Setapouch komentáře u knih
Párkrát jsem se smíchy málem zadusila arašídovou křupkou. To se mi často nestává.
Dobře: možná jsem z žánru "detektivky, dobrodružné, thrillery" přečetla příliš a jsem tudíž zaujatá. A taky jsem se možná pořád nepoučila z toho, že knížka, kterou všichni vychvalují, ještě nemusí být dobrá, což je v podstatě to samý, jen obráceně. Možná.
Dávám čtyři a sice za to, že hlavní postava - myšleno Rachel - je celkem sympaticky nesnesitelná, oběť klasická a motiv předvídatelný, ale přesto docela pěkně zpracovaný a vrah - pozor, citlivějším povahám může tohle připadat jako !!!SPOILER!!! - sice uvěřitelný, ale mimořádně snadno odhalitelný (shoduji se se zde přítomným osazenstvem na 2/3, možná ještě dřív z důvodu toho, že prostě nikdo jiný do počtu jaksi nezbývá). Celkově je to pěkně napsané, nic světoborného, stará Agáta by asi nesouhlasně zamlaskala a seveřani by možná zívali nudou, ale co už, z formálního hlediska se to taky dalo. Takže tak.
Mám dojem, že kdyby mi bylo o dekádu míň, nejspíš budu Alchymistu zbožňovat, ale takhle mi to přišlo trochu moc předimenzované. Každopádně slova špatné nebo nudné, kterými knihu častovali mnozí z těch, kdo ji četli přede mnou, si rozhodně schovávám pro něco jiného.
Tohle bylo fajn, tohle bylo.. vážně moc fajn.
Osobně doporučuji kousek Rekord :)
Další ze série takových, se kterými si člověk dá dostaveníčko, zatímco se schovává v knihovně během již přespříliš dlouhého pobytu u příbuzných o svátky. Nutno podotknout, že tentokrát to bylo mimořádně milé.
Na rodinných oslavách u příbuzných je nejhorší, že když se chcete zdejchnout, máte jen omezený počet možností úniku. V mém případě se naskytla jen jediná varianta, která mne dovedla až k četbě této knihy. Ukrytá za mírně se rozpadající knihovnou pratety Aleny strávila jsem půldruhé hodiny zkoumáním tohoto výkvětu, a je na místě uznat, že to nebylo zdaleka takové utrpení jako poslouchat donekonečna příhody z doby, kdy se poprvé ženil třetí Alenin manžel. Není to sice žádné veledílo, ale psychické zdraví mi kupodivu zachránilo a nemohu tak úplně říct, že bych tohoto intimního dostaveníčka úplně litovala.
Rozhodně nejpříjemnější a nejosobitější autorova kniha. Dvacetiletý cucák na pouti přes celou planetu, mnohokrát podnikající vpravdě sebevražedné kousky mě naprosto ohromil a jeho další, podstatně pohodlnější cesty v pozdějším věku už za Královskou cestou poněkud pokulhávají.
"Proč byl vlastně stvořen svět?" řekl Candide.
"Aby nás mělo co přivádět k zuřivosti," odvětil Martin.
Ohromné. Skoro by to člověku mohlo vyrazit mozek z hlavy plátkem citronu obaleným kolem masivní zlaté cihly..
Úžasnou Zeměplochu se mi povedlo doposud úspěšně ignorovat a musím říct, že to ode mě byla pěkná blbost.
Protože je to paráda.
Za mě plných pět a doporučení všem, které tato řada podobně jako mě nějakým způsobem minula, a kteří mají pocit, že by mohli ocenit věci jako čtyřhranné trojúhelníky, lidožravé truhly, neskonalou originalitu a hydrofobní mágy.
Stranou všechny poznámky o ideologickém a politickém zabarvení. Gorfunkel to napsal dobře, srozumitelně a zajímavě.
V porovnání s jinými knihami z této série se to dokonce i dá číst bez touhy začít před sebou okusovat hranu stolu. Hankins (a kolektiv) píše o filosofii srozumitelně, a kdo píše o filosofii srozumitelně, si rozhodně zaslouží uznání.
Tato kniha mě přivedla k nápadu studovat filosofii. Nikdy jí to nepřestanu vyčítat.
Vážně se tenhle pseudoliterární paskvil někomu opravdu líbí? Hodnoceno z postmoderního pohledu - evidentně to má něco do sebe, když to způsobilo takový poprask; hodnoceno z pohledu doslova jakéhokoli jiného - dneska může asi napsat bestseller opravdu každý, stačí jen nemít pražádný nápad na děj, zato mít neobyčejně stereotypní a nudné postavy a Stmívání jakožto vzor. Paskvil.
Nenechte se odradit olbřímími rozměry této monumentální knihy (a tohoto komentáře). Johnson zde opět dokazuje, že svému řemeslu rozumí a výsledkem je nejen neuvěřitelně informacemi nabité, ale k tomu také čtivé a snadno zvládnutelné dílo (na rozdíl od čtení spousty odborné literatury podobného rázu nehrozí smrt dobrovolnou zástavou dechu). Prodchnuto jemným, suchým humorem (Beethoven léčící své mnohé neduhy mimo jiné tzv. Brownovou metodou léčení protikladů, o které "se soudí, že zahubila víc lidí než všechny napoleonské války dohromady"), zahrnující mnohé oblasti života (od války za nezávislost přes vznik okrasných zahrad až ke světové prosperitě "radikálové se dali na pornografii") a čtenáře vzdělávající v dosti nenásilné formě bez všemožných příkras patří toto dílo k těm, do kterých by každý aspirant na byť nepatrnou znalost dějin 19. století měl minimálně nahlédnout.
Velmi dobře napsaná a neobyčejně zajímavá kniha. Čteno v rámci povinného seznamu knih do dějin 19. století, přičemž mohu tvrdit, že se jednalo o nejspíše nejlépe podanou a nejsnáze stravitelnou četbu, jaká se v tomto seznamu vyskytovala. Pokud se zde někdo nachází za účelem zjištění, jestli je toto dílo vhodné k "rychločetbě" a zařazení do seznamu podobného - doporučuji.