silvara
komentáře u knih
Starý jako čas sám
Liz Braswell
Nemohu upřít, že se jedná o čtivé dílo. A to je asi to největší plus. Za mě osobně byl děj zbytečně překombinovaný, na druhou stranu oceňuji sebereflexi hlavní hrdinky. Co mě ovšem vyvádělo do nepříčetnosti byl tiskařský šotek (první odstavec kapitoly se přesunul do konce kapitoly předcházející, vynechaná písmenka ve slovech, překlepy).
Po stopách Jacka Rozparovače
Kerri Maniscalco
Na to, že mi byl slibován hrůzu nahánějící hororový román, jsem zklamaná. Ne, nebyla tam hrůza (možná malé množství hnusu při závěrečném rozuzlení). Ne, nebyl to horor. Ale jo, román to byl.
Přiznám se, že by byla příjemná změna číst něco z YA, kde by hlavní hrdinka nebyla "jiná" než ostatní dívky. Ony se zajímají o šaty, chodí na čajové dýchanky, nechávají se svazovat korzetem a společenskými konvencemi. Ale já jsem jiná - já se zajímám o vědu, řežu do mrtvol. A vypadám skvěle i bez make-upu. Ale dejte přede mě krasavce, který mimochodem je tak trochu na okraji společnosti... A je jasné, kdo získá mé srdce. Ech!
To bych ještě snesla, ale co mě doopravdy vytáčelo, byl zjevný fakt, že Audrey Rose je jako detektiv úplně marná. Její myšlenkové pochody nejsou logické a hlavně nedávají smysl. Myšlení je tak přenecháno povolanější osobě, Thomasovi. Ten je takový malý Sherlock Holmes, ale i jeho dedukce jsou často "vycucané z prstu".
Uznávám, že to je skvělá odpočinková četba. Pokud u toho člověk vypne mozek a pouze se nechá unášet dějem, pak to nadšení chápu. A samozřejmě oceňuji krásnou obálku (což ale nezachrání absenci logiky, která je v detektivních příbězích vyžadována).
Písek
Hugh Howey
Po trilogii Silo jsem se na další Howeyho knihu hodně těšila. A upřímně následovalo velké zklamání. Přežiju, že chybí jistá rozuzlení (Kde se tu ten písek vzal? Co za první lidi začalo v písku žít? Jak ten oblek funguje? atd.), co mi ale irituje je překotný závěr a nelogičnost postav. Myslím si, že by tomu hodně pomohlo, kdyby se autor zaměřil na jednoho hybatele/hybatelku děje a nesnažil se o psychologický rozbor u každé důležitější postavy.
O to víc vynikla první třetina románu, která byla napínavá, zajímavá a úplně jiná než zbytek knihy. Doufám, že Howey plánuje pokračování, kde by bylo vysvětlení všeho neobjasněného.
Ctnosti králů
Ken Liu
První seznámení se silkpunkem a jsem nadšená!
Konečně epická fantasy podle mého gusta. Velkolepé bitvy, politikaření, trocha toho filozofování a to nejlepší ze všeho - střet mezi klasickým, bohy vyvoleným hrdinou a realistickým, vychytralým (a nakonec taky bohy vyvoleným) hrdinou.
Ken Liu mě překvapil komplexností svého světa a svět Dary mi učaroval. Doufám, že se dočkáme i druhého dílu.
Kdo se bojí smrti
Nnedi Okorafor
Hm, v tomhle případě chápu, že část čtenářů knížku vychvaluje do nebes a část je s ní nespokojená.
A upřímně jsem na rozpacích i já. Má to takový skvělý potenciál - magie, genocida, emancipace, ženská obřízka, netradiční prostředí... A to vše autorka vezme a chvílemi z toho vytváří skvělý román s přesahem, aby v to vzápětí srazila na zem a pod zem.
Chápu, že hlavní hrdinka to má těžké. Ale musí se doopravdy chovat tak divně? V jednu chvíli je to emancipovaná mladá žena, která se lusknutím prstu promění na malého spratka. Osobně se domnívám, že těžší osud má Mwita, který s ní musí vydržet. Ale zase ten je chlap a dostatečně nerozumí ženské emancipaci (což mu nezapomeneme omlátit o hlavu).
A pak tu bylo vykresleno válečné běsnění a "vytváření" nových dětí organizovaným znásilněním. Boj eowu dětí o vlastní identitu, o jejich místo ve světě a boj s tradicemi. A právě v těchto momentech bylo vidět, jak skvělá ta knížka mohla být. Prostě nevyužitý potenciál.
I když si odmyslím hlavní postavu, která mě přiváděla do stavu šílenství svou celkovou neschopností, pořád nerozumím jedné věci. Proč je tahle kniha řazena do žánru sci-fi. Sem tam sice vykouklo "hypermoderní zařízení" a zastaralá počítačová technika, ale to přece není jediné, co dělá sci-fi samostatným literární žánrem, ne? Podle mě jen někdo nechtěl, aby to zapadlo do žánru YA (kam to správně patří - nic proti YA).
Sága 9
Brian K. Vaughan
Jak nejsem citlivá duše, tak si říkám, že k tomuhle dílu by mohli dodávat i kapesníčky.
Jasně, první půlka je taková "nedějová". Na druhou stranu - když se téhle rodince něco "děje", tak to stojí za to. A právě to se stane ve druhé půlce. A vy jen na to zíráte, otáčíte stránkou a říkáte si: "Cože? Jak jako pokračování příště?"
Uff, kéž by už série pokračovala!
Na smrt
Jozef Karika
Tak tohle jsem od Kariky rozhodně nečekala.
Ten pomalý, rozvleklý začátek mě přiváděl k slzám a dováděl do stavu kompletního zoufalství. A najednou to získalo takový spád, až mi to vyrazilo dech. Po dlouhé době mě knížka donutila být vzhůru celou noc, abych ji dočetla! Dokonce jsem hodila za hlavu i svůj obvyklý přesvědčovací argument "Jdi spát, zítra jdeš do práce."
Takže díky Karikovi jsem prožila nebezpečnou noc plnou hrůz, ze kterých se mi dělalo nevolno. A ani to mě nepřimělo knížku odložit. K hrůznému tématu a hrůzné době hrůzná atmosféra patří.
Skvěle zvládnutý závěr mi slabý rozjezd (skoro) vytěsnil ze vzpomínek. Smekám před mistrem a netrpělivě očekávám další dílo.
Komiksová Kytice
Karel Jaromír Erben
A tady může každý vidět, proč patří Erbenova Kytice mezi klenoty české literatury. A taky že to není čtení pro slabší povahy.
Komiksové ztvárnění je tak geniální nápad, že si to zaslouží potlesk. I to že každou báseň ztvárnil jiný umělec. Je vidět, že i ilustrátoři si s tímhle materiálem vyhráli (stačí jen bedlivě sledovat všechny ty drobné detaily poschovávané v kresbě).
Dalším důvodem mého nadšení je i zakomponování nedokončené Svatojánské noci a to, že se přidržuje původní Erbenově koncepci.
Prostě tahle hororová podoba Kytice mě nadchla :)
Ocelový alchymista 10
Hiromu Arakawa (p)
Příběh nabírá na síle, Ed a Al odděleně bojují o holé životy a plukovník Mustang se stává miláčkem čtenářů pro jeden z nejlepších soubojů v historii mangy. A na závěr se do Resemboolu vrací Van Hohenheim. Nezbývá než netrpělivě očekávat další díl. Sakra, jsem tak ráda, že tahle klasika vychází už i u nás! :)
Květy zla
Charles Baudelaire
Tak Baudelaire je jako vždy skvělý. A taky dekadentní a depresivní. Prostě úžasné básnické dílo prokletého básníka :) Sice je Hrubínův překlad známější, takže to poučeného čtenáře občas zaráží (hlavně u známých věcí jako Albatros nebo Zdechlina/Mršina), ale Nezvalův překlad rozhodně špatný není. Příjemné, leč místy depresivní počtení.
Z masa a ohně
Aleksandra Motyka
Musím souhlasit, že to je doopravdy nejslabší kousek z celé komiksové série. Na vizuální stránku komiksu si ani tolik stěžovat nemohu, ale ten scénář byl doopravdy tristní. Zvrat stíhá další zvrat, pořádná logika či vysvětlení chybí, na místo toho se objevuje příšera, která čeká na zabití. Ach, tohle bylo smutné jak v porovnání s knižní, tak s herní sérií.
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
Nejprve mě nadchlo vizuální zpracování knížky. No, kdy se vám dostane do ruky cestopis, kde není ani jedna fotka? Kresby jsou originální a nádherně dokreslují vyprávění. A pak to vyprávění! Autorův styl vyprávění je něco nepopsatelného (myšleno v dobrém slova smyslu).
Červený vrch
Jamie McGuire
Jsem trochu zklamaná. Knížka se nečetla špatně, to je pravda. Ale... doopravdy se mi autorka pokusila vnutit představu, že zombie apokalypsy si sestřička v nemocnici všimne až v momentě, kdy jí končí směna a nemocnici opouští? Vážně?! A takových nelogičností a příznivých "náhod" tu bylo podstatně víc. A když se ve druhé polovině ze zombie-postapo stala romantická červená knihovna, věděla jsem, že ani v téhle oceňované knížce mě McGuirová neohromí.
Santini: Peklem duše k světlu světa
Jaroslava Černá
Takový umělec, jakým Jan Blažej Santini Aichel dozajista byl, by si zasloužil něco lepšího. Stačily by aspoň pořádné korektury. Nebo schopný editor. Vážně, když jsem v textu spatřila "pražané", tak mě to dost vyděsilo - a nebyl to první ani poslední prohřešek vůči české gramatice. K samotnému ději se dá říct snad jen to, že neurazí. Ale ani nenadchne. Osobně bych ubrala "romantické" rozedranosti duše a přidala více realistického baroka.
Zaslíbená Země Nezemě 1
Kaiu Širai
Tohle tedy bylo příjemné překvapení. Původně jsem si Zaslíbenou Zemi Nezemi koupila jen, abych podpořila mangu v ČR. Moc jsem tedy od toho neočekávala (ani ta ukecaná anotace mě moc neoslovila) a po pravdě jsem byla trochu zklamaná, že si Crew vybrala zrovna tohle jako další mangu. A jaký to byl pro mě příjemný šok, když jsem zjistila, že je to skvělé hororové dílo, takový nenápadný klenot. Netrpělivě čekám na další díl a snad si tahle série udrží svoji laťku stále vysoko :)
Liščí děti
Paul Tobin
Konečně! To je zaklínač, kterého jsem chtěla vidět a přečíst!
Ať si říká, kdo chce, co chce, tak komiks/grafický román vypadá po vizuální stránce více než dobře. Je to drsné, tajemné a správně to navazuje lehce hororovou atmosféru močálů a bažin. A jako velké plus vidím i to, že jde o přepracovanou pasáž Bouřkové sezóny. Protože konečně ze stran komiksu vystupuje Geralt z Rivie, jak jej znám z knížek. A další plusové body bych klidně přidala za Addaria Bacha :) :) :)
Prokletí vran
Paul Tobin
Se Zaklínačem mám trošku problém. Jakmile to není dílo inspirované původní povídkou/románem od Sapkowskiho, tak se autoři utrhnou ze řetězu. A pak to dopadne nějak takhle. Děj byl dost prapodivně poslepovaný - doopravdy si někdo myslí, že zaklínači jsou vítáni na každém kroku a že obden zabíjí příšery? Vážně?
Na druhou stranu vizuální stránka byla doopravdy nádherná a (aspoň pro mě) zachraňovala pokulhávající děj.
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Ok, nebudeme si nic nalhávat. Tahle Aristokratka byla poněkud slabší, ale vůbec ne špatná. Druhá část byla místy zdlouhavá, ale co! Boček to zachrání skvělým humorem! :)
A ačkoliv čtu už počtvrté v podstatě to samé, tak musím uznat, že jako oddechové čtení, je to skvělé, nenáročné, vtipné a obsahuje řadu roztomilých životních rad (s ořechovkou a prozacem/lexaurinem jde vše snáz). :)
Šest vran
Leigh Bardugo
Po dlouhé době pořádné fantasy, která má spád!
Dlouhou dobu jsem téhle knížce odolávala. Obávala jsem se, že se jedná o další nafouknutou bublinu. A musím říci, že jsem byla více než příjemně překvapena. Naopak jsem nadšená. Šestice hlavních hrdinů je nejenom sympatická, ale taky nesourodá a to je příjemná změna vzhledem k tomu, co jinak na trhu vychází.
Tohle si získalo 5 hvězdiček s přehledem :)
Světlo a stíny
Leigh Bardugo
Vím, že není spravedlivé srovnávat Světlo a stíny a Šest vran, ale vzhledem k tomu, že druhý zmiňovaný román od Bardugo jsem četla nedávno, nemohla jsem odolat.
Zatímco Šest vran bylo od prvních stránek nabito akcí, Světlo a stíny začíná zvolna, pomalu. Až druhá polovina románu strhává čtenáře do víru děje, který více či méně hlavní hrdinka (ne)kontroluje. Jasně, klišé typická pro Young Adult se tu kupí zprava zleva, ale tahle knížka má jedno velké VELKÉ plus. A to že Leigh Bardugo umí fakt psát.
Shrnuto a podtrženo. Ano, je to zcela jiné než Šest vran (a to hodně). Ale je to velmi čtivé, poutavé a člověk si říká, co se bude dít dál.
