Shui-Xian komentáře u knih

Meč osudu dodává celé sáze významný kontext, osudovou provázanost... A přece ty tíživější, neradostné povídky, kdy si čtenář povzdychne nad Essi, nad krutou válkou o Brokilon, nad osudem elfů, nad Cintrou......., Spakowski vyvažuje jasnou cílevědomostí, dojemně upřímnou v Yurgovi, že je třeba žít - navzdory okolnostem. A pochybnosti? To je dobrá věc - "Pouze zlo, pane Geralte, nikdy o ničem nepochybuje. A svému osudu nikdo neunikne."
Epilog dodává velkou dávku optimismu do celého toho bolestného martýria, které čtenáře v následujících dílech ještě čeká...

3 23.05.2016

Skvělý úvod do ságy - strhující od prvního momentu. Ráda se k němu vracím a ani po x čteních neztrácí přitažlivost. Naopak se vždy divím, kolik drobných detailů a významů mi uniklo. Sapkowski píše poutavě jak pro první, tak pro opakované čtení... Jím stvořený svět má ohromné kouzlo - svou hořkou reálností, upomínkami starých mýtů, i fantazijní inspirací. Pokračování dál do ságy jen podtrhuje autorův um, sílu příběhů a autentickou atmosféru...

5 07.05.2016

Ráda jsem se dík pokračování zas vrátila do fáze, kdy kvůli Mládí v hajzlu nevylezu z postele, dokud nemám dočteno. :-) Myslím si, že osmička se celkem povedla - terno to není, ale mně osobně se návaznost na předchozí díly líbila. Potěšila mě recyklace postav i z jiných Paynových knih - třeba Brenda do příběhu zapadá velmi sympaticky.
Mimochodem, kvalita překladu a jazyková vytříbenost se sice pořád daleko hrabe za nedostižnou laťkou, kterou nasadila v 1.-5. dílu Tamara Váňová, ale už umí potěšit a vyvolat pobavený úsměšek...

1 23.04.2016

Skutečný požitek... Příjemně neuchopitelný příběh, který zanechá silný dojem a pocit něčeho mile povědomého. Baricco je detailista, který umí vytvořit autentickou atmosféru a pozoruhodný myšlenkový přesah, aniž by v textu použil slůvko navíc. V tom je podle mě skutečné mistrovství...
((Nemůžu se ubránit úvahám, kolik má asi autor s Jesperem Gwynem společného... :-) )

6 21.04.2016

Kouzelný cestopis... K Indii laskavý, chápavý, psaný s úžasným smyslem pro humor a s odhodláním přinést Evropanovi co nejpestřejší, nejautentičtější obrázek tehdejšího Bengálska. Na poutavosti knihy nemění nic ani fakt, že doba značně pokročila a poměry se mění - jde o poutavé čtení, příjemný exotický zážitek... Viděno dnešní optikou, může se zdát až přikrášlené a shovívavé k neradostným stránkám reality, nicméně věřím, že Preinhaelterová vychází z opravdových zážitků. A právem sdílí se čtenáři své dojmy, v čem jí Indie učarovala...

4 10.04.2016

Námět se mi velmi líbil: jde o zajímavý počin a věřím, že svému cíli - a sice poutavě přiblížit čtenáři celou řadu reálií z učiva o literatuře - dostává skvěle... Pak je tu ale autorův styl, který mně osobně sympatický nebyl. Přišel mi jako výpověď učitele, který na jednu stranu arogantně předhazuje svému publiku svou erudici a intelekt a na druhou se snaží působit pohodově a cool. Občasné (sebe)ironické pasáže ve mě vzbuzovaly spíše rozpačitost... Nicméně zůstávám v celkovém názoru při tom, že jde o svižnou, barvitou, pozoruhodnou četbu, která stojí za přelouskání.

10.04.2016

Snad až příliš líbezné, monotónní a unylé, ale jako připomínka čisté, skoro dětské naivity a prostoty životních radostí přeci jen sympatické dílo. Věřím, že Pohádku máje si lze užít, pokud čtenář nechce předbíhat v ději a její lyričnost mu připomene vlastní radost z prosluněné přírody... Je to milé okouzlení (pro mě osobně ještě podbarvené filmovým zpracováním s S. Benešem a N. Gollovou), v němž ona popisnost podporuje plný dojem z prostředí a nabádá k lenivému snění. Lze se potom divit, že Mrštík nechtěl mařit pohádku realitou?

2 05.04.2016

Horečka je přesně to, co ve mě tato Hrabětova kratičká próza vzbuzuje. Chci ji číst do zbláznění, s neumenšenou intenzitou stále znova, dechem utlumeným zaujetím. Omamná, tesklivě úsměvná miniatura, ve které není slůvka, které by přebývalo, či chybělo.

3 03.04.2016

Intenzivní zážitek... Právě proto, jak autenticky, barvitě a poutavě je kniha napsaná, jsem byla schopná ji dočíst do konce, ač jsem si popravdě upřímně přála, ať už jdou všichni její rozháraní a nesnesitelní protagonisté k čertu. Úžasné vylíčení dobové atmosféry i komplexnosti jednoho osudového vztahu.

1 03.04.2016

Dobrá kniha, poctivá... Dojmům a asociacím se čtenář po přečtení neubrání ještě dlouho - téma skvěle vytahuje řadu neuvědomělých strachů, nechutí, nezodpovězených otázek... Oceňuji, kolik prostoru věnoval King psychologii postav a předehře skutečného hororu. Úvahy o smrti, o tom, co je ohledně ní přirozené - v tomto ohledu jde o nesmírně zajímavé čtení s přesahem... Osobně mě ale neoslovilo vyústění a hororové motivy. Nepostrádají přesvědčivost (naopak - s Churchem je to pocit, který mrazí a jako ten jeho mrtvolný pach se vsakuje do všech pórů), nicméně mi to přišlo snad až příliš prosté. Vše směřuje k danému závěru nevyhnutelně a s nelítostným tlakem, který nepřipouští úniky z konečné tragédie, ani jiné překvapení. Běžně mi to u Kinga nevadí, ale tady mi přišlo protahované napětí monotónní, vágní.

5 31.03.2016

Poměrně zajímavě pojatý román... Být to jen o milostné zápletce, nešlo by o nic moc výrazného, ale sci-fi prvky tomu dodaly velmi pěkný rozměr. Ráda přiznávám, že mě kniha strhla, navzdory sentimentálnímu ději. Je velmi obratně napsaná, nápaditá, námět v podstatě nadčasový...

1 11.03.2016

Přijde mi škoda, že se často tvoří dramatická, vykalkulovaná fikce, když máme ty pravé příběhy přímo před očima. "Abych přežila" je velmi silná výpověď, naprosto vtahující a faktograficky popisná - tak, že dojem, který si čtenář odnese, je značně důvěrný a provokuje k podstatnému zamyšlení, k výrazu úcty k lidem, kteří jsou s to čelit nepříznivé realitě a udržet si charakter. Nesdílím ty výhrady k literární úrovni: mně přijde poctivá. Autorka nás sice uvádí do bezútěšného světa, ale přibližuje i okolnosti, které jí pomohly nacházet životní smysl, které ji těšily, ovlivňovaly. Nejde o ploché, jednostranné svědectví. Rozhodně doporučuji se s tímhle titulem seznámit: nejen pro informovanost, ale i pro příběh sám. Je naléhavý a skutečný...

8 04.03.2016

Ať už Carter předstíral -nebo ve chvíli prozření skutečně prociťoval- autenticitu, kterou čtenáři předkládá jako "autobiografické vyprávění", zvládl to s poutavostí a drsnou nepřikrášleností. Zdařile přibližuje život Indiánů, soulad s přírodou a přináší příběh, který v sobě nese smíření a radost ze života tváří v tvář životním hořkostem. Jeho kniha je rozporná: v lecčem půvabně naivní, poetická, místy vysloveně nelibozvučná, hrubá... Dědečkova důsledná lidskost - občasně moudrá, vědoucí, ale zároveň ješitná, bez finesy, je sice realistická, nicméně mi jako čtenáři knížku poněkud znechucovala. Nemluvě o vypravěčském stylu, který bych nebyla s to přisoudit dospívajícímu mladíkovi... Přesto, i ty neladící nuance dodávají paradoxně příběhu na přesvědčivosti, síle. Pokud si chce čtenář z knihy něco odnést a ustojí, že ač není prvoplánově líbivá, její sdělení je velmi vypovídající.

4 29.02.2016

Vtipné, čtivé a česky lidové - to se mi na Ringově krátkém románku zamlouvá. Velké plus i za svěží dialogy a to občasné satirické prozření. Víc na tom ale prostě není - žádná sdělnější myšlenka, nic hodnotnějšího. Prostě jen zábava, ve které se umí Ringo sem tam strefit...

1 22.02.2016

Betty MacDonald skloubila důvěrné domácké prostředí s kouzelnými i praktickými radami a okořenila vše úžasnou dávkou humoru... Zamilovala jsem si Paní Láryfáry nejen pro nevšední příběhy, ale i pro ten vtip, nadhled a životní filosofii. Jistě, v mnoha případech jde o čirý idealismus... Ale i toho je občas kapku třeba, ne? :-)

4 22.02.2016

Jedinou nevýhodou těch chlapeckých (dobrá, i holčičích) příběhů je, že hrdinové jsou jak přes kopírák. Pak se zkrátka většina zápletek už jeví kapku ohraně, předvídatelně. Na druhou stranu, je to nepopiratelně sympatický svět - poctivý, dobrodružný, zábavný, poučný... Strážci nejsou výjimka. Jejich příběhy jsou báječná klasika, kterou rád otevře i dospělý čtenář. A patřičně si vychutná všechny ty klukoviny znovu a znovu. :-)

1 22.02.2016

Čistě z téhle knihy jsem si udělala dojem, že by Nesvadbová možná byla někdy s to vyplodit i inteligentní text, kdyby se tak zoufale nechtěla stylizovat role do břitké, znalé a provokativní literátky. Sem tam v Bestiáři problesknou pasáže, které jsou poutavé, mají myšlenku a pointu vyseknou poměrně zdařile - okamžitě je ale utopí plytká lacinost, hrubý humor a nesympatická, arogantní nabubřelost. Přetrvávající pocit z knihy: "bože, to je ale kráva!" Zabývat se tímhle autorčiným výlevem je ztráta času.

3 14.01.2016

Setkávání s Irenou Kačírkovou se mi velmi líbilo... Kniha vypovídá o velké herečce jako o člověku, a přitom ji nezbavuje jejího osobitého, noblesního kouzla. Věřím, že její dcera vzácné, důvěrné momenty jejich soužití vylíčila se skutečnou autentičností, humorem; s nesentimentální, ale přitom sympatickou vřelostí. Jde o příjemné čtení plné zajímavostí, šibalského vylíčení Ireniny svéráznosti, vkusných postřehů ohledně blízkých kolegů a známých. Že je publikace málo o setkávání se zvířaty, ač název předznamenává něco jiného, nevadí. Těch pár zmínek bohatě završí a rozvinou jiné příhody, které barvitě dokreslí, jak různá setkání, životní peripetie i vztahy herečka prožívala...

1 14.01.2016

Líbilo se mi, jak autor střídá hořké, realistické motivy s nadsázkou a absurdnímu humorem. V určitých částech mi dokonce přišla kniha poutavější než Stoletý stařík. Tím ale pro mě veškerá její přitažlivost končí. K přesvědčivé, poctivé pointě se autor ani nepřiblížil, jeho vtip jakž takž stačil situacím a popisům - pak ho ovšem dodělaly podbízivé, vulgární a trapné zkomoleniny. Podtrženo, sečteno, váhám mezi označením "odpad" a jednou *. Přikláním se k druhé variantě za ty světlejší okamžiky a nadnesení společenského tématu migrace.

14.01.2016

Patřím k těm, kterým tahle kniha příliš nesedla. Jistě, je nevšední, místy velmi poutavá a námět má šmrnc... Děj se nese v příjemně absurdním duchu a čtenáře provede všemožnými zajímavostmi z moderní historie... Ale mně osobně přišel humor místy dost křečovitý, násilný, zápletky sice epické, ale po nějaké době už na jedno brdo. Nebylo v tom nic chytrého, ani inspirativního: snad jen, že nic se nemá brát příliš vážně. A to mi jako ústřední myšlenka přijde poněkud slabé i na čistě oddychovou literaturu.

2 14.01.2016