sheylka komentáře u knih
Dočetla jsem jen stěží a s ironickým úšklebkem, ale to je nejspíš způsobeno tím, že nejsem vyloženě "věkovka" pro tohle dílo. Důvod ke čtení byl pouze díky mé zvědavosti - při posílání nastřádaných knih do azylových domů.
Průměrná knížečka pro děti, sehnala jsem v obchodě za 59 Kč a cena odpovídá obsahu. Na televizní podobu jsem vyloženě alergická, ale bratr když byl malý na to koukal pořád a žádné následky to v něm nezanechalo. :) Posílám do dětského domova (společně se spoustou jiných knih), tak snad si ji tam někdo oblíbí.
Kdybych měla srovnat tyhle tři knihy - vítězí u mě Svědkyně ohně. Co se týče Hypnotizéra a Paganiniho smlouvy - řadím je na stejnou kolej, i když se každá ubírá malinko jiným směrem. A jelikož se nám z trilogie vyklubalo další pokračování - velmi zdařilý Stalker, který byl lepší jak tyto tři knihy a naprosto výjimečná kniha Písečný muž, která je strčí do kapsy všechny, moc se těším, co dalšího nám manželé "Keplerovci" připraví s Lovcem králíků a dalším (alespoň dvojnásobným) pokračováním :)
S přehledem nejzdařilejší, nejnapínavější, nejčtivější a nejpromyšlenější kniha série. Mám sto chutí si ji několik týdnů po přečtení přečíst znovu. Poslední díly jsem pevně věřila a doufala v to, že tahle kniha bude o Jurkovi Walterovi a pospojuji si kousky své skládačky do jednoho obrazce. Malinko zamrzelo, že se nedozvíme víc o Joonově rodině - v reálném čase, jak co probíhalo - podle mého tam je pár mezer a snad nám je autoři dodatečně vyplní. Stále doufám, že si jen nechávají prostor na další počiny.
Opět velmi zdařilá Keplerovka, začíná to u mě hraničit s posedlostí, od Vánoc jsem je zvládla všechny a nyní čekám jen na "králíčka". Trošku Déjà vu - podobně jsem to měla s Larssonem, Kingem, G.R.R.M a Sapkowskim. A teď k věčnému srovnávání - za mě - lepší než Hypnotizér i než Paganiniho smlouva, srovnatelné se Stalkerem, ale Písečný muž - na toho nic nemá. Líbilo se mi to prostředí, začátek byl super, první polovina naprostá spokojenost, konec malinko zklamal, čekala jsem možná více překvapení, ale nenechala jsem si zkazit zážitek a užila si to do poslední stránky. Doporučuji.
Kniha v mých očích srovnatelná s Hypnotizérem, i když se každá ubírá trochu jiným směrem. Tipovala bych, že každou knihu napsal jiný člověk, někdy se toho pocitu nemohu zbavit i po pár po sobě jdoucích kapitolách, ovšem na kvalitě příběhu to nic nemění. :) První polovina mě moc nebavila a knihu jsem neustále odkládala a opětovně se k ní vracela, nicméně si troufám říct, že závěr knihy byl, ač předvídatelný, velmi uspokojivý. Dokonce jsem byla i trošku zklamaná, že nepřidal pár stránek o Paganiniho smlouvě. 4* a hurá na Svědkyni ohně..!
Od knihy jsem paradoxně nic závratného nečekala, vždy ke knihám s jakoukoliv společenskou nálepkou přistupuji laxně a s notnou dávkou skepse. Lépe se tak vyhnete zklamání, které se u této knihy ovšem nekonalo. Dívka ve vlaku je velice čtivá, líbí se mi, že autorka se nesnaží svoje postavy vykreslovat pouze v růžovém světle a děj není předvídatelný. Ve svém pomyslném žebříčku ji však řadím mezi oddechovky.
Za mě pět hvězd. V komentářích tu spousta lidí autorům vytýká mnohdy přemrštěné situace s velkým množstvím náhod, avšak já se obávám, že to k tomu prostě patří. Chcete realitu bez přikrášlení a klišé? Čtěte literaturu faktu.
Líbí se mi, že tam jsou informace odborné, praktické a celé je to protkané situacemi s problémy z běžného života. Konec možná malinko zklamal, ale jistě byl nečekaný.
Námět mě oslovil, četlo se mi to jedním dechem - přibližně do poloviny knihy. To, co se zpočátku jevilo jako priorita, bylo odsunuto na vedlejší kolej, což mě trochu mrzí. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že má autor rozdvojenou osobnost, ze zvědavosti jsem si jej vyhledala a zjistila, že autoři jsou dva - manželé, teď mi to dává smysl. Na druhou stranu musím autorům přičíst k dobru, že člověk tápe a neví do posledních stran. Občas malinko překombinované, ale miluji konspirační teorie a ráda jsem nahlédla pod pokličku hypnózy. Doporučuji :)
Pro mě je důležité začít číst knihu s čistou hlavou a nic od ní neočekávat - tahle mi byla doporučena od dvou různých lidí v tom smyslu, že je absolutní TOP od Cooka. Po přečtení musím konstatovat, že TOP to rozhodně není, nicméně četla se mi dobře. Téma mě nadchlo, bylo to trochu zdlouhavé a s tím překombinovaným závěrem si mohl dát víc práce, přišlo mi to poněkud nedokončené a ráda bych se dozvěděla víc. :) Znovu ji nejspíš číst nebudu, ale nelituji toho, že jsem se do toho pustila. Pokud by podle knihy někdo natočil film, ráda na něj mrknu :)
Příběh ze starověkého Říma vypráví o jeho úpadku v době vlády císaře Commoda, syna Marka Aurelia.
Velice zajímavá knížka. Po přečtení jsem byla zklamaná, že moje seznamování s Žítkovskými bohyněmi už končí a také, že nebyl jejich příběh (když opomenu články z archivů a novin) mnohem obsáhlejší. Zrovna včera jsem při brouzdání internetem ovšem zjistila, že ještě existují dvě knihy, kde se s nimi mohu setkat - Žítkovské bohyně od Jiřího Jilíka z roku 2005 a Žítkovské čarování od téhož autora z roku 2013 :-) Jsem nadšená a moc zvědavá... ;-)
1922 - Troufám si říct, že na tuhle povídku (stejně asi jako kdysi "Řbitov zviřátek" a "To") nikdy nezapomenu... Kingovsky super syrový a mrazivý příběh jedné šílené rodinky, kde žádný "dobrý" skutek nezůstane po zásluze nepotrestán.
Velký řidič - Jedna z těch TOP povídek od mistra hororu. Člověku i mráz běhá po zádech, když se nad tím zamyslí a uvědomí si, že taková zvěrstva se dějí každý den, každou hodinu, každou minutu... Příběh plný bolesti, ale i nesmírné odvahy a odhlodlání, kde se Tess stane hrdinkou své vlastní detektivky.
Prodlužování času - Tahle povídka mi hodně připomíná nedávno dočtené "Nezbytné věci". Příběh o tom, jak mnozí staví své štěstí na neštěstí druhých a co hůř - svých "nejlepších" přátel. Nemůžu si pomoct, ale ostatní povídky se mi líbily víc, přišlo mi to nedokončené, ani námět mě neoslovil. Ani nevím, co jiného bych k tomu dodala, snad jen, že lidská závist nezná hranic.
Dobré manželství - Povídka přesně o tom, jak i zdánlivě perfektní manželství může ukrývat děsivá tajemství aneb není všechno zlato, co se třpytí... Staví to přede mne řadu otázek. Neznám také někoho takového, aniž bych si to uvědomovala? Jak bych se asi zachovala v téhle situaci? Nebo třeba... Mám se vůbec vdávat? :)
U mě klasicky, jako u většiny Kingovek, převládá spokojenost. Konec mírně překombinovaný, ale nějak se s tím poperu. Naopak mi dělá velkou radost, jak snad v každé své knize Stephen napíše zmínku o nějakém svém předešlém díle, jeho postavách či událostech. Mohu jen doporučit.
Zase z trošku jiného soudku než jsem zvyklá... Přesto musím poznamenat, že je to velmi zajímavé čtení, kde se člověk dozví dost o Tibetu, jeho obyvatelích, Dalajlámovi nebo způsobech mučení a smýšlení tehdejších lidí.
Tento díl se mi líbil víc, než díl předchozí, přestože jsem ho paradoxně četla delší dobu. Nicméně té všudypřítomné vanilky bylo na mě až přespříliš. Taky je těžké číst knihu, když nemáte rádi hlavní představitelku, spousta věcí si tam protiřečí a nesedí mi. Nemohu se zbavit pocitu, že sama autorka neví, o čem chce psát.
..................................SPOILER.........................................
Plus za Leilu, Elenu a toho úchyla Jacka. Celou knížku jsem se těšila na odkrytí temného tajemství, ale to, že je Christian zvrhlý sadista normálního člověka napadlo už v prvním díle, takže zase zklamání... Mohlo to být celkově promyšlenější a těch pár zajímavých scén, které skončily dříve než vlastně začaly - čekala jsem víc.
Mám ráda věci dokončené, takže třetí díl si taky přečtu, jen by mě opravdu zajímalo, o čem bude - a to tak, že dost. :o)
Podlehla jsem mediálnímu nátlaku a tuhle knihu si vypůjčila. Po delším rozmýšlení dávám dvě hvězdičky a důvodů je hned několik. Tohle se opravdu nedá brát jinak, než jako oddechové čtení a nedovedu pochopit, jak to v někom může vyvolávat senzaci - při jazykových schopnostech autorky a tak úsměvném překladu. Možná jsem jen náročný a zhýčkaný čtenář a má to pro mne příliš "nulovou" zápletku. Čte se to jedním dechem, to uznávám, čas od času se tam objeví i povedený vtip, myšlenka či hláška. A teď k věci.
Naivní hlavní hrdinka Anastasia bez špetky sebeúcty je zamilovaná již na straně 13 do arogantního, nechutně bohatého a překrásného, supermoderního pana Greye - přidáme k tomu nové Audi, notebook, mobil, lety vrtulníkem, spoustu nového, skvěle padnoucího oblečení a nějaký ten stále opakující se sex a ouha! Recenze je na světě...
Našlo se zde ovšem mnohem víc věcí, co mě absolutně iritovaly, ať už to byly kalhoty visící "tím způsobem", nekonečné prohrabování vlasů a kousání spodních rtů, slovní spojení "udělej se pro mě bejby", neustálé Anino červenání a slova jako "božínku", "panečku" nebo "do háje zelenýho" (trošku kontrastující s tím, že "tvrdě šukaj").
Co se týče sexuálních scén - rozhodně si nemyslím, že tohle je kniha o BDSM... Sice pan Grey vlastní mučírnu s různými nástroji a pomůckami, ale vyjma jednoho výprasku tam nic takhle zaměřeného nebylo - až na tu jejich slavnou smlouvu o které se stejně pouze mluví.
A to, jak Ana neustále "vrcholí", ať už ji pan Dokonalý plácne třikrát po zadku nebo se jí jinak dotkne - šťastná to žena.
Jinak absolutně nereálná kniha - možná je na pováženou, zařadit ji mezi fantasy.
Toť můj skromný názor.
Jedna z mála z knížek povinné četby, která opravdu stála za to a kterou si kdykoliv dobrovolně přečtu znovu. Moc hezký, dojemný příběh a vždycky mě mrzelo, že se na konci nedozvím ještě o maličko víc...
Tahle kniha se jistě nestane mojí nejoblíbenější Kingovkou (potažmo Bachmanovkou), ale nelituji toho, že jsem si ji přečetla. Smutný příběh Blazeho, který opravdu neměl v životě štěstí, ukazující na to, jak ohromný vliv na člověka má prostředí ve kterém vyrůstá a okruh lidí se kterými se stýká... Blaze je tu sice popisovaný jako negativní osoba, ale každému čtenáři přiroste k srdci jeho životní příběh. Na pět hvězdiček to ovšem nevidím, jelikož jsem vytušila jak to dopadne a doufala v jiný (možná komplikovanější) konec.
Neuvěřitelná kniha. Je fakt, že jsem ji četla o něco déle, než u mě bývá - co se týče čtení Kingovek - zvykem, ale stálo to za to. Už na začátku knihy, kdy mi došlo, že Ralf je důchodce jsem si říkala, že mě kniha nejspíš moc nechytne - trošku jiná generace. Ale opak byl pravdou. Začátek malinko zdlouhavý, ale později, kdy si člověk dosadil souvislosti, začala "zábava".
...SPOILER...
Moc se mi líbilo, jak se v této knize (a nejen v ní) nepatrně (nebo snad zásadně?) prolíná víc Kingových děl - Susan Dayová (mluvilo se o ní i v Rose Madder), a teď má oblíbená pasáž o malém Patrikovi, malujícím si na zadní stranu omalovánek od McDonalds ...
........"Uprostřed se tyčila k modrému nebi s buclatými bílými obláčky tmavá věž, postavená z černých kamenů. Obklopovalo ji pole sytě rudých růží. Kousek stranou stál nějaký muž ve vyšisovaných modrých džínsách. Kolem pasu měl dva nábojové pásy a u boků dvě pouzdra na pistole. Úplně na vrcholku té věže stál muž v červeném plášti a díval se na pistolníka dole s výrazem, v němž se mísila nenávist se strachem. Ruce měl na parapetu věže a zdálo se, že je má také červené. ... "Kdo je tohleto?" zeptala se (Sonia, Patrikova matka) a ukázala na malou postavu, shlížející žárlivě z vrcholu tmavé věže. "To je Červený král," řekl Patrik. "Aha, Červený král. A kdo je ten muž s pistolemi?" ... "Ten se jmenuje Roland, mami. Někdy se mi o něm zdá. Je to král." ♥
...A hodiny smrti tikají...