sarkasknizkou komentáře u knih
Zpočátku jsem si myslela, že tohle opravdu nebude kniha pro mou věkovou kategorii, ale když jsem ji přečetla, mile mě překvapila. Už jenom to podání přímé řeči pro mě bylo úplně něco jiného, než vídám v klasických knihách, což je za mě velké plus. Témata, kterým se kniha věnovala, byla pro určenou věkovou kategorii naprosto adekvátní a jsem ráda, že i v takové literatuře se na to poukazuje. Popravdě se mi zpočátku postava táty vůbec nezamlouvala, ale ke konci knihy konečně pookřál, což mě zahřálo u srdce.
(SPOILER) Kniha se mi opravdu líbila. Ovšem až do doby, kdy se začalo cestovat na mimozemskou planetu. Retrospektivní psaní knihy mi opravdu nevadilo, právě naopak, díky tomu byla opravdu velmi čtivá, ale jakmile se hlavní postava vracela v čase na cizí planetu, už to pro mě ztrácelo význam. Více by se mi kniha líbila, kdyby v ní části s mimozemšťany vůbec nebyly. V těchto částech jsem totiž neviděla vůbec nic zajímavého.
Virus byla má první kniha od Kathy Reichs. Původně jsem tomu nedávala moc velkou šanci, obzvláště kvůli tomu, co se poté začalo dít a co se poté s některými lidmi stalo, ale nakonec jsem z knihy měla velmi dobrý pocit. Je to jedna z mála, jejíž téma mě neodradilo od toho, abych si přečetla další díl a zkompletovala tak celou tuto sérii. Příběhy Tory Brennanové a její tety Temperance Brennanové jsou prostě skvělé, i když ty Tory spíše mířené na mladší čtenáře.
Popravdě jsem se po přečtení komentářů bála, že to bude kniha až moc podobná červené knihovně, ale mile mě překvapila. Některé ze scén možná byly až trochu nesmyslné a neslučovaly se s realitou, ale co se dá dělat. Co mi v knize ale hodně vadilo, byly chyby v textu. V celé knize bylo minimálně třicet chyb! Nechápu, jak odpovědný redaktor může knihu s tolika chybami (opakování slov, překlepy, špatné skloňování) vůbec pustit do tisku...
Ale jinak musím uznat, že další autorčiny knihy mají v mém čtení šanci, pokud také vyjdou v češtině.
Jmenuju se Selma je jednou z mnoha knih o životě za druhé světové války. Odlišná od té spousty je ale tím, že velmi dobře popisuje situaci v Nizozemsku a to, jak fungoval tamní odboj.
Kniha se četla dobře a docela ubíhala, i když části o rodinném životě autorky byly trochu nudnější a pomalejší. Nejlépe se mi četlo o odboji jako takovém, tato část přinesla nejvíce zajímavých a nových informací, o kterých se veřejně moc neví.
Vyprávění po válce dalo také dobrý vhled do poválečné situace a toho, na jakou cestu se Selma musela vydat, aby alespoň trochu ulevila svému bolavému srdci.
Abram, dnes stoletý muž, který se po několika desítkách let na začátku celého vyprávění opět ocitá za branami Osvětimi, kde jemu i jeho mamince bylo kdysi jasné, že se spolu vidí naposledy...
Abram nás provede svým životem před válkou, seznámí nás se svou milovanou rodinou, která pro něj byla vším, a také nám dá vhled do života v židovském ghettu. Když se s maminkou dostanou do Osvětimi, dává jí slib, který se mu díky této knize a vlastně i díky celému jeho životnímu dílu podařilo splnit - předával a předává lidem svůj životní příběh a tím i příběh milionů Židů, kteří takovou možnost nikdy nedostali.
Kniha je psaná velmi lidsky a moc hezky se čte, čtenář dostane spoustu rodinných fotografií, které mu pomohou dokreslit si život Abrama Goldberga. Dočteme se o jeho setkání se ženou, jejich společné cestě do Austrálie a plnění již zmíněného přání, které se rozhodl mamince splnit, jak nejlépe s vřelým srdcem dokázal. Celá kniha je psaná s láskou k nejbližším, kteří již autorovi ze života odešli, ale také ke všem těm lidem kolem něj, kteří mu dali neskutečnou sílu k tomu, aby příběh jeho rodiny vyšel napovrch. Hlavně jeho milovaná žena Cesia...
Za knihu k recenzi v rámci spolupráce mockrát děkuji Knihám Dobrovský. :-)
Tahle knížka byla hrozně nešťastně pojatá a celý výsledek jí opravdu ublížil... Vzít takto krátký a občasně psaný deník náctileté dívenky a udělat z něj knížku, aniž by se čtenář dozvěděl něco více o jejím životě, osudu či životě během války, prostě nejde. Myslím si, že by deníku jako takovému prospělo mnohem více, kdyby byl součástí nějaké ucelenější knihy, která vypráví příběh jeho autorky, a použil by se jako doplněk k vyprávění celého příběhu.
Velmi kvalitně napsaná a ozdrojovaná kniha o osudu jedné Židovské rodiny, která se s válkou a odchodem některých jejích členů do pracovního tábora snažila smířit jak jenom to šlo... Nečekejte v knize žádné explicitní scény popisující život a strasti v pracovním táboře, těch se tu opravdu nedočkáte. Místo toho si přečtete osobní korespondenci mezi Salou a její rodinou, kamarádkami a příbuznými, kterou autorka dobrou rešerší doplní o spoustu věcí, které vám ještě více uvedou do kontextu Salin život v pracovních táborech. A vlastně i její chudé a ortodoxní rodiny, pro kterou jsou modlitby to jediné, co je udržuje pohromadě a naživu. Oceňuji přiložené fotografie, které jsou během knihy zmíněné, dokreslí vám to celou atmosféru...
Knihu jsem četla hned po dočtení jiné autorovy knihy - Transport na věčnost. Ta se mi moc líbila a tak nějak jsem doufala, že se i tato kniha ponese v podobném duchu. Obě knihy jsou na stejné téma i se stejnou věkovou kategorií hlavních postav, ale v této se minulost protíná s přítomností. Občas jsem se trochu ztrácela, začátek byl pomalejší, ale postupem času se to zlepšovalo. Mrzí mě ale velké množství gramatických a stylistických chyb, kniha pravděpodobně neprošla příliš velkou redakční korekcí. Ne všechny rozhovory mezi postavami byly přirozeně plynulé, hodně z nich mi přišlo kostrbatých a uměle šroubovaných. Obzvlášť mezi postavami z přítomnosti. A, popravdě řečeno, si myslím, že takhle se mezi sebou náctiletí skauti opravdu nebaví... Nicméně si myslím, že pro mladší čtenáře, kterým je kniha určena, je to skvělé a příjemné čtení o protagonistech úměrných jejich věku.
Velmi dobře zpracovaný příběh o dětech ze židovských rodin, kterým jediný člověk dokázal otočit život vzhůru nohama. Nejenom, že Jenda přijde o tatínka, protože pracoval v odboji, ale postupně začne přicházet také o své dlouholeté kamarády - jenom proto, že jsou židovskými dětmi. Nebude moct s nimi chodit do školy, do parku, do kina... Až někteří z jeho života zmizí úplně. A ta dětská nevinná hlava nedokáže pochopit, proč.
Oceňuji, že autor vychází z reálných postav (i když se některé nemusely v reálném životě setkat) a inspiroval se jejich životní tvorbou natolik, aby ji použil i do vyprávění jejich příběhu v knize. Líbily se mi také medailonky na konci, které případně vysvětlily, jak to s danou postavou doopravdy bylo, či časová osa, která nám vysvětlila, co se v příběhu stalo a jak to bylo doopravdy. I přesto, že je kniha napsána spíše pro mladší čtenáře, myslím si, že i dospělý člověk si z ní leccos odnese. A ilustrace opět báječné.
Velmi kvalitně sepsaná a ozdrojovaná biografie i přesto, že neexistují stoprocentní prameny, které by nám o rotmistru Antonu Schmidovi řekly ještě mnohem více. Oceňuji, že není vyprávěn pouze příběh záchrany a jak ji celou zorganizoval, ale klade se důraz také na nějaké obecné informace o celé vyvražďovací mašinérii. Kromě těchto informací na začátku je také k zamyšlení samotný popis událostí po jeho popravě v roce 1942, jak se k jeho jménu stavělo nejenom Německo, ale například i Izrael.
Popravdě řečeno mě kniha při přečtení anotace velmi zaujala, nicméně po přečtení samotné knihy už jsem tak nadšená nebyla. Nejzajímavější pro mě byla část z pohledu Rafaela, ostatní dvě části už pro mě nebyly tak zajímavé a čtení se hrozně vleklo. Minimálně s částí z pohledu jeho dcery, Annie, kde jsem se opravdu do čtení nutila. Osobně bych tuto část jako takovou úplně vypustila a zkombinovala ji s pohledem Rafaelova vnuka Joea, jehož část knihu alespoň trochu zachránila...
Kniha se mi opravdu líbila, už jenom z podstaty, že se jedná o skutečný příběh. A myslím si, že i přesto, že autorka tento příběh samotná nezažila, poradila si s vyprávěním své rodiny opravdu skvěle a vznikla z toho velmi krásná kniha, která kromě toho obsahuje také spoustu rodinných fotografií, díky kterým se člověk dokáže o to více do příběhu ponořit. Příběh rodiny byl opravdu zajímavý a dal mi zase jiný vhled do této události a toho, jak se s ní jednotliví lidé poprali.
Na tuto knihu jsem narazila jen samou náhodou a jsem opravdu ráda, že se mi na ni podařilo narazit... Protože kniha je napsaná i přes svůj smutný a těžký příběh tak milým a lidským přístupem, že je pro mě až lehce trapné napsat, že jsem si čtení této knihy opravdu užila. Po dlouhé době se totiž jednalo o knihu od někoho, který popisované události sám prožil a nijak je nepřikrášloval, naopak je bez jakéhokoliv ostychu popisoval tak, jak je prostě zažil, jak se události staly a jak si je pamatoval. Moc se mi líbilo, že autor popisoval i to, co se v jeho životě stalo před válkou - velmi krásně psal o své rodině a o tom, jaká byla. Kniha mi opravdu trhala srdce, několikrát jsem musela přestat číst, abych se nerozplakala, na druhou stranu mi kniha opravdu přirostla k srdci a i přesto, čím si autor musel projít a co prožil, musím říct, že se jedná o jednu z nejlépe napsaných životopisných knih, kterou jsem kdy četla.
Nápady na povídky sice nebyly špatné, nicméně mě asi nejvíce zaujala pouze povídka první. Ta totiž nejvíce popisovala dnešní dění ve světě a docela mě zasáhla - protože jsem přeci jen o pár let mladší, než její hlavní postavy. Zbytek už pro mě šel od deseti k pěti. Dočetla jsem jen ze zvědavosti, co se bude dít v dalších povídkách.
Musím uznat, že závěr mě opravdu hodně překvapil, něco takového jsem vůbec nečekala. Už od poloviny knihy jsem někoho podezřívala a pak z toho vylezlo úplně něco jiného. Měla jsem ji přečtenou za pár dní a moc mě bavila. Samé napětí a člověk se u toho nenudil a nenutil se do čtení. Za mě moc dobrá kniha, jen občas trochu zmatečná a člověk si až říká, že Lisa musela být vždy a všude na správném místě.
Když jsem si knihu kupovala, myslela jsem si, že se bude odehrávat v místě zmíněném v názvu, Paříž. Možná jsem od toho očekávala mnohem více, než jsem očekávat měla, protože s Paříží to má společný leda tak název. Vztah hlavní hrdinky jako mezi matkou a dcerou byl zajímavý, ale i přesto jsem si spíše oblíbila Jacka. Musím ale ocenit recepty, které se na konci knihy objevují, to se jen tak nevidí. I přesto pro mě kniha byla spíše zklamáním.
Když jsem knihu začínala číst, asi tak první třetina mě moc nebavila, ale jakmile se to překotilo do chvíle, kdy byli Pax s Petrem rozdělení a hledali se, hltala jsem každou stránku. Jejich vztah se mi opravdu moc líbil a popisování Paxova dobrodružství v přírodě bylo něco úžasného. Ano, konec byl možná předvídatelný, ale to vůbec neznamená, že by si u toho člověk nemohl poplakat (já sama u toho nejednu slzu uronila).
Kniha, která nenadchne, ale ani neurazí. Trochu mi přišlo, že čtu Harryho Pottera a Hunger Games dohromady, ale líbilo se mi to. Ze začátku mi to možná přišlo zmatečné, ale jakmile se dílo přehouplo do jiného pohledu, nedalo se od něj odtrhnout a já musela číst pořád. První díl mi popravdě nic moc neřekl, tak až se dostanu k dalším dílům, určitě budu moudřejší.
(SPOILER) Tuhle knihu jsem si koupila o prázdninách, po kterých jsem měla vůbec poprvé nastupovat na internát na střední škole. Viděla jsem ji a řekla si - jo, tu musím mít, abych se připravila, co mě čeká. Musím uznat, že mě mile překvapila a tak trochu i uvedla do rozpaků, co mám asi tak od internátu očekávat. Teď, když se na to koukám s téměř půlročním odstupem poté, co jsem po dvou letech z internátu odešla, musím uznat, že je ta kniha velmi pravdivá. I náš internát na tom byl podobným způsobem stejně. Co ale musím hodně vytknout, je konec knihy, kdy sám autor promlouvá k sobě samému za pomoci toho, že je jiná osoba. Nevím, čekala jsem ten konec trochu jiný, než to, co nám bylo předloženo. A také se mi nelíbily červené vpisky, rádoby opravy od učitele. Ale to už je jenom menší detail.