SemperStudeo komentáře u knih
Koncentrace všeho naprosto estetického v epistolárně podaných 2 letech, kdy se týpek rozhodl, že už to dál nejde. Kdybychom v dnešní době v tak mladém věku, v jakém psal Goethe, psali takovým jazykem jako on tenkrát, byl by svět nesmírně estetický a naše inteligence v průměru vyšší o jedno pásmo. Bylo to zkrátka nádherné.
Další vynikající Brownova kniha, na Inferno z mého subjektivního pohledu nemá, ale jinak samozřejmě úžasná. Pro mě možná jen trochu škoda, že už je malinko předem odhadnutelné, podle jakého vzorce Brown příběhy staví, takže mě tentokrát ta “záporná strana” moc nepřekvapila, spíš jsem s ní počítala. Nejvíc v příběhu zbožňuji a oceňuji jednak okamžik, který autora samotného inspiroval k jeho napsání - když Robert a další hlavní postava slyší onu skladbu, chvalozpěv s textem Darwinovy “O původu druhů přirozeným výběrem”. (Musela jsem si pak samozřejmě album se skladbami Brownova bratra okamžitě najít - a je to nádherné.) Druhý úžasný okamžik je myšlenka entropie, přidána do simulace, nějak mě to celé dojalo a věřím, že to za přečtení opravdu stojí. I kdybyste jen potřebovali nějaký odpočinek od reálného života a ani v tom nepotřebovali hledat nic hlubšího. Kriticky se stavím snad k jedinému momentu na konci, zas tady ale nechci psát spoilery.
Intelektuální, filosofická a velmi estetická kritika kolektivismu z prostředí newyorských architektů 20.-30. let 20. století. Líbilo se mi sledovat postavy, protože byly všechny do jedné tak patologicky strukturované, že to bylo prostě zajímavé. V hodně jejich motivů nebo reakcí jsem nedokázala věřit, že by vůbec mohly tak vypadat. A několikrát jsem v průběhu narážela na přesvědčení, že určitá autorčina filosofická koncepce něčeho (např. “sobectví” x “altruismu” v Roarkově závěrečné řeči u soudu) je velmi křehká prostě proto, že si autorka sama ty pojmy definovala tak svévolně, ale kdybychom je definovali jakkoli jinak, už by se ta koncepce nesetkávala s realitou. Jinak moc oceňuji estetičnost toho díla, i to, že je z prostředí architektů, je v tom pro mě dosud něco neotřelého, možná bych jen uvítala přesnější popisy konkrétních Roarkových budov, zůstávaly pro mě jaksi neuchopitelné.
Příběh plný mrtvol - jak v praxi patologa Jacka S., tak v jeho osobním životě, když se ukáže, že toho ví příliš.
(SPOILER) Úplně nerealistický příběh o dvou lidech, kteří se do sebe zamilují, ale rakovina. A 3x se tam vyskytuje slovo "harfa".
Tahle kniha se pro mě stala esenciální, čtu ji v průběhu několika let a budu se k ní mnohokrát vracet v rámci celoživotního vývoje, osobnostního i profesního. Každopádně jsem při čtení některých částí měla pocit, že Yalom zde přesně shrnuje to, čím bych se nejvíc chtěla profesně zabývat a co mi (tehdy při čtení) připadalo již jako jediná zbývající smysluplná věc, na kterou se můžu zaměřit. Oceňuji šířku jeho záběru při citování literatury... I přístupnost jazyka, výběr kazuistik, zaměření se na některé techniky, jež mohou pacientům / klientům zpřístupnit pocity u daného existenciálního tématu; oceňuji vlastně úplně všechno a potřebuji si ji pořídit.
Příběh jedné terapie vnímané ze strany pacientky i terapeuta (+ úžasné rozpitvání celého procesu).
Zajímavý, ale psychoticky divný a nepochopitelný příběh, kde se kříží western a fantasy.