Silber komentáře u knih

(☆10/10) Takový typický Dexter, opět nechybí skvělý humor, určitá absurdnost a napětí, protože se zde stejně jako ve čtvrtém díle objeví někdo, kdo Dexovi zdatně šlape na paty.

Bohužel nemůžu sehnat další díl, takže se s touto sérií dočasně loučím a musím říct, že mi bude vážně chybět. A díly bych od nejoblíbenějšího seřadil zhruba takto: 2, 5, 1, 6, 4, 3.

(22. 6. 2015)

1 16.11.2015

(☆10/10) Toho trotla, co dával dohromadu tu anotaci, která tu straší a vyzrazuje prakticky celý děj by za trest měli předhodit těm kanibalům z knihy. Naštěstí se mi ji nějak povedlo opomenout a nezkazit si tak dojem z knihy. Pokud jste se jí vyhli taky, tak další text nečtěte, neb také obsahuje pár spoilerů.

"Svoboda je vážně jen iluzí. Pokaždé, když si myslíme, že máme na výběr, jen nevidíme pušku mířící nám na břicho."

Začnu menšími výtkami. Takže - buď mám za a) velice dobrý odhad, za b) Temný společník mi napovídá ještě lépe než Dexterovi a nebo zkrátka za c) - kniha je ke konci poněkud předvídatelná (nehodící se škrtněte). Čímž chci říct, že jsem natolik podezíravý, že bych se do té šlamastyky ke konci na jejich místě nedostal, i když to byla spíše chyba Debory, která si nenechá domluvit, než Dextera, který byl sice o něco méně podezíravější než já, ale na vyhnutí se tomu nejhoršímu by to nejspíše pořád stačilo.
A ač nejsem bez citů ani sériový či jiný druh vraha, Dexterovo věčné rozjímání či plánování, jak bude lepším člověkem kvůli novému přírustku do rodiny mi přišlo přehnané (možná to má co dělat s tím, že to s dětmi neumím a ani žádné nechci). Ale tak dobře, dejme tomu, že to holt i v někom prakticky bez citů holt může vzbudit nějakou odezvu.
Ve výsledku mi ale tyhle "nedostatky" vlastně ani moc nevadily, protože mě kniha prostě bavila a bylo mi zatěžko ji odkládat kvůli jiným povinnostem. Potěšil mě i návrat jisté osoby a ač tu je prakticky víc kritiky než chvály, líbil se mi tento díl víc než dva předešlé a společně s druhým dílem patří mezi mé nejoblíbenější v sérii. (17. 6. 2015)

1 16.11.2015

(10/10) "Den rychle plynul, měl jsem jen jeden výjezd na místo činu, pouze rutinní vražda rozsekáním pomocí zahradního náčiní. Jasně amatérská práce; ten idiot se pokusil použít elektrický střihač živého plotu a podařilo se mu přidělat mi další práci, než konečně dorazil svou ženu zahradnickými nůžkami. Skutečně odporná spoušť a jen si zasloužil, že ho dopadli na letišti. Dobře provedené rozporcování těla je především čistá práce, alespoň jsem to vždycky tvrdil. Žádné krvavé cákance a cáry masa na zdech. Tohle prostě nemělo nejmenší úroveň."

Asi jsem se zamiloval. Převelice mě baví Dexterovy myšlenkové pochody, smysl pro humor a jeho od emocí odproštěný pohled na svět. Kniha se se seriálem bohužel či bohudík už úplně rozchází. Bohužel proto, že by seriál podle této knihy byl určitě zajímavý, bohudík kvůli tomu, že jsem seriál již viděl a tak nejsem ochuzen o napětí a možná také trochu i kvůli tomu, co za záporáka si na nás v tomto díle autor přichystal, protože něco takového jsem vážně ještě nikdy neviděl. Skoro mě až děsí, že něco takového vůbec může někdo vymyslet, natož aby to někoho nedejbože skutečně napadlo praktikovat. Brr. Každopádně mě druhý díl bavil ještě víc než první, takže se mi asi rozjíždí další závislost.

(Následující část prozrazuje událost z konce předchozí knihy, takže kdo ji nečetl, ať čte dál jen na vlastní nebezpečí.)

Trochu mě zarazilo, že Debora trochu více neřešila to, jak to s Dexterem skutečně je, ale na druhou stranu... dojem z knihy mi to nijak nezkazilo a protože nejspíš i mezi jednotlivými díly uplynul v ději nějaký ten čas, tak se to dá asi i celkem pochopit. Vlastně si i možná umím představit, že bych něco takového vzal jako fakt a ani se nesnažil dotyčného nějak "napravovat", protože proti tomu, co Dexter dělá, ve své podstatě nic nenamítám.

Když se pak nad osobností Dextera zamyslím víc, přijde mi svým způsobem až "nevinný". Jistě, do normálního člověka má daleko, ale právě díky tomu se snaží vést na oko normální život a až na lidi, které bych stejně nelitoval vlastně nikomu (úmyslně) neubližuje. Což mě tak trochu vede k otázce, zda Dexter nakonec není lepší než spousta lidí, které by většinová společnost označila za víceméně normální. Jsem zvědavý, jestli v dalších knihách přijde něco, co můj názor změní nebo mi Dextera nějakým způsobem zprotiví (i když doufám, že ne). (12. 6. 2015)

1 16.11.2015

(SPOILER) (10/10) Podle zdejších komentářů soudím, že se díky novějším knihám ze série Nadace fanoušci tak trochu rozdělili na dva tábory – a není se čemu divit. Chápu, že nadšence do původní trilogie může poměrně šokovat, jak jsou následující knihy odlišné a jak se odvrací od Seldonova plánu. Než jsem se do závěrečné dvojice knih pustil, čekal jsem další krize a nakonec zrození nové Říše – a to je přesně to, co v nich nenajdete.

Závěrečný díl tvoří s předchozím jeden celek se stejnými postavami a právě v tom posledním ještě zesílily ony tendence odprostit se od Plánu a prakticky i od Nadace samotné. A když nad tím tak přemýšlím, je to skutečně trochu podivné, ale co naplat – mě se tyhle dvě knihy prostě líbily – a ač by mě za to mnozí možná kamenovali – víc než ta původní trilogie. Oceňuji i nápad propojení se sérií o robotech (a taky jsem rád, že jsem ji nedávno četl, protože mě bavilo odkazování na různé události, které byly označovány za mýty či legendy, ale já tak věděl, že jsou pravdivé). Tempo je opět svižné, děj napínavý a tak se kniha čte skoro sama. A stejně jako Golan jsem hloubal nad tím, jestli jeho rozhodnutí z minulé knihy bylo správné

A protože cítím potřebu se vyjádřit ještě k nějakým skutečnostem, které vyzrazují děj, tak varuji, že zbytek komentáře je spoileroidní a tudíž nevhodný pro lidi, kteří knihu nečetli.

1) Vůbec se nedivím, že měl Golan o svém rozhodnutí pochybnosti, protože ač je skupinové vědomí zajímavou představou, jako člověka poměrně individuálního a samotářského (životní styl na Solarii mi přijde celkem fajn) mě docela děsí. Zároveň si ale uvědomuji jeho výhody a tak jsem došel k podobnému závěru jako Golan = pro budoucnost lidstva bude tato možnost asi opravdu nejlepší (přičemž, pokud se takto už člověk narodí a bude to jeho přirozeností, tak s tím mít problém nebude, protože nebude znát nic jiného), ale díky Bohu za to, že mě se to už týkat nebude a svůj život si dožiju tak, jak jsem zvyklý.

2) Nějak mi nesedlo, že Bliss prosazovala to, aby ostatní brali Fallon jako holku. Nevím, jak moc byla společnost obeznámená s touto problematikou v době, kdy byla napsána tahle kniha a jestli názor Bliss odráží i názor Asimova samotného, ale něco málo jsem o tomto četl a když se takový jedinec skutečně narodí, tak se ne vždy dokáže přiklonit k jednomu z pohlaví. I kdyby svou „holčičí“ identitu přijal(a), stejně by se později dověděl(a), že je jiný/jiná než ostatní, takže bych ho/ji radši bral takového/takovou, jaký/jaká je a nesnažil se mu vnutit genderovou příslušnost, kterou nejspíš stejně ani nemá.

3) Je škoda, že série nemá ještě nějaké další navazující pokračování, protože by mě vážně zajímalo, jak by fungovalo ono spojení Daneela a Fallon, protože propojení vlastního mozku s robotem mi přijde úžasné a děsivé zároveň (3. 1. 2014)

1 16.11.2015

(8.5/10) Příběh má opět dvě části, přičemž ta první mapuje dohru z předešlého dílu a ta druhá nám konečně dává odpovědi na naše otázky. V první půlce mě poprvé napadlo - jak tu u některého dílu už kdosi zmínil - že se Asimov nezaměřuje na postavy, ale spíše na popis děje. Doteď mi to ani tak moc nepřišlo (i když je to pravda), ale u postavy Mezka jsem si říkal, že by si zasloužil větší prostor, protože z toho, co jsem věděl, mi ho prostě bylo na jednu stranu líto... takže kdyby se v knize ještě trochu více rozkryly jeho pocity a motivace, nebylo by to na škodu. V druhé části jsem si oblíbil postavu Arkady a v momentě, kdy ji napadla jistá myšlenka, jsem už knihu nedokázal odložit a musel ji dočíst. A konec nezklamal, protože Asimov zkrátka umí překvapit.

A vzhledem k tomu, že jsem se dostal na konec původní trilogie, která pak zůstala delší dobu osamocená, si dovoluji udělat takové malé prozatimní shrnutí: tahle série se mi líbí především svým nápadem a chytrými pointami, ale trochu se divím její "profláklosti", protože ač se mi líbí, nepropadám z ní takovému tomu bezmeznému nadšení, jako třeba u série s Elijášem a Daneelem. (6. 12. 2013)

1 16.11.2015

(8.5/10) Tentokrát už děj není tolik rozkouskovaný, protože má oproti předchozímu dílu jen dvě části. Celkově se dá říct, že v obou se najde někdo, kdo se snaží vzepřít Seldovově psychohistorickému plánu a vskutku, v druhé části se objeví postava, která má skutečně netradiční (a tím i samozřejmě dopředu nepředvídatelné) vlastnosti, což by Seldonův plán mohlo zhatit. Tentokrát však kniha nemá úplně uzavřený konec, takže jsem skutečně zvědav, jak se to v dalším díle vše vyvine... (2. 12. 2013)

1 16.11.2015

(10/10) Zajímavá, i když vlastně poněkud děsivá kniha o problematice vymývání mozku. Jsem rád, že jsem se k ní dostal, protože jsem se opět dověděl něco nového, i když mě děsí, jak některé experimenty mohly projít... (15. 11. 2013)

1 16.11.2015

(10/10) Potešilo mě, když jsem dověděl, že autor profláklé (a mnou milované) Písně ledu a ohně v minulosti zabrousil i do mého dalšího oblíbeného žánru, kterým je sci-fi. A jak se zdá, dobře udělal. Kniha má naprosto dokonale tíživou a až hororovou atmosféru, kdy jste téměř nesnesitelně napjatí, toužíte po rozlousknutí záhady, ale zároveň vás tak nějak podvědomě mrazí, protože si nejste jistí, co bude dál a tušíte, že by nemuselo jít o nic pěkného... (04. 11. 2013)

1 01.07.2015

(☆10/10) Opět se nedokážu úplně odprostit od srovnání s filmem, ale zatímco druhý film byl ve srovnání s prvním dílem série slabší, u knihy toto neplatí, což je nejspíše způsobobeno tím, že se ve knize vyskytuje spousta dějových linek a různých drobností, které pro filmové zpracování nejsou zrovna nejvděčnější. Tím film ztrácí, ale u knihy je to přesně naopak - konečně se více zaměřuje právě na Lisbeth a události, které vedly k jejímu poručnictví. Rozjezd je opět lehce pomalejší (a celkem trvá, než se děj dostane k událostem popisovaných na obálce, kterou mimochodem považuji za zbytečně spoileroidní), ale postupně je příběh napínavější a napínavější. Zatímco v Mužích, kteří nenávidí ženy nastal vrchol knihy už poměrně brzy před koncem a v posledních stranách se pak děj pomalu uzavíral, tak zde děj graduje až do posledních stránek, kde ne úplně ukončeně skončí, takže další díl je naprostou nutností. Jediné, co musím vytknout, je právě onen konec, protože mám lehčí pochybnosti o tom, zda je něco takového vůbec fyzicky možné, takže se tu objevuje myšlenka, zda to autor přece jen nepřehnal. Ale co naplat, kniha je to jinak výborná a tak jí tento "prohřešek" odpouštím. (03. 11. 2013)

1 01.07.2015

(☆10/10) U téhle knihy docela lituji toho, že jsem nejdřív viděl film, protože jsem se tak připravil o napětí, které by jinak zhruba od poloviny knihy dosáhlo alarmujících hodnot. Ale i přesto jsem se od knihy měl problém odtrhnout, protože i ony údajně "zdlouhavé a nudné" pasáže jsou chytlavě napsané a perfektně objasňují to, co se do filmu nevešlo. Ke knize jsem tak zasedl asi natřikrát a bylo dočteno, nejen vinou poutavého příběhu, ale i postav - Mikael je prostě sympaťák a Lisbeth, která je kapitolou sama pro sebe, je zkrátka úžasná. Tudíž odesílám komentář a otevírám další díl s vědomím, že dnešní noc toho nejspíš moc nenaspím... (31. 10. 2013)

1 01.07.2015

(5?/10) Neuromancer má u mě jedno knižní prvenství - je to první kniha, u které jsem si připadal, jako kdybych zaexperimentoval s nějakými drogami a poté, co jejich účinek vyprchal se snažil přijít na to, jak se s tím netradičním zážitkem vlastně vyrovnat.

Gibsonův svět je úžasný a patří mu můj obdiv za to, že něco takového dokázal stvořit už v roce 1984, ale zároveň mi jeho styl vyprávění přijde chvílemi jaksi zvláštní a zmatený... jako kdybych si vzal nějakou nelegální omamnou látku. Nebo si jí možná vzal při psaní sám autor? (I když díky zdejším komentářům mě napadá, jestli to alespoň z části není i dílo Neffova překladu - pokud bych se někdy dostal k tomu novému, asi bych si to přečetl ještě jednou.)

Díky tomu jsou i mé dojmy stejně zmatené a nedokážu přesně říct, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Z toho vychází i mé hodnocení (i když by bylo možná lepší ho tentokrát vynechat), kde ty tři hvězdičky neznamenají průměrnost či nezajímavost, ale jakési smíšené pocity a nejistotu, co přesně si o tomto díle myslet. (7. 8. 2013)

1 01.07.2015

(9/10) Čím víc se člověk blíží ke Konci, tím je série napínavější (a také absurdnější, ale to už k ŘNP zkrátka neodmyslitelně patří. (06.08.2013)

1 01.07.2015

(9/10) Ač je kniha poněkud záhadná a na naše otázky odpovídá buď nijak, vyhýbavě či spíš jen tak napůl, skvěle doplňuje sérii Řada nešťastných příhod. Snicketův styl psaní je prostě parádní. (5. 8. 2013)

1 01.07.2015

(9/10) Sourozenci Baudelairovi mají konečně štěstí a dostanou se k hodnému a milému opatrovníkovi, což po předchozích příhodách působí jako sen. Bohužel jsou ale nuceni se z něj probudit, protože to by nebyla Řada nešťastných příhod, aby se něco nepokazilo - či spíš, aby se neobjevila jistá osoba, kterou naši hrdinové už rozhodně nechtěli nikdy znovu vidět. O chlup lepší než první díl. (5. 8. 2013)

1 01.07.2015

O Charlesu Mansonovi jsem doteď zas tak moc informací neměl, a tak mi kniha přišla vhod. Kniha je to poměrně obsáhlá a podrobná, líbil se mi i popis atmosféry dané doby, ve které muselo být asi celkem zajímavé žít. Jsem i celkem namotivován si o Mansonovi pustit nějaký dokument a posoudit, jak působí naživo, protože v knize ve mě žádné sympatie nevzbudil a dost dobře nechápu, co na něm ty ženské viděly. Zároveň by se mi v knize hodil nějaký graf (možná jsem si ho u čtení měl udělat sám), popisující jednotlivé členy Rodiny, protože jich bylo tolik, že jsem se v tom pak už stejně ztratil. Každopádně milovníky true crime tato kniha potěší.

27.11.2024

(SPOILER) Celou tuto sérii přidávám do seznamu Doporučených a vřele doporučuji.
V závěru se dočkáme ne úplně šťastného konce a dovysvětlení některých věcí - a zde bych měl asi jedinou výtku k celému dílu - že na mě toho fantasybince s ovlivňováním minulosti a mazáním paměti bylo možná už trochu moc a nakonec jsem si přečetl celou mangu a anime pustil dvakrát, abych si ujasnil, jak postavu Erena vlastně vnímat. No dobře - to druhé sledování anime nebylo kvůli tomuhle, ale spíše kvůli tomu, jakou mánii u mě spustilo. Protože i když se v tom poněkud šťourám a říkám si, jestli ten konec nemohl být ještě lepší, zklamán jím rozhodně nejsem. Když jsem si totiž po letech vzpomněl, že bych se mohl kouknout, zda už je konečně kompletní to anime, kterému jsem se po napínavé první sérii celé roky vyhýbal, aby mě nenapínalo k nesnesení dál, čekal jsem prostě napínavou akci s nějakým tajemstvím o titánech ve sklepě. A nakonec jsem dostal mnohem víc – vůbec jsem nečekal, kam se příběh dostane, že bude vyvolávat tolik morálních otázek a že ve výsledku budu litovat úplně všechny postavy včetně těch na prvních pohled záporných. Že nám tak krásně ukáže zvrácenost války a totalitních režimů a nakonec v závěru bohužel i to, jak se historie pořád opakuje. Zkrátka doporučuji všemi deseti a myslím, že tohle dílo u mě brzy jen tak něco nepřekoná.

27.10.2024

(SPOILER) Naděje na nějakou domluvu s Erenem vzala za své a tak se blížíme k finálnímu souboji...

21.10.2024

(SPOILER) Ačkoliv by si Erenovi přátelé mohli hodit nohy na stůl a říct si, že je dobojováno, neučiní tak - přeci jen vyhubení téměř celého lidstva jim přijde už trochu moc. A tak se dávají dohromady s lidmi, se kterými ještě před chvíli bojovali a pokouší se tohle šílenství nějak zastavit.

16.10.2024

(SPOILER) Eren získal co potřeboval a dunění může začít... no, není to veselé čtení.

16.10.2024

(SPOILER) Z tohohle jde jednomu hlava kolem. Samozřejmě se ukáže, že Eren Zekea jen využil, ovšem Zeke má zdánlivě navrch a snaží se Erenovi vysvětlit, že ho zmanipuloval jejich otec. Tím ovšem nevědomky udělá přesně to, co Eren potřeboval a vše může spět k dramatickému konci...

16.10.2024