Simi
komentáře u knih

Kniha vydaná u nás roce 1932 s poněkud krkolomným prvorepublikovým překladem, popisuje život a dobu Louise Françoise Armanda de Vignerot du Plessis, 3. vévody de Richelieu a 8. vévody de Fronsac, praprasynovce kardinála de Richelieu, prvního ministra Ludvíka XIII. Richelieu, vévoda malý vzrůstem, byl však natolik významnou osobností své doby, že u všeho podstatného byl. Není to jen popis lásek, ale především dekadentní doby blížící se ke krvavé revoluci.
Nejedná se o životopis, ale o román, přesto v doslovu autor odkazuje na ověřené zdroje a v textu je mnoho citací dobové korespondence a také kupletů.
Richelieu žil 92 let, to je neuvěřitelné. Titul už neexistuje od roku 1822.


Pro mne ze série nejslabší. Nápad, místo, rozuzlení - dobré. Pomalý rozjezd, ošuntělé vyjadřování, přehnané kontrasty mezi Prahou a venkovem .... Ale i tak jsem si početla, protože knihy od MK mám moc ráda.


S nadšením přečtená oddechovka a najednou konec a nikde žádný Ostrov počmáraných blahovičníků. Zbyla jen vůně skořicových toustů a něco hřejivého. A také motivace. Čím víc bolí klouby, přibližuje se doba pořízení motorky a když nezabere v 90 na bolesti nic, tak joint určitě. Záhada bude rozpletena, jak to být má. Já se celou knihu hrozně bála o Grace, už už jsem vyrážela na ostrov, protože mě fakt potřebovala.


Sérii jsem na dovolené přečetla jedním dechem. Moc jsem chtěla vědět, jak to s čarodějkami a ostrovem dopadne. Autorka si libuje v “trojčlenkách” a i hlavní hrdinky Nell, Ripley a Mia příjemně připomínají sestry Mercyerovi z Nebe mé lásky. První díl u mne jednoznačně zabodoval. Má v sobě očekávané napěti, lásku, ale i běznou domáckost. Jen se cítím hrozně neohrabaná .... jak Nell je při pečení a vaření výkonná. Druhý díl se týká Ripley, tam to neni o mňamkách, ale o fyzičnu až fyzikálnu. Její ukvapenost byla občas na ránu, ale kdo by si na zástupkyni šerifa troufl? A finále se týkalo poslední, nejsilnější, elegantní a krásné čarodějky Mii. Na můj vkus je trojka moc překombinovaná, že finále sice graduje, ale .... ?? jak že to vlastně nakonec bylo?? A dávám hvězdy vždy o jednu míň. Ale, dámy, co Vám budu psát. V každém díle je ten pravý a vhodný MUŽ pro tu pravou čaroděku. A nejenom oni krásný, kouzlem vzniklý ostrov zlu nedají.


(Audio) Každá kniha je lepší, než ta předešlá. Brilantni uvažování komisaře Wallandera, který není žádný superman, ale hodně dobrý provinční vyšetřovatel, nás provází celým příběhem o pomstě a touze napravit nespravedlové zlo. A super načtení. Perličkou je sbližování Wallandera s jeho otcem a jejich společný výlet do Říma. Pamatujete? Před nedávnem se tam tatínek vydal s kufrem přes pole v záchvatu senility.


Autorka si libuje v popisech “lásky mezi muži” a v této knize se všechno točí kolem sodomie a sodomitů. Vědět tohle, nečtu. Děj prostě plynul a spíš než detektivka to byl historický románek. Lord John je opravdu dobrý voják, jeden je překvapen, když čte o schopném důstojníkovi v době, kdy se hodnosti kupovaly. Je citlivý, ohleduplný, statečný a je na něj spoleh. Zamlouval se mi. Obešla bych se bez intimních popisů.


Knihu jsem přečetla jedním dechem, velmi mne upoutala a četla se opravdu dobře. Jak je uvedeno i v závěrečném poděkování, nejedná se o oficiální životopis, ten bude sepisován až po královnině smrti. Každý "životopisec" má k osobnosti, o které píše, obdivný vztah. To platí i pro SBS. Občas jsem si říkala, jestli to trochu nepřehnala, a to Alžbětku roky hluboce obdivuji i já. Některé skutečnosti autorka vynechala, naposledy se nezmínila o rozchodu Williama s Kate, jakoby nebyl. U nás nemáme moc "nebulvárních" knih o britské královské rodině a informace o královnině fungování, tradicích a pravidlech dvora jsou v knize rozsáhlé. Současně jsem dohledávala další informace o lidech, místech a jiných věcech, u kterých jsem postrádala vysvětlení. Bylo by prima, kdyby toho pod čarou bylo v poznámkách překladatele víc. Sice vím, kdo je peer:-), ale řadu jmen se mi nepodařilo ani vygooglit. Chyby tam skutečně jsou a překladatel si měl dát víc záležet. Výhrady vlastně píši pro budoucí čtenáře, aby nebyli zaskočeni. I mně komentáře připravily na to horší a o to víc jsem si každou stránku užila. Doporučuji k přečtení nejenom monarchistům:-), protože Lilibeth je PROSTĚ ÚŽASNÁ.


Když jsem na obálce uviděla, odkud znám i já, prostě nešlo co nejdřív nepřečíst. Jeden by však neměl být v tak velkém očekávání. Zatím jsem četla pouze jednu dopisovou knihu, a to Rozhovory na dálku, výbor z dopisů Marie de Rabutin Chantal de Sévigné, které skvěle vybrala, přeložila, komentář a předmluvu napsala Alena Hartmanová. Super a doporučuji. Zde pouze malá předmluva, překlad a strohá informace o autorovi pod čarou. Někdy s daty narození a úmrtí, někdy bez a i nějakou chybku bychom dohledali. Opravdu mi komentář chyběl. Vědět, kdo je ten slavný pisatel (prostě neznám všechny) a komu v jaké životní etapě píše, to bych potřebovala před čtením dopisu vědět a rozhodně by to knize neuškodilo. Takže můj výtisk je doplněný tužkou o to, co tam podle mého chybí. Dalo to práci, ale každý dopis měl najednou příběh a četlo se mi lépe. Básničky jsem nečekala a navíc mi překlad připadá jako od nepoety. A vsadím se, že Goethe o slovu "stres" nikdy neslyšel.


Bezva dobrodružná a romantická knížka. Pod vlivem filmu, a to nic proti němu, jsem opravdu nečekala tak povedenou odpočinkovou knížku. Moc mi připomíná počátky série o Sackettových, až na to, že tato je spíše holčičí.


Milá vtipná historická detektivka s naším známým “vyšetřovacím týmem”. Občas reptám nad nepřesnostmi a nad příliš novodobým pojetím historie, ale stejně jsem této sérii věrná. Čteme si ji doma nahlas a je to fajn.


Tedy, to nebyla jen fantasy, ale přímo FANTAZIE. Moc se mi kniha líbila. Pan Pratchett nám chtěl přiblížit Londýn viktoriánské doby na pozadí příběhu, jak chudý sirotek živící se jako stokař, ke štěstí a slávě přičiněním svým i dobrých lidí kolem ke štěstí přišel. Tolik k fantasy, nebo spíš pohádce. Kniha je věnována přiteli Charlese Dickense, nám nepříliš známému Henry Mayhewovi, který si dal tu práci, že pečlivě monitoroval bídu bohatého a mocného Londýna a vydal o ní knihu. Naštěstí v té době, stejně jako v jiné, bylo dost těch, kteří pomáhali a díky nimž se život, alespoň některých, zlepšoval. Milé čtení a překlad, tedy ten se panu Kantůrkovi opravdu povedl. A já? Z fantazy do reality. Z Filuty na Olivera Twista.


Skvělá detektivka. I v ní vyplouvají stíny minulosti a o to těžší je vyšetřování. Vedlejším motivem je dospívání pubertáních Gotlanďanů a problémy, se kterými se jak oni, tak rodiče vypořádávají. S Johanem Bergem a jeho Emmou budeme v závěru prožívat další drama a bude to jen tak tak. Za mne nejlepší díl.


Velmi výjimečné dílo obsahující výběr povídek současných finských autorů, které spojuje téma severního Finska. Netušila jsem, že když finsko rozdělíme napříč na dvě zhruba stejné poloviny, tak na severu žije jen asi 3% obyvatel. Většinou již známí, často ocenění autoři, si vybírají různé motivy. Např. náboženství, vztah k přírodě, život na pustině nebo válku. Již během čtení jsem si uvědomila, jak jsem si třeba Laponsko idealizovala. Sámové spokojeně žijíci mimo civilizaci a chovající soby, například. Žadné vysídlené vesnice odkud utekli obyvatelé bez perspektivy, ani hejna komárů nebo laestadiánské ženy, které by měly zemřít při posledním porodu. Ale vůbec se nejedná o sociálně realistické povídky. Jsou vtipné, hluboké, objevné i k zamyšlení. Antologie povídek vznikla v rámci autorského semináře na Filozofické fakultě UK a zřejmě bychom jinak neměli tu možnost se s odlehlými oblastmi Finska a jeho obyvateli seznámit. Moc povedená knížka.


Tímto jsem dočetla všechny knihy, které zatím ze série vyšly. Jelikož na Slovensku vydali 9. a 10. díl, nezbylo než překonat mezeru 7. a 8. dílu, který dosud není, ale dalo se to. Milí Gamacheovi se na důchod odstěhovali do Three Pines, kde si koupili dům po zemřelé paničce ovčáka Henryho. Armand se hojí z otřesných zážitků z předešlého dílu, kdy při odvracení separatistického puče málem přišel o vše. I o život. Přesto však se rozhodne s ostatními přáteli pomoci Clare hledat jejího odloučeného manžela Petra. Příběh je však daleko složitější, neboť na povrch nečekaně vyplouvá zlo a umělecká zášť ze školy, kde oba Morroowi studovali. Při hledání skupinka navštíví řadu tajmných a také osamnělých míst v Quebecku, až dorazí na samotný kraj, kde je čeká smrt. Ač jsem do Three Pines zamilovaná, tak tyto dvě poslední knihy byly na mne moc překombinované s extrémně vyhroceným dějem plným až nervy drásajícího napětí, na které nejsem z dřívějších poklidných vyšetřování zvyklá. Zatím mi tento zvrat spíš vadí. Dlhá cesta domov je plná mystiky, hledání múzy a také neustálých vytváření děje toho, co Petr nebo někdo jiný dělal, ale od stolu, takže je to stále jinak a jinak. Prostě už to není profesionální vyšetřování Surete. No uvidíme za pár let, až k nám dorazí další díly.


Válečný román plný vtipu, krutosti, přátelství, dobrodružství, snahy přežít, prostě je vidět, že ten kdo napsal, ve válce byl. Nejdřív jsem okolí stále popisovala to, co mne zaujalo, ale od poloviny jsem četla nahlas. Mužům je bližší, protože Ti, kteří byli na vojně chápou, že to "špatné vyfučí a dobré ostaně". Kdo četl Čtyři z tanku a pes (ne seriál, kniha je daleko lepší), mi možná dá za pravdu, že válka z pohledu vojáků Rudé armády nebo Wermachtu je líčena velmi podobně. Jen v této knize bez okázalého hrdinství. Určitě doporučuji a ani holky se nebudou nudit. Mimochodem, Amíci v závěru knihy měli o jméně prasete a jeho vlastníku pravdu.


Vůbec se nedivím tolika rozporuplným reakcím. Ani já nemám úplně jasno. Je to drsný psychothriller, až mi chvílemi bylo úzko. Jak bych se asi chovala já, kdyby ze mne někdo systematicky dělal blázna a jak bych se chovala, když by se něco podobného stalo někomu z okolí? Často si říkám, proč musí detektivky být tak plné úchylností, když máme tolik rádi třeba A. Christie a její vraždičky. Hvězda dolů za neznalost psích reakcí. Pozor, hned na začátku, když Servaz obětuje psího přítele kvůli mrtvole, tak je to JEN SEN. Já knihu málem odložila. Další hvězda dolů za motivy z Milénia, komisaře Navarry a jiných detektivek. Ale dočetla jsem s napětím a ta popsaná negativa jsou samozřejmě jen z mého pohledu, protože něco prostě není mým šálkem čaje.


Úžasná detektivka o začínajícím policejním sboru v New Yorku. Amerika neměla jen divoký západ, ale i divoký východ. Námět byl velmi zajímavý, rozuzlení nečekané, charaktery lidí skvěle vykreslené a příběh tak odlišných bratrů, kteři byli hlavními hrdiny, do celého děje správně zapadal.


Velmi pěkný a napínavý příběh. Autorka vykreslila prostředí práce speciálního kriminálního týmu ve Stockholmu v době, kdy se analytická práce při vyšetřování teprve začínala používat a PC nebyly plné přístupů k vyčerpávajícím databázím a registrům (což není tak dávno). Různé povahy detektivů týmu dávají příběhu osobitost a čtenář se těší na další setkání s nimi. Jako skoro u každé severská krimi je hlavní záporák psychopat, ale podle mého názoru patří knihy této autorky k mírnějším.


Pro mne slabší, než poslední díl, vzala jsem to trochu na přeskáčku, ale přesto milé čtení s dobrým koncem. Námět celé série je pro závěr 19. století v Británii poněkud nepravděpodobný. Ve všech dílech se opakuje motiv nijak výrazně krásné, nebohaté a samostatné "staré panny", tj. kolem třiceti, do které se zamiluje šlechtic, kterého podobné typy nikdy nepřitahují. V hrdince je probuzena vášeň a skončí to nakonec svatbou, protože bez hrdinky hrdina nemůže žít. No není to úžasné?


Moc pěkné počteníčko od začátku až do konce. A mimochodem, konec je důležitý, tam autor uvádí, co je v knize pravdou a co fikcí, což je pro milovníky historie dost důležité. Kruté vraždy jsou reakcí na velikou nespravedlnost hlavního "záporného hrdiny". Jeho bezmocnost, když byl dítětem a i později, když rostl, vůči krutosti a zlu, umocňovala jeho touhu po pomstě. A to v mých očích může být slušný liberační důvod pro pomstu, i když ne pro způsob, jak ji prováděl. V knize najdeme viktoriánské "akční" hrdiny a úžasné logické úvahy de Quinceyho. A konec .... možná trochu pro někoho bude překvapivý. Vrah je vždy potrestán, ale v tomto případě to není výrokem soudců. Co si cením hodně moc, tak to je opravdovost příběhu, historických souladností a skutečností míst, kde se příběh odehrával. Kdo četl např. Rutherfordův Londýn nebo Ingwoodovu Historii Londýna, ocení jakou práci si s popisem prostředí DM dal. Moc se těším na další díl.
