočteno jen tak z povinnosti a s velkým sebezapřením.

8 02.08.2017

Tak tohle byla jízda! U mě tedy Vidořád vede na plné čáře, což je příjemné překvapení vzhledem k tomu, že druhé díly sérií se většinou považují za nejslabší. Pořád se něco dělo, mozek pracoval na plné obrátky a najednou jste zapomínali jíst, pít a celkově si uvědomovat okolní svět.
Jen Paige jako hlavní hrdinka mi ani tady bohužel moc nepřirostla k srdci, ale pořád nemůžu přijít na to, čím to je. Možná tou její umíněností? Naopak ten parchant Jaxon je mi nějakým nepochopitelným způsobem sympatický.
Čtivé, napínavé, nepředvídatelné. Potřebuju další díl!

8 08.07.2017

Co se knize opět rozhodně nedá upřít je skvělá atmosféra. Vykreslení krásy zasněžených hor a přátelského městečka mezi nimi autorka zvládá na výbornou.
Kámen úrazu ale nastává u postavy Willa, který mi už v prvním díle moc nesedl a upřímně jsem moc nechápala, co na něm hlavní hrdinka vidí. Ano, jistě, když dojde na peprnější scény, nějaká chemie tam bezpochyby je, ale Ryan je Ryan, že... Naopak Izzy byla skvělá a dokonce jsme poznali její stydlivější a zranitelnější stránku, což se mi líbilo, protože v Nových začátcích je to spíš taková suverénka, kterou jen tak něco nerozhodí.
Nejvíc mě ale mrzí nedotažený konec. Působilo to na mě, jako kdyby autorku tlačil čas, a tak se rychle musela zbavit Colea a příběh uzavřít.

7 31.05.2022

Příjemná oddychová, ne úplně uvěřitelná romantika se zajímavým námětem, která zabaví, pohladí po duši, ale za nějakou dobu pravděpodobně zapomenete, že jste ji četli. Tak nějak jsem tušila, jak to dopadne, ale autorka mě stále udržovala v napětí. Jsem ráda, že se hlavní hrdinka nakonec rozhodla tak, jak se rozhodla.

7 22.03.2021