simonabr
komentáře u knih
Poutavý příběh ze Skotska 18. století, který se neodehrává mezi bohatou šlechtou, ale mezi střední a nižší třídou a kdy slušnost a poctivost nebyla každému blízká stejně jako dnes. Konec už byl sice dopředu předvídatelný a trochu moc romantický, ale člověk se taky dozvěděl nové věci o životě horníků, vykladačů lodí a odsouzených k deportaci, což se cení.

Kniha byla poměrně čtivá, to se jí nedá upřít, začátek děje byl docela nadějný, ale když se stejná zápletka začala opakovat v další a pak i v další generaci žen, tak už to byla trochu nuda a o Novém Zélandu se člověk taky nic nedověděl, což jsem samozřejmě čekala.


Vyprávění příběhu z pohledu dvou duší nebylo pro mě zrovna to "pravé ořechové", ikdyž scény, kdy matka zpětně reviduje svůj vztah s dcerou, byly zajímavé a někdy až dojemné. Ale celkově byl děj místy docela nudný a zdlouhavý, napětí se u mě většinou nekonalo, pachatel sice překvapivý a závěr dojemný, ale celkově průměrná kniha:-(


Ta aljašská epizoda mi přišla trochu dost nepravděpodobná, komiks a popis pekla takřka zbytečný. Čekala jsem po přečtení jejích jiných knih víc, s touto si zřejmě nedala tolik práce jako s jinými.


Zajímavé propojení osudů postav z obou stran "válečné barikády", ale od autora jsem už četla lepší věci. Tady se člověk nedozvěděl ani moc nového z historie:-(


Opět další výborná detektivka Tany French, ikdyž pachatele jsem už před rozuzlením tušila. Navíc se mi líbí, že se v jejích knihách vždycky promítá i nějaký osobní problém detektiva.


Místy trochu těžkopádné a zápletky míň propracované než jeho pozdější knihy, ale první seznámení s charismatickým Harrym stálo za to.


Po Skleněném pokoji trochu zklamání, o proti ní této knize něco chybělo, ale zase člověk dozvěděl nové věci o druhé světové válce, takže za přečtení stojí.


Slátanina hodná redaktora Blesku a spol. a ne Viewegha, který mě tímto dost zklamal, snad příští rok napíše něco dalšího, co bude mít hlavu a patu.


Čekala jsem mnohem víc, přišlo mi to pořád dokola, několik věcí autorka neustále omílala, aniž by to děj někam posunulo nebo se čtenář dozvěděl něco nového. Od půlky jsem tušila, jak to všechno dopadne a trefila jsem se, asi už název mi měl napovědět, kterým směrem se to bude ubírat:-(


No teda nic moc, čekala jsem víc, příhody nebyly nijak zvlášť zajímavé, ani zábavné. Působilo to na mě jako psané z nouze, podle toho to taky dopadlo:-(


Podstatně slabší než autorovy ostatní knihy z období druhé světové války, roky jsem ji sháněla a nakonec to ani nestálo za to:-( Spíš mi to připomínalo nějaký románek pro babičky a ta válka tam byla hodně na okraji.


Čekala jsem více popsané Paulovo pocity a prožitky, spousta důležitých životních okamžiků byla jen zaznamenána, ale i tak jsem vv knize našla plno věcí k zamyšlení.


Začátek vypadal slibně, pak se to nějak rozpadlo a už to nemělo tu sílu a napětí, Thobela a Benny mi byli sympatičtí, Christine teda za celou knížku ani trochu a konec to jen potvrdil.
Nejvíc mně však vadily ty chyby - byly to sice "jen" překlepy, ale množství se stupňovalo a s tím i moje naštvání.


Ságy, které jsou ovlivněné historickými událostmi, čtu vždycky moc ráda, tato mě také nezklamala a po přečtení jsem jí byla plná, ikdyž na začátku jsem si musela zvyknout na autorův styl. Od šedesátých let byl děj trochu zrychlen, abychom mohli dojít až do současnosti a takový konec jsem rozhodně nečekala.
Název bych zvolila jiný, přece jenom byl hlavní postavou Josef a mám pocit, že nevystihuje celkový obsah knihy, ale autor to asi cítil takto.


Bohužel méně poutavé a strhující než je autorovo vypravování naživo, ale každopádně se člověk zase dozvěděl něco nového a fotky jsou jedním slovem překrásné.


Těšila jsem se na psychologickou sondu do duší dvojčat, ale nějak jsem se nedočkala:-( Ač autorka několikrát použila židovskou tématiku i darování orgánů, kniha mě nedokázala vtáhnout a v podstatě jsem se nedozvěděla nic o souznění či zvláštním propojení dvojčat, jak se říká.


Musela jsem se hodně přemáhat, abych knížku vůbec dočetla, protože ta matka a její ušlápnutá dospělá dcera, která ať udělala nebo řekla cokoliv, tak to bylo stejně vždycky špatně a vždycky na všem našla nějakou chybu mě děsně štvaly. Naštěstí byla poměrně útlá a ten šťastný konec to bohužel dorazil, tomu se přece nedá vůbec věřit, aby taková sebestředná, do sebe zahleděná manipulativní osoba, protože ona měla těžký život a musela tolik vytrpět (no spíš všichni kolem ní) nakonec kývla na návrh své dcery, která se jí konečně postavila!


Autor chtěl zřejmě navázat na slávu Madisonských mostů, ale bohužel se mu to nepovedlo, tento příběh zcela postrádal jejich sílu a hloubku, ikdyž myšlenka nebyla vůbec špatná, jen to prostě nevyšlo.
