saumur komentáře u knih

Přidám se k těm několika málo čtenářům, které třetí díl aristokratky zklamal... Jen málokdo dokáže pointovat příběhy na pokračování tak, aby byly aspoň stejně zábavné jako předchozí, a panu Bočkovi se to (při vší úctě k prvním dvěma dílům) nepovedlo. Je to nudné, ohrané, předvídatelné... Největší radost z této knihy jsem měl, když jsem dočetl poslední stránku a oddechl si...

Mám rád rodinné ságy, vinou se jimi příběhy několika generací a na stejné události často nahlížíme očima několika různých postav. Tento příběh není výjimkou, čte se snadno, místy je i napínavý a místy i cenný díky historickým reáliím.

21.03.2017

K Saturninovi jsem se po spoooustě let vrátil díky čtenářské výzvě (oblíbená kniha vašich rodičů). Pořád skvělá, zábavná, inteligentně humorná. Ožívá v nich teta Kateřina v podání Jany Synkové, Saturnin alias Oldřich Vízner, Jiří Oulický alias Ondřej Havelka... prostě kdo viděl film, uvidí už za postavami vždycky konkrétní tváře :-)

Nemám příliš v oblibě "tlusté" knihy, zdá se mi, že většinou je jejich děj uměle natahovaný a rozvleklý. V tomto případě je tomu ale jinak: až do posledních pár stran čtenář vůbec netuší, jak všechno dopadne, přestože častokrát v průběhu čtení je rozuzlení nasnadě - nechá se mýlit stejně jako Marcus a detektiv. Pochopili jste, proč jsou kapitoly číslované odzadu? Přemýšlel jsem o tom po celou dobu čtení, a dozvěděl se to na posledních pár stranách. Brilantní! Jedna z nejlepších knih, kterou jsem v poslední době četl.

Dočteno, ale přiznávám, že s velkými těžkostmi, přemáháním a přeskakováním dlouhých, pro mě bezobsažných pasáží. Děj je nepřehledný, zbytečně rozvleklý, nesourodý, chaotický. Souslednost se dá udržet snad jen s častým vracením se o pár (desítek) stran zpět. Začal jsem číst s velkým očekáváním, když jsem si přečetl záložku o tom, jaký ohlas kniha vzbudila na celém světě, skončil se zklamáním. Pokud měla být tato kniha předzvěstí vlny severské literatury, pak chápu, že jsme si na to lepší ze severu v podání Larssona a Nesba museli ještě nějakých deset let počkat.

Na rozdíl od ostatních nadšení nesdílím. I když jsem si spoustu věcí, o kterých Jiří píše, sám prožil, z knížky mám pocit, že její expresivita, místy zbytečná a opravdu přehnaně vulgární, je jen prostředkem k tomu, aby kniha "zaujala" a aby se o ní mluvilo. Hlavní hrdina je ztělesněním promiskuity a sexuje s každým - padni komu padni. Všechno ostatní jde stranou, o jeho jiném než sexuálním životě toho moc nevíme. Nejlepší kamarád hlavního hrdiny (Karel) je heterosexuál a "vyhulenec", nicméně vedou spolu rozhovory, které svou náplní odpovídají spíš konverzaci gaye s jeho nejlepší kamarádkou.
Jistě je knihu třeba brát jako nadsázku, jen mám strach, že kdo by si na základě ní chtěl dělat obrázek o životě gayů, získá představu o tom, že žijí jen promiskuitním sexem a honbou za stále novými "šukacími objekty" - jinak se totiž ti, kdo se s hlavním hrdinou vyspí, nazvat nedají.
Nicméně místy jsem se opravdu pobavil. Pokud to byl hlavní záměr knihy, pak se povedl.

3 20.02.2017

Příběh tak trochu kafkovský, dějem-nedějem i jazykem. Místy obtížné čtení, pro Bigase skoro až netypické, ale dotváří podstatu celé knihy.

Přečteno jedním dechem. Na rozdíl od ostatních nechápu knihu primárně jako svědectví o holocaustu, ale jako příběh člověka, který jím prošel. Proto chápu i to líčení předválečného života naplněného tancem a tak trochu bohémským životem.
Udivuje mě, jak jsou někteří čtenáři schopni soudit někoho, kdo prožil to, co nikdo z nás doufejme nikdy neprožije. Sám si nedokážu představit, co všechno bych byl ochoten udělat pro to, abych přežil v tak nelidských podmínkách. A to, že se Roosje snažila i v situacích, ze kterých těžila sama, pomoci i ostatním a přinést jim trochu jídla nebo šatů, přece svědčí o tom, že nebyla žádná kolaborantka nebo sobecká děvka.

Pestrý, vícevrstevný, postupně gradující příběh. Pro mě nejcennější jsou "záznamy" respondentů ankety, dozvěděl jsem se věci, o kterých jsem neměl vůbec tušení. Jinak hlavní zápletka (manželova nevěra) mi přijde trochu zveličená a trochu jako chození kolem horké kaše, ale v té době se takové věci možná vnímaly jinak. Oddělení jednotlivých dějových linií je pro mě naopak velmi zřetelné, dokážu si představit ten zmatek, kdyby tam puntíky a trojúhelníčky chyběly :-)
Výpísek: Mně totiž nikdo nevymluví, že hořký pivo zkrátka svádí k hořkejm tlachům, kdežto poctivě upražený kafe a dezert navrch mysl spíš oblaží a povznesou.