scareface komentáře u knih
Audioknižku som si vypočul na 2x. Som z Nitry, pohorie Tríbeč mám prechodené, v lesoch som sa túlal väčšinou sám, ale nič záhadné sa mi tu nikdy nestalo. Áno, dýcha to tu históriou, o čom svedčia početné hradiská, najväčšie je hneď prvé na Zobore nad Nitrou. Žili tu Kelti aj naši slovanskí predkovia, dnes tu už pobehujú len turisti (nie je ich veľa), srnky, muflóny, diviaky a občas sem v noci zablúdi z Vtáčnika aj nejaký pomýlený macko. Samotný vrch Tríbeč je zarastený, takže z neho veľa neuvidíte, zato z Pyramídy a Zobora je výhľad parádny.
V sedemdesiatych rokoch som mal doma všetky Ferdove knižky, ktoré sa dali na Slovensku zohnať. Ferdu som samozrejme miloval, ale najviac som sa nasmial na chrobákovi Truhlíkovi (brouk Pytlík), to bol borec, všade bol a všetko vedel. Tieto rozprávky sú klasika, rozvíjajú detskú fantáziu a myslenie, škoda, že dnešné deti vyrastajú na niečom inom...
Inteligentní humor, brilantní dialogy a samozřejmě nepostradatelné bonmoty – to jsou kvality, pro které jsou vyhledávané divadelní hry Oscara Wilda. Slavnou konverzační komedii Ideální manžel uvedl v rámci své řady Rozhlasové jeviště Český rozhlas Vltava. V hlavních rolích dramatu ze společnosti, v němž se hříchy mládí připomenou v nejnepříhodnější čas, se uvedl Jaromír Hanzlík, Danielu Kolářová a Pavel Soukup.
Nádherná obrazová kniha, fotografie zaznamenané nielen s profesionalitou, ale hlavne s láskou a citom pre krásu. Pán Plicka bol génius, klobúk dolu pán fotograf...
Ruská herečka Nina Borisovskaja byla matkou slavného francouzského spisovatele a válečného hrdiny Romaina Garyho, který o ní napsal autobiografickou prózu, plnou dojetí i smíchu.
„Život vám za úsvitu mateřskou láskou dává slib, který nikdy nedodrží. Když vás po takové lásce nějaká žena obejme a přitiskne k sobě, je to už jenom upřímná soustrast.“
Romain Gary (1914–1980) byl významný francouzský spisovatel, diplomat a aviatik, který díky velké literární mystifikaci jako jediný autor v historii získal hned dvakrát prestižní Goncourtovu cenu. První v roce 1956 za román Kořeny nebes, druhou za knihu Život před sebou, který v roce 1975 vydal pod pseudonymem Émile Ajar. Román vyvolal literární senzaci a už v roce 1977 byl zfilmován se Simone Signoretovou v hlavní roli.
Gary napsal na třicet knih, česky zatím vyšly: Evropská výchova, Tulipán, Lady L., autobiografický Příslib úsvitu. Pod jménem Émile Ajar Život s krajtou, Život před sebou a Soukromá linka důvěry.
Zdroj: ČRo Vltava
Vtipná klasická antická komédia o sluhovi, ktorý dopomohol ku šťastiu svojmu pánovi. Existuje aj rozhlasová úprava z roku 1970.
Túto knižku som dostal na Vianoce v roku 1976, alebo 7. Bol som fascinovaný obrázkami aj príbehmi, prečítal som ju niekoľkokrát a občas si na tie príbehy spomeniem aj dnes po takmer 40-tich rokoch.
Nejslavnější kniha Friedricha Torberga Teta Joleschová je anekdotickým vyprávěním o vídeňské kultuře mezi lety 1918 - 1938. K jejímu způsobu života patřily kavárny, literární debaty i klepy, ostrý vtip a nekonvenční názory.
Tragický psychologický příběh z Podkarpatské Rusi o Juraji Hordubalovi, který se po osmi letech vrací z Ameriky k rodině, byl inspirován skutečnou událostí. Online čítanie na rádiu Vltava v podaní I. Bareša.
Knižku som síce nečítal, ale rozhlasová hra s excelentnou Pavlou Tomicovou v hlavnej úlohe bola super.
Příběhem dvou sester prolíná stará fotografie.
Pochází zřejmě z léta 1918 nebo 1919. Jsou na ní zachycena Szkallova děvčata, Erszi a Giza, která běží k Tisze. Dnes má Erszi Orbánová šedesát let a žije už téměř dvacet let sama v jednom budapešťském činžáku. Je to rázná a prostá žena, která si nenechá nic líbit. Často se hádá, ponejvíce u mlékařky nebo řezníka. Oduševnělá sestra Giza je jejím opakem. Léčí se v německém Garmisch-Partenkirchenu v sanatoriu u svého syna, je těžce nemocná.
Jediným poutem mezi sestrami jsou dopisy i vzájemné dlouhé telefonáty. V nich se před námi odehrává celý jejich život. Navzdory zprvu malicherným, ale později i zásadním sporům se přesvědčí o tom, že v jejich vztahu jsou uchovány hodnoty, které už léta postrádaly. István Örkény s nebývalou lehkostí napsal křehký a hluboký příběh o potřebě lidské blízkosti, tolerance, porozumění, sebeúcty.
Zdroj: http://www.citarny.cz/index.php/nove-knihy/knihy-dospeli/beletrie-pro-dospele/4065-istvan-oerkeny-kocici-hra
"V našej rodine sme štyria: ja, mvoj otec, Dunaj a Frída. Otec je veľmy dvoležití. Volá sa ako ja, ale račej je keď ho volajú pán majstr. Lebo on je obuvnýk. Robí v druzstevnej ďielni spolu s ujom Fundákom: oni dvaja.
Dunaj je ako mvoj brat ale je to pes. On má skvelí psí život: jedáva to čo ja, behať vje lepšie ako ja a keť dačo viparatí, vyharešia mňa. A do školi nemusí chodiť, ani vibrané slová sa učiť. Dujan má vlasne celí rok prázniny.
Frída je ako moja sestra ale je to koza."
Kafkovy Deníky vyšly – ne v úplnosti – poprvé v roce 1937 v Praze, kam se tehdy z nacistického Německa musel uchýlit jejich židovský nakladatel. Franz Kafka se při psaní zaměřoval na nejrozmanitější jevy a aspekty soukromého i veřejného života.
Rozhlasovou adaptaci nastudoval režisér Jiří Roll a v hlavních rolích Josef Beka, František Hanus, Čestmír Řanda, Luďěk Munzar, Marta Vančurová a další.
Rozhlasovou adaptaci jedné z nejpřekládanějších a nejhranějších divadelních her předního švédského dramatika jsem poslouchal na ČRo Vltava. Hru v překladu Zbyňka Černíka nastudovala režisérka Natália Deáková a obsadila do ní Danielu Kolářovou, Filipa Kaňkovského a Terezu Hofovou.
Knižku som si vypočul na ČRo Vltava v programe Četba na pokračování: desetidílná četba na pokračování, kterou z autorova rukopisu připravil Jan Šulc. V režii Dimitrije Dudíka účinkuje Radim Vašinka.
Jedna z mojich prvých knižiek, básničky som nikdy nemusel, ale tieto sú super!
Kniha byla sepsána roku 1787 v severočeském Duchcově na panství valdštejnském, kde italský básník, hudebník, dějepisec, diplomat, alchymista, milovník žen a dobrodruh Giacomo Casanova (1725–1798) dlel v posledních letech svého neobyčejně pestrého života.
Italský dobrodruh vzpomíná v knize na rok 1755, kdy se po návratu z Paříže do Benátek často stýkal s cizinci a pro nevázaný život, neúctu k církevním autoritám i zmíněný styk s cizinci byl uvržen do smutně proslulých olověných kobek v podstřeší benátského Dóžecího paláce. Ironií osudu se Casanova o řadu let později stal konfidentem benátských státních inkvizitorů, jimž psal tajná hlášení.
Casanova podrobně představuje své spoluvězně a vypráví jejich pohnuté životy, takže jeho kniha je cenným zdrojem informací o dobové benátské společnosti. Vězeň-dobrodruh již dříve získal přízeň tří starších benátských šlechticů a s jejich pomocí nakonec připraví nesmírně nebezpečný útěk po střechách Dóžecího paláce.
Zdroj: rozhlas.cz - ČRo Vltava