Sarah11
komentáře u knih
Psí odvaha
W. Bruce Cameron
Vůbec nechápu, proč jsem se ke knize dostala až po takové době, když je to opět naprostý skvost. Až je mi teď zase naopak líto, že už mám dočteno.
Cameron má neskutečný spisovatelský dar, protože jen málokdo ve mně dokáže skrz slova vyvolat tak silné emoce a asi taky jen málokdo rozumí psí duši tak jako právě on. Celá kniha se mi v hlavě odehrávala jako film a přesně jsem si dokázala představit, co Bella dělá, jak se cítí a bylo strašně zajímavé si ke psímu chování přiřazovat jednotlivé myšlenky. V závěru jsem dokonce musela zatlačit slzu.
Kniha byla napínavá od začátku až do konce a všechny postavy, ať už lidské nebo ty zvířecí, mě moc bavily a ráda jsem se s nimi opět setkala.
Zároveň doufám, že toto není poslední kniha a že ještě někdy do nějaké psí mysli budeme mít tu čest nahlédnout.
Modlitba pro samorostlé
Becky Chambers (p)
Budu už se asi opakovat, ale autorčin styl psaní je jako hřejivé pohlazení, které v této hektické době tak strašně moc potřebujeme. Žádný jiný autor ve mně nedokáže vyvolat takové pocity jako právě Becky Chambers, a přitom je ten příběh vlastně v základě tak prostý.
Musím se ale přiznat, že favoritem pro mě stále zůstává díl první. Tady jsem bohužel nenalezla až takovou hloubku jako jsem očekávala, ale i tak jsem si čtení moc užila.
Co skrýváme před světem
Lucy Score
Nashe jsem si oblíbila mnohem víc než Knoxe, takže jsem se na jeho příběh těšila a řekla bych, že nezklamal. Ano, rozhodně jsem četla v žánru knihy, které mě chytly za srdce mnohem více, ale i tak jsem si atmosféru malého městečka, kde každý zná každého a všichni drží při sobě, moc užila. Po všech těch bad boyích bylo osvěžující také číst o nějakém správňákovi.
Lina jako hlavní hrdinka mi sedla, byla to taková správná ženská, která se o sebe zkrátka umí postarat. O to víc mě mrzí, že v druhé polovině knihy poměrně dost vyměkla a ztratila jiskru, takže jsem ji místy už skoro nepoznávala.
Co se týče žhavých scén, je jich tu oproti předchozímu dílu méně, ale o to více jsou některé vážně divné. Jako příklad bych uvedla tu, kdy Nash spí... To jako vážně? Zajímalo by mě, jak by se k tomu lidé postavili, kdyby se prohodily role.
A poslední věc, která mi vadila, je ten "spoiler" v závěru. On to vlastně asi není úplně spoiler, protože je nám všem jasné, jakým směrem se bude ubírat třetí díl, ale nechci o tom číst dopředu.
Teorie lásky
Ali Hazelwood
Ali Hazelwood je pro mě příkladem toho, že lze napsat několik knih podle úplně stejné šablony, ale i tak bude každá svým způsobem jedinečná a zábavná. Nebo alespoň mě to i napotřetí neskutečně bavilo a ráda uvítám i další knihy z tohoto prostředí, jestli se autorka rozhodne je napsat.
Oba hlavní hrdinové i vedlejší postavy mě bavily, chemie fungovala na jedničku, o humorné situace není nouze a použité popkulturní narážky jsou trefné a zároveň je jich tak akorát, abyste nebyli přehlcení nebo zmatení. Jak už jsme zvyklí z předchozích knih, opět se tu objevuje problematika diskriminace žen ve vědě a také nízkých platů vědeckých pracovníků. Hlavní hrdinka navíc trpí cukrovkou, takže můžeme trochu nahlédnout do života lidí s tímto onemocněním.
Objevují se tady i (ať už přímo nebo jsou o nich zmínky) postavy z předchozích dílů, což mě potěšilo a bylo to skvělé zpestření.
V rámci žánru romantické komedie nemám vůbec co vytknout.
Vila v Itálii
Julie Caplin
Vila v Itálii rozhodně patří mezi ty lepší autorčiny počiny. Hlavní obrysy příběhu samozřejmě už tak nějak známe a nějaký větší zvrat se tady taky nekoná, ale pokud hledáte něco atmosférického, milého, co vás zkrátka jen pohladí po duši a nemusíte nad tím moc přemýšlet, tak tohle je skvělá volba.
Trochu mě mrzí, že autorka z Leonarda udělala tak trochu dětiského troubu, aby udělala prostor Raphaelovi, protože na začátku tak vůbec nepůsobil, ale musíme se asi smířit s tím, že tímto způsobem se to zkrátka v podobných příbězích řeší. Alespoň má v pokračování prostor na nápravu.
Jinak jsou všichni zlatíčka, Lia má zdravé sebevědomí, což je skvělé, a textilní umění byl zajímavý prvek, i když jsem měla občas problém si představit, jak by vlastně takový obraz vypadal, ale vlastně by mě to nesmírně zajímalo.
No, tím jak se Raph na konci zachoval, mě trochu zklamal, protože Lia mu mockrát dokázala, že nemá zlé úmysly, ale s tím mám víceméně problém napříč celou sérií. Ti dva se rozhádají kvůli úplnému nesmyslu jen proto, aby se potom mohli zase sejít.
Taky nevěřím tomu, že v realitě by k jejich vztahu rodina přistupovala tak pozitivně, i když samozřejmě pokrevně bylo vše v pořádku, ale vlastně proč ne, je to spíše taková pohádka.
Ano, má to své mouchy, ale já jsem spokojená, atmosféra je jako vždy úžasná a účel odpočinkové četby to splnilo. A na konci se nám poodhalí i námět dalšího dílu, na který se už velmi těším.
Dokonalý svět
Ally Condie
Tak jestli byl druhý díl pekelná nuda, tak tady už jsem vyloženě trpěla. Společnost, Vzpoura, nevzpoura, Mor, lék, očkování, mutace, barevné pilulky, ty jsi imunní, protože, ty nejsi imunní, protože... Trochu jsem se v tom ztratila.
Jediné pozitivum, které jsem dokázala najít, je, překvapivě, milostný trojúhelník, který je uchopený zajímavým a úplně jiným způsobem než v ostatních podobných knihách. Ona miluje svým způsobem oba - jednoho romanticky, jednoho spíše jako člena rodiny, což on z jeho pohledu tak úplně nevidí a přeje si, aby si vybrala jeho, ale zároveň k ní má takové silné pouto, že se přes to dokáže přenést a naprosto bez nějaké zášti respektuje její volbu a zároveň chce vše nejlepší pro ně oba a nesoupeří o ni, protože ví, že ona už si vybrala. Tomu já říkám opravdu nesobecky milovat. Zároveň autorka neudělá nic, aby ho jednoduše úplně vyřadila ze hry jako to většinou bývá v ostatních knihách, za což ji cením.
Kromě toho je to ale jenom úplně zbytečná omáčka a stále to samé dokola.
Dokonalý sen
Ally Condie
Po rozpačitém úvodu do série vypadá druhý díl alespoň ze začátku slibně. Konečně se začne něco dít, změníme prostředí, objevují se nové postavy, například postava Indie, která mi přišla skvělá. Není to rozhodně nejpříjemnější postava, se kterou se setkáte, ale je mazaná, odhodlaná, nezávislá, má hloubku a je skvělým protikladem Cassie. Takhle nějak si představuji silnou ženskou hrdinku.
Tím ale pozitiva končí a autorka opět sklouzne k té šílené omáčce, kterou jsme mohli okusit již v prvním dílu. Nekonečné, stále dokola se opakující myšlenkové pochody a dialogy o ničem, až jsem měla občas tendenci přeskakovat věty.
Pokud jste poetická duše a rádi se hloubáte v myšlenkách, pak vás to možná bude bavit, ale já se tedy většinu času opravdu pekelně nudila.
Dokonalý pár
Ally Condie
Řekla bych, že většinu YA dystopií mám přečtenou, tahle série se mi ale nějakým způsobem velmi dlouhou dobu vyhýbala. Nicméně řekla bych, že ani tenkrát, když mi bylo ještě -náct a byl, jak já tomu říkám, "dystopický boom", by to nebyl můj favorit.
Námět předem nalajnovaného života zní sice skvěle a rozhodně má co nabídnout a má obrovský potenciál, ale chybí tomu drive, šťáva nebo ať už to nazveme jakkoliv, zkrátka něco, co by mě ke knize připoutalo a nutilo číst dál.
Přitom hlavní hrdinové vlastně nejsou vůbec špatní. Naivní? Rozhodně, ale to je dáno prostředím, ve kterém vyrůstají, a to postupné procitání a zjišťování, že chtějí mít kontrolu nad životem a chtějí dělat vlastní rozhodnutí a rozhodovat se podle sebe, je něco, co asi chceme v podobné knize vidět. Určitě ale nejsou hloupí.
Jen je tu zbytečně moc omáčky, myšlenkových pochodů, které se opakují, metafor a filozofování, na což já úplně nejsem.
Odchýlení
Victor Dixen
Knize nelze upřít čtivost a originalita, ale já si prostě nějak nemůžu vybudovat vztah k postavám. Všechny se chovají zvláštně, mluví zvláštně a taky bych čekala, že ne u všech párů přeskočí jiskra, a když už přeskočí, tak si k sobě budou muset alespoň trochu hledat cestu, vzhledem k tomu, že spolu strávili jen velmi málo času. Tady ale do sebe všechno zapadne jako puzzle a cizinci nakonec tvoří nerozdělitelné páry a milují se až za hrob.
Četla už jsem určitě mnohem horší sci-fi počiny, ale stále si myslím, že autorův skvělý nápad šel rozhodně uchopit a zpracovat ještě o něco lépe.
První brána
Megan E. O'Keefe
Minimálně do poloviny se to šíleně vleče, až jsem měla nutkání knihu odložit, ale potom už příběh chytí nějaký spád a šlape to až do konce. Mám dva hlavní problémy. Jeden se vine celou sérií - hlavní hrdinka je vojačka, dostane rozkaz, ale udělá přesný opak a ve finále za to nenese žádné následky, a druhý problém je, že mi dělalo obtíže se, obzvláště v závěru, zorientovat, co se vlastně dělo.
Své kvality série rozhodně má, ale já osobně mám jiné oblíbence.
Na ledě
Hannah Grace
Erotika mi nevadí, šla jsem do toho s tím, že tam je, ale musí být opodstatněná. Pokud je to na úkor děje, tak je to průšvih.
Ano, hokejista a krasobruslařka, kteří musí spolupracovat není ten nejoriginálnější námět na světě, ale i tak měl příběh potenciál být zábavný. Bohužel spíše než název Na ledě by tady bylo příhodné použít název Na párty. Nevím, jestli by talentovaní sportovci s velkými cíli trávili většinu svých večerů opíjením se do němoty.
Takže máme párty, sex, párty, sex, hlavní námět, kdy mají Anastasia a Nathan spolupracovat, autorka odbyde během pár stran a pak už je to jenom sex a vzdychání nad tím, jak je ten druhý dokonalý. Nic, co by muselo být roztaženo na šílených 450 stran. A ten epilog? Ptám se proč? Proč do podobných knížek dávat něco, co se tam vůbec, ale vůbec nehodí?
Autorce se překvapivě do všeho toho balastu povedlo zakomponovat i několik těžších témat jako je porucha příjmu potravy, vysoké nároky ze strany rodičů nebo adopce, což bylo fajn, ale bohužel to nestačilo.
Anatomie srdce
Jenn Bennett
Po velkém zklamání z knihy Vždycky Jane, kdy jsem měla pocit, že to ani nemohla psát ta stejná autorka, bylo příjemné zase číst tu starou dobrou Jenn Bennett, jakou znám z jejích dříve vydaných knih, na druhou stranu Anatomie srdce se mezi moje největší oblíbence i tak nezařadila. Nějak mi tam totiž ze začátku úplně nefungovala ta chemie mezi hlavními hrdiny. Možná proto, že to bylo poměrně dost uspěchané. Asi bych ocenila více oťukávání, poznávání a vývoje jejich vztahu.
Nicméně autorka zde, jak už jsme u ní asi zvyklí, zakomponovala hned několik zajímavých témat, což pro mě bylo tím hlavním pohonem, proč číst dál. Nevím, kam na ty záliby hlavních postav pořád chodí, ale anatomická kresba? Nic originálnějšího jsem snad ještě v životě nečetla. A ke konci skoro až slzička ukápla. Nebylo to to nejlepší, co jsem od autorky četla, ale rozhodně to je ta Jenn, kterou znám a kterou chci číst i nadále.
Rusko sužuje pandemie
Jana Vagnerová
Ano, na jednu stranu oceňuji, že se autorka drží hodně při zemi, co se týče nějaké brutality, protože co si budeme povídat, asi bychom si po vypuknutí pandemie nešli hned vystřílet mozky z hlavy nebo se nezačali požírat navzájem, na druhou stranu pokud si chci přečíst apokalyptický thriller, tohle úplně není to, co očekávám a co chci. Slovo thriller mi v tomto případě přijde hodně nadnesené a knihu bych nazvala spíše rodinným/psychologickým dramatem, protože spíše než na pandemii samotnou se soustředí na vztahy mezi hlavními aktéry. To by nutně nemusela být špatná věc, naopak bylo zajímavé sledovat jejich dynamiku a jak musí všichni i přes to, že se (logicky) nemají zrovna v lásce, nějakým způsobem spolupracovat, kdyby to ale nebyla jediná věc, kterou sledujeme. Celou dobu jsem čekala, kdy se něco zvrtne, ale když žádná závažná událost nepřijde ani po přečtení poloviny knihy, tak už se přeci jen začnete trošku nudit. A kdybych věděla, že žádný zvrat nepřijde nikdy, pravděpodobně bych se do knihy vůbec nepouštěla. Psychologie postav je dobrá, ale na tom apokalyptický thriller tak úplně nepostavíte.
Seriál doporučuji velmi, knihu bych v tom množství skvělých apo a postapo knih klidně vynechala.
Pravidla hry
Neal Shusterman
Ano, Shusterman z toho bezpochyby cítit jde, je to originální, čtivé, hlavní hrdina sympaťák, ale mně tentokrát zkrátka asi nesedlo to téma a prostředí. Obvyklý wow efekt, na který jsem byla doposud zvyklá u všech autorových knih, se bohužel nedostavil.
Tokijský sen
Emiko Jean
(SPOILER) Autorka by podle mě udělala lépe, kdyby nechala první díl jako standalone a do tohoto pokračování se vůbec nepouštěla.
Tady se toho událo hrozně moc a zároveň vlastně nic, kvůli čemu bych měla chuť číst dál - Izumi a její sestřenice se nesnáší a najednou jsou nejlepší kamarádky, Izumi se rozejde s Akiem, aby se k němu na konci zase vrátila, Izumi se pohádá s kamarádkou a vzápětí už se zase kamarádí, Izumi nastoupí na školu a pak to zase stáhne... Její rodiče se chtějí vzít, ale nemůžou, pak zase nechtějí a pak zase chtějí... Zkrátka se tady úplně ztratilo to kouzlo prvního dílu a ani po dočtení jsem ho bohužel nenašla.
Vyslání: Na výčitky už je příliš pozdě
Victor Dixen
Námět zní skvěle, ale provedení za mě trochu pokulhávalo. Bavilo mě příběh sledovat z více úhlů pohledu, ale souhlasím s tím, že kdyby autor nevyzradil hlavní záměr tvůrců hned na začátku, ale dávkoval nám ho v postupně v náznacích, měla by kniha o dost větší wow efekt.
Bylo pro mě také velmi těžké si oblíbit alespoň jednu z postav, přišlo mi, že všechny se chovaly přinejmenším zvláštně a na svůj věk dost dětinsky a nevyspěle.
Ani toho sci-fi tady není moc a prostředí vesmíru opravdu slouží jen jako zajímavá kulisa, což mě, jako čtenáře sci-fi trochu mrzelo. Pokud ale naopak zrovna neholdujete popisu vesmírných lodí a dalším technikáliím, pak vás tato kniha rozhodně potěší.
Jsem docela zvědavá, jakým směrem se budou ubírat další díly, ale určitě snížím očekávání.
Šach a mat
Ali Hazelwood
Šach a mat je perfektní romantická komedie, která za mě splňuje všechny kolonky. Je to chytré, je to vtipné, máme tu skvělé hlavní hrdiny, mezi kterými to jiskří od první chvíle (a přitom k tomu vůbec nejsou potřeba rozpačité a přemrštěné sexuální scény jako například v Hypotéze lásky), ale zároveň se autorka lehce dotýká i důležitých témat jako je převážně postoj k ženám v (nejen) šachovém světě.
Šachu sice vůbec nerozumím, ale i přesto jsem si příběh nesmírně užila, takže pokud váháte, jestli si knihu přečíst, právě z tohoto důvodu, neváhejte a běžte do toho! Věřím, že nebudete litovat.
Fraktální šum
Christopher Paolini
Tak tohle bylo opravdu zvláštní čtení. Zkraje jsem se vůbec nemohla začíst a nudila jsem se, protože jsem si nedokázala oblíbit jedinou postavu, potom jsem najednou hltala jednu stránku za druhou, protože jsem byla napnutá jak kšandy, co že teda ti naši hrdinové naleznou na konci své cesty, a v závěru totálně frustrovaná, protože tohle všechno kvůli... kvůli čemu vlastně?
I přes nízké hodnocení ale musím uznat, že kniha ve mně nějakým nepochopitelným způsobem rezonuje. Vlastně jsem asi vůbec nečekala, že to bude až tak temné, ale ta tíživá atmosféra cizí nehostinné planety se autorovi povedla na jedničku. Jen škoda toho závěru.
Nové šance
Lilly Lucas
Na příběh Sama jsem se těšila hodně, protože mladý otec samoživitel je rozhodně téma s velkým potenciálem a byla jsem zvědavá, jak si s ním autorka pohraje. S hlavní hrdinkou - sládkovou jsem se taky ještě v žádné knize nesetkala a bylo to zajímavé osvěžení. A jelikož je toto zřejmě poslední kniha z Green Valley, ocenila jsem i setkání s postavami z předchozích dílů.
Maličko mi tu oproti ostatním knihám ze série chyběl popis okolní přírody, protože většinu času se příběh odehrává u Sama doma, ale vzhledem k jeho situaci je to nejspíš pochopitelné.
Pokud hledáte milou oddechovku, tak s Novými šancemi určitě nesáhnete vedle, ale mými oblíbenci zůstávají Noah a Elara s Lenou a Ryanem těsně v závěsu, tady mě mrzel ten useknutý konec.
Co už nikdy nepřebolí
Lucy Score
Poslední dobou knihám vytýkám jejich délku a ani tato nebude výjimkou. Romantika má za mě být lehká a svižná a skoro 500 stran je na tento žánr zkrátka příliš. Bavila mě atmosféra malého městečka i hlavní hrdinka (její mužský protějšek je třeba brát s rezervou, protože v reálném životě bych si o takového chlapa pravděpodobně neopřela ani kolo), se kterou se dalo poměrně dobře ztotožnit a fandit jí, vedlejší postavy byly také skvělé a o spoustě z nich bych se chtěla dozvědět víc, ale na můj vkus tam bylo hodně omáčky okolo, která nebyla úplně nutná. A ten epilog? Já osobně miluju šťastné a přeslazené konce, ale tady mi to bohužel nějak nekorespondovalo se zbytkem knihy.
Za mě tedy takový průměr - neurazí, nenadchne. Mnohem větší očekávání mám z druhého dílu, který se bude věnovat druhému z bratrů, ten mi byl totiž značně sympatičtější.