silvara komentáře u knih
Krásná oddechovka, skvělé doplnění série...ale že by mě to uchvátilo, se říct nedá. Rowlingová to umí líp. Příjemný průměr.
Další knížka, kterou bych mohla zařadit pod kolonku "Skvělé počtení - následují depresivní stavy".
Začátek je nenápadný, téměř idylický. Kdo by se nechtěl ocitnout na pustém ostrově? Záhy však přichází zvrat a v ten okamžik si uvědomíte, že následující děj se vám nebude líbit proto, že bude odporně, nechutně realistický. Jestli jsou tohohle schopny předpubertální děti, co by dokázali dospělí?
Skvělé počtení, nádherná sonda do zvrácených koutů lidské duše a kniha, nad kterou budete rozjímat ještě dlouho po jejím přečtení.
Netradiční komiks o netradičních hrdinech s odkazy na známé superhrdiny? Určitě! Tvorba scénáře/ autorem díla je Neil Gaiman? Sem s tím! To byly mé první nadšené pocity. A pak se dostavilo určité zklamání. Gaiman to se slovy umí, o tom není sporu. Přece ale pro mě v příběhu cosi nehraje. A upřímně ještě teď (po té, co jsem si komiks 5x přečetla) stále přemýšlím, co chtěl autor sdělit (ekologický přesah? násilí je špatné? fialová je fajn?).
Kresba ovšem byla úchvatná, propracovaná do detailu, zaujme a nepustí. Snad je to tím, že nejde o klasickou komiksovou kresbu. Shrnuto a podtrženo - kresba: YAY!; děj: rozpačitost.
Musím ocenit, že si Enoch vybrala pro milostné romány trochu neobvyklého hrdinu. Hrdina s posttraumatickým stresovým syndromem se tak často nevidí. A oceňuji, že i v předchozích dílech (četla jsem jen ten první) se tohoto nastavení držela a vytvořila tak určitou kontinuitu. Na druhou stranu mě mrzí, že Robertův ozdravný proces hodně zjednodušila a urychlila. Škoda, jde o nevyužitý potenciál. (P.S.: Záhada z prvního dílu objasněna! Bradshaw dostal loď! :) )
Musím uznat, že se jednalo poměrně dobré, vtipné čtení. Pravda, původní zápletka (vytrestání prostopášníka tím, že jej hlavní hrdinka svede) je mírně řečeno nelogická. Ale vtipné (většinou) slovní přestřelky mezi hrdiny chvílemi nelogický děj zachraňují. Konec mi přišel trochu uspěchaný, nedokončený a tak mi jako čtenáři nebyla odhalena největší záhada knihy - "Dostal Bradshaw loď?"
Zcela bez pochyb umí Gaiman čtenáře vtáhnout do děje, zaujmout a setřít tu tenkou hranici mezi reálným a nereálným. A tak vám (jako čtenáři) docházejí mnohé věci až postupně. Takového Gaimana zbožňuji. Ovšem ne u všech povídek se tenhle "gaimanův efekt" objevil. Ale na slabší dílka se dá snadno zapomenout, když z těch kvalitních dlouho přetrvává dobrý pocit.
Lovci hlav jsou dobré počtení. Je to krátké, je to svižné, má to nečekanou zápletku. Ale myslím si (čtěte: vím), že Nesbo to umí líp. Je to dobré počtení (jen).
Páni, tomuhle říkám čtení, z kterého běhá mráz po zádech. Vážně nádhera. Zajímavá forma vyprávění (ok, oral history si tady autor trošíčku poupravil, ale proč by ne, že?) a pak to stupňované napětí, kdy tušíte, že se blíží katastrofa a nikdo jí nemůže zabránit. Jen bych ocenila, kdyby na mě tak okatě nevykukovala autorova americká národnost, ale možná ze mě mluví zklamání, že Evropa (hlavně ta střední) nedostala tolik prostoru.
Cath je tak trošku asociální, přehnaně se upíná na svoji sestru-dvojče a ve světě fanfikce tráví víc času, než by bylo zdrávo. Sečteno a podtrženo... Cath je velice sympatická hlavní hrdinka. I přes to ale Cath (nebo spíše Cather) nedokáže zachránit pokulhávajcí děj. Některé vedlejší dějové linie byly zbytečné (komplikovaný vztah s rodiči? OK! ale dva "nenormální" rodiče?) a od Simonovy linky jsem čekala, že bude děj dokreslovat, nikoliv do něj nezapadat.
Ale i tak se jednalo o příjemnou oddechovku :) fanfikcím zdar!
TY jsem si koupila víceméně náhodou, zapůsobila na mě reklama a cool obálka. A musím říct, že se dostavilo překvapení. Neobvyklá forma vyprávění byla poutavá, kombinace ich formy a du formy obvyklá není a tady se ji podařilo udržet na snesitelném levelu. Ale forma vyprávění není vše, že? Joe má sice vyšinuté ale zároveň logické uvažování. Jasně, Joe je úchyl, stalker, který myslí jen na jedno, ale Kepneová jej zachytila fascinujícím způsobem. Neříkám, že to je hrdina, který by mi byl sympatický, ale musím uznat, že kluk má přehled o literatuře (a proklatě dobrý vkus) a o filmech (a přiznejme si, že v mnoha romatických komediích se hlavní hrdina/ka chová jako stalker/ka) a kdo někdy nešpehoval ostatní na sociálních sítí (samozřejmě, že je lepší znát u toho míru). Vzato kolem a kolem Joe mi zajistil pár příjemných večerů s knihou, ale osobně bych se s ním setkat nechtěla.
Nemohu upřít, že se jedná o čtivé dílo. A to je asi to největší plus. Za mě osobně byl děj zbytečně překombinovaný, na druhou stranu oceňuji sebereflexi hlavní hrdinky. Co mě ovšem vyvádělo do nepříčetnosti byl tiskařský šotek (první odstavec kapitoly se přesunul do konce kapitoly předcházející, vynechaná písmenka ve slovech, překlepy).
Na to, že mi byl slibován hrůzu nahánějící hororový román, jsem zklamaná. Ne, nebyla tam hrůza (možná malé množství hnusu při závěrečném rozuzlení). Ne, nebyl to horor. Ale jo, román to byl.
Přiznám se, že by byla příjemná změna číst něco z YA, kde by hlavní hrdinka nebyla "jiná" než ostatní dívky. Ony se zajímají o šaty, chodí na čajové dýchanky, nechávají se svazovat korzetem a společenskými konvencemi. Ale já jsem jiná - já se zajímám o vědu, řežu do mrtvol. A vypadám skvěle i bez make-upu. Ale dejte přede mě krasavce, který mimochodem je tak trochu na okraji společnosti... A je jasné, kdo získá mé srdce. Ech!
To bych ještě snesla, ale co mě doopravdy vytáčelo, byl zjevný fakt, že Audrey Rose je jako detektiv úplně marná. Její myšlenkové pochody nejsou logické a hlavně nedávají smysl. Myšlení je tak přenecháno povolanější osobě, Thomasovi. Ten je takový malý Sherlock Holmes, ale i jeho dedukce jsou často "vycucané z prstu".
Uznávám, že to je skvělá odpočinková četba. Pokud u toho člověk vypne mozek a pouze se nechá unášet dějem, pak to nadšení chápu. A samozřejmě oceňuji krásnou obálku (což ale nezachrání absenci logiky, která je v detektivních příbězích vyžadována).
Se Zaklínačem mám trošku problém. Jakmile to není dílo inspirované původní povídkou/románem od Sapkowskiho, tak se autoři utrhnou ze řetězu. A pak to dopadne nějak takhle. Děj byl dost prapodivně poslepovaný - doopravdy si někdo myslí, že zaklínači jsou vítáni na každém kroku a že obden zabíjí příšery? Vážně?
Na druhou stranu vizuální stránka byla doopravdy nádherná a (aspoň pro mě) zachraňovala pokulhávající děj.
Vím, že není spravedlivé srovnávat Světlo a stíny a Šest vran, ale vzhledem k tomu, že druhý zmiňovaný román od Bardugo jsem četla nedávno, nemohla jsem odolat.
Zatímco Šest vran bylo od prvních stránek nabito akcí, Světlo a stíny začíná zvolna, pomalu. Až druhá polovina románu strhává čtenáře do víru děje, který více či méně hlavní hrdinka (ne)kontroluje. Jasně, klišé typická pro Young Adult se tu kupí zprava zleva, ale tahle knížka má jedno velké VELKÉ plus. A to že Leigh Bardugo umí fakt psát.
Shrnuto a podtrženo. Ano, je to zcela jiné než Šest vran (a to hodně). Ale je to velmi čtivé, poutavé a člověk si říká, co se bude dít dál.
Velmi příjemná oddychová četba. Po pozvolném začátku se Moriarty rozjíždí a čtenář je chycen do poutavého puzzlového příběhu. Trochu mě zklamal zbytečně protahovaný konec, ale jinak jde o velmi čtivé dílo.
Za sebe mohu říct, že jsem s přepracováním Shakespearovy klasiky byla spokojená (ale ne nadšená - prostě jen spokojená). Hlavní hrdina byl správně rozporuplný, mohli jste s ním soucítit i jej nechápat a pobavilo mě i vtipné využití všech postav (i když někde došlo k zásadním změnám).
Ano, Nesbo mohl původní látku uchopit odlišněji a jsou zde nějaké mouchy. I přes to se mi tenhle Macbeth líbí :)
Bez mučení se přiznám, že o Carmille jsem dlouhou dobu nevěděla (upíři u mě vždy začínali s hrabětem Drákulou). Čekala jsem klasický gotický román s lehkým oparem tajemna, nikoliv onen silný erotický náboj, který Carmillu/Mircallu provází na každém jejím kroku. Carmilla je démonická, podmanivá a bez ohledu na sexuální orientaci pochopíte, proč jí mnozí padli za oběť.
Co ruší čtení, je český překlad. Brr! Tak buď převedu gotický román do "moderní" češtiny nebo ponechám ten patos a balast, rozhodně nepřeskakuji z jednoho do druhého. Pak vznikne takovýto prapodivný zplozenec. Naštěstí mě Carmilla uchvátila natolik, že jsem překousla i tuhle "maličkost".
"Japonsko plné mýtických a tajuplných bytostí ve spojení s tajemný příběhem a nádhernou kresbou" co se na tomhle může někomu nelíbit? Moje maličkost byla spokojená :)
Na Říjnový seznam jsem se těšila. Za A) je to Deaver a za B) román, který je psán od konce k začátku? No, nečtěte to.
A ano, z počátku to bylo nezvyklé čtení. Člověk si během jedné kapitoly vytvoří nějaký názor a pak zjistí, že jeho úsudek je chybný. A tak to pokračuje. Upřímně...nejvíc mě překvapily až dvě závěrečné (respektive dvě první) kapitoly. Za přečtení Říjnový seznam rozhodně stojí, ale moje oblíbená deaverovka to nebude.
Pomalu a jistě se Kurono stává sympatičtějším a sympatičtějším, hlavně díky tomu, že chlapec získává charakter a není to už jen takový slizoun, jakým byl v prvních dílech. Události nabírají spád, hra je na jednou osobnější a najednou už se neloví jen mimozemské entity, ale i lidé. Gantz je sice nepředvídatelný, ale jak se s tím vyrovnají naši "hrdinové"? Vypadá to, že další díly budou hodně zajímavé.