Spálená křídla
Karla Kubíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/328141/bmid_spalena-kridla-LAT-328141.png
4
345
345
Anděla Brůmová prožívá dětství za první světové války, v době bídy a hladu. Sňatkem sice unikne nenáviděné práci v továrně, ale „pozvednutí“ do vyšší třídy na malém městě ji nijak netěší. Její největší touhou je hrát divadlo, ovšem ve svém přání nenalézá oporu ani u manžela. Anděla uteče ke kočovnému divadlu. Domů se vrací nemocná a ponížená… Jak se vypořádá se svým okolím a dcerami, které kdysi zklamala? Román je rodinnou ságou zahrnující téměř celé dvacáté století a nastolující otázku, nakolik je následovat svůj sen správné a nakolik se jedná o sobectví.... celý text
Přidat komentář
Příběh vypráví Anděla Šťastná , která dětství prožila době první světové války a mládí v době druhé světové války . Její vyprávění začíná v roce 1994 a postupně vzpomíná na složitá a těžká léta svého života. V příběhu je popsán, jak život Anděliných rodičů, tak jejich dětí a vnoučat. Je to dost obsáhlá sága, která ukazuje, jak byl život těžký pro obyčejné chudé lidi. Jak se život postupně mění. V knize je dobře zvolen rok 1994, protože později už asi moc lidí kteří zažili obě světové války nežije. Musím říct , že některé názory Anděly i její matky mně vadily , ale bohužel to tak opravdu bylo. Je to kniha syrová, bolestná, ale pravdivá.Mě se moc líbila.
Jen mě trochu mrzí některé chyby v rodokmenu. Bohužel to už je dnes v knihách běžné....
Moc hezká kniha s opravdovou, i když ne příliš sympatickou hrdinkou. Lidé nejsou jen dobří nebo jen zlí, někdy se chovají sobecky. Autorka svou Andělu vylíčila jako uvěřitelnou lidskou bytost.
Je mi líto, nedočetla jsem,nezaujala. Bohužel mi vadil styl, jakým to bylo vypracováno. Jinak příběh lákavý a lze doporučit.
Za mě čtivá knížka, která o sobě nechá ještě chvilku přemýšlet. Lze Andělu soudit....?
První sv. válka není moc frekventované téma v současné české literatuře. Velmi mě zaujalo trápení rodin, které se ocitly bez živitele, hlad, bída, starosti běžného dne, zoufalství a beznaděj, stud za prázdně talíře,to vše ovlivňovalo životy žen i dětí. Válka bourá zvyky, obyčele i morálku, každý dělå, co umí. A po válce se naděje mění v noční můru. Jednotliví vypravěči odkrývají svoji stopu v příběhu, čímž se děj stává působivější, protože každého prožité nějak formuje. Dívenka Anděla je statečné a spolehlivé dítě, kolik zvládla a vydržela! Lituji i slečnu Andělu, jak se stala ženou a manželkou.... pak ji zbytek románu nesnáším. Její sebestřednost, tupost nebo jen prostota?! Nepochopila demokracii, nacismus ani komunismus. Myslela jen na své hraní, šmíra nebo agitka, neviděla rozdíl, dokázala i opustit děti, dokázala nevidět potřeby druhých, ale nedokázala ani jako stařena vidět svě chyby. Nedokázala odpustit dětem lásku k židovské hospodyni, nezastyděla se, jak ji těšilo, že zmizela z jejího života, necítila zodpovědnost za pocity své nejstarší dcery......v životé sice poskočla na společenském žebříčku, ale jako osobnost spadla dolů......moc dobrá kniha!
Kniha se mi četla skvéle,mám ráda rodinné ságy a tahle je zdařilá.(Chyby v rodokmenu by asi opravdu nemusely být).
Kniha mi přišla taková jako na houpačce. Chvíli mě bavila a chvíle ne. Měla jsem ohromný problém se do ní začíst.
Líbilo se mi, že byla psaná z pohledu několika desítek let. Měla jsem však problém s přeskakováním časových rovin a poskládat si to, jak šlo vše po sobě.
Líbilo. Představila jsem si život svojí babičky, která zažila všechna tato období. Tolik rozcestí..... Postavy byli sympatické svojí opravdovostí bez příkras. Vnímám životní zkušenost autorky a přála bych si, aby napsala další skvělou knihu.
Zajímavý příběh generace jedné rodiny, převážně žen a to od 1. světové války až do roku 1994.
Malé nepřesnosti jsou v rodokmenu na začátku knihy (záměna jmen, špatná datace), ale to na knize neubírá.
Příběh Anděly Brůmové - Šťastné se mi nečetl úplně nejlíp, hlavní hrdince jsem moc nerozuměla, ano, zažila hodně krušné dětství, to nepopírám, ale tím spíš ho měla zpříjemnit svým dětem. Byla taková bez emocí, bez hřejivého tepla a objetí, to si zřejmě nechávala jen do ochotnických rolí a to byla velká škoda pro její rodinu. Přesto se těším na další autorčiny knihy.
Skvělá kniha!!.. něco jiného než je čtenář asi zvyklý.. zde není prioritou láska k muži nebo rodině,ale touha a sen, který nebyl nikdy stoprocentně naplněn..zde je také vidět co války způsobily a hlavně jak rodiče dokážou ovlivnit výchovou a svým jednáním k dětem mnohem víc než si sami uvědomují..
Zpočátku mi vadilo skákání v čase, s čímž se ovšem potýkám v poslední době často, spousta autorů píše podobně. Anděla určitě není jednoznačně kladnou nebo zápornou postavou. Dětství neměla vůbec jednoduché. Vyrůstat za 1. světové války, vyrovnat se ze všemi traumaty, mimimum pochopení či zastání. To na vás musí zanechat stopy. Přesto ji nemůžu dost dobře pochopit. Jak může žena opustit své děti! Ach životě, proč jedna má vše, krásu, štěstí, nadání a přesto si toho neváží...
Trochu mě mrzí, že nebylo dáno více prostoru i 2. světové válce.
Má první kniha od paní Kubíkové a určitě né poslední. Doporučuji.
Tato kniha byla výborná. Bez zbytečného patosu zde byly popsány klíčové momenty minulého století. Hlavní postavou zde byla Anděla, kterou jsme potkali na začátku knihy coby malé dítko, na konci knihy to byla 85-letá stará dáma. Při čtení musím přiznat, že mi Anděla vůbec nepřirostla k srdci, nemám ji ráda ani po dočtení. Ale to vůbec nevadí. I v životě nejsou jen kladní hrdinové, tak proč je za každou cenu cpát do knih. Otázkou zůstává, jak moc Andělu ovlivnilo její válečné dětství, kdy strádala jak duševně, tak hlavně fyzicky, a proto možná v budoucnu byla taková,jaká byla. Byla jsem ráda za pohled do obyčejných rodin během války, kdy živitelé šli bojovat a doma zůstaly jen ženy, děti a starci. Obzvlášť popis běžného života během první světové války byl pro mě velmi silným zážitkem.
Krásně a čtivě napsaná rodinná sága, která bez příkras a patosu popisuje život v 1. polovině 20. století.
Zpočátku mě vadilo skákání v čase, prolínání minulosti a přítomnosti (rok 1994), ale velmi rychle jsem si na to zvykla a zjistila, že to má své opodstatnění. Všichni hrdinové jsou zobrazeni plasticky.
Hlavní postava Anděla není jednoznačně kladnou hrdinkou, což je podle mě dobře, neboť každý má své klady i zápory a každý za své chyby platí.
Osudy rodiny jsou popisovány realisticky, dovedu si představit, že nějaká taková rodina žila a inspirovala autorku k sepsání tohoto románu.
Jedinou vadou na kráse jsou drobné chyby v rodokmenu a pak i jedna v textu. Štěpán Šťastný je jednou zmiňován jako Jan Šťastný.
Paní Kubíková je pro mě dalším objevem roku! Tato kniha mě doslova chytla za srdce, a je to opět jedna z těch, které když člověk čte, tak si na jejich čtení doslova krade každou chvilku. Kniha svižně plynula, neměla jsem zmatky ve jménech a střídání minulosti a současnosti mi vůbec nevadilo, ba naopak. Já mám tyto rodinné ságy ráda, proto se mi moc pěkně se četla! A měla to, co já mám ráda - krátké kapitoly.
Líbilo se mi, že hlavní hrdinka Anděla nebyla kladnou postavou, protože holt i takoví lidé jsou. Dokonce mi ani nebyla nesympatická. Vedlejší postavy taktéž dostaly dostatečný prostor pro vykreslení jejich osudu, a o každém jsme se dozvěděli, co bylo potřeba. Autorka dokázala vše krásně popsat. V období 1. sv. v. mi bylo Anděly hrozně líto, jak její rodina strádala. A když byla popisována 2. sv. v., tak v té době Andělu pálilo dobré bydlo, a holt si spoustu věcí neuvědomovala. Jen při popisování válečných let, byl větší prostor dán popisu 1. sv. války. Je škoda, že 2. sv. v. byla jen nastíněna.
Knihu všem doporučuji! A ráda si přečtu další 2 knihy autorky.
Tato sága se mi líbila, protože popsala dobře dobu života našich rodičů či prarodičů, nic není přikrášlováno, postavy tak jak je některé tehdejší doba "ohýbala - přetvářela", dobře, že se dnes máme tak, jak se máme. Bylo mnohem hůř a moc neplatilo, že každý je svého štěstí strůjcem. Když není co do úst, tak se moc utvářet štěstí nedá. Neremcejme a snažme se.
Štítky knihy
20. století divadlo rodinné vztahy herectví ságy
Autorovy další knížky
| 2022 |  Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce |
| 2017 | Spálená křídla |
| 2007 | Rafanda |
| 2008 |  Samoživitelka |
| 2024 | Dům na konci ulice |
Bavilo mne sledovat příběh několika generací, jejichž hlavním pojítkem byla hrdinka Anděla. Ta mi jako postava připadala dost rozporuplná. Ale napsané to bylo dost čtivě a mne to fascinovalo, jak se jednotlivé generace od sebe lišily – způsobem života, myšlením, chováním. Také se mi líbilo, že jsme pro změnu měli možnost sledovat průběh první světové války, které se v dnešní době beletristé věnují méně než té druhé. Co mne ale bylo líto, byl fakt, že v úvodním rodokmenu na začátku knihy byly faktické chyby. Umím si tak představit, že to pro některé čtenáře mohlo být trochu matoucí. Ale jinak jsem moc ráda, že se mi kniha dostala do rukou.