simviki komentáře u knih
Čtivý, značně předvídatelný příběh. Nicméně je v něm velmi citlivě zpracováno bolestné téma ztráty blízkého člověka, s klasickým poselstvím, že je třeba myslet pozitivně a věřit v budoucnost .Opírat se přitom o základní morální hodnoty a o rodinu, což je ta hodnota největší, stejně jako přátelství.. Zní to jako kýčovité klišé, ale ono to tak je . Mezi řádky, ale i přímo v knížce lze najít zajímavá líčení, citáty a postřehy, která ji povyšují nad obyčejné Love story z červené knihovny.
"...jako rodiče musíme dát svým dětem hlavně dvě věci: silné kořeny, aby věděly, kam patří, a široká křídla, aby se mohly rozlétnout, až přijde čas." Hvězdu navíc dostává autorka za to, že část výtěžku z knihy věnuje na " lékaře bez hranic " ( jestli nevíte, co je to za instituci, pak neváhejte a ponořte se do knihy. Už jen proto stojí za to si ji přečíst)
jednoduchá milá knížka - válka tak trochu v odlehčeném balení, přesto ale každý pochopí, jak byla zlá. Vhodné třeba pro školáky, taková tisíckrát lepší " Řikali mi Leni "
Jsou to smutné a drsné příběhy, i když ze života. Ale tenhle styl vyprávění není úplně můj šálek kávy.
Kniha je hodně silná a hodně drsná, já na něco takového moc žaludek nemám, takže tento druh četby přímo nevyhledávám. Zvlášť , když si člověk uvědomí, že je to kniha autobiografická, že se něco takového pořád může dít vedle nás z nařízení nebo tichým souhlasem vládnoucích činitelů , kterým vládnoucí činitelé jiné země jezdí poklonkovat a klepat po rameni..Tak nevím, zda se víc červenám studem z vulgarismů a nechutných praktik otevřeně zde popisovaných, nebo studem z toho, že může normální člověk dát něčemu takovému / někomu takovému "svůj hlas"...Myslím, že spíš z toho druhého důvodu, protože nechápu, že nejsme schopni se poučit z historie ani z toho , co se děje vedle nás.
No já bych to řekla slovy jednoho dobrého přítele ( používá to v souvislosti s událostmi, jídlem, věcmi..): uspokojí, ale nenadchne. Pro dospělé je příliš dětská, pro některé děti je zas docela málo akční, kromě posledního dílu Tajemství klíčů. Psáno je to ale milým, nekomplikovaným jazykem, takže se určitě líbit bude.
Tak já nevím, ale mě ta kniha nezaujala, hlavně díky svému obsahu. Příběh je vyprávěn poutavě - v současnosti a taky pohledem do minulosti ve dvou vzájemně se prolínajících rovinách.Bohužel mi to vtipné nepřijde, spíš smutné až zoufalé. A taky mě vždy dokáže rozzuřit, když čtu o chytré vysokoškolačce,která naletí prvnímu troubovi, co jí zasvětí do tajů milování. Posléze zjišťuje, že jde o bezcharakterního hospodského povaleče, notorického flákače, lháře a sukničkáře. Hrdinka pak zpravidla trpí kvůli svým dětem, potácí se někde nad propastí, žije z ruky do huby a ještě doplácí na dluhy svého drahého... Neříkám, že se to neděje, ale ptám se proč ? Copak je ženská kus hadru o kterou si každý otře nohy? Copak nemá kus sebeúcty nebo nějaký žebříček hodnot ? Nezlobte se ale tohle neberu. jedna písnička říká : "jaký si to uděláš, takový to máš! a jiné známé přísloví: " každý je si svého štěstí strůjcem".... a to znamená, že mlčky trpět a obětovat se není žádné řešení.. No jistě , když přijde prozření, že celý vztah byl jen nepodařená fraška, je záhodno tleskat, ale v 50 ? Není to trochu pozdě ???
Pět žen, pět charakterů, pět různých přístupů k životu… A víte co ? Já jsem jim záviděla. Záviděla jsem jim, že i po 15 letech se spolu měsíc co měsíc scházejí v jedné restauraci, přátelí se spolu, navzdory tomu, že je každou osud zavál na jiné místo a přiřkl jim jiné společenské postavení, jiný počet dětí…Mě se to bohužel moc nestává, přátelé z minulosti se připomínají maximálně PF-kem, nebo na sebe narazíme zcela náhodně ve stylu písně skupiny Katapult : „..Dneska těžko pokecáme, čas je mi v patách.. někdy příště.. “
Takže já smekám před úterními ženami a před všemi dalšími, které si takové přátelství dokázaly spolu udržet přes veškeré nepříznivé okolnosti a roky, co se přes ně přelily..
Příběhy to jsou všechny čtivé, vtipné, mnohdy neuvěřitelné a mnohdy zase zcela všední, jaké prožíváme my sami. Vřela doporučuji všem, které hledají něco jiného než zabijácké thrillery, tklivé zamilované romány nebo hlubokomyslné sondy do lidské duše..Ale pozor, neznamená to, že byste zde nenašli zajímavé myšlenky, které vás osloví. Naopak!
Vzhledem k tomu, že už jsem četla jinou knihu této autorky – Sedmilhářky, nepřekvapil mě velký počet postav a pro někoho nudné líčení jejich rodinného zázemí a charakterů
(nepřeskakujte to, je potřeba se s nimi důvěrně seznámit ) Autorka zvolila stejný osvědčený postup jako v minulé knize, rozehrála hru na více liniích, které se postupně spletou dohromady a vygradují v samotném závěru. Kniha je čtivá a napínavá, byť zpočátku, jak již jsem psala, je třeba více poznat jednotlivé aktéry hry.
!Spoiler! :
Manželovo tajemství pro mě přestalo být tajemstvím hned, jak se v knize objevila zmínka o té tragické neobjasněné události. Podle mě však nebyla nejpodstatnější doba jeho odhalení, spíše pocity a myšlenky, které nás v souvislosti s tím napadnou. Míra viny, trest, odpuštění..
Asi se nám hned tak nestane, abychom objevili v minulosti svého partnera něco strašně temného, ale pokud ano, jak bychom se k tomu postavili ? Druhý případ, odkopnuté manželky, nám však už tak cizí není. Děje se to běžně kolem nás, a možná i nám. Teď by se mohla jistě rozproudit diskuse, jak na to reagovat..Vždycky je spousta možností. Autorka má však výsostné právo vyvolit si podle sebe. Věřím však, že se inspirovala řadou reálných případů ze svého okolí, i když občas nám to jednání hrdinek přijde zvláštní a přemrštěné.
K některým níže uvedeným komentářům:
Stejně tak, jako má každý spisovatel, jakožto duchovní stvořitel postav, právo dopsat, jak jejich život bude pokračovat dál (a mnozí to tak dělají), má právo napsat i jak by pokračoval, „kdyby..“ Liane nám tím chtěla ukázat, že tajemství jsou všude kolem nás a některá taková, že na ně nikdy nepřijdeme. Některá naopak taková, co měla zůstat skryta, proto ten odkaz na Pandořinu skříňku. Většina z nás by ji bohužel otevřela taky, na to vemte jed..
A co se týče holčičky s handicapem, která to bude mít v dnešním světě těžké, -jak si myslí maminka. Tak to celkem chápu. Maminky obecně mají tendenci vidět ve svých malých princeznách velké slečny a často si kladou otázky, jak obstojí. Navíc každá maminka byla taky jednou šestiletou slečnou a dobře ví, jak je svět dětí krutý a nemilosrdný ke každému, kdo je mrzák, nebo nějakým způsobem vybočuje..
I jiné autorky však dokážou napsat takový poutavý a hluboký příběh, navíc tenhle byl v něčem vážně malinko předvídatelný, proto 4 hvězdy.
Jestli máte rádi fantasy, určitě sáhněte po sérii PJ. Jestli jste navíc i obdivovatelem řecké mytologie, pak tyto knihy nesmí chybět ve vaší knihovničce. My s dcerou jsme si to pro sebe pojmenovaly AHP (americký Harry Potter) Příběh je napsaný podle osvědčené a dobře známé šablony: Boj dobra se zlem, přičemž hlavní hrdina či hrdinové jsou nějakým způsobem předurčeni zabránit hrozící katastrofě. Při tom boji dosahují sice malých vítězství, ale paradoxně přesto s každým dílem roste hrozící nebezpečí, což samozřejmě vygraduje v posledním díle série. Na pozadí dobrodružných, vtipných i akčních scén se odehrává i několik Love story. Tak tohle je klasická kostra fantasy, téměř u všech stejná. A je jedno jestli se jedná o černokněžníky, čarodějnice, duchy, polobohy, upíry, zaklínače, anděly, bojovníky atd. Jenže u každé knihy záleží pak na tom masíčku, které ji obaluje, na přidaných ingrediencích, které určují chuť, na tom správném koření. Tady navíc oživuje autor staré mýty, vracíte se do dob, kdy jste četli „Staré řecké báje a pověsti“. Tyto příběhy jsou mistrně propleteny celým dílem. Kdybych mohla, tak dám PJ ne 5 ale 10 hvězdiček.
Kniha má vysoké ambice stát se románem z červené knihovny. Bohužel mi spíše připadá, že je to velmi dobrý manuál k různým sexuálním pomůckám. Někdy bych skoro řekla: reklama na sex shop. Nemůžu upřít, že dějovou linku to má, nicméně dialogy se moc nepovedly. Na jednu stranu mluví postavy šroubovaně a spisovně, na druhou stranu neskutečně vulgárně a sprostě, což dohromady dává těžko uvěřitelný mišmaš. Hlavní aktérka je sama o sobě zvláštní a sebestředná ženská, takže jsem s ní nijak zvlášť nesoucítila, když jednou nebylo něco podle ní..ale to už by byl spojler. Jednu hvězdu dávám za sympatii s politickými názory, ovšem tady to vyznělo jak placená politická agitka, v příběhu to působilo násilně a nepřirozeně.
Zajímavá napínavá knížka ,přinejmenším od druhé půlky. Autor nás vodí slepými uličkami a předhazuje nám rádoby důkazy a falešná podezření. Nejsem psycholog tak nemohu posoudit, zda se hrdinka chovala reálně, ale sympatická mi rozhodně nebyla. Nicméně to neznamená, že jsem se to nesnažila rozlousknout. Konec přichází jako rychlý sled nečekaných klíčových událostí navazujících na sebe, jak už to u podobných knížek bývá, Pokud byste si totiž našli čas a na chvíli vydechli, museli byste v téhle fázi na to přijít, zas tak moc postav tam není..
Veselé , nápadité a poučné , plné hravosti a nadčasovosti.
Šakalí léta i Pelíšky miluju, ale tahle knížka mi svým stylem příliš nesedla. Možná, že toho černého humoru tam bylo místy až moc. Chvílemi jsem se nebyla schopná vyznat v tom, co je pravda a co je nadsázka, protože tam autor o různých nehodách a smrti muví tak lehce , jakoby popisoval fotbalový zápas.
Hodně jsem se na tuhle knížku těšila, ale trochu mě zklamala. V první půlce se toho moc nedělo. Závěrečné rozzuzlení mi přišlo hodně kruté a smutné, ale tak to v knihách této autorky bývá. Přesto mě neoslovila tolik, jak ty předešlé.
Veronica vytvořila zajímavou a propracovanou galaxii, plnou planet s různými podmínkami a typy života. Vytvořila i zvláštní a odlišné kultury. Příběh je plný mystiky, osudových předurčení, věšteb. Má akční i romantickou, i když předvídatelnou, zápletku ( spoiler pro další díl: nebo spoň mně bylo od půlky knihy jasné, že se určité věci zásadně otočí) Nevadí mi ani množství osob , jejich jména a pozvolné seznamování se stylem života a jednotlivými postavami. Co mi však vadilo hodně, bylo syrové násilí. Detailní vylíčení poprav, bojů a mučení. Opravdu to nešlo jinak ? Možná Vám budu připadat jako bába, co moralizuje, ale vážně je třeba naší mládeži vyprávět, jak šestnáctiletý kluk stejně stará dívka jsou navzájem mučeni a co dělají oni druhým ? Nožem, pseudosekem nebo pomocí svých darů? Je dobré si takové postavy oblíbit a brát za vzor? Miluju fantasy a knížky YA ,ačkoliv už mi dávno není náct, ale pokud teda Orákula, věštby a mystika, tak u mě jednoznačně vítězí Percy Jackson.
Velký potenciál, bohužel nevyužitý. Doufejme , že režisér filmu si přidal další dějové linky a příběh rozvinul, tak jak to bohužel autor neudělal. Zatím jsem ho neviděla
Tahle knížka nezapůsobila silně jen na mě, ale především na mé „ náctileté“ dcery, což je nepochybně cílová skupina čtenářů. Nebude to žádný spoiler, když poukážu na známý romantický film :Na Hromnice o den více ( dokonce i autorka mu přiznává jistou podobnost).
Hrdinka uvízne v jednom nepříliš vydařeném dni a má možnost ho prožívat stále znovu a znovu. Postupem času se naučí poznávat charaktery lidí okolo mnohem více do hloubky, pochopí, že všechno souvisí se vším a každé jednání přináší své důsledky, i když třeba až za nějaký čas. Nejde však jen o to, aby pochopila, ale aby sama přehodnotila své chování. Přestože to je hlavní poselství příběhu, nemohu naštěstí tvrdit, že se jedná o klasické černo-bílé klišé, kdy je všechno špatně, pak najednou „ bum “- náhlé prozření, a hrdina je okamžitě lepší a dokonalý. Ke všemu dochází postupně a v souvislostech, v rámci různých setkání, situací a vzpomínek. Tahle kniha je plná úžasných , silných, i když třeba naprosto obyčejných myšlenek, které vás nutí přemýšlet nad ní i nad vlastním životem. Proto bych řekla, že třeba při porovnání s „ greenovkami “ má daleko větší přesah. Pointa je však, dle mého názoru, už moc přehnaná. Chvíle před koncem patří do žánru YA , ( teď už to SPOILER bude, byť je to jasné z první stránky), kdy hrdina na konci zemře a je to, přesně se stalo „ In “ u dnešní mládeže: srdceryvně a vznešeně pojaté, že vlastně jako „ jde o něco víc “... O lásku až na věky...? O sebeobětování... ? O úžasnou harmonii, klid a vzlétající motýly kolem ...? S tímhle americkým pohledem jsem nikdy nesouhlasila. Mladým se to líbí, protože si prostě neuvědomují, že je to jen spousta „ keců “, které se hezky čtou nebo poslouchají jako písnička nebo jako film, u něhož si zabrečíte: „ jéžiš, to bylo krásný“..., jenže pořád je to KONEC,-syrový a drsný, ať už zabalený do jakkoliv vzletných slov. Proto mě ten závěr donutil srazit jednu hvězdu.
Milé, typicky haškovské povídky, plné jeho břitké ironie a satiry. Navíc krásně nadčasové a stále aktuální.
Přečetli jsme se synem v rámci prvního čtení. Věty jsou jednoduché, písmo větší. Příběh dokáže zaujmout. Vždyť kdo z dětí někdy netoužil nemuset psát úkoly a místo toho třeba kopat s míčem? A představte si, že kouzelná aktovka vám to splní. Večer do ní vložíte sešit a ráno máte vypracovanou úlohu vaším písmem a bez chyb ! Že to není možné ? Nevěříte ? Tak se přijďte přesvědčit s dětmi do knihovny
Tak nevím, jestli mám ten pocit jen já, ale celé mi to připadá tak nějak přitažené za vlasy. Nikdy mi nevadilo množství postav, orientovala jsem se mezi nimi v pohodě, ale tenhle příběh mě nějak zvlášť neoslovil. a to patří Moriarty mezi mé oblíbené autorky. No nevadí, zkusíme další :-)