Sarah11 komentáře u knih

Poslední dobou knihám vytýkám jejich délku a ani tato nebude výjimkou. Romantika má za mě být lehká a svižná a skoro 500 stran je na tento žánr zkrátka příliš. Bavila mě atmosféra malého městečka i hlavní hrdinka (její mužský protějšek je třeba brát s rezervou, protože v reálném životě bych si o takového chlapa pravděpodobně neopřela ani kolo), se kterou se dalo poměrně dobře ztotožnit a fandit jí, vedlejší postavy byly také skvělé a o spoustě z nich bych se chtěla dozvědět víc, ale na můj vkus tam bylo hodně omáčky okolo, která nebyla úplně nutná. A ten epilog? Já osobně miluju šťastné a přeslazené konce, ale tady mi to bohužel nějak nekorespondovalo se zbytkem knihy.
Za mě tedy takový průměr - neurazí, nenadchne. Mnohem větší očekávání mám z druhého dílu, který se bude věnovat druhému z bratrů, ten mi byl totiž značně sympatičtější.

5 22.03.2024

První díl, i když se nezařadil mezi moje nejoblíbenější sci-fi, měl docela dobře našlápnuto, přestože už jemu jsem vytýkala jeho délku, ale tohle bylo vyloženě zdlouhavé a vlastně úplně zbytečně. Autorka se sice snaží hlavním hrdinům házet klacky pod nohy (a že jich není málo), ale když ze všech situací vyváznou bez úhony, už je to trochu nuda. Nehledě na to, že Sanda za celou dobu neuposlechne jediný rozkaz a zkrátka si dělá, co chce, aniž by za svoje činy musela nést jakékoliv následky. Každý se s tím prostě smíří a jede se dál.
Co mě ale nakrklo asi úplně nejvíc je absence jakéhokoliv vyvrcholení. Autorka to krásně všechno splétá dohromady, takže čekáte, co se všechno na konci semele a ono... nic? Jako vůbec nic?
Bonusové body má u mě kniha za Tomase, Noxe a Arden, kteří jsou paradoxně mnohem zábavnější než jakákoliv z hlavních postav.

1 22.03.2024

Nebylo to špatné, ale na můj vkus tady bylo až moc omáčky okolo a nebylo by od věci příběh o pár (nebo spíš o trochu víc) stránek seškrtat, aby dostal nějaký spád. Také dějové linky mi přišly dost nevyrovnané. I když Sanda určitě nepatří moje nejoblíbenější knižní hrdinky, ona společně s Berem mě bavila nejvíc, u Jules mě poháněla dál pouze touha zjistit, co se děje a na ní jako postavě mi vlastně nezáleželo, a Biranovy kapitoly mě často už vyloženě nudily.
Co ale oceňuji na celé sérii je diverzita postav, která mi vůbec nepřijde tlačená na sílu a to je něco, co mám sci-fi obecně ráda. Každý je nějaký a ostatní to zkrátka berou tak, jak to je, a není vůbec nutné knihu nálepkovat jako LGBT+.
Řekla bych, že je to takové odlehčené sci-fi pro lidi, kteří úplně neholdují technikáliím a spíš preferují vztahy mezi postavami, špetku romantiky, ale také hodně politikaření.

1 21.03.2024

Těšila jsem se na milou vánoční oddechovku se psy v hlavní roli a dostala jsem docela slušnou depku, kde se psi vyskytují jen okrajově, což mě šíleně mrzí, protože právě ten psí úhel pohledu je to, co Cameronovy knihy dělá kouzelné a jedinečné. Autor umí psát velmi lehce a čtivě a kniha je poměrně krátká, takže jsem neměla problém ji dočíst, ale zkrátka se mě to nějak nedotklo.
Plusové body dávám za to, jak přesvědčivě vystihl, čím si lidé prochází v různých fázích života, ať už se jedná o nepochopenou teenagerku, která si teprve hledá své místo v životě, vyhořelou matku tří dětí, otce workoholika a nebo seniora, který přišel o svou milovanou ženu a není si jistý, jestli má jeho život ještě vůbec nějaký smysl, to bylo až obdivuhodné. Ale příště bych si přála zase víc psů a méně lidí.

3 24.01.2024

Kniha mě samozřejmě zaujala kontroverzním názvem, který je perfektním marketingem sám o sobě, ale ve výsledku rozhodně nelituju, že jsem vystoupila ze své čtenářské komfortní zóny a přečetla si něco, k čemu bych se pravděpodobně jinak nikdy nedostala.
Herečku jsem neznala, ale smekám před tím, co všechno si za svůj život vytrpěla a s jakou obdivuhodnou lehkostí a humorem o tom dokáže psát, protože její životní příběh je všechno, jen ne veselý a humorný.
Já jsem se ale osobně trochu ztrácela v časových údajích. Jennette je totiž v jedné kapitole třeba osm a v druhé už je o několik let starší, takže jsem se často pozastavovala nad tím, jak může člověk v takovém věku (i s přihlédnutím na to, jak byla vychovávána) takhle přemýšlet, abych záhy zjistila, že už jsme vlastně časově úplně jinde, což mi trochu narušovalo plynulost čtení. V poslední třetině knihy už jsem se taky přistihla, že začínám ztrácet pozornost, protože se to dost točilo v kruzích, ale rozumím tomu, že autorka chtěla popsat svůj příběh přesně tak, jak se stal a že vymanění se ze závislosti a léčba psychických problémů je tak trochu kolotoč a běh na dlouhou trať.
Jsem ráda, že moje matka zemřela je ale bezpochyby silné čtení, které může v mnohém otevřít oči.

1 24.01.2024

Určitě to nebylo zlé, ale Vinici ve Francii řadím spíše mezi slabší díly ze série. Atmosféru autorka umí vybudovat skvěle, jak už jsme se ostatně přesvědčili v předchozích dílech, ale tady vidím promarněný potenciál v té zápletce s druhou světovou válkou, se kterou si mohla ohromně vyhrát, ale nakonec to tak nějak vlastně zahrála to outu a je to obrovská škoda.
S postavami zásadní problém nemám, jen mi lezlo na nervy, že jsem musela v každé kapitole číst o tom, jak už Hattie dlouho s nikým nespala. Myslím, že jsme to všichni pochopili už napoprvé a netřeba to opakovat pořád dokola.
Osobně bych knihu klidně i o sto stran zkrátila, protože tam bylo hodně pasáží, kde se vlastně skoro nic nedělo, ale jinak to bylo skvělé čtení, obzvláště na ty chvíle, kdy nechcete nad ničím moc přemýšlet.

3 24.01.2024

Autorka se stále drží stejné šablony, ale díky jejímu stylu psaní to na mě perfektně zafungovalo i napodruhé a věřím, že by to zafungovalo i víckrát. Kniha se čte velmi lehce a plynule, je to vtipné a osvěžující a postavy vám snadno přirostou k srdci. Atmosféru skvěle dokresluje originální prostředí a objevují se tu i závažnější témata jako postavení žen ve vědě a problematika jednotných přijímacích zkoušek, což knize dodává trochu větší hloubku.
Chemie mezi hlavními hrdiny funguje skvěle a překvapivě mi tady ani tak nevadila ta sexuální scéna, která sem, na rozdíl od Hypotézy lásky, zapadla mnohem lépe.
Jedinými dvěma mouchami je pro mě postava Rocío, která mi přišla zkrátka "too much" a neustálé vzdychání hlavní hrdinky nad tím, jak ji Levi strašně nenávidí, i když je později už nad slunce jasné, že to tak není.

5 24.01.2024

Za mě má série také bohužel sestupnou tendenci. První díl byl skvělý, druhý se držel velmi těsně v závěsu, ale pár drobných mušek to mělo a tento je jednoznačně nejslabší. Na všudypřítomný americký patriotismus už asi nemá cenu znovu upozorňovat, kdo podobné knihy čte, ten je na to možná i trochu zvyklý, ale jestli to v předchozích dílech bylo ještě v nějaké přijatelné míře, tady už to doslova tryská proudem a často úplně zbytečně a nesmyslně.
Z hlavního hrdiny, kterému jsem fandila pro jeho racionální uvažování, udělal autor blázna, který si něco umane a žene se za tím hlava nehlava, třeba i na úkor lidí, které má na starost, a jak první díl šlapal a otáčela jsem stránku za stránkou, tady už mi to napětí trochu chybělo.
Na druhou stranu i přes to, že tady jde převážně o politické intriky, autor to pořád dokáže podat s až neuvěřitelnou lehkostí a plynulostí a jako taková sonda do lidské společnosti tahle kniha (potažmo série) funguje perfektně - peníze zkrátka vládnou světu, ať chceme, nebo ne.

3 23.01.2024

Od Shustermana bych si nakonec stejně pravděpodobně přečetla i nákupní seznam, přesto jsem měla mírné obavy z povídek, protože mnohem více mi vyhovuje románová forma a povídky vlastně jinak vůbec nečtu. Můžu ale s klidným srdcem říct, že k obavám nebyl důvod. Ano, některé mě zaujaly více, jiné méně, ale tak to zkrátka bývá. Autor si nicméně pořád drží vysokou úroveň.
Líbilo se mi, že zprvu jsem vlastně vůbec nevěděla, kam se daná povídka bude ubírat, což mě nutilo číst stále dál a dál. Maličko jsme mohli nahlédnout pod pokličku postav nám již známých, ke kterým jsem se ráda vrátila, ale objevily se tu i postavy nové a neméně zajímavé.
Nejvíc se mi líbila Marsovská minuta, která se zabývá mládím a, dá se říci, zrodem jednoho z největších záporáků, což vlastně zjistíte až v úplném závěru, Vytrvalost paměti, kde se špičkují smrtky Gaudí a Dalí, a potom povídka (nevybavím si teď z hlavy název) o tom, jak si musela své místo mezi smrtkami vydobýt smrtka Curieová.

6 08.11.2023

Rok poté je rozhodně skvělým pokračováním Vteřiny poté, drží se těsně v závěsu, ale první díl se mě přeci jen dotkl o chlup více.
Co velmi oceňuji je to, že i když je kniha plná politických intrik, techniky a vojenských strategií, vyjednávání a podobně, je lehce stravitelná i pro běžněho smrtelníka a vůbec to nenarušuje plynulost čtení. Naopak musíte číst pořád dál a dál a jste zvědaví, jak to celé vlastně dopadne.
Pokud se odpoutáte od toho, že při každé příležitosti se zpívá hymna a vzdává hold Americe a jejím zakladatelům, což už mi v některých situacích přišlo spíš úsměvné, a budete to brát trochu s rezervou, tak je to opět skvělá jízda, i když o něco pomalejší a v mnoha ohledech jiná než předchozí díl.

2 07.11.2023

Námět knihy si mě získal už když jsem v minulosti narazila na její anglické vydání. Zatopený svět, kde lidé přežívají převážně na plovoucích plošinách a mnoho z nich vůbec nezná, co je to pevná půda pod nohama, a kde si hlavní hrdinka vydělává tím, že se potápí do mořských hlubin a hledá pozůstatky starého světa, které by mohla co nejvíce zpeněžit, mi přijde zkrátka jako skvělý základ k tomu, aby to byla skvělá kniha. Bohužel to ale nestačilo.
Čte se to dobře, ale na to, že to má být sci-fi, to autorka nepodala vůbec uvěřitelně, vlastně je tu docela dost logických mezer a je to celé hodně naivní. Hlavní hrdinka se tváří jako badass, ale ve skutečnosti mi přišla spíš otravná.
Zkrátka neurazí, nenadchne a je to jedna z těch knih, které vám velmi brzo zmizí z paměti. Možná pro nižší věkovou kategorii, ale mě jako -cet už to neohromilo.

2 07.11.2023

Kniha Vteřinu poté až děsivě realisticky popisuje, jak se společnost začne hroutit, pokud přijdeme o něco pro nás v dnešní době tak samozřejmého jako je elektřina. Je neuvěřitelné, nad čím vším se nakonec musí přemýšlet a jak těžká rozhodnutí se musí učinit, když jde o holé přežití. Častokrát jsem se přistihla, že některé věci by mi vůbec nepřišly na mysl, protože mám jako spousta dalších v hluboko zakořeněné v hlavě, že tak to prostě je, ty věci tady jsou a vždycky budou. Je to zkrátka velmi silné čtení, které může v mnohém otevřít oči.
Jediný maličký mínus je ten šílený americký patriotismus ve stylu: "Ale my jsme přece Američané, my takové věci neděláme." Z každého se stane zvíře, když má hlad.

4 02.10.2023

Kdyby ze světa zmizely kočky je krátká novelka, která mě zaujala hlavně svým názvem. Kočičí marketing na mě zkrátka zabere vždycky. Protože ale podobný žánr knih v podstatě nečtu, byl to pro mě tak trochu krok do neznáma. V tomto případě se mi ale rozhodně vyplatil a byla jsem až překvapená, jak mě příběh tak malého rozsahu dokázal tak hluboce zasáhnout.
Přitom je to úplně prosté. Když je člověk mladý, má takový ten pocit nedotknutelnosti, toho, že se mu nemůže nic stát, a často si věcí neváží, nebo si možná ani neuvědomuje jejich důležitost, dokud nedojde na lámání chleba. Tahle kniha ale není jen smutná a melancholická, i když minimálně u kapitoly s kočkami jsem musela zamáčknout slzu, je taky překvapivě humorná, hlavně díky postavě Ďábla, který mi přišel úplně geniální.
Jediná moje výtka směřuje ke konci, u kterého bych ocenila, kdyby byl trochu více rozepsaný. Zajímalo by mě, jestli se hlavní hrdina nakonec usmířil se svým otcem a taky co se stalo s Panem Zelím. Jinak ale mohu s klidným srdcem doporučit.

5 02.10.2023

Na Sharu Wheelerovou už jsem se těšila od té doby, co jsem na ni poprvé narazila v angličtině, ale zároveň mi dělalo vrásky srovnání s Papírovými městy od Johna Greena, které (jestli mohu soudit podle filmu) se mi nelíbily vůbec.
Bohužel tentokrát musím říct, že to byl skutečně krok vedle. Největším problémem a důvodem, proč jsem knihu nemohla tak dlouho dočíst, byl pro mě styl psaní, který mi přišel nesmírně kostrbatý a útržkovitý. Vůbec to hezky neplynulo, autorka tak nějak podivně skákala a spíš než jako ucelený kus textu to na mě působilo jako soubor různých rozhovorů, které byly totálně o ničem.
Druhý problém byly postavy, které jsem od sebe nedokázala odlišit, neustále se mi mezi sebou pletly a už teď, asi deset dní po dočtení, mám problém si vzpomenout na jejich jména. Chloe (doufám, že to byla Chloe) mi nesedla vůbec, myslela pořád jen na sebe a na své zájmy, běhala za Sharou jak pejsek a na svoji kamarádku úplně kašlala. Co se týče Shary, vlastně jsem vůbec nepochopila, proč celou tu šarádu spáchala, a o nějaké chemii mezi těmi dvěma tady nemůže být vůbec řeč.
A teď si pod sebou v téhle hyperkorektní době asi řežu větev, ale jak moc je pravděpodobné, že takové množství studentů a jejich rodinných příslušníků bude patřit do LGBT+ komunity?
Nevím, ale nejspíš mi úplně uniklo, co mi měla tahle kniha vlastně předat.

3 02.10.2023

Já jsem tedy knihu četla v létě, ale tohle je ultimátní pohodová a hřejivá kniha na mrazivé předvánoční večery a věřím, že pokud si ji přečtete v tomto období, ten zážitek bude ještě o kus lepší. Neskutečně jsem si užívala kouzelnou atmosféru zasněženého hradu a to, jak se vždycky všichni společně sešli u jídla, mě vždy zahřálo u srdce.
Izzy jako hlavní hrdinka byla skvělá. Byla pracovitá, odhodlaná a měla srdce na dlani, ale zároveň sebou nenechala zametat. A Ross... Ten mě snad bavil ještě víc. Byl to takový ten typický introvertní a na první dojem zachmuřelý spisovatel, který žije ve vlastním světě a ostatní si moc nepouští k tělu, ale když se dostanete pod pokličku, zjistíte, že je to vlastně miláček s obrovským srdcem. Chemie mezi hlavními hrdiny byla skoro hmatatelná a bylo to tak perfektně slow burn, až jsem si říkala, že už to asi nevydržím (v dobrém slova smyslu), bohužel když mělo konečně k něčemu dojít a já byla napnutá jak struna, tak to autorka utla a ochudila nás o perfektní žhavou scénu. Ne že bych to v knihách tak úplně vyhledávala, naopak mi to často přijde neohrabané, divné a zbytečné, ale tady to k tomu úplně vybízelo!

8 05.09.2023

Příběhy z Green Valley jsou už zkrátka taková sázka na jistotu, když si chcete přečíst něco milého, oddechového s hřejivou atmosférou. Myslím, že Lena a Ryan stále zůstávají mými favority, ale Annie a Cole a pošťuchování mezi nimi bylo taky skvělé. Ocenila jsem, že se v příběhu vyskytují postavy z předchozích dílů a můžeme nahlédnout i do jejich životů.
Za jediný mínus považuji konec, který mi oproti zbytku knihy přišel dost uspěchaný a useknutý.

5 05.09.2023

Nevím, jak to ta autorka dělá, ale paradoxně mě od ní nejvíc vzaly za srdce knihy z míst, které jsem nikdy navštívit netoužila - Irsko je jedním z nich.
Moc se mi líbila kouzelná atmosféra venkova a rodinné farmy, a i když to pro některé recenzenty zavánělo ekoterorismem, na mě to tak vůbec nepůsobilo. Naopak se mi moc líbila myšlenka udržitelnosti, soběstačnosti a toho, že je dobré se zajímat o to, odkud pochází to, co jíme, a pokud si jídlo vypěstuji a připravím vlastníma rukama, budu si ho o to více vážit.
Hannah jako hlavní hrdinka mě bavila a Conor vlastně taky. I když se občas choval jako nabubřelý frajírek, Hannah ho uměla celkem slušně usadit.
Našla se tu i špetka tajemství a napětí, i když samozřejmě nebylo tak úplně těžké uhodnout, kdo má všechny ty naschvály na svědomí.
Za mě skvělá oddechovka a troufám si říct, že pro mě se Domek v Irsku zařadil na druhé místo v oblíbenosti hned po Pekárně v Brooklynu.

6 05.09.2023

Kniha mě chytla od první strany a na rozdíl od většiny komentujících musím říct, že ten strohý a odosobněný styl vyprávění je zde dle mého názoru zvolen naprosto perfektně. Ani jednou jsem neměla pocit, že bych se v příběhu ztrácela.
Se scénami z jatek jsem problém neměla, ale našlo se i pár scén, které byly nechutné, ale pro děj úplně nepodstatné a působily jen jako snaha autorky ještě více tlačit na pilu a šokovat (např. nejméně jedna celá strana, která detailně popisuje zabíjení štěňat, nebo sex na zakrváceném řeznickém stole, zatímco je při tom sleduje její zaměstnanec).
Co se týče konce, tak ano, chápu autorčin záměr, ale určitě tady byl ještě prostor pro rozepsání, nemuselo to skončit tak náhle.
Zajímavé zamyšlení nad masným průmyslem, lidskou rozežraností, pokrytectvím a krutostí.

8 20.07.2023

Bylo to zábavné, milé, vtipné, ale druhá Hypotéza lásky, ke které je kniha často přirovnávána, to prostě není. A taky to mohlo být minimálně o sto stran kratší a na příběh by to nemělo vůbec vliv. Autorka hodně sází na dialogy, ale někdy mi přišlo, že jsou to samé slovní přestřelky a stále stejné myšlenkové pochody hlavní hrdinky a děj stojí na místě.
Celou knihou se prolíná téma přístupu k ženám na pracovišti, ale i když většinou jen tak klouže po povrchu, je dobře, že nevyšumí do ztracena a dojde i k nějakému řešení.
Hlavní hrdinové mi sedli a překvapivě mě tentokrát ani tolik neobtěžoval ten sexuální výbuch v závěru knihy, i když jsem měla pocit, že z Aarona se najednou stal úplně jiný člověk.
Myslím, že tady zkrátka musíte přistoupit na to, že je to romantická komedie a nebrat to tak úplně vážně.

4 20.07.2023

Tak jako u většiny knih od Julie Caplin, ani tady nechybí skvělá a přátelská atmosféra, která je jako pohlazení po duši. A i když nejsem příznivcem lásky na první pohled, tady mě autorka dokázala přesvědčit a přišlo mi, že ti dva zkrátka mají být spolu.
Oba hlavní hrdinové mi přirostli k srdci. Mina svým elánem a odvahou se do všeho vrhnout po hlavě (i když ona sama to ne vždy vnímala jako pozitivní, já ji skrytě obdivovala) a Luke svou dobrosrdečností.
Žádný velký zvrat se nekoná, ale někdy je prostě takové lehké čtení s jasně daným koncem k nezaplacení.

10 19.07.2023