Shui-Xian komentáře u knih

Nedávno jsem vedla rozhovor s jednou stařičkou knihovnicí, která se nechala slyšet, že by všechny ty moderní fantasy ze svého fondu vyházela - že to čtenářům nic nepřináší a akorát je to oddaluje od reality... Jak jí jen vysvětlit, že tady jde o mnohem, mnohem víc?
Vždycky znovu žasnu, jak komplexní svět se Rowlingové podařilo vytvořit. Kolik hodnot, tak zásadních, předat... Kolik napětí, legrace, zážitků a kouzel zpodobnit... Věřím, že jde o vynikající knihy - s příběhem, který postrčí nejednu generaci k srdnatosti a taky k nadšenému čtenářství.

P.S.: Nikdy nezapomenu, jak jsem četla první díl; přesně v Harryho věku, za jízdy ve vlaku. Není divu, že šlo o jeden z nejsilnějších zážitků mého dětství. Sága bude moje srdcovka už napořád...:-)

10 04.12.2016

Popravdě řečeno, kdyby moje knižní seznámení nebylo nejdříve podpořené filmovou adaptací (velmi zdařilá série BBC z r. 2008), sám první díl by mě k druhému pokračování neutáhl. Přitom teprve na té podrobně rozvité zápletce první knihy začíná krystalizovat ten správný příběh...
Co se zatím odehrálo? Vylíčení poměrů v Marshalsea, představení podstatných figurek, nástin vzájemných vztahů - tomu všemu poskytl Dickens značný prostor a znázornil vše s patřičnou přesvědčivostí. Mně osobně ale připadá, že se v tklivém osudu Amy, v popisu nekončících peripetií s okolkovacím úřadem a v Clenmanově citové nerozhodnosti až příliš vyžívá a vzniká tak poněkud patetický obrázek. Květnatý sloh, dosti popisný (a opisný - chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla, že paní Merdleová je jmenována jen jako "Ňadra") ubírá na lehkosti jinak pěkným hříčkám (Flořiny lapsy) a chytrému humoru. Přesto zmíněné stinné stránky Dickensova stylu nemohou nikdy převážit jeho jedinečný smysl pro zachycení dobové problematiky, pro vyvolání morálních otázek, pro originální a poutavé příběhy. Můj dojem je, i přes poněkud vlažný čtenářský zážitek, mimořádný.

1 28.11.2016

Pohádka pro nenáročné. Ne, nechci nikoho urazit - není nic špatného na odreagování u něčeho lehčího - ale brát Bushnellovou příliš vážně nejde. Pravidelně dokládá, že je svůj um našla v prvoplánových podbízivých melodramatech že života rozmazlených slepic. Její knihy jsou na stále jedné a té samé bázi: obalit hrdinky zázemím luxusu a módy, nadnést pár klasických útrap středního věku, zakončit triumfem emancipovanosti a přesvědčit, že muži jsou v podstatě ubožáci, se kterými lze obratně manipulovat. (Autorka přitom jaksi přehlédla, že boje o moc vrhají její hrdinky do stejného šovinismu, jakým trpí takřka všichni znázorňovaní samci - jen snad ještě s dodatkem hysterie a chorobné vypočítavosti.)
Neupírám atraktivní popisnost, poměrně slušné dialogy a dobrou spádnost. Co ale s knížkou, která je v podstatě nablýskané nic...

1 06.10.2016

Kniha, která na vás dýchne kouzlem starých časů, ale nezapomene připomenout i to, proč je nám dobře v tom našem... Autentické vzpomínání se vším všudy - s parádou měšťanských promenád, impozantním rozvojem techniky, novátorstvím vznikajícího umění, i s nevábným pohledem do dvorů pavlačových domů, na mnohdy napjaté česko-německé soužití a společenské třenice.
Zpracování nepostrádá jak faktickou podrobnost, tak beletristickou svižnost a nadnesenost - dík tomu se tato útlá knížečka čte jedním dechem, a zároveň čtenáři poskytuje slušný přehled. Skvělé seznámení s c. k. dobou - a to nejen pro budějovické rodáky...

1 16.09.2016

V době, kdy už rodinná výchova ve školách dávno nezahrnuje úvod do péče o děti a kdy nové rodiny vznikají více separovaně od nápomocných příbuzných, jsou návodná doporučení třeba jako sůl. Plusem téhle publikace je dostatečná podrobnost, bohatá ilustrovanost a snaha vycházet z přirozených zákonitostí psychomotorického vývoje dětí. Věřím, že nastávajícím maminkám není vůbec na škodu se s ní seznámit a přehled o možných metodách si doplnit...
Co mi vadilo, byla značná kategoričnost a striktnost, co je dobré a co ne. (Občas jsem nabyla dojmu, že předchozí generace nemohly kvůli tomu nesprávnému zacházení snad ani vyrůst.) Důraz lze chápat s ohledem na závažnost tématu, nicméně celý ten byznys okolo autorky na mě působí spíše dojmem snahy o monopol. Přesto - jako příručka podnětné, zajímavé. Názor si jistě udělá každý sám, na základě vlastních zkušeností...

1 16.09.2016

Kniha, na jejíž přečtení nemusíte být přesvědčený knihomol, ani biolog - pokud máte aspoň trochu zvídavou povahu a jeden volný večer, tak vás skvěle zabaví. Dozvíte se fakta, která jste zaručeně netušili a u nichž občas jen uznale kroutíte hlavou. (Třeba taková želvuška....! ;-) ) Milým detailem je i včlenění krátké kapitolky o člověku.
Mě osobně mrzela jen jedna skutečnost - a sice, že je to kniha plná dobře kořeněných jednohubek, z nichž sytý chod prostě neposkládáte: informace jsou hodně strohé a sdělné jen natolik, aby bylo bez meškání možno přistoupit k další zajímavosti. Prima, když chcete mít v zásobě neotřelé náměty pro konverzaci - méně uspokojivé, pokud byste ocenili třeba aspoň malinkou poznámku pod čarou nebo dovětek...

2 03.09.2016

Payne umí! Před čtením jsem se ošklíbala, že humor, který tak skvěle zabíral u Mládí v hajzlu, sem prostě přenést nemůže, aniž by to působilo nepatřičně... A ejhle! - i Dědictví má šmrnc, vhled a příjemný spád, a přitom autentičnost Helenina věku a zázemí zůstává. Zamlouvá se mi literární i milostná zápletka, které se příhodně potkaly: pravda, až skoro idylicky. Proč ale nepřát ženám určitého věku trochu toho štěstí?
Nevýhodu vidím v tom, že knihu táhne hlavně příběh, než co jiného - a ten po opakovaném čtení už trochu ztrácí na atraktivitě. I tak je nicméně návrat do Heleniny zašívárny u jezera příjemná oddychovka.

4 09.08.2016

Je mi líto, ale patřím mezi ty výjimky, kterým nepřinesla četba Anny žádný velký požitek. Velmi se mi zamlouval laskavý styl vyprávění, Annina fantazie a nevšednost, půvabné popisy prostředí, osobitost... Umím si představit, že její příhody byly (a jsou) úsměvné pro většinu z těch, kteří neztratili smysl pro bezprostřednost a hravost dětství. Z mého pohledu nicméně příliš nevyniká nad naivní, idylické románky své doby a její snivost (v kombinaci s tím neúnavným švitořením) mě ukolébaly spíš do ospalé, nasládlé apatie. Myslím si, že v rámci žánru lze najít pronikavější tituly. Přesto si ji cením pro její nesporný vliv na čtenáře, pro optimismus a jistou průzračnost. Zjevně zůstává v srdcích těch, kteří se s ní seznámí, navždy aktuální a oblíbená...

7 01.08.2016

Původní Paní Bovaryovou jsem nečetla, ale tohle zpracování má šťávu. Přenesení do současnosti příběhu vůbec neubírá na naléhavosti a i přes odlehčenou komiksovou úpravu (velmi sympatickou!) nepostrádá hloubku. Dík Joubertovi, který dodává pohled třetí osoby, je snad drama ještě ožehavější a provokativnější. (To voyeurství je trochu nevkusné, ale lze se mu divit, v tak malém, provinčním městečku...?) Bavil mě rozpor mezi français a anglais a jejich stereotypy, vševidoucí pohled Martine v pozadí a Patrickova nesnesitelnost. Ke konci se nicméně nemůžu ubránit rozpačitosti nad tím paradoxním, hořce humorným závěrem a týdny Joubertovy pokračující obsese. Tečka za Gemmou mohla přijít o něco dřív a pozornost měla zůstat jí...

2 25.07.2016

Bystré postřehy, originální myšlenky, laskavý humor. Kniha, která skvěle sedne na život. Po opakovaném čtení Fulghumových prací se sice dostavuje určitá monotónnost z podobných zápletek a tradiční oduševnělosti, ale proložit tu četbu, nebo se k ní znovu vrátit po čase - to je balzám na duši. Ty milé, inspirativní fejetony budou znovu těšit...

6 20.07.2016

Báječná kniha, která podporuje ve čtenářích životní elán, odhodlání a plnokrevnost. Číst o (Bobových a) Bettyiných peripetiích na farmě se nedá bez účasti - příhody a popisy jsou tak vtahující, barvité a úsměvné, že se onen život v americké samotě dostane zcela pod kůži. Ať už jako mrazení z té každodenní nekončící dřiny, prostoduchosti sousedů, ohrožující divočiny, anebo jako vzrušení z toho, co byli dva lidé schopni vydřít a zvládnout (a udržet si zdravý rozum, nadhled a radost z úspěchů). Když jde na člověka duševní slabost, lenost anebo skepse, Vejce a já je ta správná dávka vitamínů, které potřebuje. ;-)
---
(Mimochodem, zajímavá paralela s Velkým stádem od Zena Greye z r. 1940... Zajímalo by mě, zda ho Betty znala.)

12 20.07.2016

Krásný výbor, atraktivní publikace. Nechybí zásadní informace, časová osa, ani zvětšené detaily z obrazů. Formát je pro prohlížení šikovný a potěší i poctivý papír, kvalitní tisk. Mně osobně neladil jen jeden fakt - buď si prohlížím obrazy, nebo čtu text, který tu ale nejde souběžně s jednotlivými podobiznami - často jsem musela listovat a dohledávat aktuální reprodukci, o které byla řeč.To si nicméně už značně vymýšlím. :-) Povedla se půvabná kniha, kterou bude čtenář rád opakovaně listovat a těšit se s ní...

2 11.07.2016

Čtivá kniha pro jedno deštivé odpoledne (nebo bouřlivý večer, chcete-li). Má spád a čas s ní příjemně ubíhá - o akci není nouze, o flirt a humor také ne (štěstí, že má Sapkowski vždy v záloze ryzí sympaťáky z řad trpaslíků), intriky a úklady v míře, jak by se dalo od zkaženého světa, jímž se zaklínač brodí, plně čekat. K autorově smůle, před vznikem Bouřkové sezony stačil rozmazlit své čtenáře ságou a jinými povídkami - a tak, byť je návrat do Geraltova světa milý, přeci jen to není ono. Kvalita psaní mi připomíná spíše než práci uznávaného mistra styl nadějného začátečníka. Leckteré zaklínačovy úvahy se opakují, zápletky jsou lenivé a břitká pronikavost, která obvykle dodává Sapkowského textům na výrazném smyslu a silnému dojmu po přečtení, v tomto případě spíš poblikává. Nicméně atmosféra přístavního městečka ponouká k spokojenému, shovívavému úsměvu, že během jedné sezóny bylo toho všeho přeci jen akorát.

6 15.06.2016

Povedené zakončení ságy, ale osobně by mi přišlo skvělé a perfektně dotažené, kdyby Sapkowski skončil zhruba o 100 stránek dřív. (Možný spoiler →) Zápletka s Nimue a paní Tilly, které skládají pokračování Ciriina příběhu je nápadité a příjemně snové, pohled do světa Lidu Olší, který vede k tomu, aby Ciri plně probudila svou moc a následně se přidala k finálnímu střetu na hradě, má svůj smysl. Dlouhé prodlévání v Toussaintu zase pohodovou atmosféru. Bitva u Brenny a úsilí Rustyho, Shani, Ioly a Marti - vynikající! S hořkou lítostí a zuřivým povzdechem lze překonat definitivní masakr oblíbených postav na hradě. Pak dochází k decentnímu, snad až mile sentimentálnímu zakončení s Emhyrem. Zůstat u něj, nechat ústřední trojici, ať putuje krajem a rovná poslední účty - to by tvořilo i přirozený most k předem napsané povídce "Něco končí, něco začíná". Mrzí mě ten závěrečný pogrom a rozmělnění příběhu do neuchopitelné legendy. Přesto, zůstává ve čtenáři bolestně živá a intenzivní, s lehce rozháraným dojmem, který ty správné, osudové ságy zanechávají...

15 15.06.2016

Vždy mě znovu mrazí z té vystupňované krutosti, z bolesti ústřední trojice, z očekávání osudového střetu mezi Geraltem a Vilgefortzem, Ciri a Bohhartem, mezi spojenci a Nilfgardem. Taky mezi póly lidské psychiky - podlehnutí agónii, nebo přetrvání vůle vytrvat? Boj s vnitřními démony, nalezení směru a sbírání sil pro závěrečný boj - tím pokračuje cesta Geralta a Ciri. Yennefer vychází osudu vstříc nejrychleji a s pevnou odhodlaností se vrhá do přímé konfrontace. Jednotlivé linie spějí k propojení...
Velmi se mi líbily vsuvky z pobytu u starého Havrana a Dijkstrovo jednání s Esteradem; stejně tak obohacení příběhu o pohled Kenny Selborne. Rozmanitost příběhu je poutavá: upřímně mě těšilo vědět, jak se vyvíjel příběh i dalších známých na cestě...

7 15.06.2016

Ráda jsem četla už původní příspěvky na blogu a autorce upřímně přeji, že se z nich mohla vyloupnout tahle příjemná a svěží knížka, která na její texty upomene i za čas. U postřehů ze života neumí každý najít nápaditou, vtipnou pointu, případně svoje zážitky barvitě popsat - Marii jde dobře obojí a je to milé čtení. Nesnáz vidím jen v stále jedné a té samé formě textů, v stylizaci, která je dobrá pro blog (nebo periodikum). Číst úryvky jednotlivě - je to požitek. Číst je naráz - už se to trochu zajídá. Kniha jako celek je mi sympatická svojí autentičností a introvertním smýšlením; je pohodová a úsměvná. Oddychovka, co za seznámení stojí...

4 10.06.2016

O Geraltově putování by to bylo úmorné čtení, nebýt jeho pestrých společníků na cestě. Pro mě osobně je po opakovaném čtení celé ságy tenhle díl takřka jen dlouhé překlenutí k tomu následujícímu. Pasáže s altruistou Zoltanem (a Feldmaršálkem Dudou), s charismatickým Regisem, přímou Milwou a vážným Cahirem si ale vždy ráda přečtu znovu. Marigold chybět nesmí, to dá rozum. :-)

3 04.06.2016

Co Sapkowski nadnesl v předchozích dílech, tady upustil s drtivým, tříštivým dopadem, jehož dozvuk vzápětí udusilo bahno opovržení a marnosti. Ústřední linka se rozptyluje do několika směrů, v nichž zůstávají postavy ztracené, hledající, nenacházející. Samotný děj je rozháraný, nevyvážený: chvílemi překotná akce, pak hutné, dlouhé pasáže plné diplomacie, přehršle postav, až po chmurné dotažení, u nějž si čtenář může být takřka jist, že poznamená i úvod dalšího dílu... Ale právě proto, že Sapkowski vylíčil válku, intriky, smrt...., s takovou neradostnou realističností, zůstává ve čtenáři silný dojem, který si jej drží po celou knihu.
((Mně osobně přišla nejsilnější částí knihy Ciriina cesta Plotnou, která zobrazuje sílu vůle a touhu přežít. Dík tomu se chce takřka doufat, aby se i Geraltova usilovná, naivní cílevědomost dočkala spravedlivého, zaslouženého vyústění - aby obecně každý klad a silný ideál, který táhne postavy dál, obrátil nakonec Štěstěnu na jejich stranu. Ale známe autora - každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán...))

6 02.06.2016

O co drsnější jsou následující díly, o to víc si vždy ráda připomínám pasáže z Krve elfů, které líčí šťastnější éru Cirina dospívání. Geraltův výcvik, Yennefeřinu výuku, Trissino přátelství... Děj je rozvláčnější, ale o to víc si lze užít poutavé úvahy o řádu světa, o Moci, seznámit se s dalšími postavami. Není kam spěchat - napětí příběhu samo graduje: je jasné, že zápletky, které se v tomto díle tvoří, budou mít záhy dramatické, dynamické pokračování.

7 02.06.2016

Kvalitní kniha, bezesporu... Ale právě pro velmi slušnou úroveň předchozích dílů série mi v tomto případě chyběla atmosféra, která mě okouzlila ve Volání Kukačky a investigativní důmyslnost z Hedvábníka. Z mého pohledu Ve službách poněkud pokulhává (ehm - promiň, Corme!) za laťkou, kterou si dříve Rowlingová nasadila. Opravdu hodně mě rozčilovalo to tříměsíční detektivní tápání, ke kterému vedlo především Strikovo osobní tušení, nikoli fakta. Rozlousknutí případu na závěrečných 50 (?) stránkách mi přišlo docela ploché, takřka přebité těmi peripetiemi vztahu Strike-Robin. Že Rowlingové ale detektivka sedí, je neoddiskutovatelné - napětí umí držet po celé trvání příběhu a autenticita je skvělá. Věřím, že románové prvky příběhu na poutavosti a dynamice neubírají, naopak ho zdařile podbarvují a doplňují - jen by snad této knize pomohla větší vyváženost.

4 24.05.2016