Spálená křídla
Karla Kubíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/328141/bmid_spalena-kridla-LAT-328141.png
4
345
345
Anděla Brůmová prožívá dětství za první světové války, v době bídy a hladu. Sňatkem sice unikne nenáviděné práci v továrně, ale „pozvednutí“ do vyšší třídy na malém městě ji nijak netěší. Její největší touhou je hrát divadlo, ovšem ve svém přání nenalézá oporu ani u manžela. Anděla uteče ke kočovnému divadlu. Domů se vrací nemocná a ponížená… Jak se vypořádá se svým okolím a dcerami, které kdysi zklamala? Román je rodinnou ságou zahrnující téměř celé dvacáté století a nastolující otázku, nakolik je následovat svůj sen správné a nakolik se jedná o sobectví.... celý text
Přidat komentář
Historie zpracována formou rodinné ságy, jejichž výskyt na stejné téma mi v poslední době připadá poněkud přemnožený,anebo mám prostě jen smůlu,že se nima střetávám náhodně ať už v knihovně nebo jinde.
Psáno čtivě,téměř holými větami,osudy postav uvěřitelné v příběhu o tom jak za válek je hlad a zle; zvláště ženy to těžce nesou,k tomu všemu trápeny muži trpícími traumaty z válečných zážitků,kteří končí jako alkoholici a sebevrazi.
Nebýt nesympatické Anděly (i když daleko nesympatičtější mi byla přepečlivá úzkostlivá,věčně ustaraná Marta),dal bych jen za tři, takhle ční z příběhu a dává sílu k dočtení.
Kniha "Spálené krídla" je viac než len román. Je to intímna cesta do duše ženy, ktorá sa snaží uzdraviť svoje zranenia. Autorka s citom vykresľuje jej bolesť, hnev a túžbu po zmene. Prostredníctvom retrospektív a vnútorných monológov nám otvára dvere do jej myšlienok a pocitov. Štýl písania je zároveň jemný a intenzívny, čo umocňuje emocionálny náboj príbehu. Ak hľadáte knihu, ktorá vás hlboko zasiahne a núti k zamysleniu, "Spálené krídla" sú pre vás ideálnou voľbou.
Moc krásná kniha, rodinná sága, popisující sice těžká rozhodnutí, těžký život v těžké době, ale odvyprávěné s lidskostí, nadhledem a pochopením. Autorku jsme neznali, ale to musíme napravit.
Krásně napsáno, mám ráda tyto životní knihy. Anděla mi někdy byla nesympatická. Zahleděná do sebe, sobecká. Ovšem vyrůstala, žila v těžké době, rodiče jí taky moc lásky neukázali. Těžko z ní mohla vyrůst laskavá žena a matka.
Pribeh zajimavy, citove hrozny, tak nejak mi tam chybelo spousta veci Vilma? Synovec z Kanady? Nejak jsem nepochopila jeho navstevu a ani to, ze byla Vilma vsem ukradena.
Hezky jsem si početla, baví mě tyto knihy mapující osudy rodiny po více generací.
Ze začátku jsem chtěla knížku vzdát, ale dětství Anděly mně nedalo a musela jsem číst, do toho Neliny zážitky z Anglie. Jako hlídačka dětí to měla těžké, ale zvládla to a dospěla. Ale Anděla, ta mi dávala, porodit jedno dítě, nemít k němu otce, pak mít otce, porodit další děti, utéct od nich. Najednou čtete o vážné staré dámě, která toho tolik zažila, bídu i dostatek, práci i služku doma. Několik dětí, s nimiž měla jakés takés vztahy. Byla to opravdu nádherná a zajímavá knížka.
Nejzajímavější mi připadl osud Anděliny matky. Přerod malé Anděly v sobeckou ženu se mi zdál obtížně uvěřitelný. Hájovna mi byla mnohem bližší.
Tak sobeckou a nepříjemnou hlavní hrdinku románu hned tak nenajdete. Ona byla celá ta rodina jakási divná, taková studená. Moje sympatie měla asi jen Heda.
I když Anděla nebyla úplně kladnou hrdinkou, ve spoustě věcí mi byla sympatická.
Příběh nás nechá nahlédnout do života rodiny a jejich členů, kde každý má své kladné i záporné stránky.
Kniha se moc hezky četla, ale kladné hodnocení sráží chyby ve jménech a datech v doloženém rodokmenu.
Tak tato krásná knížka mě chytla za srdíčko. Rodinná sága nás provází přes první i druhou světovou válku a končí v roce1994. Příběh Anděly je moc hezky napsaný. Autorka mě zaujala a určitě to není poslední kniha, kterou jsem od ní četla.
V tomto komentáři budu asi hodně souhlasit :) - nejprve s Pavlina50 - taky miluji rodinné generační ságy (i když vyznat se ve všech dětech a vnucích při pasážích se současnosti se prostě nedalo - a nezvládla to očividně ani autorka :D), baví mě sledovat osudy rodin i jednotlivců v ubíhajícím čase, jak se lidi mění, co všechno je potkává, jak jim dává osud zabrat a jak se s tím perou...
Souhlasím s Noisette73 - tak nesympatickou hl. hrdinku aby člověk pohledal! Na začátku jsem jí jako dítě chvilku litovala, když žebrala, hladověla, doma neměla na růžích ustláno, ale pak už to bylo jenom horší a horší... Její absolutní nezájem a později srážení sebevědomí už tak zakomplexované nejstarší dcery, nezájem o další dvě děti a pak najednou obrat v matku roku malé Martičky. Nezájem o to, co bude s položidovkou Hedou, sobeckost, zahleděnost do sebe, arogance, já jsem herečka, co jste Vy? Hodně rychle zapomněla na to, jak si v dětství přála jediné - být vždycky sytá.
Ale jak psala Pavlina50 " …může vlastně člověk odsuzovat myšlení, přání a touhy někoho, kdo už v dětství zakusil to, co ona?". Asi nemůže, ale to nemění nic na tom, že mi z ní bylo zle - už dlouho se mi nikdo takto neprotivil.
Ale i přesto jsem si čtení užila. Sice už jsem četla čtivější rodinné ságy, ale dostalo se mi toho, co jsem očekávala.
Souhlasím i s "katasukivasukim" - lepší než Hájovna. Propracovanější, rozsáhlejší. I když, jak psala zase Pavlina50, škoda, že se člověk nemohl dočíst víc o tom, jak žila třeba Katka a Eliška. Co prožíval v Kanadě Jenda. Ale to by prostě ta kniha měla 1000 stránek :D
PedroK to krásně vystihl: "...ať je doba jakákoliv, jsou stále mezi námi lidi dobří a špatní, že sobecké srdce nadělá škody, odcizí blízké, odsoudí nespravedlivě a ke štěstí stejně přijít nemusí."
(SPOILER)
Špatné to nebylo, jen mi prostě Anděla ani její otec nebyli sympatyčtí. Rodokmen na začátku raději nekomentuji,tolik chyb...
Hlavní hrdinku bych asi být autorkou neobklopila tolika lidmi. Marie se mi líbila nejvíc, k dětem přistupovala s pokorou, byla zbožná a ušlápnutá manželem, přesto bylo vidět , že ho má ráda a i když měla opravdu těžký život, byla dá se říci na tu dobu docela cituplná.
Postava lékaře mohla být více rozpracovaná, rozhodně nesouhlasim s tím co z něj autorka udělala. Mít jinou ženu byl by na tom lépe.
Myslím, že Anděla byla zakomplexovaná, nerudná, sobecká, hysterická a chladná , nesnášela jsem ji a už dlouho se mi to až takto nestalo, neschopna kompromisu.
Manželovi říká doktore, jako by snad ani neměl jméno, to je velmi neuctivé a hnusné, no ona mě štvala, niť bych na ní nenechala suchou, tak už toho raději nechám.
Rodinné generační ságy miluju a i přesto, že se dnes rojí jak houby po dešti, pořád je vyhledávám.
Tato kniha určitě nebyla špatná, ale na druhé straně ódy bych asi na ni také nepěla. Bylo to takové lehké, pohodové čtení, nenudilo, i přesto že ta čtivost vůbec nebyla založena na nějakých neustálých zvratech a dramatech.
Kniha sice balancuje už na pomezí ženského románu, ale naštěstí je oprostěna od jeho základních znaků – přehnaného sentimentu a sladkobolných milostných scén. Naopak – přestože jsou hlavními hrdinkami výhradně ženy (muži tu plní spíš ty vedlejší role), příběh je docela drsný, syrový a v ničem nepřikrášlující hlavní postavy.
Hlavní hrdinka – Anděla v dospělosti - mi byla strašně nesympatická, její charakter byl velice rozporuplný, nicméně …může vlastně člověk odsuzovat myšlení, přání a touhy někoho, kdo už v dětství zakusil to, co ona?
Osudy některých postav (např. Iva, Vojta, Ivanka) byly jen tak nakousnuty - škoda - určitě by si zasloužily větší prostor a větší propracovanost, stejně jako některé klíčové úseky dějin, ale to by potom ta kniha musela zřejmě mít minimálně aspoň jednou tolik stránek.
I závěr jsem asi čekala trochu jiný – chyběla mi nějaká výraznější pointa…ta poslední věta ve mně vzbudila spíš mnoho dalších otázek.
I když na druhé straně…ten závěr knihy mě hlavně utvrdil v mém přesvědčení, že to, jak se k lidem v životě chováme, se nám stejně jednou vrátí…
Nakonec ovšem nelze nezmínit ty neskutečné chyby v rodokmenu v úvodu knihy, které mi dojem z knihy dost kazily. Zbytečně mátly, protože při čtení jsem se na něho kvůli orientaci ve jménech dost často obracela. Škoda - mimochodem ale něco takového – i když podstatně kvalitněji zpracovaného - bych uvítala u každé rodinné ságy. Hodně to zpřehledňuje a zjednodušuje čtení.
Ale i přes všechny tyto výtky nakonec čtyři hvězdičky přece jenom dávám – jeden z nejdůležitějších parametrů pro mé hodnocení – čtivost, totiž byla opravdu výborná.
Moc pěkné čtení.Autorka mi svým stylem psaní trochu připomíná Jaromíru Kolárovou,kterou mám taky moc ráda.
Andělu bych nesoudila,nikdo z nás se nechová vždy příkladně.Ten citový chlad k dětem určitě nebyl v té době ojedinělý.Jen mi bylo moc lito Ivy.
Tak nevím,za mě lepší než Hájovna.Anděla mi byla nepříjemná už od prvních řádků.Jen ona,její trápení,nikdo si víc nezažil,než ona. O děti nic moc zájem,jen své potřeby.Příběh by šel,ale asi mi fakt vadí styl psaní autorky.Takové nijaké.
Dočetla jsem Hájovnu a hned jsem se vrhla na další knihu od stejné autorky. Moc příjemné čtení a přeskakování v čase i z postavy na postavu to celé ještě oživuje. Včera už jsem si říkala, že knihu odložím a půjdu spát, když v tom děj zase skočil za Nelou do Anglie a tak jsem zhltala další stránky. Dneska jsem bohužel dočetla a určitě budu od této autorky hledat další knihy.
Štítky knihy
20. století divadlo rodinné vztahy herectví ságy
Autorovy další knížky
| 2022 |  Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce |
| 2017 | Spálená křídla |
| 2007 | Rafanda |
| 2008 |  Samoživitelka |
| 2024 | Dům na konci ulice |
Dobře napsané, čtivé, smutné. Rodinné ságy tohoto typu jsou vždy jistým úspěchem mezi knihami.