Sarah11 přečtené 261

Divoká Aljaška 2024, Kathleen A. Tucker

Nespoutaná Aljaška 2023, Kathleen A. Tucker

Jako někomu, kdo se osamostatnil od rodičů ve svých devatenácti, mi přišlo trochu zarážející, že hlavní hrdinka není samostatná jednotka ani ve dvaceti šesti, ale samozřejmě chápu, že kniha má být o té proměně z městské slečinky s minimem povinností v ostřílenou a plnohodnotnou obyvatelku nehostinné Aljašky, což se autorce bezpochyby povedlo skvěle. Z celého srdce obdivuji Simona, že s těmi dvěma (obzvláště s Callinou matkou) dokázal vydržet. Jestli je něco, co v knihách zbožňuji, tak je to prostředí malých městeček (pokud jsou v horách, o to lepší), takže toto bylo čtení přesně pro mě. V příběhu je krásně vykreslena síla komunity a jak je nesmírně důležité si navzájem pomáhat, obzvlášť pokud žijete v takto krutých podmínkách. Možná jsem čekala trochu více aljašské přírody, ale pokud máte stejný problém, můžu vás ujistit, že druhý díl vám to vynahradí. Vzájemné špičkování mezi hlavními hrdiny mě bavilo a oceňuji, že i když chemie tu rozhodně funguje, tak to není přehnaně a úplně zbytečně explicitní. Jonahova přímost a rozhodnost byla navíc opravdu osvěžující. Musím se přiznat, že ten závěr jsem tedy nečekala, a bylo mi trochu líto, že když jsme konečně měli tu čest Callina otce trochu víc poznat, tak jsme ho vzápětí ztratili, ale možná o to více příběh získal na reálnosti a více se mi dostal pod kůži, takže to tak asi mělo být. Já si nemohu stěžovat a myslím si, že tato romantika by si zasloužila víc pozornosti než leckteré, které se aktuálně těší mnohem větší popularitě. Ano, Na ledě, třeba jako ty.... celý text

Musím tě zradit 2022, Ruta Sepetys

S kamarádkou máme takovou tradici, že si vždy před Vánoci pošleme seznam několika knih, které bychom si chtěly přečíst, a navzájem si jednu vybereme a nadělíme pod stromeček. Tímto způsobem se ke mně dostala i tato kniha, kterou jsem měla na svém seznamu už velmi dlouho, ale pokaždé jsem dala přednost nějaké jiné. A ani nevíte, jak jsem vděčná, že jsem si tento příběh mohla přečíst, protože o tom, že se něco takového dělo v poměrně nedávné minulosti jsem upřímně neměla ani potuchy. Proč nám o tom ve škole nikdo nic neřekl? Nebylo by to mnohem přínosnější, než věnovat tolik času období pravěku? Rozhodně by nebylo od věci ji zařadit do povinné četby. To, jak autorka dokázala vykreslit každodenní šeď, strach a bezmoc, ale zároveň čtenáře udržet v napětí, a kolik času musela věnovat veškerým rešerším, je úctyhodné. Opravdu smekám. Všechny ty hrůzy mi budou ležet v hlavě ještě dlouho. Kéž bychom se z toho dokázali jako lidstvo poučit, ale obávám se, že jsme nepoučitelní...... celý text

Vánoční seznam 2021, Beth Garrod

Knihu jsem si šetřila na období okolo Vánoc, abych měla na čtení tu správnou atmosféru, bohužel ani tak na mě nic nepřenesla. To, že jsem ji přečetla zhruba přes měsícem a už se mi skoro vytratila z paměti ostatně o něčem vypovídá... I když už jsem věkově úplně mimo young adult, ráda mezi tyto knihy občas zabrousím, ale tenhle příběh na mě působil spíše více jako middle grade. Jako vánoční minisérie na Netflixu by to možná zafungovalo lépe, ale knižní verze byla taková nemastná neslaná a problémy hlavních postav úplně malicherné. A to "tajemství" a proč to vůbec bylo tajemstvím jsem vůbec nepochopila.... celý text

Hospůdka v Praze 2024, Julie Caplin

Linka s nedořešenou minulostí mě bavila, bylo to zase něco jiného a asi jsem upřímně ještě nečetla romantiku, kde by byli hlavní hrdinové bývalí manželé. Leonarda jsem si oblíbila už ve Vile v Itálii, i když mě mrzelo, že z něj autorka nakonec udělala tak trochu blbce, aby ho odklidila ze scény. Nicméně pokud to máte stejně jako já, tak nebojte, tady je to opět ten stejný bezprostřední Leonardo, jakého známe a máme rádi. Anna je trochu taková puťka, ale vyloženě problém jsem s ní taky neměla. Nejvíc mě ale samozřejmě, asi jako každého českého čtenáře nebo čtenářku, zajímalo, jak si autorka poradí právě s naší zemí a našimi reáliemi, a za mě můžu říct, že se toho zhostila s grácií. Ano, vyznívalo to místy trochu "průvodcovsky", ale to pravděpodobně vyznívají i ostatní knihy, jen to z pohledu cizince tak nevnímáme. Mně náhodou přijde skvělé, že autorka tímto způsobem přibližuje naši malou zemi zahraničním čtenářům. Přišlo mi tedy trochu nepravděpodobné, že všichni Češi ovládali angličtinu a ochotně v ní konverzovali, ale budiž. Co se týče v recenzích velmi často zmiňovaných jmen v základní podobě "Michaela" a "Jan", mně osobně to až tak žíly netrhalo, protože, opět, když se na to podívám z pohledu cizince, tak to dává smysl. Mnohem více mi nesedělo, a dávám to za vinu spíše překladu, když se někdo z místních zmiňoval o "České republice", protože, řekněme si upřímně, který Čech to takto používá? Myslím, že pro drtivou většinu lidí je to prostě a jednoduše "Česko". Druhá věc byl obrat "jedeme do města *doplň libovolný název*". Ne, my nejedeme "do města Brna/Prahy/Ostravy", my prostě jedeme do Brna/Prahy/Ostravy. Samozřejmě se v příběhu objevují i tradiční české pochutiny, u čehož jsem se vždycky musela usmát, a taky pivo, ale i když jsme národ pivařů, nebylo toho piva přece jen trochu moc? Ale zase oceňuji, že autorka zmínila i houbaření, což je podle mě poměrně výrazný prvek naší kultury. Úplně nejvíce mě ale mrzí, že ten hlavní důvod, proč se Leonardo s Annou do Prahy vlastně vypravili, a to soutěž ve vaření piva, autorka nakousla jen úvodu a potom už ho dále nerozvíjela. Dlouholeté neshody mezi majiteli konkurenčních pivovarů se vyřešily jednou společnou večeří a výsledek soutěže byl vlastně, no... nijaký. Ve svém osobním žebříčku Romantických útěků bych Hospůdku v Praze zařadila mezi lepší průměr - čtení jsem si užila, mám díly, které mě oslovily méně, ale naopak mám i ty, které mě oslovily mnohem více.... celý text

Oko za oko 2017, Jenny Han

Sérii Všem klukům od Jenny Han naprosto zbožňuji, což byl také důvod, proč jsem se rozhodla pustit i do této. Za mě to byl ale bohužel velký krok vedle. Ta laskavost a lehkost, kterou jsem si na stylu psaní autorky tak zamilovala, jako by se tady úplně vytratila, a i když mám ráda knihy a filmy ve stylu "mean girls", tato kniha a to, jak ústřední trojice pojala celou pomstu, mi přišlo zkrátka vyloženě zlé a problematické. S tím fantasy prvkem, i když se vyskytuje velmi sporadicky, jsem taky úplně nesouzněla a přišel mi zbytečný. Navíc se mi neskutečně pletly postavy, minimálně Mary a Lillia. Kat byla asi jediná, která mezi všemi trochu vyčnívala. Dát postavám podobně znějící jména také nebyla úplně nejlepší volba... Vzhledem k tloušťce druhého dílu si vůbec nejsem jistá, jestli chci v sérii pokračovat dál.... celý text

Sloup do nebe 2015, William R. Forstchen

Sloup do nebe je asi ta nejzábavnější učebnice fyziky, na kterou narazíte, zároveň je to ale pořád jen učebnice. Interakce mezi postavami je tu hodně upozadněná, takže si k nim nedokážete utvořit hlubší vztah. Ale oceňuji, že i pro mě, fyzikou absolutně nepolíbenou, to bylo poměrně stravitelné. Za velmi pozitivní také považuji velké zastoupení ženských hrdinek, a to nejen jako vedlejších nevýznamných postav, ale právě naopak hrají v příběhu velmi důležitou roli, ať uż jsou to vědkyně nebo astronautky. Jak už jsem ale zmínila, stále je to jenom popis a ten popis přece jen po několika stovkách stran začne nudit. Obzvláště ke konci už se to táhlo opravdu hodně. Autor také hodně odkazuje na historii, což může být poprvé zajímavé, ale když už ten stejný odkaz použije po několikáté, tak už je to spíše otravné. Jedná se rozhodně o zajímavé dílo, nelituji, že jsem si ho přečetla, ale určitě to není pro každého.... celý text

Psí odvaha 2023, W. Bruce Cameron

Vůbec nechápu, proč jsem se ke knize dostala až po takové době, když je to opět naprostý skvost. Až je mi teď zase naopak líto, že už mám dočteno. Cameron má neskutečný spisovatelský dar, protože jen málokdo ve mně dokáže skrz slova vyvolat tak silné emoce a asi taky jen málokdo rozumí psí duši tak jako právě on. Celá kniha se mi v hlavě odehrávala jako film a přesně jsem si dokázala představit, co Bella dělá, jak se cítí a bylo strašně zajímavé si ke psímu chování přiřazovat jednotlivé myšlenky. V závěru jsem dokonce musela zatlačit slzu. Kniha byla napínavá od začátku až do konce a všechny postavy, ať už lidské nebo ty zvířecí, mě moc bavily a ráda jsem se s nimi opět setkala. Zároveň doufám, že toto není poslední kniha a že ještě někdy do nějaké psí mysli budeme mít tu čest nahlédnout.... celý text

Modlitba pro samorostlé 2024, Becky Chambers (p)

Budu už se asi opakovat, ale autorčin styl psaní je jako hřejivé pohlazení, které v této hektické době tak strašně moc potřebujeme. Žádný jiný autor ve mně nedokáže vyvolat takové pocity jako právě Becky Chambers, a přitom je ten příběh vlastně v základě tak prostý. Musím se ale přiznat, že favoritem pro mě stále zůstává díl první. Tady jsem bohužel nenalezla až takovou hloubku jako jsem očekávala, ale i tak jsem si čtení moc užila.... celý text

Co skrýváme před světem 2024, Lucy Score

Nashe jsem si oblíbila mnohem víc než Knoxe, takže jsem se na jeho příběh těšila a řekla bych, že nezklamal. Ano, rozhodně jsem četla v žánru knihy, které mě chytly za srdce mnohem více, ale i tak jsem si atmosféru malého městečka, kde každý zná každého a všichni drží při sobě, moc užila. Po všech těch bad boyích bylo osvěžující také číst o nějakém správňákovi. Lina jako hlavní hrdinka mi sedla, byla to taková správná ženská, která se o sebe zkrátka umí postarat. O to víc mě mrzí, že v druhé polovině knihy poměrně dost vyměkla a ztratila jiskru, takže jsem ji místy už skoro nepoznávala. Co se týče žhavých scén, je jich tu oproti předchozímu dílu méně, ale o to více jsou některé vážně divné. Jako příklad bych uvedla tu, kdy Nash spí... To jako vážně? Zajímalo by mě, jak by se k tomu lidé postavili, kdyby se prohodily role. A poslední věc, která mi vadila, je ten "spoiler" v závěru. On to vlastně asi není úplně spoiler, protože je nám všem jasné, jakým směrem se bude ubírat třetí díl, ale nechci o tom číst dopředu.... celý text

Teorie lásky 2024, Ali Hazelwood

Ali Hazelwood je pro mě příkladem toho, že lze napsat několik knih podle úplně stejné šablony, ale i tak bude každá svým způsobem jedinečná a zábavná. Nebo alespoň mě to i napotřetí neskutečně bavilo a ráda uvítám i další knihy z tohoto prostředí, jestli se autorka rozhodne je napsat. Oba hlavní hrdinové i vedlejší postavy mě bavily, chemie fungovala na jedničku, o humorné situace není nouze a použité popkulturní narážky jsou trefné a zároveň je jich tak akorát, abyste nebyli přehlcení nebo zmatení. Jak už jsme zvyklí z předchozích knih, opět se tu objevuje problematika diskriminace žen ve vědě a také nízkých platů vědeckých pracovníků. Hlavní hrdinka navíc trpí cukrovkou, takže můžeme trochu nahlédnout do života lidí s tímto onemocněním. Objevují se tady i (ať už přímo nebo jsou o nich zmínky) postavy z předchozích dílů, což mě potěšilo a bylo to skvělé zpestření. V rámci žánru romantické komedie nemám vůbec co vytknout.... celý text

Dokonalý svět 2013, Ally Condie

Tak jestli byl druhý díl pekelná nuda, tak tady už jsem vyloženě trpěla. Společnost, Vzpoura, nevzpoura, Mor, lék, očkování, mutace, barevné pilulky, ty jsi imunní, protože, ty nejsi imunní, protože... Trochu jsem se v tom ztratila. Jediné pozitivum, které jsem dokázala najít, je, překvapivě, milostný trojúhelník, který je uchopený zajímavým a úplně jiným způsobem než v ostatních podobných knihách. Ona miluje svým způsobem oba - jednoho romanticky, jednoho spíše jako člena rodiny, což on z jeho pohledu tak úplně nevidí a přeje si, aby si vybrala jeho, ale zároveň k ní má takové silné pouto, že se přes to dokáže přenést a naprosto bez nějaké zášti respektuje její volbu a zároveň chce vše nejlepší pro ně oba a nesoupeří o ni, protože ví, že ona už si vybrala. Tomu já říkám opravdu nesobecky milovat. Zároveň autorka neudělá nic, aby ho jednoduše úplně vyřadila ze hry jako to většinou bývá v ostatních knihách, za což ji cením. Kromě toho je to ale jenom úplně zbytečná omáčka a stále to samé dokola.... celý text

Dokonalý sen 2013, Ally Condie

Po rozpačitém úvodu do série vypadá druhý díl alespoň ze začátku slibně. Konečně se začne něco dít, změníme prostředí, objevují se nové postavy, například postava Indie, která mi přišla skvělá. Není to rozhodně nejpříjemnější postava, se kterou se setkáte, ale je mazaná, odhodlaná, nezávislá, má hloubku a je skvělým protikladem Cassie. Takhle nějak si představuji silnou ženskou hrdinku. Tím ale pozitiva končí a autorka opět sklouzne k té šílené omáčce, kterou jsme mohli okusit již v prvním dílu. Nekonečné, stále dokola se opakující myšlenkové pochody a dialogy o ničem, až jsem měla občas tendenci přeskakovat věty. Pokud jste poetická duše a rádi se hloubáte v myšlenkách, pak vás to možná bude bavit, ale já se tedy většinu času opravdu pekelně nudila.... celý text

Dokonalý pár 2012, Ally Condie

Řekla bych, že většinu YA dystopií mám přečtenou, tahle série se mi ale nějakým způsobem velmi dlouhou dobu vyhýbala. Nicméně řekla bych, že ani tenkrát, když mi bylo ještě -náct a byl, jak já tomu říkám, "dystopický boom", by to nebyl můj favorit. Námět předem nalajnovaného života zní sice skvěle a rozhodně má co nabídnout a má obrovský potenciál, ale chybí tomu drive, šťáva nebo ať už to nazveme jakkoliv, zkrátka něco, co by mě ke knize připoutalo a nutilo číst dál. Přitom hlavní hrdinové vlastně nejsou vůbec špatní. Naivní? Rozhodně, ale to je dáno prostředím, ve kterém vyrůstají, a to postupné procitání a zjišťování, že chtějí mít kontrolu nad životem a chtějí dělat vlastní rozhodnutí a rozhodovat se podle sebe, je něco, co asi chceme v podobné knize vidět. Určitě ale nejsou hloupí. Jen je tu zbytečně moc omáčky, myšlenkových pochodů, které se opakují, metafor a filozofování, na což já úplně nejsem.... celý text

Vila v Itálii 2024, Julie Caplin

Vila v Itálii rozhodně patří mezi ty lepší autorčiny počiny. Hlavní obrysy příběhu samozřejmě už tak nějak známe a nějaký větší zvrat se tady taky nekoná, ale pokud hledáte něco atmosférického, milého, co vás zkrátka jen pohladí po duši a nemusíte nad tím moc přemýšlet, tak tohle je skvělá volba. Trochu mě mrzí, že autorka z Leonarda udělala tak trochu dětiského troubu, aby udělala prostor Raphaelovi, protože na začátku tak vůbec nepůsobil, ale musíme se asi smířit s tím, že tímto způsobem se to zkrátka v podobných příbězích řeší. Alespoň má v pokračování prostor na nápravu. Jinak jsou všichni zlatíčka, Lia má zdravé sebevědomí, což je skvělé, a textilní umění byl zajímavý prvek, i když jsem měla občas problém si představit, jak by vlastně takový obraz vypadal, ale vlastně by mě to nesmírně zajímalo. No, tím jak se Raph na konci zachoval, mě trochu zklamal, protože Lia mu mockrát dokázala, že nemá zlé úmysly, ale s tím mám víceméně problém napříč celou sérií. Ti dva se rozhádají kvůli úplnému nesmyslu jen proto, aby se potom mohli zase sejít. Taky nevěřím tomu, že v realitě by k jejich vztahu rodina přistupovala tak pozitivně, i když samozřejmě pokrevně bylo vše v pořádku, ale vlastně proč ne, je to spíše taková pohádka. Ano, má to své mouchy, ale já jsem spokojená, atmosféra je jako vždy úžasná a účel odpočinkové četby to splnilo. A na konci se nám poodhalí i námět dalšího dílu, na který se už velmi těším.... celý text

Odchýlení 2024, Victor Dixen

Knize nelze upřít čtivost a originalita, ale já si prostě nějak nemůžu vybudovat vztah k postavám. Všechny se chovají zvláštně, mluví zvláštně a taky bych čekala, že ne u všech párů přeskočí jiskra, a když už přeskočí, tak si k sobě budou muset alespoň trochu hledat cestu, vzhledem k tomu, že spolu strávili jen velmi málo času. Tady ale do sebe všechno zapadne jako puzzle a cizinci nakonec tvoří nerozdělitelné páry a milují se až za hrob. Četla už jsem určitě mnohem horší sci-fi počiny, ale stále si myslím, že autorův skvělý nápad šel rozhodně uchopit a zpracovat ještě o něco lépe.... celý text

První brána 2024, Megan E. O'Keefe

Minimálně do poloviny se to šíleně vleče, až jsem měla nutkání knihu odložit, ale potom už příběh chytí nějaký spád a šlape to až do konce. Mám dva hlavní problémy. Jeden se vine celou sérií - hlavní hrdinka je vojačka, dostane rozkaz, ale udělá přesný opak a ve finále za to nenese žádné následky, a druhý problém je, že mi dělalo obtíže se, obzvláště v závěru, zorientovat, co se vlastně dělo. Své kvality série rozhodně má, ale já osobně mám jiné oblíbence.... celý text

Na ledě 2024, Hannah Grace

Erotika mi nevadí, šla jsem do toho s tím, že tam je, ale musí být opodstatněná. Pokud je to na úkor děje, tak je to průšvih. Ano, hokejista a krasobruslařka, kteří musí spolupracovat není ten nejoriginálnější námět na světě, ale i tak měl příběh potenciál být zábavný. Bohužel spíše než název Na ledě by tady bylo příhodné použít název Na párty. Nevím, jestli by talentovaní sportovci s velkými cíli trávili většinu svých večerů opíjením se do němoty. Takže máme párty, sex, párty, sex, hlavní námět, kdy mají Anastasia a Nathan spolupracovat, autorka odbyde během pár stran a pak už je to jenom sex a vzdychání nad tím, jak je ten druhý dokonalý. Nic, co by muselo být roztaženo na šílených 450 stran. A ten epilog? Ptám se proč? Proč do podobných knížek dávat něco, co se tam vůbec, ale vůbec nehodí? Autorce se překvapivě do všeho toho balastu povedlo zakomponovat i několik těžších témat jako je porucha příjmu potravy, vysoké nároky ze strany rodičů nebo adopce, což bylo fajn, ale bohužel to nestačilo.... celý text

Anatomie srdce 2024, Jenn Bennett

Po velkém zklamání z knihy Vždycky Jane, kdy jsem měla pocit, že to ani nemohla psát ta stejná autorka, bylo příjemné zase číst tu starou dobrou Jenn Bennett, jakou znám z jejích dříve vydaných knih, na druhou stranu Anatomie srdce se mezi moje největší oblíbence i tak nezařadila. Nějak mi tam totiž ze začátku úplně nefungovala ta chemie mezi hlavními hrdiny. Možná proto, že to bylo poměrně dost uspěchané. Asi bych ocenila více oťukávání, poznávání a vývoje jejich vztahu. Nicméně autorka zde, jak už jsme u ní asi zvyklí, zakomponovala hned několik zajímavých témat, což pro mě bylo tím hlavním pohonem, proč číst dál. Nevím, kam na ty záliby hlavních postav pořád chodí, ale anatomická kresba? Nic originálnějšího jsem snad ještě v životě nečetla. A ke konci skoro až slzička ukápla. Nebylo to to nejlepší, co jsem od autorky četla, ale rozhodně to je ta Jenn, kterou znám a kterou chci číst i nadále.... celý text

Rusko sužuje pandemie 2013, Jana Vagnerová

Ano, na jednu stranu oceňuji, že se autorka drží hodně při zemi, co se týče nějaké brutality, protože co si budeme povídat, asi bychom si po vypuknutí pandemie nešli hned vystřílet mozky z hlavy nebo se nezačali požírat navzájem, na druhou stranu pokud si chci přečíst apokalyptický thriller, tohle úplně není to, co očekávám a co chci. Slovo thriller mi v tomto případě přijde hodně nadnesené a knihu bych nazvala spíše rodinným/psychologickým dramatem, protože spíše než na pandemii samotnou se soustředí na vztahy mezi hlavními aktéry. To by nutně nemusela být špatná věc, naopak bylo zajímavé sledovat jejich dynamiku a jak musí všichni i přes to, že se (logicky) nemají zrovna v lásce, nějakým způsobem spolupracovat, kdyby to ale nebyla jediná věc, kterou sledujeme. Celou dobu jsem čekala, kdy se něco zvrtne, ale když žádná závažná událost nepřijde ani po přečtení poloviny knihy, tak už se přeci jen začnete trošku nudit. A kdybych věděla, že žádný zvrat nepřijde nikdy, pravděpodobně bych se do knihy vůbec nepouštěla. Psychologie postav je dobrá, ale na tom apokalyptický thriller tak úplně nepostavíte. Seriál doporučuji velmi, knihu bych v tom množství skvělých apo a postapo knih klidně vynechala.... celý text